Základy společenských věd - Nezaměstnanost, inflace, stabilizační hospodářská politika

Autor: Petr Čech

Nezaměstnanost
Znamená ztrátu statků a služeb, které by mohli být nezaměstnanými vytvořeny. Součást této ztráty jsou i sociální dávky v nezaměstnanosti.
Negativa: zatěžování státního rozpočtu; sociální důsledky (pokles životní úrovně, zdravotní problémy, ztráta kvalifikace)

Rozdělení nezaměstnanosti:
1. Dobrovolná - dobrovolné rozhodnutí, neusilování o práci, bez jakékoliv registrace)
2. Nedobrovolná - aktivní usilování o získání práce

1. Frikční
- Plynulé přecházení z jednoho místa na druhé
- Je krátkodobá a vesměs neodstranitelná
- Dá se s nížit lepší informovaností
2. Strukturální
- V důsledku změn celého odvětví, zrušení pracovních sil
- Poměrně vysoká a dlouhodobá - vznikají tzv. strukturální kapsy
- Možnost rekvalifikace
3. Cyklická
- Závisí na vztahu mezi skutečným a potencionálním HDP
- V době recese vysoké hodnoty = ekonomické ztráty
- Předmětem opatření politiky státu

Příčiny : Rozhodující charakteristikou jsou nepružné mzdy a dlouhodobá nerovnováha mezi nabídkou práce a poptávkou po ní. Základem nepružnosti mzdy je chování ekon. subjektu při stanovování mezd.

Podle zaměstnanosti rozdělujeme obyvatelstvo na ekonomicky aktivní a neaktivní.
Míra nezaměstnanosti se rovná zlomku:
Počet nezaměstnaných , aktivně hledajících práci / Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (zaměstnaní + nedobrovolná n.)

Graf nezaměstnanosti:

Míra nezaměstnanosti při plné zaměstnanosti (přirozená míra nezaměstnanosti)
- Každý, kdo si přeje pracovat, pracuje; s výjimkou těch, kteří jsou frikčně a strukturálně nezaměstnaní
- Míra inflace je stálá, nedochází ke zrychlování ani zpomalování

Inflace
Inflace je zvyšováni celkové hladiny cen všech statků a služeb v průběhu určitého časového období. Významně přispívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoj ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněz. (působí jako skryté zdanění). Celková hladina inflace je průměrná úroveň cen.
Inflaci vyjadřujeme různými cenovými indexy, nejznámější je index spotřebních cen (vypočítá se z tzv. spotřebních košů) - míra inflace. Vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněz plnit funkci míry hodnot, zhoršuje se kvalita informací zprostředkovávaných cenami. Zvyšuje se míra nejistoty v rozhodovací procesy.

Druhy inflace:
1. Mírná inflace (několik procent ročně) důsledky jsou malé, ekonomický život nenarušuje
2. Pádivá inflace (desítky i stovky procent ročně) je spojena s velkými ekonomickými náklady, snižuje výkonnost ekonomiky, cenové informace se zhoršují, nejistota se zvyšuje, problém s důchody
3. Hyperinflace (tisíce a více procent) peníze neplní svou funkci, přijímaným ekvivalentem se stává zboží = ekonomika se naturalizuje.

Inflace tažená poptávkou
Je vyvolávána převisem agregátní poptávky. Stav, kdy firmy a vlády chtějí spotřebovat větší HDP než se vyprodukoval (po krizích, revolucích a válkách)
Graf:

Inflace tažená náklady
Nastává, když nejsou plně využívány ekonomické zdroje, ekonomika se nachází pod úrovní potencionálního produktu, ceny jsou vytlačovány vzhůru růstem cen nákladů (ceny energií, mzdových vazeb)
Graf:

Inflace setrvačná (inflační očekávání)
Firmy a domácnosti si zvyknou na tuto situaci, naučili se s ní žít a automaticky ve svých rozhodnutí o mzdách (úrocích) zohledňují inflaci.

Inflace a nezaměstnanost
Byl definován vztah stagnace - jde o současně prodělávanou vysoukou míru inflace a vysokou nezaměstnaností (rozpory s Okunovou teorií, hlavně po revolucích - přechodz plánované do tržní ekonomiky)

Hospodářská politika
Jedná se o souhrn cílů, nástrojů a opatření států v hospodaření. Působí v oblasti státní správy (školství, soudnictví, obrana), ekologie, státní rozpočet.

Cíle hospodářské politiky
1. Podporuje stabilní rozvoj hospodářství státu (cenová, mzdová politika, nezaměstnanost, vyrovnanost platební bilance)
2. Působí na efektivnost hospodářství protimonopolní regulací
3. Ovlivňuje rozhodování důchodů vytvořených na trhu

Základní přístupy k hospodářské politice
1. Keynesiánská ekonomie
Vychází z předpokladu, že pro plné využívání ekonomických zdrojů jsou nezbytné státní zásahy. Za zdroj nestability se považuje pokles agregátní poptávky, který vede k nevyužívání ekonomických zdrojů a způsobuje nezaměstnanost (je nutná poptávková stimulace - hlavní úlohou je rozpočtová politika)
2. Monetární ekonomie (neoklasická)
Za hlavní zdroj nerovnováhy a poklesu efektivnosti ekonomiky se považují právě státní zásahy do ekonomiky. Tato politika pracuje s tezemi o vytlačování soukromých investic vládními. Dává přednost dlouhodobým státním pravidlům, které nevedou k nestabilitě.

Nástroje hospodářské politiky:
1. Monetární politika - zaměřuje se na kontrolu množství peněz v ekonomice (regulace úvěrů a úrokových sazeb)
- Diskontní politika - centrální banka půjčuje ostatním komerčním bankám peníze za úrokovou míru = diskontní sazba (kolem 10%). Stát má působit protiinflačně - restriktivní monetární politika
- Minimální rezervy - stát stanovuje bankám povinnost, aby část svých aktivit uložili jako povinnou míru rezerv v centrální bance.
- Operace na volném trhu - centrální banka prodává či kupuje státní cenné papíry
- Regulace spotřebních úvěrů -při prodeji zboží na splátky nebo na úvěr , stát určuje maximální dobu splatnosti a výši úvěru.
- Regulace investičních úvěrů - týká se podnikatelů, investice = od 20.000 Kč

2. Fiskální politika (rozpočtová) - uskutečňuje se prostřednictvím rozpočtu vlády a rozpočtů orgánů státní správy.
Skládá se ze dvou částí:
- Zdanění tržních subjektů
- Nasměrování výdajů z rozpočtu (ovlivněno zastupitelstvím)
Fiskální politika musí počítat s tzv. transverovými platbami (např. důchody, sociální dávky)

Státní rozpočet je centralizovaný m bodem finančních prostředků státu a má podobu bilance (příjmy a výdaje).

Příjmy státního rozpočtu tvoří zejména daně:
a) Daně přímé - daň z příjmu, ze zisku, na zdravotní a sociální pojištění, dědická, darovací, silniční
b) Daně nepřímé - DPH, spotřební daň, akcíz = stát se snaží regulovat spotřebu - na tabák, alkohol…
Největší výdaje státního rozpočtu tvoří:
a) Výdaje na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví
b) Výdaje na obranu a vědecký vývoj
c) Výdaje do národního hospodářství
d) Výdaje na státní správu (soudnictví, policie, školské úřady a trestní právo)
Výdaje se také dají rozdělit na vládní nákupy statků a služeb nebo transferové platby (starobní důchody a sociální dávky)

Vláda by měla usilovat o vyrovnaný státní rozpočet. Schodek je stav, kdy výdaje jsou vyšší než příjmy. Na krytí schodku se používají státní dluhopisy. Státní dluh je zadlužení vlády vůči ostatním subjektům.

3. Důchodová politika - zaměřuje se na stabilizaci cenové hladiny, ovlivňováním nominální mzdy, zisků a cen vládou
Podoba
- Dobrovolné směrnice
- Vládní kontroly mezd a cen
- Daňové regulace mezd a cen
Dlouhodobé uplatňování může mít negativní dopad na ekonomiku.

4. Vnější měnová a obchodní politika (export, import) - zahrnuje regulaci výrobků a služeb plynoucí přes státní hranici, stanovuje měnové kurzy. Kurzy se stanovují pevným administrativním zákonem. Centrální banka může ovlivňovat kurz náhlým nákupem zahraničních měn za domácí (méně českých peněz).
Dlouhodobě by měla být vyrovnaná platební bilance => stabilizovaný ekonomický vývoj země s pevnou měnou.