Čtenářský deník - Literární kritika: J. SEIFERT: Šel malíř chudě do světa

Autor: Daniela Bednářová

Tato básnická sbírka je určena především dětem. Básničky jsou vlastně doprovodem k obrázkům Mikoláše Alše. I když byl Mikoláš Aleš bezpochyby vynikající malíř, zdá se mi, že by to mělo být právě obráceně: Alšovy obrázky jako doprovod k Seifertovým básním.
Seifert píše o věcech, které každému člověku připadají samozřejmé, používá sdružený nebo střídavý rým, což jim dodává na jednoduchosti, strohosti a prostotě. Přesto jsou tyto básně velice hluboké, ožívá v nich nejen půvab naší krajiny s jejími dědinami, chalupami, mlýny, kouzlo naší přírody s jejími chlumy, loukami, potoky, s jejím koloběhem od jara do zimy, ale i sám život našeho lidu, jeho dny všední i sváteční, jeho plodná práce i zpěvná poezie.
Až příliš často si básník zasteskne nad svým ztraceným (šťastným) mládím, stráveném však ne v přírodě na venkově, jak by člověk předpokládal, ale na pražském předměstí Žižkově.
Básně mají leckdy naivně romantický nádech, jsou až příliš optimistické, zlo je většinou bez většího rozebírání nahrazeno dobrem

"Hned vlečku zimě přesekne,
zašlápne špínu sněhu.
A vše, co bylo nepěkné,
promění v zpěv a něhu."
                               báseň Jarní

Celkově na mě sbírka působí velmi povzbudivě, uklidňujícím dojmem. Určitě bych ji doporučila pro menší žáky na recitaci, protože básničky jsou dobře zapamatovatelné a dodávají radosti ze života.