Základy společenských věd - Socializace jedince, komunikace a hodnotová orientace

Autor: Petr Čech

Socializace - proces, kterým se člověk v důsledku aktivního styku se společenským prostředím vyvinul z biologického tvora v osobnost
- proces komplikovaný a dlouhodobý
- člověk se rodí jako nehotová bytost, osobností se stává pod vlivem sociálního prostředí a také pod vlivem tzv. sociální interakce
- proces socializace umožňuje vydělení člověka z živočišného světa a zároveň ovlivňuje celý vývoj lidstva
- umožňuje jednotlivci život ve společnosti, sžívání člověka s ostatními

Cíl socializace
1) vzbudit v jednotlivci snahu dosáhnout víc (aspirace)
2) naučit jednotlivce správně se chovat v různých sociálních rolích
a) když se člověk naučí svou zvláštní úlohu tak se stává platným členem
b) proces se nepodaří a jedinec úlohu necítí tak jeho chování bývá nepřiměřené, nežádoucí a škodlivé
3) naučit se určitým dovednostem (střílení z luku, praku, řídit auto, normy společenského chování)
4) vypracovává u člověka schopnost vzdát se určité potřeby nebo ji odložit na později nebo ji nahradit něčím jiným (vyžaduje to disciplínu)

Socializace může být :
a) vědomá a záměrná (v rodině nebo ve škole)
b) nevědomá a bezděčná (vzniká interakcemi, kdy korigujeme své chování vůči ostatním, kdy také člověk uplatňuje svou schopnost vcítění se do situace druhého člověka = empatie)

Sociální učení - je to způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat se požadavkům svého společenského prostředí a osvojuje si názory, postoje a hodnoty společnosti, ve které se vyvíjí

Při učení odměnou se fixuje správné chování.
Při učení trestem se nesprávné chování odlučuje.
Odměna i trest by měli následovat co nejdříve.
V sociálním učení má zvláštní význam tzv. sociální zpevňování. Odměna i trest přichází od někoho koho si vážíme, koho uznáváme.

Formy učení :
1) přímé posilování (učení odměnou i trestem)
2) imitace (napodobování, jedinec opakuje činnost, která je odměňována)
3) identifikace (ztotožnění se, přebírání i záporných afektů)

Osobnost ve společenských situacích
- abychom pochopili vývoj a utváření osobnosti, musíme poznat jejich vztah k větším společenským celkům
- v tomto vztahu mezi jedincem a skupinou existují určité pozice

Sociální pozice - je to místo, které má jedinec v rámci svého společenského okruhu
- tato pozice záleží na věku, vzdělání, pohlaví, prestiži

Status - trvalejší pozice (někdy ty pojmy splývají)
- bývá vyjadřován symboly (výložky u vojáků ...)
- 3 okruhy a) vrozený status (je dán pohlavím, defektem nebo krásou)
b) získaný status (není vrozený, získání během života, v rámci zaměstnání vedoucí organizace větší status než dělník)
c) připsaný status (jak člověka vidí ostatní lidé)

Role - souhrn očekávání společnosti, jak se má člověk v určité společenské pozici chovat, od člověka nelze v určité pozici očekávat chování přiměřené jiné pozici
Neslučitelnost role - když se od jednotlivce v určité pozici očekává někdy až protikladné chování. Člen neuskutečňuje svou roli podle přesných pravidel a norem, ale vnáší do ní prvky své osobnosti. Hrajeme několik rolí současně v životě a měli bychom je umět vhodně spojovat.

Sociální komunikace
- odevzdávání a přijímání informací při sociálním styku
- vyplívá z potřeby člověka vyměňovat si informace s jinými lidmi
- podmínka sociální existence
- izolace od informací vyvolává u člověka psychickou deprivaci
  (dlouhodobé neuspokojení nějaké potřeby)
Formy komunikace - zvířata komunikují mezi sebou pomocí signálů (šimpanz 30, slavík 24 melodií, skřivan 300 tónů)
- člověk komunikuje 1. neverbálně (jednáním)
2. obrazově (výtvarné projevy)
3. symbolicky (hlavně řečí, dále značkami a znaky)
Informační síť mezi účastníky komunikace má různou podobu :
- kruhová komunikace
- řetězová komunikace
- ohnisková komunikace
Komunikace ve skupině a) vertikální (mezi podřízením a nadřízeným)
b) horizontální (např. mezi podřízenými navzájem)

Hodnotová orientace
Hodnoty - jsou to určité vlastnosti předmětů a jevů nebo událostí, které si vybíráme, podle výběru pak upravujeme své chování
axiologie - zabývá se hodnotami
Druhy hodnot:
1. sociálně morální (přátelství, láska)
2. poznávací a tvůrčí (vzdělání, zájmy a sport)
3. materiální hodnoty (majetek, vybavení, jídlo atd.)
Podle Rogerse 2 druhy
1. operativní (spjaty s biologickými potřebami člověka, jejich dosahování je spojeno s příjemnými pocity, vyjadřují "moudrost těla" - jídlo, auto, byt)
2. objektivní (jsou naučené sociálním prostředím, na cestě k jejich dosažení prožíváme něco nepříjemného - vzdělání, výsledky v práci nebo ve sportu)
U kulturních lidí procentuálně převažují objektivní hodnoty. Nejjednodušší dělení - duchovní a materiální hodnoty