Dějepis - Světová hospodářská krize

Autor: Ondřej Drudík

1 – Úvod

                        V ekonomické terminologii se pod pojmem hospodářská krize rozumí fáze kapitalistického hospodářského cyklu. Periodicky se opakuje období zostření rozporů kapitalistického hospodářství, které se projevuje poklesem zaměstnanosti, snižováním mezd, omezováním výroby a likvidací majetku.

příčiny:

                        Po 1. světové válce se buržoazii podařilo dočasně své kapitalistické režimy upevnit a stabilizovat. Průmyslová výroba opět stoupala a díky rozmachu vědy a techniky, novým velkolepým objevům a vynálezům, zaváděním nových forem a metod ve výrobě i vykořisťováním bylo v evropských kapitalistických zemích dosaženo nejen předválečné úrovně výroby, ale mnohdy byla i překročena.

                        Jisté stabilizace bylo docíleno i v mezinárodních vztazích, i když otázky, týkající se vážných rozporů mezi mocnostmi při uzavírání mírových smluv (otázky reparace, odzbrojení, bezpečnost), zůstaly v podstatě i nadále otevřeny a nevyřešeny.     

                        Relativní hospodářská i politická stabilizace znamenala pokles revoluční vlny. Velmi záhy se ukázalo, že tzv. stabilizace kapitalismu stojí na vratkých základech. V řadě zemí byl počet nezaměstnaných stále vysoký a docházelo i k velkým třídním střetnutím mezi kapitalisty a dělnickou třídou. Do nové fáze se také dostával národně osvobozenecký boj v koloniálních a závislých zemích. A tak pod zdánlivě klidným povrchem narůstaly nové ekonomické i politické rozpory, které vyústily v říjnu 1929 známým krachem ne new-yorské burze.

průběh:

                        Světová hospodářská krize let 1929 - 1933, která dosud svou hloubkou, intenzitou a univerzálností neměla v dějinách obdoby, všechny existující rozpory dále prohloubila. Krize vážně ochromila ekonomiku všech kapitalistických zemí. Americké banky reagovaly na vzniklou situaci stažením svého podílu na mezinárodních půjčkách včetně peněz půjčených Německu na průmyslový rozvoj a reparace po 1. světové válce. Roku 1931 proběhla mezi Německem a Rakouskem jednání o celní unii. Francouzi to chápali jako krok k úplnému sjednocení a v květnu stáhli své vklady z vídeňské banky Creditanstalt. Banka oznámila neschopnost dostát svým závazkům. Brzy byly další rakouské a německé banky donuceny zastavit činnost.

                        Zhroucení Německa začaly pociťovat i ostatní země. V USA a v Německu lidé začali vybírat své úspory a mnohé banky musely být uzavřeny. Rolníci nebyli schopni prodat svou úrodu, továrny, obchody a průmyslové koncerny nemohly získat úvěr a krachovaly. Hluboký hospodářský rozvrat měl za následek, že miliony dělníků zůstaly zcela bez práce a další miliony také pracovaly částečně za hladové mzdy. Vlády si nemohly dovolit pokračovat ve vyplácení podpor v nezaměstnanosti. V koloniích evropských mocností a v Latinské Americe se zhroutila poptávka po základním zboží, což vedlo k vyšší nezaměstnanosti a k růstu národnostního neklidu. Nezaměstnanost vzrostla v Německu na 6 milionů a Británii na 3 miliony. Asi polovina bank vyhlásila do roku 1932 úpadek.                                                                     Radikalizace proletariátu rychle postupovala a demonstrace, stávky, hladové pochody nezaměstnaných a rolnické bouře byly takřka na denním pořádku. Obnovené obavy z bolševického povstání vedly ke vzniku pravicových militaristických režimů nejen v Německu, ale i v balkánských zemích.

                        Roku 1932 byl prezidentem USA zvolen demokrat Franklin Delano Roosevelt. Postupně se obnovila finanční důvěra. V Německu nacistická TŘETÍ ŘÍŠE upevnila své postavení jako síla, která se zdála být schopnou oživit ochablé německé hospodářství.

                        Osudné pro celý další vývoj v Evropě i ve světě se stalo uchopení moci hitlerovci v Německu v lednu 1933. Nacisté rozpoutali nelítostný teror nejen proti komunistům, ale proti všem demokratickým a pokrokovým lidem v zemi.

               Pozn. V době nejhlubšího poklesu v roce 1932 se objem světové prům. výroby (bez SSSR) snížil o 37%, z toho v USA o 46% (o 40% a více klesla průmyslová výroba také v Německu, Polsku, Československu, Kanadě a v oblasti Jižní Ameriky). Relativně mírnější snížení výroby se projevilo v asijských státech, ve Velké Británii a v několika převážně agrárních evropských zemích (Řecko, Rumunsko, Španělsko, Dánsko). Ještě větší úpadek nastal v mezinárodním obchodě, jehož obrat se zmenšil do roku 1934, kdy dosáhl nejnižšího stavu, o 66%.

důsledky:

                        Po nastolení fašistické diktatury v Německu nastal v Evropě další posun doprava a v období let 1934 - 1939 došlo k fašistickým převratům i v dalších evropských zemích. Appeasmentská politika západních mocností vůči německým, italským a japonským fašistům vedla nakonec, přes porážku španělské republiky a mnichovský diktát, ke druhé světové válce.

              

2 – Situace v USA

                        Náhlý krach obchodu s cennými papíry a akciemi na new-yorské burze dne 24. října (černý čtvrtek) oznámil počátek světové hospodářské krize. Krize přišla zcela neočekávaně, i když byla již předznamenána některými jevy, zejména poklesem cen. Bezprostředně po krachu na burze následoval v USA pokles výroby. Nejdříve byl postižen automobilový průmysl, který poklesl od října do konce roku 1929 o celou polovinu. Prudce stoupla nezaměstnanost, což spolu se snižováním platů znamenalo další katastrofální snížení kupní síly.

Hooverovo moratorium a konec reparací

                   moratorim = všeobecný n. individuální odklad splatnosti pohledávek; prodloužení platební lhůty, příročí

                        11. května 1931 došlo ke zhroucení rakouské banky Credit - Anstalt, které nepochybně souviselo s tlakem Francie a Británie na Rakousko, aby se vzdalo plánu německo - rakouské celní unie. Tento krach ovšem znamenal světovou krizi bankovní, neboť rakouské bankovnictví bylo úzce propojeno s finančními strukturami ve světě.

                        Britové usoudili, že krizové situace je třeba využít i k likvidaci mezispojeneckých dluhů a navázali na tehdy Francií zneškodněnu iniciativu Balfoura z roku 1922 a dali americkému prezidentovi Herbertu Clarku Hooverovi najevo, že je i v zájmu USA změnit dosavadní nesmlouvavý postoj ke svým spojeneckým dlužníkům. To donutilo Hoovera 20. června 1931 skutečně k jednostranné záchranné akci - vyhlášení moratoria na všechny mezistátní dluhy a reparace na dobu jednoho roku. Hoover zároveň zdůraznil, že uplynutí lhůty jednoho roku budou USA znovu vyžadovat splácení dluhů. Současně státní tajemník USA Henry Stimson apeloval na všechny zúčastněné vlády, že přijetí Hooverova návrhu musí být rychlé a bezpodmínečné. Hooverovu nabídku přijalo Německo, Británie a Itálie. Francouzi, jako největší příjemce německých reparací, nebyli nabídkou nijak nadšeni. V odpovědi Hooverovi proto stanovili jako předběžnou podmínku, že se Německo zaváže neinvestovat "ušetřené" peníze do zbrojení a dumpingu německého vývozu.

                        Jednání byla uzavřena 6. července 1931, od tohoto data (resp. od 14. 7., kdy došel souhlas poslední - řecké vlády) také začala plynout roční lhůta moratoria. I Francouzům však bylo jasné, že obnova plateb od července 1932 je velmi nepravděpodobná.

                        Hooverovo působení v Bílém domě bylo poznamenáno tím, že nedokázal zabránit Velké hospodářské krizi. Nuzné chatrče bezdomovců, charakteristické pro krizová léta, které brzy vyrostly na předměstích velkých měst, vešly ve známost jako tzv. Hooverovy kolonie (Hoovervilles). Roku 1932 se Hoover účastnil prezidentských voleb, utrpěl však těžkou porážkou od demokrata Franklina D. Roosevelta.            

New Deal

                        Samotný výraz vytvořil soudce Samuel Rosenman a Franklin D. Roosevelt ho poprvé použil v projevu, kterým přijal nominaci na prezidenta za Demokratickou stranu. Když počátkem roku 1933 nastoupil do prezidentského úřadu, hrozilo Spojeným státům hospodářské zhroucení. Nový prezident čelil této situaci nejprve energickými opatřeními v bankovnictví a měnové oblasti. Charakteristickým rysem tohoto programu bylo široké využití státních zásahů do hospodářství za účelem zastavení krize a oživení ekonomiky. Hlavní opatření, která USA postupně realizovaly, lze shrnout do těchto bodů : zavedení státního dozoru nad bankovnictvím, částečná regulace bankovního systému a pomoc ústřední cedulové banky těm peněžním ústavům, které se ocitly v platebních těžkostech, provedení devalvace amerického dolaru v roce 1934 (devizový kurs dolaru se snížil o 41%) za účelem posílení amerického vývozu, regulace výše zemědělské produkce řadou opatření na pomoc americkým farmářům.

                        Z několika desítek zákonů, které schválil Kongres jako součást programu New Deal, patřily k nejvýznamnějším zákony týkající se průmyslu, zemědělství a práv odborových organizací.

                        Zákon o obnově průmyslu (National Industrial Recovery Act - NIRA) měl podnítit  výrobu a odstranit nežádoucí konkurenci mezi podnikateli stanovením minimálních cen výrobků. Ze státních prostředků se financovaly veřejné práce, nejvýznamnější akcí byla výstavba vodních děl v údolí řeky Tennesee. V sociální oblasti uznával zákon NIRA právo dělníků na stávku a kolektivní smlouvy, což posílilo pozici odborových organizací. Byla zkrácena pracovní doba začaly se vyplácet státní podpory v nezaměstnanosti a ve stáří a někteří podnikatelé stanovili na doporučení vlády minimální mzdy. Tato sociální opatření byla v amerických podmínkách pokrokem a narazila na tuhý odpor monopolního kapitálu.

                        V zemědělství mělo být podle Roosevelta programu dosaženo lepších odbytových cen snížením výroby. Vyplácely se prémie těm farmářům, kteří omezili osevní plochy. Zpočátku docházelo i k hromadnému ničení zemědělských produktů, ačkoli miliony Američanů trpěly nedostatkem. Byly např. zničeny 4 miliony balíků bavlny, zorána pětina zaseté plochy pšenice a znehodnoceno maso ze 6 milionů prasat. Vznikla také speciální instituce která poskytovala farmářům zvýhodněné úvěry a mnohé z nich zachránila před dražbou a ztrátou hospodářství.

                        Přes relativně široký okruh státních zásahů byla celková účinnost New Dealu menší, než se předpokládalo. Zejména se nepodařilo odstranit masovou nezaměstnanost. Monopoly se sice smířily s některými opatřeními New Dealu v období deprese, avšak po oživení hospodářství zahájily proti Rooseveltově politice koordinovanou kampaň. V letech 1935 a 1936 zrušil Nejvyšší soud USA platnost 11 zákonů New Dealu s odůvodnění, že odporují americké ústavě. Za krize v letech 1937 - 1938 však bylo toto rozhodnutí opraveno a státní intervencionismus opět zesílil.

                        Teprve v době druhé světové války překročila v USA průmyslová výroba úroveň roku 1929 a byla odstraněna masová nezaměstnanost.

 

3 – Situace v Německu

                        Bankovní krize se přes úlevy spojené s Hooverovým moratoriem v červenci 1931 přenesla do Německa. Počátkem července se zhroutila jedna z největších firem v Německu - Nordwolle - a následně její největší věřitel, banka Darmstädter und Nationalbank (Danatbank) vyhlásila platební neschopnost a říšské vládě nezbylo nic jiného, než oznámit uzavření všech bank. Ve dnech 14. - 16. července proto vyhlásila bankovní prázdniny a pokusila se je prostřednictvím Říšské banky sanovat ze státních prostředků - prakticky je zestátnit. Na to jí však chyběly finanční prostředky.

                        Německo bylo postiženo krizí nejsilněji ze všech významnějších evropských států. Průmyslová výroba se snížila o více než dvě pětiny a obrat zahraničního obchodu o dvě třetiny. Těžký průběh měla také agrární krize. Zahraniční kapitál, který v předkrizovém období plynul do země, byl nyní odtud naopak stahován, což ještě více zhoršovalo hospodářskou situaci. Téměř 6 milionů osob bylo v roce 1932 bez zaměstnání. Peněžní příjmy dělníků a ostatních zaměstnanců se snížily o 42%. Tisíce drobných živností a zemědělských usedlostí bylo rozprodáno v dražbě.

                        Hospodářská krize rozložila politickou strukturu výmarské republiky. V zemi opět narůstala revoluční situace a sílil vliv Komunistické strany Německa. Za této situace se monopolní buržoazie začala orientovat na totalitní diktaturu k níž směřovala nacionálně socialistická strana Adolfa Hitlera. Široké vrstvy drobné a střední buržoazie podlehly sociální demagogii a vypjatému nacionalismu  přešly rovněž proti demokratické pozice. Dne 30. ledna 1933 se A. Hitler stal říšským kancléřem a v Německu byla ustanovena fašistická diktatura. Dělnické hnutí a ostatní demokratické síly byly brutálně potlačeny. Začala také antisemitská kampaň spojená se zabíráním židovského majetku.

                        Hospodářská politika nacistů odrážela třídní zájmy německé velkoburžoazie a usilovala o rychlou všestrannou militarizaci země. Ještě před rokem 1939 byl vybudován systém válečného řízeného hospodaření jako specifická forma státně monopolního kapitalismu. Podniky ve všech odvětvích národního hospodářství podléhaly nově vytvořeným odvětvovým a regionálním orgánům, v nichž vedoucí místa obsadili představitelé finanční oligarchie. Tyto orgány měly širokou pravomoc a prováděly státně monopolní regulaci ekonomiky - rušily a zakládaly podniky, rozdělovaly zakázky, suroviny a úvěry, určovaly objem a zaměření výroby, ceny, mzdy apod. Rovněž zemědělská výroba, dovoz, vývoz a měnové vztahy se zahraničím byly řízeny centrálně. Postupně se také rozšiřovala podnikatelská činnost státu. Vojenské výdaje se v letech 1933 - 1939 zvýšily 10krát a v rozpočtovém roce 1938/39 pohltily 58% úhrnných výdajů státního rozpočtu.

                        Průmyslová výroba překročila v roce 1936 předkrizovou úroveň a do roku 1938 ji předstihla o více než čtvrtinu. K tomuto vzestupu přispěl především rozmach výroby ve válečně důležitých odvětvích těžkého průmyslu. V zemědělství se značně zvýšil objem produkce preferovaných technických plodin.

                        Oživení hospodářské činnosti, přípravy na válku a výstavba armády umožnily odstranit nezaměstnanost. Reálné příjmy dělnictva však do války nikdy nedosáhly předkrizové úrovně a podíl mezd na národním důchodu byl nižší než v roce 1929. Byla zavedena pracovní povinnost, prodloužila se pracovní doba a změny v nezaměstnání byly vázány na úřední souhlas.

                        Souběžně s tím, jak se rozšiřoval ekonomický a vojenský potenciál Německa, sílily jeho velmocenské ambice. Německo si vynucovalo ústupky na západních mocnostech, přestalo platit reparace, remilitarizovalo Porýní a obsadilo Sársko. V roce 1938 anektovalo Rakousko a pohraničí oblasti Československa. Těmito výboji se značně rozšířil hospodářský a vojenský potenciál nacistů. V roce 1938 zaujímalo Německo v průmyslovém obchodě třetí místo. V této době dokončovalo přípravy na válku, kterou rozpoutalo 1. září 1939 přepadením Polska.

4 – Situace v Československu

                        Také Československo bylo světovou krizí těžce postiženo. Výroba postupně klesla až na 60% oproti roku 1929 a řady nezaměstnaných prudce rostly. Vláda se snažila bojovat proti dopadu krize všemi prostředky. Podařilo se jí získat ve Francii půjčku 600 milionů franků k upevnění stability hospodářství. V roce 1932 přijala v rámci Malé dohody smlouvu o regulaci obilních přebytků, aby aspoň částečně chránila rolníky, kterým se díky poklesu cen přestala vyplácet jejich práce. V následujícím roce byl přijat kartelový zákon. Byl namířen proti velkým sdružením podniků (kartelů0, která díky značnému kapitálu lépe překonávala krizi a mohla se zmocnit monopolu ve výrobě určitého druhu zboží a libovolně si určovat ceny v době, kdy malé a střední podniky nebyly schopny čelit jejich konkurenci.

                        Nutným opatřením byla i částečná devalvace (znehodnocení) naší měny. Zlatý standard koruny byl zachován, ale zmenšen o šestinu a roku 1936 o dalších 30%. Toto opatření vlastně  "zlevnilo" naše zboží n cizích trzích a umožnilo jeho lepší vývoz.

                        Přes všechny snahy o zmírnění důsledků krize byl však její dopad na mnoho občanů státu drastický. Příznačně v té době zpívali Voskovec s Werichem, že "devět řemesel je nouze a desáté - bída". Nezaměstnaní organizovali různé hladové pochody,  ti, kteří ještě práci neztratili, se snažili stávkami zabránit snižování mezd a dalšímu propouštění.

                        Těžké situace využívali politici krajní pravice i krajní levice, především KSČ. Demagogickými sliby se jim podařilo skutečně získat část veřejnosti na svou stranu - ale o tom, jak byli schopni řídit společnost a vybudovat slibovaný " ráj na zemi", jsme se mohli v uplynulých 40 letech přesvědčit na vlastní kůži.

                        Hospodářský rozmach nastal až v polovině 30. let, ale je smutné, že do značné míry souvisel se vzestupem zbrojní výroby a stavbou rozsáhlých obranných opevněn, která měla chránit ohroženou republiku.

              

5 – Závěr

Hospodářská krize, za jejíž počátek považujeme krach na New-Yorské burze se velice rychle rozšířila do ostatního světa (s výjimkou SSSR), byla to nejrozsáhlejší a nejdelší krize (v roce 1932 krize vyvrcholila a ve zmírněném měřítku pokračuje dál). Za konec krize považujeme začátek války. Jednalo se o všeobecnou krizi (v zemědělství, bankovnictví, průmyslu, znamenala pokles cen, byla spojená s nezaměstnaností – v roce 1932 30. milionů nezaměstnaných), zahraniční obchod klesá o 1/3. Krize s sebou přináší sociální nepokoje, demonstrace, stávky a vytváří prostor pro různé demagogy a populisty.

                  

6 – Použitá literatura

Augusta P. a Honzák F., Dějiny v obrazech-Československo 1918 - 1938, 1999, Albatros (Praha)

Charvát J. a kol. autorů, Světové dějiny - Dějiny novověku IV, 1973, SPN (Praha)

Kuklíkovi J. a J., Dějiny 20. století,1995, nakl. Práce (Praha)

Moravcová D. a Bělina P., Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1914 - 1941, 1998, ISE (Praha)

Průcha V., Nástin hospodářských dějin v období kapitalismu a socialismu, 1987, nakl. Svoboda (Praha)

Rejman L., Slovník cizích slov, 1971, SPN (Praha)

Skřivan A. a kol. autorů, Rodinná encyklopedie světových dějin, 2000, Reader’s Digest Výběr (Praha)