Sňatková politika začíná již u Karlova dědečka hraběte Jindřicha Lucemburského. Jindřich VII se dal roku 1310 korunovat císařem a poté získal pro svou dynastii české království. Jindřich věděl, že je třeba vytlačit z královské pozice velmi neoblíbeného korutanského vévody a na jeho místo dosadit Lucemburka. Využil k tomu svého staršího syna Jindřicha, kterému bylo teprve 14 let a oženil se s 18tiletou Eliškou z rodu Přemyslovců.Dynastie císaře Jindřicha se neuvěřitelným tempem dostala na první místo v říši.

Po poněkud předčasné smrti ještě ani ne čtyřicetiletého Jindřicha VII. v srpnu roku 1313 stál náhle sedmnáctiletý král Jan Český v čele lucemburské dynastie. Jan měl s Eliškou hodně dětí a mezi nimi se narodil i 14. května 1316 Karel IV. Jan pokračoval ve sňatkové politice svého otce. Svou jednu sestru provdal za uherského krále a svou druhou sestru za francouzského krále Karla IV. Krásného. Spojil i všechny své děti již v útlém věku s knížaty nebo s jejich potomky v okolních zemích, ve snaze najít spojence nebo v naději na dědictví. Ubohý chlapec Karel IV., jehož Jan během zmatků v Čechách držel bez matky na opevněných hradech a v temných sklepeních, byl poslán na výchovu do Paříže a tam ho v dětské svatbě roku 1323 oženili s přibližně stejně starou Blankou z Valois, královou sestřenicí. Svatba proběhla s výslovným souhlasem papeže.

Svou nejstarší devítiletou dceru provdal za vévodu Jindřicha z Dolního Bavorska, dále svou tříletou dceru Annu zasnoubil uherskému korunnímu princi a později provdal za vévodu Ottu Rakouského. Dále dceru Gutu roku 1332 provdal za následníka trůnu Jana v Paříži a svého syna Jana Jindřicha v osmi letech s později pověstnou Markétou Pyskatou, tehdy dvanáctiletou dědičkou Korutan a Tyrol. Sám Jan se podruhé oženil a Beatricí Bourbonskou z francouzské rodiny.

V roce 1333 převzal vládu v Čechách chytrý Karel, kde obnovil upadající královskou moc. Království se den ode dne dařilo lépe. Skutečně se od vedením mladého knížete rozvíjelo ve vzorový, hospodářsky kvetoucí stát, v pevný základ, na němž mohl Karel ve všech oblastech politiky dále stavět nebo k němu přidávat.

V červenci 1346 byl většinou kurfiřtů zvolen proti císaři Ludvíku Bavorovi německým králem. Ale Ludvík Bavor o rok později umírá. Postupem času si našel jako římskoněmecký král v říši podporu a roku 1355 si z Říma přivezl i císařskou korunu.

Když roku 1348 zemřela jeho první žena Blanka z Valois, mohl následujícího roku vstoupit do strategicky významného druhého manželství s dvacetiletou Annou Falckou, dcerou falckého hraběte Rudolfa z Wittelsbychu. Tímto spojením Karel získal čekatelský nárok na hornofalvké statky, které tvořily základ tzv. „Nových Čech“ nebo „Bavor na druhé straně Šumavy“. S hohenzollernskými purkrabími z Norimberku uzavřel Karel později smlouvu o manželství mezi dětmi obou domů, které se v budoucnu narodí.

Když i jeho druhá žena Anna Falcká zemřela mladá v únoru 1353, zůstal mu ze dvou manželství se třemi dětmi jen jediná dcera Kateřina, kterou dynastická velkou alianci právě v 11 letech zasnoubil s habsburským vévodou Rudolfem Rakouským. Karlova první dcera Markéta, s velkou perspektivou dědických ambicí provdaná za uherského krále Ludvíka I. Velikého z domu Agou, zemřela v roce 1349 jako ještě nezralá královna.

Stejně zarmucující byla v roce 1351 smrt jeho prvního syna Václava v dětském věku. Koho by nepřekvapilo, že tento jedenáctiměsíční Václav byl v roce 1350 už zasnoubený kníže. Karel ho zaslíbil 11tileté Anně Svídnické, dceři vévody Boleslav II. ze Svídnice-Javorska, jíž mělo připadnout krásné slezské území mezi Čechami,i a už lucemburskému domu patřícími slezskými vévodstvím. Když princ Václav v necelých dvou letech jako ženich bohužel zemřel, ujal se jeho role 37letý Karel. V červnu roku 1353 si vzal teprve 14tiletou Annu Svídnickou a tak její vévodství roku 1368 definitivně připadlo Čechám.

Anna porodila Karlovi v roce 1358 dceru Alžbětu a 1361 nového korunního prince Václava, pozdějšího českého a římskoněmeckého krále. I tato třetí žena zemřela již v roce 1362 v necelých 20ti letech.

Ne dlouho po její smrti se nyní 47letý císař v roce 1363 oženil s 16tiletou vévodskou dcerou Alžbětou Pomořanskou, vnučkou ještě vládnoucího polského krále Kazimíra Velikého ze staré dynastie Piastovců. V letech 1366 až 1377 mu Alžběta přivedla na svět 6 císařských dětí, i když dva synové zemřeli v kojeneckém věku.

Karlova nenasycená touha po územích směřovala tedy velmi intenzivně na sever a na východ, ale v neposlední řadě i na jihovýchod. Snažil se i o získání nástupnictví v Polsku a Uhrách. Zasnoubil svého předtím již hohenzollernské nevěstě zaslíbeného syna Václava s Alžbětou, neteří uherského krále Ludvíka.

S habsburským domem se Karel IV. v roce 1364 dohodl na dědičné smlouvě, která pro případ vymření rodu zajišťovala celá teritoria druhého rodu. Tuto smlouvu potvrdila manželství. Karlovy dcery Kateřina a Alžběta se provdaly za habsburské vévody Rudolfa IV. a Albrechta III.

Svého nyní 9tiletého syna Václava, který se nejprve objevil na uherské frontě sňatkové politiky, oženil s Janou, vnučkou Ludvíka Bavora a dcerou Albrechta z Dolního Bavorska-Holandska.

Svou dceru Kateřinu po smrti Rudolfa IV. provdal za nejmladšího syna císaře Ludvíka Bavora, Otu V. Karel IV. s Kateřinou přesvědčili Otu, aby se vzdal a nakonec prodal roku 1373 za sumu 200 000 zlatých v hotovosti braniborskou marku svému tchánovi Karlu IV.

Syn Zikmund, který se narodil roku 1368 Alžbětě pomořanské, byl sice již jako dítě ve věku čtyř dnů zaslíben dceři norimberského purkrabího Fridricha, ale protože se nyní uherské perspektivy jevily jako nesrovnatelně atraktivnější, císař tento svazek zrušil a utěšil franského Hohenzollerna slibem, že dá jeho synovi Janovi za ženu svou právě roku 1373 narozenou dceru Markétu.Roku 1375 vyjednal císař manželskou smlouvu pro sedmiletého Zikmunda a čtyřletou uherskou princeznu Marii a v roce 1385 následoval po několika komplikacích svatba. Zikmund se sice zpočátku směl nazývat jen „ochránce Uher, pak ovšem podle plánu získal uherskou korunu. Po svatbě Zikmundovi dcery Alžběty s rakouským arcivévodou a pozdějším německým králem Albrechtem II- vše Habsburkům.

Když Karel IV. 29.listopadu 1378 umírá, byla rodová teritoria jeho dynastie větší skutečně o dvě třetiny.

Karel IV. se oženil celkem čtyřikrát a pokaždé byl nezakrytě patrný účel sňatku. Věk nevěsty při těchto výpočtech neměl žádnou roli. Každý sňatek vyjadřoval jeho politické ambice. Ty tři, které uzavřel ze svobodné vůle, byly pokaždé jádrem jeho politických plánů.

Vzhlížel dokonce až za moře a vyslal svou dceru Annu do Londýna, aby se stala manželkou anglického krále Richarda II, ale bohužel zemřela mladá v roce 1394 a na dědictví prostřednictvím sňatku v Anglii nemohlo být ani pomyšlení.