Základy společenských věd - Poznávací psychické procesy, citové a volní

Autor: Petr Čech

Psychologie je věda. Věda neboli scientia je souhrn poznatků o určitém výseku společnosti. Vědy svůj dosah v rámci celku neznají oproti filozofii, která zvažuje celek skutečnosti.

Klasifikace věd
- vědy formální (matematika, logika - zkoumají čistou formu)
- vědy reálné - přírodní (fyzika, chemie)
- : kulturní neboli společenské - duchovní (teologie, historie...)
- : sociální, ekonomické (ekonomie, sociologie, psychologie)

Charakteristika reálných věd
1. empirické (jejich předmětem je dílčí oblast)
2. tématicky redukované (tématem je určitý aspekt určitého vědce)
3. metodicky abstraktní (co se vymyká metodě to není tématem vědy)

Kromě věd existují také další formy vědění :
1. umění (je to záležitost smyslů, je to svobodná činnost, která má cíl sama v sobě, ale něco sděluje a vypovídá)
2. ideologie (teorie idejí, staví před nás hotový systém, má funkci zápornou - omezuje člověka, svazuje ho. kladná funkce - pomáhá v orientaci v životě, nesvazuje)
3. náboženství (způsob existence člověka ve vztahu ke zjevení, je to záležitostí víry - ta je citové povahy )
4. filozofie (je racionální povahy, pojmy a vztahy mezi nimi, je abstraktní)

Význam společenských věd - poznávají jednotlivce i společnost v jejich minulosti i přítomnosti, v jejich výtvorech i jednání a tím napomáhají zušlechtění člověka a jeho orientaci ve složitém světě.
Předmět psychologie - předmětem je psychika.
Chování člověka by mělo odpovídat prožívání.
Předmět psychologie se shoduje s dávnou moudrostí, která byla napsána na Delfské věštírně (Gnothi seauton = poznej sám sebe)

Podoby psychologie
1. laická psychologie - uvažování bez průpravy o sobě i o ostatních lidech, poznáváme své partnery
2. narativní psychologie - uplatňovaná spisovateli v lit. dílech, poučuje o situacích a rozměrech duše, v románech (Dostojevskij)
3. vědecká psychologie - svým předmětem se zabývá soustavně, koncepčně a kriticky (nesmí podlehnout předsudkům, pravdivé poznání člověka, používá důkazy a argumenty)
- používá terminologický aparát
- rozvíjí teorie - umožňují psychicky jev zařadit, zhodnotit a interpretovat
- buduje systém metod

Psychologické disciplíny
Podle předmětu zájmů rozlišujeme psychologické disciplíny na :
A - základní:
 1) Obecná psychologie (zkoumá poznávací procesy, city a vůli, zkoumá i činnosti člověka kterými ovlivňuje své okolí, zabývá se autoregulací - s životními výhledy a plány, osobností a vlastnostmi)
 2) Vývojová psychologie (zabývá se vývojem psychiky člověka po jednotlivých etapách a dokazuje zlomy)
 3) sociální psychologie (zabývá se začleňováním člověka do mezilidských vztahů, skupin a institucí, také socializací člověka, komunikací mezi lidmi, skupinami a davy)
 4) psychopatologie (řeší otázky pojetí psychických poruch, jejich tříděním, popisem chorob, navrhuje také léčebné metody)
B - speciální:
 1) zoopsychologie (jednání zvířat)
 2) srovnávací psychologie (srovnává pohlaví, muže a ženu, protiklady)
C - aplikovaná - může se zabývat téměř všemi obory lidské činnosti
 1) pedagogická psych. (zabývá se učením a výchovou)
 2) lékařská
 3) forenzní (soudní)
 4) poradenská (psych. postupy při léčení)
 5) psych. práce, sportu, umění, obchodu atd.

Vývoj psychologických teorií
Psychologie má dlouhou minulost, dříve než se stala samostatnou vědou, tak se rozvíjela jako součást filozofického myšlení. Mnozí současní psychologové se vrací k původním pramenům a názorům.

Představa duše vznikla v pradávných dobách z úvah o rozdílu mezi živým a mrtvým tělem, mezi bděním a spánkem, z úvah co je to sen a stín, duše má být dech

1.etapa - Antické řecko a středověk (téma duše)
- psyché = doslova dech
- anima = doslova vítr
- ve starém Řecku se chápala duše ve dvou významech, za vnitřní oživující sílu = entelechie (Aristotelův pojem), jako podstata lidské bytosti dávající jejímu životu smysl (duše dává smysl našemu životu, člověk smysl života potřebuje a proto se musí o duši pečovat, epimeleia = péče o duši) v těchto 2 pojetích je duše chápána jako substance (postata), něco trvalého, neměnného, základního
- Platón a jeho pojetí duše - duše je uvězněna v lidském těle a dovede se na svět idejí rozvzpomínat, svět idejí je věčný a jsou v něm ideje dobra, pravdy, krásy a nepomíjivosti, lidská duše je podle Platóna nesmrtelná - Aristoteles - jeho výrok : " Staň se čím jsi !" - tím čím jsme opravdu nejsme automaticky, přemýšlením dosáhneme tzv. vhledu, pochopování vnitřního světa atd., vhled je způsobilost duše
- Augustin Aurelius - kniha Vyznání (1. Poprvé chápe tzv. psychologický čas, 2. Věděl už o motivu podvědomí)

2.etapa - novověk
- téma vědomí
- vědomí je chápáno jako proces
- René Descarces [déka] - racionalista, v racionalismu hraje hlavní úlohu rozum, obrat od zkoumání vědomích myšlenkových pochodů
- John Locke - anglický empirik, navrhuje pojem introspekce = metoda, která zkoumá co probíhá v naší mysli, pomocí introspekce dospívá k určení prvků vědomí, když se spojují tak tvoří veškerý náš duševní život, "Nic není v naší mysli, co nebylo dříve ve smyslech", na začátku našeho života je naše vědomí Tabula rasa = čistá, nepopsaná tabule

Vznik psychologie jako vědy
1) Experimentální psychologie
1879 byla v Lipsku založena 1. Laboratoř experimentální psychologie, W.Wondt - uplatnil metodu vědecké introspekce, která měla zaručit objektivnost a přesnost psychologického poznání, podle určitých pravidel se pozoroval a popisoval nějaký člověk a) vyvolali v člověku nějaký afekt a popisovali ho b) vztah mezi fyzikálními veličinami a vnímáním c) zkoumali tzv. prahové vjemy

2) Behaviorismus
beha = chování
směr, který vznikl v USA, zakladatel J.B.Watson, předmětem psychologie je chování neboli vnější chování člověka, S-R (stimul a reakce), chování jako sled naučených odpovědí, které jsou viditelné a měřitelné, prožívání považováno za nepoznatelné, hodně experimentovali se zvířaty a rozvíjeli psychologii učení
  Neobehaviorismus - počítali s vnímáním, s pamětí, s myšlením, s fantazií, s city, s vůlí
  J.P.Pavlov - působil v neobehaviorismu, rozvíjel reflexologii

3) Psychoanalýza
na přelomu století (19./20.), zakladatelem je Sigmund Freud, 1900 - kniha Výklad snů
psychoanalýza se obvykle chápe ve dvou významech
 1. diagnostická a terapeutická metoda
 2. teorie osobnosti a teorie kultury
1. člověk je bytost rozporná a vznikají v ní konflikty, afekty a traumata, psychická porucha vzniká tehdy, když se tyto konflikty neodreagují ihned a člověk je zasune do podvědomí, do pozadí, kde se ovšem neztrácejí nýbrž skrytě a tajně působí a dávají vzniknout psychickým poruchám (neuróza atd.). Jestliže si člověk tyto vnitřní konflikty uvědomí tak je osvětlí, vysvětlí, smíří se s nimi a tím je odstraní. Freud použil metodu hypnózy a volných asociací
2. život člověka je ovládán dvěma protikladnými principy -
a) princip slasti - libido (činnost pudů)
    - sexuální pud = eros
    - destruktivní pud = thanatos
b) princip reality - reprezentován zkušeností a tlakem společnosti, kultura je tvořena potlačením pudů
skladba osobnosti Id = ono = pud; Ego = já = duševno; Superego = nad-já = morálka
Vývoj libida - už v dětství již obsazuje orgány (ústa, řiť, později genitálie), ve 4. roce života může dojít ke zvláštní situaci, kdy se projeví tzv. libidinózní vztah k rodiči druhého pohlaví u hochů je to oidipův komplex a u dívek elektřin komplex.

4) Neopsychoanalýza
Erik Fromm (1980), kritik konzumní společnosti, vycházel s Freudem, u člověka rozlišuje 2 orientace
1. Biofylní orientace (láska k životu, Umění milovat = kniha,rozlišuje několik druhů lásky - mateřskou (bezvýhradná, nepodmíněná), otcovskou (požadavek úspěchu dítěte), bratrskou (rovnost, vzájemné uznání), partnerskou (přitažlivost), láska k bohu (přesah, transcedence) )
2. Nekrofylní orientace (láska ke smrti)
Hitler - tváří se jakoby stále cítil zápach pak se podle toho chová = agrese

5) Analytická psychologie
C.G.Jung - archetyp - ovlivňují z hloubky naší niternosti naše prožívání a chování
Archetypy = prožitkové obsahy, které nevznikly během našeho života, ale v dějinách lidstva, má je každý (za určitých okolností se mu připomínají - sny, symboly), když je vyslyšíme tak žijeme tvořivě a hluboce, bráníme-li se jim, žijeme povrchně a v krizích

6) Tvarová psychologie
W.Kohler - celostnost, vše živé směřuje ke tvarům, k celkům a formám, touto tendencí se řídí naše vědomí a paměť. Pro celek je důležitá melodie (zůstává stejná). Nejdřív vnímáme celek pak teprve detaily.

7) Kognitivní psychologie (poznávací)
G.A.Kelly - navazuje na tvarovou psychologii a obohacuje jí, vytváří tzv. vnitřní modely vnějšího světa (Obrazy) - obrazy situací, událostí a problémů. Smyslem je dobře a s předstihem se ve světě orientovat a smysluplně se rozhodovat, což je zdrojem naší psychické stability.

8) Humanistická psychologie
Karl Rogers - předmětem je tzv. autentické (sobě vlastní) sebevyjádření a seberealizace člověka. Člověk by měl umět vyjádřit svou originalitu a uplatnit své potencionality (předvádí se, stylizuje se). Potlačení sama sebe vede ke kryzím. Okolní poměry je třeba zlidšťovat, aby se každý jedinec mohl autenticky projevit.

9) Transpersonální psychologie
Stanislav Grof -