Český jazyk - Baroko, klasicismus a osvícenství ve světové lit.*

Autor: Jana Pešková

Č.5 BAROKO, KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ VE SVĚT. LIT.

Nejznámější stavby : Kolonáda chrámu sv. Petra a Pavla (od Lorenzo Bernini)

- bylo kolébkou barokní literatury, kde vznikl jezuitský řád Tovaryšstvo Ježíšovo, zakladatel byl Ignác z Layoly (1540). Tento řád vypracoval soubor pokynů, které ovlivnily rozvoj fantazie a obraznosti.

TEREZIE Z AVILY - básnířka, její verše jsou citově vroucné, formálně vytříbené. Ústředním motivem její tvorby je lidská duše, která touží se dostat ke svému milenci - ke Kristu.

JAN Z KŘÍŽE - jezuita, jehož básnická tvorba znamená vrchol básnické mystiky. Hl. námětem jeho tvorby je cesta lidské duše k Bohu.

Dílo : Za temné noci, Duchovní zpěv

LUIS GONGORA Y ARGOTE - světský básník, jako téma využíval mytologii. Jeho jazyk je příliš zdobný => gongorismus = zdobnost.

Dílo : Samoty

PEDRO CALDERON DE LA BARCA - nejvýznamnější španělský barokní dramatik, dramata jsou zčásti alegorická, tzv. zápletkové komedie a komedie „pláště a meče“ (Lope de Vega), ve kterých se pěstuje hlavně konflikt mezi předurčeností a svobodnou vůli (svým názorem nepochybuje o jisté předurčenosti, ale dává člověku prostor pro svobodné jednání).

Dílo : Osvobozený Jeruzalém - veršovaný duchovní epos, po vzoru antických eposů, důraz nadosobní hodnoty křesťanské víry. Za své dílo se udal inkvizici, byl osvobozen. Kvůli výčitkám svědomí se zbláznil. Barokní je zde pojetí nepřátel = muslimů, kteří jsou zde líčeni jako nástroj ďábla. Barokní jsou také neobvyklá jazyková vyjádření. V závěru jedna z hl. ženských postav příjme křesťanství poté, co byla smrtelně zraněna.

GIAMBATTISTA MARINO - jeho jméno dalo název směru - marinismus (totéž co šp. gongorismus). Psal převážně milostnou tematiku z antické mytologie, jsou zde i pastýřské motivy. Jeho dílo však postrádá filozofickou hloubku.

Dílo : Tassův hrob = sonet, kde vyjadřuje obdiv ke svému předchůdci.

od pol. 17.stol. se ve Francii rozvíjí tzv. preciózní styl (z fr. precieux = strojený, vyumělkovaný). Byl pěstován hl. v salonech, kde se scházela společnost. Tento styl se rozvíjí nejen v poezii, ale i v próze a dramatu. Vedle jazykové výlučnosti je pro něj typická idealizace aristokracie.

Dílo : Ztracený ráj = duchovní epos o odvěkém sváru dobra a zla v lidském nitru (vychází z biblického námětu vyhnání Adama a Evy z ráje.) V díle je kladen důraz na smysluplné žití. Zdůrazňuje význam práce, díky níž se lidé mohou vyvíjet k dobru a odvrátit svůj osud. Poprvé přeložil do češtiny Josef Jungmann v r. 1811, důkaz toho, že český jazyk je schopen interpretace.

Dílo : Vzdoroslavíček - opěvuje zde Krista. Tohoto díla čerpal i český autor Kadlinský.

- klasicismus se nejdříve uplatnil ve Francii, vrcholu dosáhl za Ludvíka XIV., „krále Slunce.“ V jiných evropských zemích se v této době ještě rozvíjí baroko.

- tvůrci v klasicismu spatřovali smysl umění v napodobování nadčasových lidských hodnot. Zdůrazňovali rozumový řád, což vyjadřuje věta filozofa René Decarta : „Cogito, ergo sum.“ - Myslím, tedy jsem.

- kritérium krásy se stala pravdivost. Mravní ideál ztělesňoval jednotlivec, který své soukromé zájmy podřídil službě širšímu lidskému společenství. Všechny tyto hodnoty nalézali teoretikové již v antice, proto bylo antické umění vyzdviženo jako vzor a norma

- klasicistní umění :

- druhou vývojovou fází klasicismu byl EMPÍR (1800 - 1830). Narozdíl od klasicismu je křehčí a zdobnější. Uplatňuje se hl. v užitém umění, v bytové kultuře a módě. Je spojován s vládou Napoleona Bonaparta. Literární žánry v tomto období se rozlišovaly : a) vysoké - óda, epos, tragédie - hist. náměty. b) nízké - bajka, komedie (směšné stránky každodenního života).

- Největší požadavky byly kladeny na drama, které muselo zachovávat 3 jednotky (1 děj, místo a čas). V tragédii byl hl. námětem konflikt soukromých zájmů, citů a vášní jedince. Důležité pro drama byla pravdivost, nezasahuje nikdo z venčí jako tomu bylo v antice.

Dílo: Cid = don Rodrigo se uchází o Ximénu, jejíž otec urazil Rodrigova otce a Rodrigo jej za to zabil. Xiména žádá potrestání vraha, ač Rodriga miluje, nedokáže ho však sama zabít. Král dává Rodrigovi možnost vykoupit Vinu hrdinstvím v boji s nepřátelskými Maury, v němž Rodrigo vítězí, získává slávu a král ho ocení čestným slovem Cid (= pán). Rodrigo je vyzván k souboji Ximéniným ctitelem, opět vítězí. Je uzavřen sňatek i konflikt.

Dílo: Faidra = tragédie, hl. postavou je královna Faidra, která se zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta a o svém citu mu řekne. On ale miluje jinou a její cit odmítá. Faidra ho chce očernit a manželovi řekne, že ji Hippolyt nabízel lásku. Rozčilený král syna prokleje a vydá ho k potrestání bohům => Hippolyt umírá, po jeho smrti si Faidra uvědomí, co způsobila a řekne manželovi pravdu, pak se sama otráví. Přiznání pravdy je zákl. morálním principem klasicismu.

- tímto dílem inspiroval několik dalších autorů, např. O`Neilla : Smutek sluší Elektře

JEAN BAPTISTE POQUELIN= MOLIÉRE - fr. dramatik a divadelník, světově nejvýznam. autor klasicistních her.Narodil se v Paříži v rodině královského čalouníka, studoval na jezuitské koleji. Založil kočovnou hereckou skupinu. Jako herec, režisér a dramatik se dostal ke královskému dvoru, kde se stal organizátorem dvorských div. her. Psal i scénáře k baletu.

Don Juan neboli kamenná hostina = hl. postava Don Juan jen co unese donu Elvíru z kláštera, pomýšlí na další dobrodružství. Svádí další dvě dívky najednou, oběma slibuje sňatek. Dívky se poperou a don Juan uteče. Bratři dony Elvíry chtějí pomstít její čest, jednoho z nich don Juan zachrání před loupežníky, dostává možnost k nápravě. Na večeři pozve svého otce, donu Elvíru a sochu komtura, kterého před časem zabil. Všechno končí, když dona Juana stihne trest a otevře se země a pohltí jej.

Lakomec = typická klasicistní komedie. Hl. postavou je bohatý lakomý vdovec Harpagon (latinsky harpago = kořistník), který pro peníze obětuje vše. Majetek rozmnožuje hl. lichvou. Jeho dcera Eliška se tajně zasnoubí se šlechticem Valérem. Šedesátník Harpagon touží po mladé ženě Marianě, ač ji miluje jeho syn Kleantes, pro něhož vybral bohatou vdovu. Chce své děti výhodně provdat - dceři Elišce našel bohatého starce Anselma. Změnu jeho postoje způsobí až ztráta 30 000 zlatých dukátů (vzal je sluha, aby pomohl Kleantovi). Výměnou za peníze se Harpagon vzdá Mariany. Když se ukáže, že Mariana a Valér jsou dětmi bohatého Anselma, nenamítá Harpagon nic proti svatbě svých dětí, zvláště když Anselmo zaplatí obě svatby a nevyžaduje věno - Valér se ožení s Eliškou a Kleantes s Marianou.

Tartuffe neboli Podvodník = veršovaná hra. Do počestné rodiny zámožného měšťana Orgona se vetře pokrytec Tartuffe - předstíranou zbožností a horlivostí si získá Orgona, který mu úplně podlehl, důvěřoval mu, svěřil mu i státní tajemství, odkázal svůj majetek, slíbil svou dceru Marianu, ač milovala Valéra. Tartuffe podle využíval Orgona, svedl i jeho manželku Elmíru a donutil Orgona, aby vydědil syna Damise. Orgon nedbá varování svých blízkých, až se o pravdě sám přesvědčí díky léčce připravené Elmírou. Tartuffe vyhrožuje Orgonovi vězením, ale nakonec je uvězněn sám na základě tajného rozkazu krále. Orgon svolí k sňatku Mariany a Valéra.

Zdravý, nemocný = bohatý měšťan Argan je hypochondr, čímž tyranuje svoji rodinu. Svou dceru Angeliku chce provdat za synovce svého lékaře. Ta však miluje Klanta, který do domu přichází v přestrojení za učitele hudby. Komorná Toinetta chce přivést Argana k rozumu, převleče se ze lékaře, doporučuje nesmyslné zákroky a doporučuje Argonovi, aby předstíral smrt, chce ho přesvědčit, že jeho 2. žena Belina usiluje o jeho majetek, on prohlédne, Angelika si může vzít Klanta a nakonec je sám Argan jmenován bakalářem lékařství.

Misantrop = hl. postavou je Alcest, který je vášnivým zastáncem pravdy a odpůrcem lží. Zároveň však miluje mladou vdovu Celimenu, která se vyžívá v pomluvách a spol. přetvářce. Svůj vliv na ni nedokáže uplatnit. Dostává dopis usvědčující Celimenu z nevěry, vyjdou najevo i další Celimeniny intriky. Alcest je ochoten ji odpustit, když odejde z Paříže na venkov, Ale ona se bez společnosti neobejde a on odchází sám.

JEAN DE LA FONTAINE - psal komedie, ale proslavil se jako autor bajek.

Dílo: Bajky = ve 14ti knihách shrnuje 237 bajek. Námět přebíral od Ezopa, inspiroval se indickými bajkami. Kritizoval nedostatky dvorských kruhů a věčné lidské nešvary (závist, domýšlivost, pokrytectví, lstivost). Morální ponaučení je vždy na konci bajek. Bajky jsou podány volným veršem.

společensko - politické hnutí 18.stol..

- osvícenství spojovalo učence, filozofy, literáty, publicisty i politiky. K nejvýznam. vědeckým událostem patřilo vydání encyklopedie (1751 - 1772) - lze přeložit jako „zaokrouhlené vzdělání,“ z řec. encyklos = kruhový, pedia = vzdělání. Okruh jejích tvůrců a editorů se nazývá encyklopedisté. Nejvýznamnějším byl spisovatel Denis Diderot a matematik Jean d´Alamberd.

Osvícenské myšlenky se rozšiřovaly i působením divadla. Rozvíjela se publicistika a pro Francii byly charakteristické tzv. literární salony.

Je zajímavé, že ačkoliv bylo osvícenství hnutím zaměřeným proti feudalismu a jeho ideologii, jeho myšlenky našly podporu i u některých absolutistických vládců. Např. ve střední Evropě se vyvinul tzv. osvícenský absolutismus, někdy také nazývaný josefinismem (Josef II. využíval šikovně některých prvků osvícenství a pomocí reforem vlastně upevňoval svou moc).

Dílo: Perské listy = o Peršanu Uzbekovi a jeho příteli, kteří podniknou cestu do Evropy za vzděláním. Své dojmy sdělují v dopisech, z Uzbeka se stává díky evropské kultuře „osvícenský myslitel“. Paradoxní však je, že ke svým ženám v harému zachovává vztah orientálního despoty. Román končí sebevraždou Roxany, která se vzbouří proti svému zotročení.

DENIS DIDEROT - za svého života byl považován za hl. redaktora a organizátora vydání Encyklopedie. Teprve další století uznalo i jeho dílo spisovatelské a filozofické a přiřadilo ho k těm největším myslitelům osvícenství. Dílo: Jeptiška = román psaný formou dopisů, velice populární dílo i v dnešní době. Kniha je ostře zaměřená proti instituci klášterů (díky tomu bylo dílo vydané až po autorově smrti), jež člověka nutí žít v rozporu se svou přirozeností a nadosmrti mu odmítají svobodu. Román je autobiografií fiktivní hrdinky Zuzany, která v dopisech psaných markýzi de Croismare sděluje své životní osudy a pocity. Zuzana se proti své vůli musela jakožto nemanželské dítě stát jeptiškou. V klášteře zakusí kromě dalších strastí i sadistickou krutost ze strany své nové představené, stejně tak je v dalším klášteře svědkem vášně, zešílení a smrti lesbické představené. Zuzana nakonec z kláštera uprchne. Potlouká se po Paříži, kde zemře.

Jakub fatalista a jeho pán = román, jenž je i v současnosti živým textem, inspiroval M. Kunderu : Jakub a jeho pán). Jedná se o rozprávění bodrého sluhy Jakuba a jeho pána během zdánlivě bezcílného putování. Dialog mezi sluhou Jakubem a jeho pánem; spor o to, má-li člověk možnost svobodného rozhodování, nebo je-li jeho život předurčen osudem.

VOLTAIRE - vl. jménem Francois Maria Aronet. Pocházel z rodiny pařížského notáře, vystudoval jezuitskou kolej, dlouhou pobýval v Rusku, Anglii a Švýcarsku. Věnoval se lit. činnosti a byl podnikatelem v oblasti beletrie. Dosáhl řady poct, např. ve Francii se stal královským historiografe, stal se členem a posléze ředitelem Akademie. Zastával se obětí bezpráví a justičních omylů. Těšil se přízni pruského krále Bedřich II. Měl protifeudální a proticírkevní názory, vystupoval proti despotismu => byl za to vězněn a posléze musel odejít do vyhnanství. Zemřel v Paříži. Psal hl. filozofické spisy a hist. díla, ale také je autorem divadelních her a jiných žánrů. Je označován jako „nekorunovaný král Evropy 18. stol.“ (18. stol. - Voltairova doba)

- ve svém díle upřednostňoval zvláštní prozaický žánr, tzv. filozofickou povídku - svěží, duchaplné a hl. kousavě ironické texty, jež se zabývaly všemi problémy doby.

Candide neboli optimismus = vrcholný fr. osvícenský román, hl. hrdinou je morálně čistý mladík Candide, který se zamiluje do dcery barona, na jehož zámku žije. Cestuje světem, zažívá řadu dobrodružství a útrap. Poznává, že svět není tak čistý, jak se domníval. Je zverbován do armády a musí se zúčastnit války, dále se setkává se španělskou inkvizicí (náb. soudy). Setkává se s jezuity v Paraguiai, dostává se až do bájného Eldoráda, kde získává zlato a diamanty, s nimiž se vrací do Evropy. V Cařihradě vykoupí z otroctví filozofa Pauglose a svoji milovanou Kunikundu. Zakoupí zde taky pozemek a věnuje se spolu s přáteli hospodářství. Filozof Pauglos ztělesňuje přehnaný optimismus. Další průvodce a filozof Candida Martina představuje bezvýchodný pesimismus. Román vyznívá jako odsouzení obou postojů a hl. myšlenkou díla je, že „světové zlo“ je možno překonat činorodou prací.

PIERRE BEAUMARCHAIS - proslavil se nejenom jako fr. dramatik, ale i svou mimoliterární činností. Věnoval se ekonomice a financím, a to natolik zarputile, že se stal aktérem mnoha společenských a korupčních skandálů.

Dílo: Lazebník sevillský = komedie, později zhudebněno Rossinim

Figarova svatba = zhudebněno Mozartem

DANIEL DEFOE - byl syn londýnského řezníka, vl.jménem Foe. Byl tajným agentem ve Skotsku. Věnoval se podnikání, publicistice a hodně cestoval.

Dílo: Robinson Crusoe (Život a neobyčejná dobrodružství námořníka Robinsona Crusoa z Yorku) = děj vychází pravděpodobně ze skutečného příběhu skotského námořníka Alexandra Selkirka. V ich formě vypráví osudy trosečníka, který po dobu 28 let obývá pustý ostrov. Tato kniha o přemožení nejen přírody, ale především sebe sama se velice brzy rozšířila do celého světa a inspirovala další autory k napsání tzv. robinsonád.

Moll Flandersová = fiktivní paměti ženy, která líčí osudy vskutku přepestré. Porozena ve vězení a svou matkou pohozena, rozhodne se pisatelka ještě jako děvčátko stát se „dámou“, tedy tou, která „nemusí vykonávat domácí práce a sama si vydělá na živobytí“. Shání bohaté partie a movité milence. To, že ji před zákonitým pádem nakonec spasí dobrotivý osud a ona se může kát ze svých hříchů coby bohatá plantážnice za oceánem, je jen posledním z řady paradoxů, kterými Defoa svou knihu naplnil.

Paměti kavalíra

JONATHAN SWIFT - považován za největšího angl.satirika. Svými díly bojoval proti potlačování zákl. lidských práv.

Dílo: Guliverovy cesty = 4dílný utopický alegorický a zejména satirický a parodický román, který byl v mnoha filmových a animovaných podobách prezentován jako pouhý cestopisný dobrodružný příběh. Autor v knize kritizuje soudobé poměry v Anglii, nedostatky evropské civilizace a racionalizmu. Hl. hrdinou románu je kapitán Lemuel Gulliver, jenž postupně podniká cestu do Liliputu (zde se ocitá mezi trpaslíky), do Brobdingnagu (zde žije mezi obry), do Laputy a dalších končin (v tomto dílu Gulliver promlouvá se slavnými muži minulosti) a do země Hvajninimů, kde lidé slouží ušlechtilým koním.

HENRY FIELDING - narozen v angl.šlechtické rodině, byl advokátem a v Londýně založil 1.detektivní oddíl na světě.

Tom Jones = román o 3 částech. 1.díl popisuje Tomovo mládí od narození po jeho první klásku. Byl narozen jako novorozeně v sídle šlechtice, ten se ho ujal a vychovával spolu se svým synovcem. Tom pak odchází. 2.část líčí Tomovu cestu do Londýna plnou příhod. Uteče za ním jeho láska - Žofie, protože se nechce provdat za šlechticova synovce. 3.díl se odehrává v Londýně. Tom se dostává do vznešené spol. a stane se milencem bohaté ženy. V souboji zabije soka, je uvězněn a má být popraven. Na konci je Tom osvobozen. Zjistí, že je pravým synem venkovského šlechtice, Žofie Tomovy odpustí jeho nevěru a provdá se za něj.

- tradičním žánrem commedia del´arte = vznikla již v 16.stol., jsou pro ni charakteristické postavy a improvizovaný děj. Tyto hry byly u lidového publika nesmírně populární. Herci improvizovali, před začátkem hry děj stručně nastínili. Typické byly i masky a nápadité kostýmy. Ustálenými postavami byli např.:sluhové Scappino nebo Brighrll, služka Colombina, bohatý obchodník Pantallone. Tyto komedie však postupem doby poklesly, ale daly základ italské národní veselohře.

CARLO GOLDONI - autorem asi 200 komedií, jež sice čerpají z původní comedie dell´arte, ale podstatným způsobem ji pozměňují. Uvádí na scénu postavy z lidových vrstev, řemeslníky, rybáře apod. Goldoni je zakladatelem italské národní veselohry.

Dílo: Sluha dvou pánů

Poprask na laguně = nejslavnější. Děj se odehrává v malém městečku nedaleko Benátek, kde pětice žen a dívek čeká na návrat svých mužů a nápadníků z moře. Ženy se dostanou do rozepře, do čehož zasáhne lodičkář = převozník Toffolo, který flirtuje se svobodnými dívkami. Celá rozmíška skončí u soudu. Soudce se při projednávání nic nedozví o incidentu, ale zažívá řadu zábavných komplikací a nakonec spor urovná. Ženy a dívky dostanou své muže.

Dílo: Bajky = satiricky zobrazil individuální lidské slabosti i tehdejší ruskou absolutistickou společnost, tzv. samoděržaví, bajky reagují na současný spol.život. Bajky obsahují tradiční poučení, někdy chybí didaxe (= závěrečné poučení), protože výchovná myšlenka vyplývá přímo z textu. Psal je asi 50 let.

- v literatuře se objevuje v 18.stol., projevoval se hl. v 2.pol.18.stol.

- Nejdůležitější směr preromantismu se nazývá sentimentalismus.

Dílo: Emil čili o výchově = výchovný román, ve kterém se zamýšlí nad ideálním výchovným systémem. Paradoxem je, že sám měl děti v sirotčinci a žil sám.

Julie neboli Nová Heloisa = sentimentální román napsaný formou dopisů (= espitolární). Vypráví příběh šlechtické dcery Julie a jejího domácího učitele Sain-Preuxe. Juliin otec nepřeje nerovnému sňatku s učitelem, a proto Julii zasnoubí se šlechticem. Sain-Preuxe pomýšlí na sebevraždu, ale nakonec podnikne cestu kolem světa, aby na lásku zapomněl. Po letech se vrací a znovu se setkají. Julie si vzala šlechtice Wolmara, který se nakonec stane vůdčím duchem přátelství všech zúčastněných. Román vrcholí tragickou smrtí Julie, která zemře v důsledku nachlazení.

Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi

Dílo: Příběh rytíře Des Grieux a Manon Lescaut - dílo má tragické vyústění, na němž mají podíl oba hlavní hrdinové. Manon miluje bohatství a Des Grieux není schopen rozejít se s konvencemi. Román upravil a přebásnil Vítězslav Nezval ve své hře Manon Lescaut (1941 v divadle na Vinohradech)

STURM UND DRANG (Bouře a vzdor) - něm. lit. hnutí v rámci evrop. sentimentalismu, bylo zaměřeno nejen proti aristokrat. Klasicismu, ale zejména osvícenství. Prosazovalo nespoutanou tvůrčí svobodu pro umělce, odmítal společenské konvence a předsudky. Upřednostňovalo cit a vášeň oproti intelektualismu a racionalismu.

Johann Gottfried HERDER (1744 - 1803) - autor úvah o národní identitě, z jeho myšlenek čerpali naši obrozenci.

Dílo: Myšlenky k filozofii dějin lidstva

JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749 - 1832) - nar. ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině císařského rady. Studoval práva, působil jako právník, císařský rada a ministr výmarského vévodství, hodně cestoval (hl. do Itálie a do Čech). Mimořádný talent uplatnil ve všech oblastech krásné literatury, ale také v obl. Malířské a přírodovědné. Organizační schopnost uplatnil v politice, ale i v programu lit. hnutí Sturm und drang. Mnoho let vedl dvorní divadlove Výmaru (dnes ND). Ve Výmaru taky zemřel. (Ve svých 72 letech se v Marián. Lázních zamiloval do 17 leté Ulriky von Lewetzow - zemřela ve svých 23 letech). Psal přírodní, milostnou a společenskou lyriku, eposy, balady, romány, dramata aj.

Dílo: Myšlenky filozofů dějin lidstva = spis, kde prosazuje ideu pokojného soužití národů. Toto dílo se stalo významné a inspirující pro nače obrozence.

Utpení mladého Werthera = lyrický román v dopisech, který přinesl Goethovi světovou proslulost. Ve své době znamenal i spol. senzaci (m.j. inspiroval i řadu sebevražd a způsob oblékání). Román má 2 části. 1. část tvoří 36 dopisů, ve kterých se mladý malíř Werther svěřuje svému příteli Vilémovi ze své hluboké lásky k Lottě, zasnoubené s jeho přítelem Albertem, za něhož se později provdá. 1. část končí Wertherovým rozhodnutím na čas odejít z Lottiny blízkosti. 2. kniha zachycuje dobu o několik týdnů později, kdy se Werther vrátil do městečka, v němž Lotta žila. Těsně před Vánocemi se nešťastný malíř zastřelil pistolí svého svého přítele, kterou měla naposledy v rukou Lotta. Tímto činem řešil mezi ctí a láskou, protože nebyl schopen v sobě potlačit vášnivý vztah k ženě přítele. Román se opíral o skutečné události a obsahoval i autobiograf. Rysy.

Viléma Meistera léta učednická (tovaryšská) = 2-dílný výchovný román, zachycuje vývoj a zrání lidské osobnosti hledající smysl své existence.

Faust = 2dílná fil. Tragédie, která zajistila Goethovi nesmrtelnost. Jedná se o velkolepé podobenství mezi dobrem a zlem, o touze člověka po vědění, činu a smysluplném životě. Dílo vznikalo téměř 6stol. Tragédie je uvedena třemi vstupy : Věnováním, Předehrou na divadle (ředitel divadla, básník a komik vypovídají o smyslu umění a divadla), Prologem, kde archandělé představují dějiště dramatu. V 1. díle se postupně vyjevuje Faustovi neuhasitelné touha po poznání, setkává se s Mefistofelem a uzavírá s ním smlouvu, podepsanou vlastní krví, za nabídku toho „co člověk ještě neviděl“. Faust je omlazen, setkává se s Markétkou, do které se zamiluje na první pohled, ale jejich láska je tragická. Markétka zavraždí dítě, které čekala s Faustem, protože si ji nevzal. Byl odveden Mefistofelem za radovánkami, posléze si uvědomuje svoji vinu a snaží se Markétku vysvobodit z vězení. Nakonec podlehne Mefistofelovu našeptávání a Markétku, která ho miluje opouští. Ta se na popravišti odevzdá božímu soudu a její duše je zachráněna.

Dílo: Úklady a láska = měšťanská truchlohra. Ferdinand von Walter, syn prezidenta dvorské kanceláře, se zamiluje do měšťanské dívky, ale otec jej chce proti jeho vůli oženit. Ferdinand se dívky nechce vzdát, ale jsou díky intrikám rozděleni. Drama končí, kdy Ferdinand dívku otrávil, ale po vysvětlení neviny otráví i sám sebe.