Základy společenských věd - Nové přístupy k poznání světa - fil. franc. racionalismu

Autor: Daniela Bednářová

RENÉ DESCARTES (1596 - 1650)

francouzský filosof a matematik

cestoval po Evropě během 30ti leté války (navštívil i Prahu)

je racionalista, skeptik, dualista

v nejisté době se snažil vyvést filosofii z temnot

pochybování o všem - "Jediná jistota jsou pochyby." - skepticismus

"Cogito ergo sum." - "Myslím, tedy jsem." - jestliže pochybuji, myslím a myslím - li, jsem

sebejistota člověka je v myšlení

zdůrazňuje rozumové poznání - člověk je substancí, jejíž podstatou je myšlení

spis:             Rozprava o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách

            lidé se mohou mýlit, ale ten, který ví vše, je Bůh, proto člověk musí pochybovat

dualista - uznává 2 základní substance - duchovní a hmotnou - spolu tvoří jsoucno, nad oběma je ještě neomezená substance, dokonalá, neomylná - Bůh

duchovní - vlastnost myšlení = schopnost rozumu, substance, v níž je myšlení = duch (ne duše - ta je spojena s tělesem)                                

hmotný - rozkládá se v prostoru, vlastností je rozlehlost, proto existenci této substance vyjadřují pojmy geometrie, hmotou jsou jen prostorová tělesa, také zvířata jsou pouhými tělesy, mechanismy

            Úvahy o první filosofii (Meditace o 1. filosofii) - metafyzika, v 18. stol. ontologie - nauka o bytí

vnesl do filosofie subjekt - objektový rozměr: člověk (subjekt) je nositelem svých vlastností i vlastností světa a působí na okolí (objekt), jenž se odráží v jeho poznání

BENEDIKTUS SPINOZA (1632 - 1677)

holandský Žid

nezávislost myšlení - vyhoštěn ze židovské obce

spis:    Etika (vyložená způsobem užívaným v geometrii) – byl přesvědčen, že filosofie musí mít matematickou jednoznačnost + hmotná substance - geometrické pojmy (návaznost na Descarta)

pantheismus - ztotožňování Boha s přírodou (i u Bruna) -

"Svět není nic jiného, než jak Bůh existuje, a člověk není nic jiného, než jak Bůh myslí."

Bůh je skrytou příčinou věcí  X  věci však nastávají z vnějších příčin - ve světě panuje kauzální (příčinná) nutnost, která se děje na základě přírodních zákonů

to nahrazuje D. Hume "pravděpodobnost"

v člověku sice zápasí vášně a pudy, emoce  X  ale je tu něco, co je - a to je rozum - "Svoboda je poznaná nutnost"

pro život je užitečné zdokonalovat rozum (intelekt)

stát (= společnost) má vést občany k rozumnému životu, aby nemarnili své síly ve zlobě a klamu

stát musí lidem poskytovat svobodu myšlení a názorů, je totiž proti přirozenosti lidí, kdyby názor, který považují za správný, měl platit za zločin

GOTTFRIED WILHELM LEIBNIZ (1644 – 1716)

spis:            Monádologie - výklad filosofie

pluralista - jsoucna složena z činných sil (tzv. monád) - jsou to nejmenší jednotky:

1. všechny jsou živé - "Celá příroda je plná života."

2. jsou individuální, každá je odlišná od druhé

3. jsou proměnlivé a pohyblivé  X proměna a pohyb vycházejí zevnitř monád ne vnějším zásahem                   

každá monáda je zrcadlením universa, mnohosti                                                                    

idea předzjednané harmonie - harmonie je základem světa, ale ve světě je utrpení a zlo, které vyplývá z konečnosti tedy nedokonalosti člověka a světa

            X

jen Bůh je dokonalý a nekonečný - ze všech možných světů nám vybral ten nejlepší

součet zla je ve světě menší než součet dobra

Bůh = prapůvodní substance - monády jsou jeho výtvorem

princip přírody a milosti založený na rozumu