maturitní otázky, seminárky a referáty
Dějepis - Rané feudální státy
Autor: Andrea Jandová
476 – zaniká Západořímská říše – konec starověku – začátek středověku
středověk - raný (5.-12.stol.)
- vrcholný (12. –15 st.)
- pozdní (15. –17. st.)
- posun těžiště dějin do západní a střední Evropy, Skandinávie
- nové etnické skupiny – germánské, slovanské, arabské → nositeli středověké kultury
- po stěhování národů se zformovala 3 základní civilizační a kulturní centra:
- 1. latinská kultura západní – germánské, románská, slovanské národy
- jazyk latina
- 2. byzantsko–slovanská kultura – jazyk řečtina, staroslověnština
- Balkán, Malá Asie, východní Evropa – Černé moře
- 3. islámská a arabská kultura – jazyk arabština
- přední Asie, Pyrenejský pol., severní Afrika, jih Francie
- styky těchto skupin namnoze nepřátelské v oblasti Středozemního moře, s kulturami v Číně a Indií pomocí arabských kupců
v STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ (476 – 568):
- z východu hrozili vpády asijských kočovníků – Hunové, Avaři, Bulhaři, Maďaři
- nejsilnější germánské kmeny – Gótové, Burgundové, Vandalové, Langobardi, Alemani, Frankové, Sasové, Bavoři, Vikingové, Anglové, Markomani
- 375 – vpád Hunů do Evropy → počátek stěhování národů
až k Římu – velitel Attila
- 451 – Hunové zastaveni v bitvě na Katalaunských polích spojeným vojskem římským a germánským (stáhli se na východ a postupně vymřeli – poslední úspěch Říma)
- germánské kmeny vytváří na území bývalé Západořímské říše barbarské státy (rychle vznikají a zanikají, nemají pevné hranice)
→ Ostrogóti
východ
říše v severní Itálii (od konce 5. – polovina 6. století)
boje o území s Byzantskou říší
nakonec říše padla pod útoky Avarů
→ Vizigóti
prošli celou Evropu až na Pyrenejský poloostrov – nakonec vyhnáni Araby
5. – počátek 8. století
→ Langobardi
ohrožováni Avary
opustili Panónii (Maďarsko) a usadili se na území Ostrogótů (konec 6. – polovina 8. století)
→ Anglové, Sasové, Jutové
pronikli na britské ostrovy
zatlačili Kelty na severe a na západ
postupně vytvořili 7 drobných států – 6. – 7. století (vytváření států) – 9 .století
podlehli Vikingům
→ Frankové
u řek Loira a Seina
5. – 9. století
→ Vandalové
z Polska do severní Afriky
polovina 5. – polovina 5. století
Sardinie, Korsika, Sicílie
vyplenili Řím
- Germáni žili v kmenech či kmenových svazech
- patevectví, stěhovavé zemědělství
- půda ve vlastnictví jednotlivých rodin
- marky = společně vlastněná půda – např. les, louky, rybníky
- uctívání nejvyššího boha Odina, Donar – bůh hromu a úrody
- Germáni se postupně romanizovali
- → románské národy – Francouzi, Španělé, Italové, Anglosasové zůstali Germány
- posledním germánským kmenem, který pronikl na římskou půdu – Langobardi → Lombardie na severu Itálie
- tažením Langobardů do Itálie roku 568 skončilo stěhování národů
v FRANSKÁ ŘÍŠE:
FEUDÁLNÍ SPOLEČNOST:
- v čele kmenu – kmenový náčelník = král (panovník)
→ vlastník veškeré půdy
→ tu pronajímal vojenským družiníků (leníci)
→ zaměstnávali členy družiny (poddané)
→ pracovali na půdě leníků
- král = vlastník veškeré půdy
- léno = feudum = pronajímaná půda
- leníci = feudálové = držitelé léna, vojenští družiníci
3 stupně feudální držby půdy:
- prekarium – půdy přidělena dočasně
- beneficium – doživotně
- léno – dědičně
feudální renta:
- naturálie – zemědělské produkty
- v penězích
- robota – v úkonech
feudál má půdu, kterou obhospodařuje a ta se dělí na:
- dominikál – sám sklízí, jeho vlastní náklady
- rustikál – přiděluje rolníkům
- leníci měli povinnost z výnosů léna vydržovat krále i dvůr
- leníci žili z práce poddaných, kterým léno pronajímali
- leníci postupně získali půdu do dědičného vlastnictví v později se z nich stává šlechta
- úkoly poddaných – obdělávání půdy leníků → leníci jim půdu pronajmou → poddaní platí daně a část výnosů leníkům; musí se účastnit válečných konfliktů
- požadavky církve – 1/10 úrody od poddaných; dary od voj. družiníků (za poslušnost poddaných)
- král potřeboval církev k udržení své pozice – dary církvi
- → církev bohatší než král – spor o investitum = právo o dosazování církevních hodnostářů
- původní obyvatelstvo – vojensky porobené, na okraji společnosti
- 2 skupiny obyvatel – mocní leníci a poddaní
schéma feudální společnosti:
PANOVNÍK
VOJENŠTÍ DRUŽINÍCI
PODDANÍ – ČLENOVÉ DRUŽIN
PŮVODNÍ OBYVATELSTVO
VZNIK FRANSKÉ ŘÍŠE:
- Franská říše se vytváří na území dnešní Francie, Německa a části Itálie
- Germáni po usazení začali se zemědělstvím
- podpora křesťanské církve
- Chlodvík (kolem 480) z rodu Meroveovců kolem (zakladatel Franské říše) se spojil s papežem proti ariánským germánům – upevnění moci
- ariánství – křesťanství , ale neuznávající jednotu Boha otce, syna a ducha svatého
- za Meroveovců – rozšíření franského území (boje proti Slovanům, Arabům)
- 732 – bitva u Poitiers zastaven postup Arabů - majordomus Karel Martel (majordomus = správce královského statku)
FRANSKÁ ŘÍŠE ZA KARLA VELIKÉHO:
- největší rozmach – Karel Veliký (768 – 814) – potomek Karla Martela
- 800 – korunovace Karla Velikého v Římě římským císařem → spojení moci franské a římských papežů
- rozšiřoval své území
- sám stál v čele vojska v bitvách
- marky = pohraniční území, strategický význam
- kulturně vzdělaný
- zval na svůj dvůr evropské učence
- stavěl školy, paláce, chrámy
- sídlo Karla – Cáchy
- nechal sestavit karolínské písmo = karolínská minuscula
- karolínská renesance – období vlády Karla Velikého – návrat ke kultuře a učení na základech antické vzdělanosti
- učenci na dvoře →
- anglosaský básník Alcuin zYorku
- německý učenec a Karlův životopisec Einhard
- langobardský dějepisec Pavel Diakonus
- vizigótský učenec Theodulf
- chrám panny Marie v Cáchách
- mince – stříbrný denár s podobiznou Karla
- dovoz zemědělských plodin (vinná réva, obilí)
- promyšlený systém zemědělství – tzv. trojhonný (trojpolní) systém – jař, úhor, ozim → později běžně používané po celé Evropě
- na sklonku vlády – dynastické problémy při rozdělení říše mezi jeho syny – nedokázali se dohodnout
- 843 – za vlády jeho vnuků – rozpad říše – Verdunská smlouva
→ Západofranská ř. – Karel Holý
→ Východofranská ř. – Ludvík Němec
→ Střední část – Lothar
- střední část se později rozpadá a rozděluje se mezi Západofranskou (→ Francie) a Východofranskou říši (→ území rozdrobených německých států)
v SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ:
- po rozpadu Franské říše – Východofranská říše – Ludvík Němec
- kolem 900 – rozpad Východofranské na jednotlivá knížectví se samostatnou vládou (společné křesťanství, spojenectví proti nepřátelům, touha po výbojích)
- feudalismu měl zde pomalejší vývoj – rolníci se bránili znevolňování – povstání
- v 10. a 11. století roste vliv i majetek feudálů – snahy vytvořit jednotnou říši a sjednotit všechny křesťanské národy dynastie Karlovců
- 919 – za společného krále zvolen Jiří Ptáčník (Sas) – budování hradů, pevností, vojska
- Ota – syn Ptáčníka – zakladatel ottonské dynastie, spis Renovatio imperií
- Ota I. – 962 – myšlenka obnovy římské říše - dal se korunovat papežem na císaře říše, která se začala nazývat Svatá říše římská
- společně s českým Boleslavem I. porazili Maďary na Lechu 955
- rozvoj kultury
- boj o investituru – o nadřazenost světské nebo církevní moci
- ani jednomu nástupci se nepodařilo obnovit římské impérium X německá šlechta
- nastupuje dynastie sálská - Jindřich III., Jindřich IV. –– snaha prosadit moc císařskou nad církevní
- papež Řehoř VII. – vydal „Diktát papeže“ – požaduje, aby se Jindřich vzdal práva uvádět biskupy do funkce - Jindřich se proti papeži postavil – vyhoštěn z církve – lid se vzbouřil proti Jindřichovi - podnikl pokořující pouť do Canossy 1077
- 1122 – konkordát wormský – Jindřich V. + Kalixt III. - vyřešení sporů –papež jmenuje církevní hodnostáře a císař potvrzuje držení pozemkového majetku a přijímá lenní přísahu
- 1152 – Fridrich I. Barbarossa, zozšiřování území, posilování panovnické moci
- 1176 – bitva u Legnana – Fridrich poražen italskými městy
- 1190 – zahynul při 3. křížové výpravě
- počátlem 14. století končí boje o moc nástupem lucemburské dynastie
- 1257 – přijat zákon „sedm kurfiřtů“, kteří volili budoucího císaře (4 světští – vévoda saský, markrabě braniborský, falckrabě rýnský, král český, 3 církevní – arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský)
v BYZANTSKÁ ŘÍŠE:
- původní Východořímská říše – vznik 395 rozdělením říše Římské
- název dle osady Byzantion
- centrem Konstantinopolis = Cařihrad (pro Slovany)
- jazykem řečtina
- na jejím území hustá síť starověkých měst – centra řemeslné výroby
- mezinárodní obchod
- umělecké předměty, šperky, látky, koberce, mosazné předměty, zbraně
- Justinián I. (527 – 565) – zavedl caesaropapismus = spojení moci církevní a světské do osoby panovníka
- spravující církev a v jejím čele – patriarcha cařihradský
- územní rozšíření a boje se sousedy (Peršané, Slované, Avaři, vyvrátili říši Ostrogótů, způsobili zánik Vandalů)
- kolem 550 – Byzantská říše obsahovala – Apeninský, Balkánský pol., Malá Asie, východní pobřeží Středozemního moře, sever Afriky, jih Pyrenejského pol., četné ostrovy ve Středozemním moři
- snaha o uspořádání vnitřních poměrů → Justiniánův kodex (zákoník)
- rozvoj kultury, výstavby → Byzantský sloh – navazoval na antický a arabský
- zdobení mozaikami, fresky, sochy, obrazy
- chrám hagia Sofia
- ikony – obrazy s náboženskou tématikou
- dějepisné zápisky
- velké sociální rozdíly – bouře mezi obyvatelstvem
- 532 – povstání rolníků v Cařihradě – povstání Níká (= zvítězíš) → krvavě potlačeno (prý na příkaz Theodory – Justiniánova manželka)
- Byzantská říše zánik pod nájezdem Turků v roce 1453
v ARABSKÁ ŘÍŠE:
- výhodná poloha z hlediska obchodu – mezi Evropou, Afrikou a Asií
- zemědělství – nepříznivé podmínky → neosídlen v době starověku
- jediná úrodná oblast – Hidžáz – oázy; Mekka, Medina
- počátek 6. století – nejdůležitější křižovatka obchodu v Evropě
- původní obyvatelstvo – kočovní Arabové
- pastevectví koní, velbloudů, koz, ovcí – počet vlastněných koní a dobytka určoval bohatství
- zemědělství při pobřeží
- neustálé tahanice o půdu, dobytek, majetek, vodu
- 622 – sjednocování arabských kmenů pod vedením Mohameda (570 – 632) na základě nového náboženství – islám → počátek arabského letopočtu
- Mohamed – vyvolen Alláhem, aby zprostředkovával spojení muslimů, pocházel z rodiny (rod Kurajšů), která měla dozor nad posvátným kamenem Kábou v Mecce; odpor bohatých obchodníků – vyhnání Mohameda z Mekky do Mediny = hidžra – 622
- 630 – návrat do Mekky a založení Arabské říše
Islám:
- povinnost šířit islám i násilím
- monoteismus
- věří, že život předurčen – nalinkován
- věří v blízký konec světa a absolutní rovnost lidí před Alláhem
- kdo zemře pro víru – do ráje
- povinnosti muslima = šáría – nepít alkohol, 5x denně modlitba směrem k Mecce, 1 den v měsíci půst, povinnost dávat almužnu, 1x za život pouť od Mekky, nejíst vepřové maso
- korán – bible muslimů, základní bohoslužebná kniha, myšlenky o Alláhovi, zásady islámu
- sunna – doplnění koránu, skutky Mohamedovy
- sunnité – uznávají sunnu s koránem (dnes Irák)
X
- šíité – uznávají jenom korán (dnes Írán)
- Arabové velice vzdělaní
- vyspělé lékařství, matematika, stavitelství – mešity – arabesky, minarety
- Šeherezáda, Pohádky tisíce a jedné noci
- písmo až dodnes, číslice
- vynálezy – přinesli z Číny kompas, papír, dalekohled
- po Mohamedově smrti jeho nástupci = kalifové – nedohodli se a země se rozpadá na kalifáty
- moc Arabů se stále rozšiřuje
- 711 – vylodění Arabů na Pyrenejském poloostrově – porazili Vizigóty → Kordóba – kalifát
- conquista = ovládnutí Pyrenejského poloostrova Araby
- ohrožovali i Cařihrad
- obsadili celý přední východ, ostrovy ve Středozemním moři, sever Afriky, jih Pyreneje
- 732 – bitva u Poitiers – Karel Martel (Frank, majordomus) zastavil Araby v dalších výbojích do Evropy
- 800 - Hárum ar-Rašíd – v čele nového hlavního města – Bagdád (dříve Damašek)→ vrchol rozpínavosti Arabů
- emír = šlechtic vládnoucí v provincii
- vezír = úředník spravující některou oblast
- šejk = rodový stařešina, později šlechtic
- v 11. století – rozpadá se Kordóbský kalifát na menší území = emiráty
- křesťanské státy využili ochabující moci Arabů → začali znovu dobývat území z rukou Arabů = reconquista
- 400 let trvalo úplné vyhnání Arabů z Pyreneje – 11. – 15. století
v UHERSKÝ STÁT:
- Maďaři – ugrofinský národ, kočovníci, původně sídlili mezi Uralem a Volhou, výborní bojovníci – postrach Evropy
- do Evropy - za poslední vlny stěhování národů
- 955 – poraženi na řece Lechu Otou I. → stáhli se, usadili a začali se zemědělstvím (učili se od Slovanů)
- zesílil vliv Arpádovců – začíná vznikat Maďarský stát
- Gejza I. - 965 – rozšířil své panství
- Štěpán – dokončil sjednocovací proces, 1000 – korunován na krále
- v Ostřihomi zřízeno arcibiskupství – 1. arcibiskup Čech Vojtěch
- území rozděleno na komitáty = oblasti kolem hradů, na kterých sídlili úředníci = župani
- 1018 – k Uhrám připojeno Slovensko
- Ladislav I. (1077- 1095) – vytvořen pevný raně feudální stát, rozvoj obchodu a řemesel
- po jeho smrti roste moc županů, z nichž nebohatší = magnáti – úpadek moci panovníka
- Ondřej II. (1205 – 1235) – vyvrcholení moci magnátů
- 1222 – vydání dokumentu Zlatá bula – magnáti dostávají dědičnou držbu půdy a nemusí platit daně → stal se dokumentem určujícím privilegia na dalších 100 let
v VIKINGOVÉ A ANGLOSASOVÉ:
- státotvorný vývoj a přijetí křesťanství se na severu Evropy poněkud opožďovaly
- Dánsko, Norsko, Švédsko – zůstávaly stranou kulturních center
- vlastní svérázná kultura
- chov krav, ovcí a rybolov, pastevectví
- vojenská demokracie
- shromáždění mužů = thing
- seveřané se sami nazývali Vikingy (na západě jim říkali Normani; východní Slované je nazývali Varjagy) – řemeslníci, železné nástroje, zbraně, lodě
- Vikingové podnikali z Dánska a Norska plavby za obchodem a kořistí
- od 800 – napadali Franskou říši a Anglii, Byzanc
- norské kmeny – Island, Grónsko
- dánské kmeny – Anglie, Skotsko, Irsko, Franská říše
- švédské kmeny – Kyjevská Rus
- na západě založili vlastní stát Normandii 911
- u východních Slovanů ovládli Novgorod a založili Kyjevskou Rus – první státní útvar východních Slovanů
- kolem roku 870 se usadili na Islandu, později Grónsko
- jako první Evropané ke břehům severní Ameriky
- proti Vikingům se sjednotili Anglové a Sasové pod vládou Alfréda Velikého (871 – 900) → vytvořili silný stát, rozkvět → Alfréd velmi vzdělaný
- v 11. století byli Normani pozváni na Sicílii, kde založili Království sicilské
- postupně se vytvářely sjednocené severské státy zhruba v dnešních hranicích
- z Normadie vedeny útoky proti anglickému území – v čele Vilém Dobyvatel
v FRANCIE:
- rychle zde postupovala feudální rozdrobenost
- na území mezi Loirou a Seinou – zvolen králem – 987 – Hugo Kapet zvaný Pláštík
- první vládnoucí dynastie Kapetovci – až do Velké francouzské revoluce 1789
- přidělili Vikingům území - Normandii
v KŘESŤANSTVÍ V RANÉM STŘEDOVĚKU:
Bůh dělí lidstvo na trojí lid:
- páni – kteří vládnou
- kněží – kteří se modlí
- poddaní – kteří jsou povinni poslouchat
- rovnost nastane až po smrti
majetek církve:
- desátky – věřící odvádí církvi 1/10 úrody
- poplatky za služby církve
- dary a milodary – od šlechty a panovníka
- majetek se nedělil úmrtími – nepovolovali sňatky
- učení o božím trestu – stihne každého kdo zhřeší proti Desateru
- církev zároveň působí jako ten, kdo udržoval kulturu a jazyk – latinu
- duchovenstvo udržovalo vzdělanost – kláštery centra vzdělanosti
- církev nadřazena světské moci – myšlenka presentována v 5. století biskupem Hippo Augustinem – spis O Státu božím
- spis o nadřazenost církve pokračuje sporem o investitum – právo o dosazování církevních hodnostářů
Bible:
- Starý zákon – 45 knih, dějiny křesťanství, stvoření světa, potopa, dějiny Židů, …
- Nový zákon – 27 knih, život a skutky Ježíše Krista
- v křesťanské církvi došlo k rozkolu – rozdílné postavení západní a východní církve a ze soupeření o získání věřících
- 9. století spor vyvrcholil – cařihradský patriarcha prohlásil západní církev za kacířskou
- 11. století – vyřešení sporu → 1054 – oficiální rozštěpení církve – církev římská (katolická) a církev řecko – východní (pravoslavná)
křesťanské svátosti:
- křest; biřmování; přijímání těla a krve Kristovy; pokání – slib nápravy; poslední pomazání; odpuštění hříchů; manželství; svěcení kněží
- v průběhu 12. století se vytvářejí sekty – mají odchylné názory na dogmata, která uznává katolická církev
- katharové – 12. století jižní Francie, odmítali církevní dogmata, církevní majetek a obřady
- albigenští – Francie, proti hromadění majetku církve, proti nim vedena 1209 křížová výprava
- valdenští – v Burgundsku a severní Itálii, žili v naprosté chudobě, žádali po církvi aby žila podle přikázání evangelií, svobodu kázání laiků
- novokřtěnci = baptisté – navázali na valdenské
- 1. polovina 13. století vytvořena proti sektám tzv. svatá inkvizice = církevní soud, která soudila kacíře
- benediktýnský řád – nejstarší církevní řád založený 529 Benediktem z Mursie, sídlem Monte Casino, zásada – „Modli se a pracuj.“
- cisterciáci = šedivý bratři – navázali na řád benediktýnů, ale zabývali se zemědělstvím a kultivací půdy (klášter ve Vyšším Brodě, Zlatá koruna v Třebíči, konvent v Plasích)
- premonstráti – ve Francii 12. století, v Čechách klášter na Strahově a v Želivě
- františkáni = žebraví mniši – zakladatelem František z Assisi, život v naprosté chudoběa mravnosti, misijní život
- dominikáni – také žebraví, zabývali se vzděláním, povoleno od papeže přednášet na universitách, řídili inkvizici v Čechách (klášter v Olomouci)
v KŘIŽÁCKÉ VÝPRAVY (1095 – 1291):
- křížové výpravy = vojenská tažení evropských feudálů do pohanských území pod záštitou papeže – zdůvodňováno náboženskými motivy
- nejvýznamnější výpravy do východního Středomoří
- cíl: - dobytí Jeruzaléma a osvobození božího hrobu z rukou muslimů
- vypraveno: - 8 výprav + 1 zvaná dětská (v pořadí 5.)
- 1076 – Jeruzalém dobyt Seldžudskými Turky – nadvláda muslimů
- 1095 – 1099 - 1. výprava – vyhlášena papežem Urbanem V.
- 1099 – dobyt Jeruzalém
- 1147 – 1149 - 2. výprava
- účastnil se jí i český kníže Vladislav, fr. Ludvík VII.
- krachující – křižáci vyhnáni z východu - 1187
- 1189 - 1191 – 3. výprava – Fridrich I. Barbarossa
- od 13. století – 4. výprava (1202 – 1204) – nejvýznamnější – dobyt Cařihrad 1204 - nejvíce světců – Lví srdce
- 5. výprava (1216 – 1221) – cílem Egypt - neúspěšné
- 6. a 7. výprava (1228 - 1229, 1248 - 1254)
- 8. výprava (1270)
- dětská křížová výprava – myšlenka, že boží hrob mohou osvobodit pouze ti , kdo žijí bez hříchu = děti - neúspěch
- od počátku 13. století – Mongolové ničí křesťanské pevnosti
- 1291 – padlo poslední město křižáků Akkon
- 1294 – vyhnání posledních křižáků z východu – konec výprav
důsledky:
- z hlediska obchodu – prohloubení mezi Evropou a východem
- kulturní obohacení Evropy
- vznik rytířských řádů – v západní a stření Evropě a během křížových výprav po cestě
- Řád německých rytířů – černý kříž na bílém poli
- Johanité – bílý kříž na červeném poli, centrum na Maltě
- Templáři – velmi bohatí, pověsti o rituálech, 1312 – zrušení, červený kříž v bílém poli
- povznesení rytířské kultury – rytířská poezie, hrdinské činy, Cid, Artuš, Rolland
v ROMÁNSKÁ KULTURA:
- vliv náboženství
- evropská kultura vycházející z kultury starého Říma (Roma)
- jazyk latinský, střediskem vzdělanosti kláštery
- rozmach stavebnictví – s rozmachem klášterního života
- masivní, většinou kamenné, málo členité zdi, klenba, půdorys chrámů v podobě kříže
- chrámy ve Florencii, chrám sv. Marka v Benátkách, v Kolíně, Mohuči, …