Čtenářský deník - E. M. Remarque

Autor: Marcela Cupáková

1.Kapitola – Erich Maria Remarque

 Vlastním jménem Erich Paul Remark se narodil 22. června 1898 v Osnabrűcku Anně Marii Remarkové, manželce knihvazače Petra Franze Remarka.
 Studoval na učitelském ústavu katolický seminář, z něhož odešel v roce 1916 na západní frontu jako dobrovolník . Ve válce sloužil u zákopové jednotky a byl i několikrát zraněn. Zanedlouho se však vrátil z války zpět domů za vážně nemocnou matkou, která v roce 1917 umírá.Základní hodnotou se pro něj stal holý život a kamarádství.
 Po válce dokončil učitelské studium a stal se učitelem na základní škole. Pokouší se literárně tvořit(ŘÍŠE SNŮ GAM - 1920) a přitom se snaží uchytit v nejrůznějších zaměstnáních. Byl účetním, korespondentem, obchodním cestujícím, agentem firmy s náhrobními kameny, varhaníkem, reklamním textařem.V roce 1925 uzavírá manželství s tanečnicí jménem Ilja Jutta Zambona.Záhy se však rozvádějí.Od téhož roku psal o autech a dalších tématech pro magazín Sport a obraz. Jeho první básně a povídky vychází  v časopise Krása vedle fotografií polonahých dívek. Remarque se snaží prorazit, a tak píše o rychlých autech, ale vydává i receptář O MÍCHÁNÍ KVALITNÍCH NÁPOJŮ. 
 Po několika pokusech v literární tvorbě se mu konečně podařilo napsat knihu světového formátu.Dílem NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID (Im Westen nichts Neues-1929) se ve svých třiceti letech stal slavným a světoznámým mužem.Román byl oslovován jako nejlepší protiválečné dílo.Na druhé straně byl také nacisty nazván literární zradou vojáků světové války a na hranicích pálen. Remarque chtěl jen jediné, poukázat na nesmyslné vraždění a dopad  války na lidstvo. Tři roky poté vydal volné pokračování úspěšného románu nazvaný  CESTA ZPÁTKY (Der Weg zurűck-1931).  
 V roce 1932 odchází do Švýcarska do Ascony a je mu odňato německé státní občanství. Nepřestává však literárně tvořit. Po TŘECH KAMARÁDECH (Drei Kamaraden-1938) a MILUJ BLIŽNÍHO SVÉHO (Liebe deinen Nächsten-1941) vydává VÍTĚZNÝ OBLOUK, ( Arc de Triomphe-1946), který vzbudil velkou pozornost. Roku 1947 získává v Americe státní občanství. Žije střídavě ve Švýcarsku a v Americe.
 V roce 1958 uzavírá druhé manželství.Tentokrát se slavnou americkou filmovou herečkou a bývalou ženou Charlieho Chaplina, Paulette Goddard.V 60. a 70. letech napsal spousty dalších románů. Mezi nejznámější patří JISKRA ŽIVOTA (Der Funke Leben-1952), román z prostředí koncentračního tábora, ČAS ŽÍT ČAS UMÍRAT (Zeit zu leben und Zeit zu sterben-1954), ČERNÝ OBELISK (Der schwarze Obelisk-1956) , humorný román s autobiografickými prvky, NEBE NEZNÁ VYVLENÝCH (Der Himmel kennt keine Gűnstlinge - 1960), kde uplatnil svou lásku k automobilům, a  NOC V LISABONU(Die Nacht von Lissabon-1962). Remarque dobyl i jeviště dramatem POSLEDNÍ STANICE (Der letzte Station-1956) , pojednávajícím o posledních dnech nacistické hrůzovlády.Poslední román , který stihl Remarque krátce před svou smrtí napsat , se jmenuje ZASLÍBENÁ ZEMĚ(1999). Román pojednává o německých uprchlících a Spojených státech jako o „zemi zaslíbené“. 
 Dne 25. září 1970 umírá Erich Maria Remarque ve švýcarském Locarnu. Posmrtně však  ještě vychází jeho román STÍNY V RÁJI (Schatten im Paradies-1971).

2.Kapitola-Tři kamarádi

 Tato kniha byla napsána za autorovy emigrace do Švýcarska. Děj románu se odehrává na počátku 30. let 20. století v německém Berlíně a je poznamenán autorovým odporem k válce, který se vyvinul díky vlastním zkušenostem na frontě.
Hlavními hrdiny jsou tři kamarádi (Robert Lohkam, Gottfried Lenz, Otto Kőster), kteří se poprvé potkali na vojně za 1. světové války. Robert nebo-li Robby je hlavním představitelem knihy. Snaží se přivydělat si hrou na klavír v místním nočním podniku. Poté začne společně s Gottfriedem a Ottem podnikat a založí si autoopravnu. Rád si občas zajde na skleničku rumu do baru u Alfonse.Peněz však nemá nazbyt a tak bydlí v pronajatém bytě. Gottfried a Otto jsou jeho velicí kamarádi. Milují auta a vše co s nimi souvisí.Jeden druhého by nikdy nedokázali zradit.
 Velký obrat v životech našich hrdinů způsobí dívka jménem Patricie Hollmannová. Tato mladá a hezká dívka svým vzhledem vzbuzuje dojem, že pochází z lepších poměrů. Ale je zcela obyčejnou dívkou, která se ráda sejde s přáteli a vypije si s nimi skleničku dobrého drinku. Po setkání s Robbym se Patriciin život trochu odvrátí od hrozby její nemoci. Trpí tuberkulózou a musí stále častěji navštěvovat doktora a odjíždět na pobyty do sanatoria.
 Roby si v nočním podniku, kde hrál na klavír, našel mnoho přátel. Většina z nich se však živí jako prostitutky. V autoopravně   Kőster a spol.  se třem kamarádům začíná postupně dařit. Jejich největší chloubou je závodní vůz Karel, který vyhrává jednu cenu za druhou.
 Robby jede s přáteli oslavit své narozeniny a cestou Karlem předjíždějí velmi výkonný automobil. Oba automobily dojedou k hostinci.Majitel předjetého cadillaca , pan Binding, je velký nadšenec aut.Ve voze však není sám. Spolu s ním přijela i dívka, které si ani jeden z kamarádů dříve nevšiml. Povečeří společně v hostinci a připijí si na Robbyho narozeniny. Když pan Binding s Patricií odcházejí k autu, zeptá se Robby na její číslo.Udělal to chytře.Za záminkou , že má strach, aby dobře dojeli, když toho pan Binding tolik vypil. Robert se o ní postupně více a více zajímá a brzy se do ní zamiluje. Dostal se ze všech svých počátečních finančních obtížích a má i dostatek peněz, aby s Patricií zašli občas do lepších podniků.Společně s Gottfriedem zajdou na pouť a věci , které vyhráli ,rozdají.Pat nepracovala.Chtěla si po své nemoci život trošku užít.Nikdo však nemá ani nejmenší tušení, že Pat je vážně nemocná. 
 Robert a Pat odjíždějí závodním vozem Karlem na dovolenou k moři.Ubytovali se u starší paní Műlerové. V té době Robby stále nic o její nemoci netuší. Pat však dostává chrlení krve. Přítel Otto přiváží závodním autem Karlem jejího doktora.Pat se po několika dnech trochu zotavila a odjíždějí zpět domů.
  Po příjezdu do jejich města ji Robby neustále potěšuje dárky a kytkami. Daruje jí 
i psa Billiho, aby nebyla sama, a dokonce se k Robertovi nastěhuje. Mezitím se stane v jejich domě velké neštěstí.Jeden z nájemníků se oběsí, neboť mu žena odešla s jiným mužem. Patriciina nemoc se ale s blížícím se podzimem zhoršuje a odjíždí do sanatoria. Robby se snaží vydělat peníze, aby se tam Pat mohla uzdravit. Finanční situace není ale dobrá, prodělali na opraveném autě a musí prodat jiné.
 Doma zatím vrcholí boje revolucionářů. Při zápasu boxu je Lenz smrtelně postřelen. Otto ani Robby neřekli policii,  jak střelec vypadal. Chtějí si to s ním vyřídit sami. V hledání jim pomáhá i přítel Alfons, majitel baru .Nakonec ho právě on najde a zabije.
Pat se v sanatoriu zatím přitíží a pošle telegram domů, aby rychle přijeli. Robby se dovolí primáře o pokoj blízko Pat, aby jí mohl být na blízku. Pat ale ví, že už nebude dlouho žít a užívá si poslední dny života.Ví , že už jí nemůže nic pomoci.Otto pošle Robbymu peníze za prodaného Karla a morfium, které jí chtěl Robert dát, kdyby se Pat moc trápila. Robby pořád věří na zázrak , ale pak náhle Patricii rychle stoupá a klesá teplota a umírá, aniž by poznala, že je to právě Robby, kdo ji drží do poslední chvíle za ruku.

 Se ztrátou někoho blízkého se lidé vyrovnávají jen těžce.Proto pro mne není Robby hrdinou, který se dokázal vypracovat ve svém profesním životě.Pro mě je hrdinou, neboť se dokázal vyrovnat se ztrátou tří osob, které mu ať už více či méně zasáhly do soukromí.Autor vystižně poukázal na nevypočitatelnost osudu a zárověn přiblížil okamžiky, které byly v tehdejší době zcela běžné. Lidé neumírali jen na nemoci, jako byla tuberkulóza, ale umírali i žalem ze ztráty bližních či nešťastnou náhodou, kterou nedovedl nikdo předvídat.Vedle příběhu tří kamarádů , kteří se poprvé potkali ve válce, sledujeme i velmi dojemný příběh dvou lidí, kteří jsou na konci navždy rozděleni. 

3.Kapitola-Na západní frontě klid

„Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním.Má být toliko pokusem podat zprávu a generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“ 1

 Děj knihy se odehrává v průběhu let 1915-1918, tedy v době první světové války. Hlavní hrdina Pavel Bäumer je vypravěčem celého příběhu. Spolu se svými spolužáky z gymnasia se dostává  ve svých 19 letech na frontu. Třídní profesor Kantůrek  je vlastně nabádá ke splnění občanské povinnosti, a tak se mladí lidé přihlásí k vojenskému výcviku, která trvá pouhých 10 týdnů. Pavel, stejně jako ostatní spolužáci projde základním vojenským výcvikem, naučí se střílet, pochodovat, nosit vojenskou uniformu. Výcvik je náročný,ale zdaleka to není nic proti tomu, co je teprve čeká.
    Spolužáci- Albert Kropp, vždy plný elánu, Müller, který šprtá ve škole fyzikální poučky a má na vojně mizerné boty, Leer, který nosí plnovous…  Na vojně si najde Pavel nové kamarády, nejbližší se mu stane Stanislav Katczinsky=Katcza, potom Tjaden, Haie Westhus, Deterding…František Kemmerich.
            Příběh se odehrává na západní frontě mezi Francií a Německem. Mladá generace, která byla vyhnána ze školních lavic, je hned o samého začátku „buzerována“ desátníkem Himmelstossem, který je při vojenské výcviku nemilosrdný a dává mnohdy až nesmyslné příkazy. Po výcviku nastoupí kamarádi ihned na frontu, kde velmi záhy umírá jejich kamarád František Kemmerich..utrpěl průstřel nohy, noha mu byla amputována a za hrozných bolestí umírá ve špitále. Kamarádi ho přijdou navštívit, podplatí lékaře,aby mu píchnul alespoň morfium, František má v očích již smrt, Pavel se poprvé setkává s krutostí smrti a s její bezprostřední blízkostí. Po smrti ubohého Františka zůstanou po něm nádherné boty, které si vezme Müller, nemůže už ve svých botách již chodit, jak ho tlačí.Boty jsou na vojně velmi důležité, stejně jako jídlo, pití , občas i alkohol nebo cigarety.
           Celá rota postupuje dál frontou, očekávají útok anglického dělostřelectva. Cestou dostanou ostrou palbu a přichází o mnoho mužů. Pavel v zákopech přemýšlí o nesmyslnosti války a stává se z něj člověk , který se řídí jen svým instinktem, dennodenní strach ze smrti je naučí žít ze dne na den, z hodiny na hodinu, snaží se jen přežít.  Dostávají mizerné jídlo, jen občas se stane, že příděl je trochu větší, to když v polní kuchyni něco zbude, protože mnoho dalších už nikdy nepřijde na večeři. Mrtví, ranění, lidé otrávení plynem s modrými obličeji a zčernalými rty jim vlastně nedovolí ani spát, nedostatek spánku způsobuje nadměrnou únavu a stres a vyčerpání.
          Fronta je pro ně klec, kde musí čekat na to, co se stane v příštích hodinách, sedí v černých dírách za tmy a pozorují záblesky granátů. Při jedné mohutné přestřelce zemřela spousta mužů a byl napaden i konvoj s koňmi, který převážel raněné do špitálu. Nepřežili lidé ani koně, jejichž zoufalý nářek dlouho zněl krajinou, než byli milosrdně zastřeleni. Těm, kteří přežili, zůstal v uších navždy jako obžaloba nesmyslné války, která zabíjí vše živé, nešetří děti ani zvířata. Zabíjí bezbranné a v tomto nemilosrdném boji mnohdy ani naši hrdinové nechápou, proč mají zabíjet  mladé francouzské kamarády, kteří odešli stejně jako oni od svých rodin, manželek a dětí, aby splnili rozhodnutí svých vlád účastnit se války..
   Čas strávený v zákopech se stává pro vojáky nesnesitelným, Francouzi trochu ustoupili, zaskočeni nenadálým odporem Němců, a tak naši kamarádi mohou drancovat úkryty Francouzů, nachází cigarety i láhev dobrého francouzského koňaku. Čekání působí na nervovou soustavu vojáků, a tak při jednou nenadálém výpadu nervově zkolabuje  i samotný Himmelstoss, zůstává v krytu a simuluje těžce raněného. Pavel ho ale rázně vyžene ven, kde se musí vzpamatovat. Hrůzy války působí na každého, nevynechají nikoho.
        Příbuzní doma a celé rodiny často ani nevědí, jak je fronta krutá, neskutečně zlá. Když vidí mladí vojáci své kamarády umírat, jejich roztrhaná a rozstřílená těla, kusy masa na stromech, mrtvá zvířata a celé noci slyší nářek raněných, kteří neměli to štěstí rychle zemřít.Rota o 150 mužích se ztenčila na pouhých 32, mezi mrtvými je i Westhus.
        Na základně se potom rota musí opět doplnit na původní počet mužů v rotě, kamarádi se usmíří s Himmelstossem, jinak to vlastně ani není možné.  Několik dnů mají klid, bydlí ve zděných barácích, jsou u přídělů jídla, takže  mají pár dnů normálního života, pokud se to dá tak nazvat.Vojáci  jsou u průplavu, na druhé straně civilní francouzské obyvatelstvo, samozřejmě především ženy. Naši kamarádi se vypraví večer tajně za ženami  a výměnou za komisárek  2  si užijí sexuálního veselí. Všechno je tak nějak jiné, plné života, ale štěstí netrvá dlouho. Válka se již příliš zakořenila v jejich myšlenkách.
         Pavel dostává zanedlouho dovolenou, celých 17 dní a odjíždí domů za svými rodiči a starší sestrou. Doma je pro všechny hrdina, lidé chtějí, aby vyprávěl zážitky z fronty, ale Pavel zjišťuje, že vlastně není co vyprávět, protože by jeho vyprávění nikdo nepochopil, nikdo si neumí vůbec přestavit hrůzy války. Rodičům nemůže také nic vyprávět, otec dře jako mezek, aby mohl zaplatit operaci matky, která má rakovinu. Pavel si pomyslí, že sem neměl vlastně vůbec jezdit, maminka ho přijde v noci před jeho zpětným odjezdem políbit jako malé dítě a nepozná, že doma má už dospělého, železného muže, kterému války vzala radosti mládí a nedala mu možnost výběru jiného života. Pavel se snaží maminku rozveselit,ale sám nemá už dost sil, aby se mu to povedlo. Vrací se na frontu a je vlastně rád, protože kamarádi ho tam čekají a oni to všechno chápou nejlépe, protože to, co spolu prožili, se nedá ani vyprávět.
           Pavel se vrací zpátky do vojenských baráku, vedle je zajatecký tábor Rusů.  Přichází večer k ostnatému drátu a mlčky pozorují okolní krajinu, někdy žebrají o cigarety. Pouhý rozkaz z nich udělal nepřátele, umírají a skoro každý den je slyšet smuteční chorál, který zpívají při pohřbech.
           Otec se sestrou přijedou Pavla navštívit, přivezou mu placky, o které s potom rozdělí s kamarády. Odjíždějí domů za nemocnou matkou a rota se přesunuje dál. Nad hlavami létají anglické letky.  Přesunou se na jiné stanoviště a potom celý týden leští, uklízí a cvičí parádní nástupy.Ukáže se proč: přijíždí sám císař. Vojáci jsou překvapeni, ale vlastně i trochu zaskočeni, když se mu ocitají tváří v tvář.  Císař byl prý původně proti válce, ale co zmohl?Vypukla přeci.Vojáci jdou znovu na frontu. Koneckonců válka je válka.
           O několik týdnů později hlídá Pavlova rota vesnici, kterou museli obyvatelů kvůli častým přestřelkám nepřátel vyklidit. Teď vojáci chytili ten správný švindl: najdou ve vesnici dvě malá selátka, na poli brambory a zeleninu a udělají si hody. Jenomže strava je
příliš tučná a jejich zažívání už nemocné, všichni potom navštěvují latríny. Je klid před
bouří.  Nový vojenský úder na sebe nenechá dlouho čekat: vzduchem létají granáty a světlice, Albert Kropp je raněn, rána je těsně nad kolenem. Střepina zraní i Pavla, dostanou se spolu do vojenského špitálu, kde jsou laskavé setry od Červeného kříže, mizerná strava, ale aspoň si trochu odpočinou.Albertovi musí nohu amputovat. Oba je později převezou  vlakem se spoustou dalších raněných do katolické nemocnice . Lidé umírají na tetanus, hrůzy nemocnice jsou snad ještě větší než na frontě. Statisíce nemocnic ve Francii, Německu i Rusku, všude stejné hrůzy.Nesmyslná válka zničila mladým lidem život.  Pavel dostává rekonvalescentní dovolenou, loučí se s Albertem, doma je všechno ještě horší než posledně: matka je velmi nemocná a slabá.  A znova na frontu. Kamarád  Deterding je už vyčerpaný, duchem nepřítomný. Dezertuje do Holandska ,ale je chycen a postaven před vojenský soud. Už o něm nikdo nikdy neslyšel.
           Angličané se jim dostávají do týlu. Müller je mrtev, dostal osvětlovací raketu přímo do žaludku, umřel za hrozných bolest, boty, původně Kemmerich dostává Tjaden. Jediný kamarád je už jen Katcza. Německo snad musí být už prázdné, tolik mrtvých. Zemřel i Leer, střepina mu utrhla bok. Je léto 1918, tažení a umírání pokračuje, přestože válka už je prohraná. Na jednoho hladového, unaveného vojáka připadá tam naproti pět odpočatých a silných amerických a anglických.. Je raněn i Katcza. Pavel ho nese na zádech do nejbližšího lazaretu, donese ho už mrtvého. Ztratil posledního přítele, ztratil poslední špetku naděje na život. Nic nemá smysl. Pavel je poslední ze sedmi kamarádů. Cítí se hrozně opuštěný, odjíždí ještě na chvíli domů , protože se nalokal plynu. Nedokáže se už vyznat v životě.
          Padl v říjnu 1918 tváří k zemi.Výraz jeho obličeje napovídal, že zemřel klidně a bezbolestně. Na západní frontě byl klid. 

 Válka je zlo, které mnozí z nás nepoznali a nikdy ani nepoznají. Neuměla jsem si dostatečně představit, jak taková válka vypadá. Jak se cítí lidé, kterým zasáhla do života a převrátila jim ho vzhůru nohama. V příběhu, který nám Remarque přiblížil, jsou momenty, před kterými bych raději zavřela oči. Ale právě tyto ohavné okamžiky války dokázaly probudit mou představivost a vtáhnout mě do děje.Nikdy bych se však nechtěla ocitnout v opravdovém boji, kde umírají neviní a přes výbuchy granátu není slyšet vlastního slova.

4.Kapitola-Noc v Lisabonu

 Děj tohoto románu zobrazuje období od roku 1938 až do roku 1942, kdy emigranti tajně překračují hranice, aby uprchli z tehdejšího Hitlerova Německa.Proto se také ocitáme nejen v Rakousku,Francii či Švýcarsku, ale i dále na západě v samotném Lisabonu, v hlavním městě Portugalska. 
 Hlavní hrdina Baumann, muž mezi třiceti a čtyřiceti lety, je typem člověka, kterého poznamenala Hitlerova tvrdá diktatura v Německu a nástup druhé světové války. Na počátku děje se hrdina nachází v koncentračním táboře.Uprchl z Německa do Paříže a skrývá se pod cizím jménem.Udal ho až jeho švagr, bratr jeho manželky Heleny.
 V Paříži se seznamuje s Josefem Schwarzem, který mu před svou smrtí věnuje perokresby, známky a pas.Prodejem obrazů získává finanční prostředky, které mu chyběly.Pas si nechá předělat, protože Schwarz byl  o 25 let mladší. Rozhodne se, že ještě před vypuknutím války ve Francii navštíví svou manželku, jelikož ji má rád a stýská se mu po ní.Žili spolu jen pět let , poté musel Baumann ze země emigrovat.
 Manželka žije v Osnabrücku.Baumann, neboli nyní již Josef Schwarz, odjíždí nejprve do Švýcarska.Chce vyzkoušet svůj nový pas v zemi, kde mu nic nehrozí.Štěstí mu přeje a dostává se přes Rakouské hranice do Německa. Na nádraží se spojí se svým přítelem doktorem Martensem. Je to však velmi nebezpečné.Mohou být uvězněni nebo dokonce i popraveni.Proto musí být velmi opatrní.
 Martens nejprve nemůže uvěřit, že opět vidí svého přítele.Vezme ho k sobě do ordinace.Zbývající pacienty pošle domů, aby si mohli v klidu o všem povyprávět.Nabídne mu, že u něj může zůstat bydlet, ale spát by musel v zamčené ordinaci.V tehdejším Německu se nedalo věřit ani vlastní rodině. Schwarz už si však pronajal pokoj v hotelu v Münsteru, který byl jen hodinu cesty od Osnabrücku.Požádal Martense, aby vzkázal jeho ženě Heleně, že se vrátil a rád by ji opět viděl. Sešli se v kostele, jelikož kostel byl ještě stále bezpečné místo na úkryt.
 Jdou spolu do svého bytu.Josef venku čeká na znamení, až služka odejde, aby nebyl nikým zpozorován.Oba jsou z počátku jako dva cizí lidé.Pět let odloučení je od sebe odcizilo a změnilo.Stráví u Heleny dva dny.Zavolá do hotelu v Münsteru, že se na noc nevrátí, ale aby jeho pokoj i nadále rezervovali.Aby nevzbudil nějaké podezření, zeptal se, zda mu nepřišla nějaká pošta.Vypadal pak důvěryhodněji.Druhého dne večer přijde Helenin bratr Georg, který poslal Baumanna do koncentračního tábora.Schoval se před ním do skříně.Pro případ, že by byl objeven, si vzal z Helenina stolku nůž na dopisy.Helena bratra vyprovází z bytu s tím, že jí hrozně bolí hlava a potřebuje odpočívat.
 Helena si vypůjčí od přítelkyně auto, aby mohla Josefa odvézt do Münsteru.Do kufru mu dá jeho věci, které u ní nechal, a peníze, které vybrala z  účtu dříve, něž ho po jeho útěku zablokovali.Nechce už nechat Josefa odjet samotného.Nenávidí svou rodinu a nic už ji v Osnabrücku nedrží.Domluví se spolu, že se sejdou v Curychu ve Švýcarsku.Josef je vak při překračování hranic Německa s Rakouskem zadržen celníkem a následující noc tráví v cele na hranicích.Celníci mu prohledají kufr, zda snad něco nepašuje.Najdou dopis, který zfalšovala Helena.Stálo v něm, že Josef Schwarz je člen nacionálně socialistické strany a
má tajný úkol .Dopis mu umožnil překročit hranice bez obtíží.
 Při překračování rakousko-švýcarských hranic je opět podroben pasové kontrole. Aby neměl při prohlídce obnos peněz od Heleny u sebe, schová je v jídelním voze pod ubrus a jde do kupé ukázat celníkům svá zavazadla.Muž, který cestoval s ním, byl odveden a vyslýchán.Muž se pak opět vrátí do vlaku.Za hranicemi, kdy se nacházel vlak již na území Švýcarska, spustil neznámý muž na Schwarze, že je nacista. Schwarz raději nereagoval. Kdyby cokoli řekl, muž by se rozčílil ještě více.Vezme si tedy zavazadla a přesedne si jinam.
 V Curychu se shledá s Helenou.I přesto že jsou manželé se musí v hotelu ubytovat každý zvlášť, neboť mají rozdílná jména v pasech.Helenin bratr však ví, kde se ukryli. Nejsou tedy v bezpečí a utíkají dál do Francie.V Paříži se Josef dozvídá, že Helena už ve Švýcarsku byla.Byla na operaci, p které jí zůstala velká jizva na břiše.Josefovi však nechce Helena nic bližšího říct. Georg má známé všude a proto objevil Helenu i zde.Přemlouvá ji, aby se vrátila do Německa než vypukne válka a bude zatčena.Helena je jeho slovy tak rozčílena, že vezme do ruky popelník  , který by po bratrovi hodila, kdyby okamžitě neodešel.
 Štěstí je opouští a oba dva jsou uvězněni policií.Josef po několika měsících strávených ve vězení utíká najít Helenu, která byla odvedena do ženského tábora.Tábor neopouští jako většina uprchlíků v noci, ale přes den, kdy stráže neočekávají,že by někdo mohl být tak drzí a uprchnout ve dne.Schwarz řekl strážným,že je propuštěn.Dal jim trochu peněz, aby prý se napili na jeho svobodu. Vojáci byli tak překvapeni, že se ani nezeptali na propouštěcí list.Neutíkal.Šel klidně, i když mu srdce bušilo jak  závod. Podařil se mu dostat až k ženskému táboru.Ve vesnici vyměnil svůj oblek za modré montérky a vydal se do tábora jako elektrikář.Stráž se ho na nic neptala.Vyptával se na Helenu, ale nikdo nic nevěděl. Měla pracovat v kantýně, ale od ženy , co stála za pultem, se dozvěděl, že před dvěma týdny zemřela.Nevěřil a vydal se do špitálu,aby zjistil pravdu.Poslední úmrtí zapsané v knize bylo před čtyřmi týdny a poslední dopis od Heleny dostal Josef právě před čtyřmi týdny.Byla tedy ještě na živu.Musel odejít dříve, něž se u brány vystřídají stráže.Cestou z tábora potká nákladní auto.Auto zastaví a někdo na něj zavolá, zda neumí spravit motor.Byla to Helena.Schválně zastavila auto a předstírala,, že není něco v pořádku.Domluví se na schůzce u plotu.
 Za několik dní přijede do tábora gestapo. Které odveze nacistky pryč z tábora. Helena musí pryč, aby ji nenašel bratr.Josef přemluví prefekta, aby vydal Heleně její pas a dal jim povolení zůstat v tomto okrsku.V noci tajně uprchnou.Skrývají se kde jen to jde.Po dlouhé cestě se dostanou až do Biarritzu.Josef šel zkontrolovat v kolik hodin vyplouvá loď. Žádná však nikam neplula.Když se Josef vrátil do pokoje, který si pronajali,ležela Helena na poseli v křečích.Přivolal jí doktora, i když si to nepřála.Doktor jí předepsal uklidňující léky.Později se od něj dověděl, že má rakovinu. Helena nechce, aby se jí na cokoli vyptával. Odjedou spolu do Marseille, odkud by se mohli dostat dále.
 V Marseille zahlídne Helena v projíždějícím autě svého bratra Georga.Musí tedy dál na jih.Do Španělska a Portugalska. Jenže nemají víza.Mladý Američan,který si chce s někým popovídat.Nabídne jim pomoc.Příští den dojde s Josef na konzulát a zaručí se za ně. Jsou jim vydány víza. Josef je ale chycen, vyslýchán a zmlácen.Georg mu uvěří ,že ho Josef navede k Heleně.Cestou se Schwarzovi podaří Georga podříznout ukrytou žiletkou. Sebere mu jeho i jejich pasy, tělo odklidí do křoví, auto od krve umyje a odjede pro Helenu.
Rychle se sbalí , nechají vyměnit Josefovu fotografii v pase za Georgovu a odjedou do

Portugalska.Před hranicemi opatřil Helenin pas vízem.Nebyl to problém.Měl pas na jméno Georga.Když se vrátil,ve vozu seděl dvanáctiletý chlapec.Opatřil tedy vízum i jemu.Dostali se až do Lisabonu.Chlapec zde měl příbuzné.Prodají automobil a koupí lístky do New Yorku.Helena do Ameriky nechce.Ví, že jí nezbývá mnoho času.Den před odjezdem spáchá sebevraždu.Nezanechala ani jediný dopis s vysvětlením.
 Schwarz se pak setkává s mužem, kterému celý jeho příběh vypráví.Daruje mu svůj i Helenin pas,víza, lístky na loď do Ameriky a peníze, které už nepotřebuje.Dokonce mu šel ukázat, jek leží jeho žena Helena v rakvi.Sám pak vstupuje do cizinecké legie. Muž si pak nechal předělat pasy a odjeli spolu s manželkou Ruth do New Yorku.Tam se nechali rozvést a jeho žena si pak vzala Američana, který pomáhal Josefovi získat víza.

   Celá kniha obsahuje řadu  událostí, které sám Remarque prožil při emigraci do Ameriky.Je tedy autobiografickým dílem, které popisuje útěk  emigrantů a léčky, které na ně tehdejší režim připravil. Lidé jako Josef Schwarz museli mít velikou odvahu a odhodlání.Ne každý by měl dostatek síly překonat tolik nástrah a pastí a dokonce mít sílu jít po smrti své ženy dál.Celou dobu, co jsem četla tuto knihu, jsem si přála , aby všechno skončilo dobře.Ale to by nebyl Remarque, aby nás na konci děje nezaskočil nějakou tragédií.

5.Kapitola-Společné prvky

 Hlavním a velice zřetelným znakem je Německo , kde se všechny příběhy odehrávají nebo s ním velice úzce souvisí .
 Vždy nalezneme hrdinu-muže, který je nám velice sympatický  a který hledá ve válce či boji za svobodu základní lidské hodnoty, jako je láska a přátelství. Spolu s ním pak sledujeme i osudy lidí, kteří ho obklopují.Hlavní hrdina vždy věří, že bude lépe a vše dopadne dobře. Jenže opak je pravdou.Každý z hrdinů na konci příběhu přijde o něco, co je nenahraditelné, jako je vlastní život či milovaná žena.
 Autorův styl je velice osobitý.V každé jeho knize jsou zahrnuty autobiografické prvky z jeho života.Tím se nám otvírá nejen prostor k  pochopení hlavního hrdiny, ale i autora samotného.Píše v „ich“ formě a je tedy součástí každého vypravování.Autor je mistr popisu.Dokáže čtenáři přiblížit i ty nejsložitější situace a místa.Ať už je to boj na frontě , kde umírají lidé i zvířata, nebo vzhled některého z měst, které je plné kostelů.
 Všechny tyto knihy jsou sice spjaty s válkou a některé okamžiky jsou poněkud více kruté, ale i přesto mě nic neodradilo, abych je nedočetla do konce.Dozvíte se více o lidech, kteří dané situace skutečně prožili.Čím dále se dostanete do centra dění, tím více s nimi ten jejich příběh prožíváte.

Závěr

 Při vypracovávání této práce jsem se zjistila spoustu zajímavých věcí nejen o autorovi, ale i o knihách které napsal.
 Shánění materiálů nebylo zas tak složité.Mnoho věcí jsem již o autorovi věděla, neboť už dříve jsem některé z jeho knih přečetla.Ale i tak jsem našla spoustu zajímavostí, o kterých jsem neměla žádné tušení.
 Dozvěděla jsem se, že předtím, něž se stal spisovatelem, vystřídal mnoho zaměstnání.Vedle románů , kterými byl proslaven, napsal i receptář o nápojích a dokonce vytvořil i úspěšné drama.
 Velmi mě také překvapilo jméno jeho druhé ženy.Byla jí Paulette Goddard, slavná americká filmová herečka a bývalá žena Charlieho Chaplina.
 Jeho život mě natolik zaujal, že bych si ráda přečetla i další jeho knihy.Mám pocit, že v každém díle ho poznávám stále více a více.A kdo ví, třeba přijdu i na něco nového ohledně života autora.