Dějepis - Egypt a Mezopotámie

Autor: Petr Polák

Vzdělávání půdy umožňovaly Egypťanům pravidelné zátopy Nilu. Pěstovali obilí, luštěniny, datlovou palmu, vinnou révu a chovali hovězí dobytek, ovoce a kozy, koně přivedli do Egypta až Hyksové(kolem r. 1700 př. Kr.)

Hlavním řemeslem Egypťanů bylo tkaní látek, hrnčířství, zpracovávání kovů a výroba skla. Egypťané byli i dovednými řemeslníky, jak dokatzují nalezené zbraně, klenoty a náramky. Byli pracovití, dbalí čistoty a rádi se účastnili slavností. Daně platili v naturáliích.

Zahraniční obchod se vyvýjel podél Nilu již ve třetím tisíciletí př. Kr., a to s Nubií. Později obchodovali Egypťané i s Araby a Foiničany. Většího rozvoje dosáhl zahraniční obchod v druhém tisíciletí př. Kr., kdy Egypt zápasil o politickou a hospodářskou moc nad Sýrií s mocnou říší Hethitů, ovládající Malou Asii.

Mezinárodní styky obchodní ustaly kolem r. 1000 př. Kr. v době úpadku politické moci Egypta. Obnovil je teprve Neko II. (v 7. stol, př. Kr.) prostřednictvím Foiničanů a Řeků. Neko II. dal kopat průplav z Nilu do Rudého moře, v jeho službách obepluli foiničtí plavci Afriku.

Střediskem světového obchodu za Ptolemaiovců(od 3. stol. př. Kr.) se stala Alexandrie, založená Alexandrem Velikým(330 př. Kr.) a podržela toto postavení dlouho do středověku. Kolem r. 100 př. Kr. měla Alexandrie půl milionu obyvatel a kvetla tam výroba papyru, skla, mastí.

Náboženství a kněží měli důležité postavení v dějinách Egypta. Každý kraj měl vlastní božstvo. Po sjednocení říše nybyli největší vážnosti bohové Re a Amon, kteří se později sloučili v jednoho boha Amon-Re. Otcem bohů byl Ptah. Nejvíce ctěni byli Osiris s manželkou Isis a synem Horem, bohem světla, který zabil zlého stýce Seta, boha tmy. Bohové se vtělovali ve zvířata, Ptah v posvátného býka Apise, Amon v berana, Sobek v krokodila. Odznakem slunečního boha Re byl chrobák(scarabeus). Král Amenhotep IV.(Echnaton)zavedl úctu k jedinému bohu slunci - Atonu, ale již jeho nástupce Tutancámon obnovil opět úctu Amona a starých bohů.

Písmo. Egypťané věřili v život posmrtný a mrtvoly balzamovali(mumie). Kněží byli strážci svytyň a pěstovali vědy. Egyptské písmo obrázkové (hieroglyfické) existovalo již kolem r. 3200 př. Kr. Později bylo písmo zjednodušeno(písmo hieratické) a přizpůsobeno denní potřebě (písmo demotické), skládalo se nakonec ze 24 znaků pro souhlásky. Prvními literárními plody byly písně, modlitby, hymny, záznamy o králích, o slavnostech, o stavbách, o vojenských výpravách. Ve vědě se pěstovala zejména aritmetika(rozměřování půdy), mechanika(stavitelství) a astronomie. Rok měl 365 dnů.

Stavitelství. Ze stavitelského umění se zachovaly především pyramidy, vystavěné faraony staré říše(Chufu, Chafre, Menkeure) asi 2800 př. Kr., a chrámy v Karnaku a Luxoru, rozšiřované hlavně v 16. a 15. století za vládců Nové říše. Egyptské sochy, zpodobňující vznešené osoby, mají ztrnulou polohu i výraz, jen sochařství z doby Echnatona činí vyjímku. Na stěnách hrobek byly vytesávany reliefy. Obrazy prostých lidí a zvířat jsou plny života.

Co znamenal pro Egypťany Nil, to znamenaly pro Mesoptamce(Sumery, Babyloňany, Assyřany, Peršany) řeky Eufrat a Tigris(Mesopotamie = kraj mezi řekami). Stoky a hráze podporovaly zavodňování i vzdáleňejších krajů, které dávaly úrodu obilí, luštěnin, datlí, vína a fíků. Z domácích zvířat znali Babyloňané ovce, kozy osly, vembloudy a od počátku druhého tisíciletí př. Kr. i koně. Staří babylóňané byli mnohem více národem průmyslovím a obchodním než Egypťané. Tkali a barvili jemné látky, zpracovávali kovy, brousili drahé kameny, vyráběli vonné masti. Platidlem jim byly plíšky neb pruty drahého kovu , při prodeji odvažované. Nejmocnější kasta země, kněžstvo, mělo i postavení finančníků, chrámy byly současně bynkami. Velmi kvetl umělecký průmysl, byly hotoveny výrobky ze skla a kovu, jehlice, náhrdelníky, náramky, prsteny, pečetní válečky. Nejstarší nám známí obyvatelé Mesopotámie, Sumerové, měli již kolem 3300 př. Kr. písmo slabičné, ryté do tabulek, asi 400 znaků

Babyloňané. Semité, kteří obsadili mesopotámii v 3. tisíciletím př. Kr., přejali tyto znaky. Dnes jsou tudíž nelézány památky, psané stejným písmem, ale dvojím jazykem. Prvními literárními plody byly modlitby, písně, pověsti a záznamy událostí. Byly zachovány i účetní záznamy, smlouvy, kvitance. Z literárních památek jsou zejména důležité legendy o původu světa a epos o Gilgamešovi, kde je i zpráva o potopě světa. Zákoník Chammurabův(kol 1770 př. Kr.) je první písemnou památkou pečlivého zákonodárství. V Babylonii vládla směs náboženských představ sumerských a semitských. Největššími bohy byli Bel(pán) a Istar, v Babyloně Marduk. Bybyloňané věřili, že po smrti zbývá z člověka jen stín. Kněží mimo bohoslužbu předpovídali z hvězd budoucnost, vykládali sny, vedli školy. Z věd kvetla hlavně matematika a astronomie. Rok Babyloňanů měl 354 dnů. Od nich pochází rozdělení roku na týdny, dne na 24 hodin, hodiny na 60 minut, kruh rozdělili na 360 stupňů, dvojloket na 60 palců(soustava sexagesimální). Bybyloňané stavěli paláce a chrámy se stupňovytými věžemi, z cihel polévaných sklovinou, neboť kamene nebylo. Dovedli budovat hráze a stavby vodní a znali již v 3. tis. př. Kr. klenbu.

Assyřané(od 2. tisíciletí) pokračovali v kulturní tradici Babyloňanů, zejména v stavitelství. Král Šarrukén II. (Sargon) vystavěl veliký plác v Chorsabadu a král Senacherib palác v Ninivě. Chrámové stavby měly vedle paláců význam podřízený. Král Aššurbanapli zřídil velikou knihovnu, asi 20 000 tabulek.

Novobybyloňané(7. stol. př. Kr.) věnovali velikou pozornost vědám. Za Nabukadnezara byl byl Babylon středem východní vzdělanosti. Tehdy byl pořízen seznam hvězd, určeno 7 planet, vypočítávána zatmění slunce, vědecky studována příroda. Nabukadnezar opevnil skvěle Babylon, zřídil tam visuté zahrady a postavil stupňovytý chrám boha nabu(„věž babylonská“)

Peršané(vládnoucí v Mezopotámii od 6. stol. př. Kr.) si osvojili kulturu babylonskou. Užívali sice starého klínového písma, ale upraveného na 36 hlásek podle písma foinického. Dárajavahuš I.(Dareos) ozdobil susy Persopolis nádhernými stavbami. Oficiálním perským náboženstvím byla nauka Zarathuštry, jenž žil asi v 7. stol. př. Kr. a hlásal věčný zápas Ahura Mazdy(Ormuzda), boha dobra, s Anró Mainjušem(Ahrimanem), bohem zla. Člověk má pomáhati Ahura Mazdovi čistým životem a získá po smrti blaženost. Pozůstatky svatých písem staroiráckých se jmenují Avesta (zákon). Tvoří ji knihy Vendidad (zákon protidémonský), Jasna, obsahující rozličné modlitby ve formě litanií a veršované zpěvy(gátry), a Malá Avesta, víž nejdůležitější části jsou chvalozpěvy(jašty).

Rozkladem perské říše za Alexandra Velikého upadlo i náboženství Zarathuštrovo. Vzkvetlo nově až v 3. stol. po Kr. za Sásánovců v říši novoperské. Tehdy žil reformátor Máný(*216 po Kr.), který chtěl sloučit perskou tradici s křesťanstvím i s indickou filosofií budhismu a vytvořiti světové náboženství , ale jeho snaha byla chápána jako porotinárodní a manicheismus potlačován. V 7. století po Kr. ovládl perské kraje islám(dnes zůstala z vyznavačů Zarathuštrových jen sekta Parsů v Indii).