Čtenářský deník - Životopis Jana DRDY

Autor: Daniela Bednářová

          Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v Příbrami a zemřel 28. listopadu 1970. Kromě toho, že byl prozaik a dramatik, byl Drda také filmový scenárista a autor knih pro děti a mládež, organizátor literárního života po roce 1945 a držitel mnoha literárních cen.
          Jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou matky, která zemřela po porodu dalšího dítěte. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami začal studovat na Karlově univerzitě slovanskou a klasickou filologii. Studia ale nedokončil a roku 1937 se stal členem kulturní redakce Lidových novin. Přispíval do nich hlavně svými fejetony, črtami a reportážemi, které pak vyšly v knižním výboru s názvem Svět viděný zpomaloučka. V novinářské práci pokračoval po osvobození, nejprve ve Svobodných novinách, později v deníku Práce. V letech 1948 - 1952 byl šéfredaktorem Lidových novin, kde r. 1951 začal otiskovat nedokončený román Hospodáři.
          Bylo mu pětadvacet let, když v roce 1940 vydal svůj první román Městečko na dlani, který ho rázem vysunul do popředí tehdejší mladé české prózy. Tato jeho románová prvotina nejvíce podmaňovala bohatstvím různorodých postav, společensky konkrétních i obecně lidských typů: sedláků, vorařů, obchodníků, havířů, kramářů atd. Kompozičně je román vybudován jako sled volně spjatých epizod, vyprávěných šťavnatým jazykem, s převládající atmosférou pohody a humoru.
          Další Drdův román Živá voda začíná až v poválečných letech. Zde se autor soustředil na jedinou hlavní postavu - Jeníka Marka. Těžiště románu je v zachycení citových a mravních krizí hlavního hrdiny, v jeho hledání i bloudění, kdy je nucen překonávat nejenom pokušení, ale i skutečná nebezpečí smrti.
          Poslední z trojice románů, které Drda dokončil a vydal v období protektorátu bylo Putování Petra Sedmilháře (1943). Je to román napůl fantazií, napůl skutečností.
          Drdovy Hrátky s Čertem bývají označovány za hru, která znamená počátek nové éry českého dramatu po osvobození. Až na několik dramaturgických úprav během inscenační přípravy byla tato pohádková veselohra započata a dokončena ještě v době protektorátu.
          Po květnu 1945 patřil Drda k těm spisovatelům a kulturním pracovníkům, kteří se nejaktivněji podíleli na poválečné konsolidaci našeho veřejného života. Byl přesvědčen, že Květnová revoluce způsobila ve struktuře našeho státu změny tak převratné, že donutila i umělce, aby od základu promysleli smysl svého usilování a ještě pevněji než dříve utužili svazek s tvůrčími silami lidu, který se aktivně podílel na přeměně nejenom naší vlasti, ale i celého poválečného světa.
          První konkretizací Drdových představ o literatuře vytvářené v tomto duchu byla sbírka jedenácti povídek z doby války a okupace, nazvaná podle jedné z nich Němá barikáda. Tvoří třetí z uměleckých vrcholů Drdova díla - vedle Městečka na dlani a Hrátek s čertem.
          Pokusem navázat na čtenářský ohlas Němé barikády, a to jak způsobem vyprávění, tak tematicky i látkově, byla druhá sbírka povídek a novel, nazvaná podle nejrozsáhlejšího čísla knihy Krásná Tortiza.
          V roce 1958 vydal České pohádky, knižní soubor dvanácti příběhů. Na motivy jedné z pohádek obsažených v knize vznikla druhá dramatická báchorka Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Protagonisty Drdových pohádek jsou představitelé lidových vrstev, jejichž údělem je odvěký boj se zlem. Ačkoli se pohybují v pohádkovém světě, obklopeni nadpřirozenými bytostmi, jejich konečný zápas se odehraje bez pomocí kouzel a pohádkových náhod; Drdovi hrdinové vítězí díky své dovednosti, chytrosti, životní zkušenosti i díky svému charakteru. A právě v tomto materialistickém pojetí pohádkového děje, který však přitom nepozbývá půvabu hry a hravosti, je nejvlastnější Drdův přínos tradičnímu žánru české pohádky.
          Poslední dramatická práce Drdova Jsou živi, zpívají vyrostla z látkového okruhu Němé barikády. Příběh pěti dnů, které tenkrát v květnu otřásly Prahou i celým českým národem, je ve shodě s historickou skutečností pojat a znázorněn jako poslední dějství okupačního temna a zároveň jako začátek nového života.
          Jan Drda byl významný český prozaik a dramatik 30. - 60. let 20. století. Byl představitelem plebejského pokračování v čapkovské linii literatury, navazující na tradici typicky českého lidového humoru.