Základy společenských věd - Německá filosofie od Kanta do Hegela

Autor: Daniela Bednářová

IMMANUEL KANT (1724 - 1804)

profesor logiky, fyziky, geografie, antropologie, práva

 

dílo rozděleno do 2 období: 1. období - věnuje se zkoumání přírody

                                                2. období - (tvůrčí, kritické) - podrobuje rozum kritice

 

člověk myslící, chtějící a cítící bytost, proto své učení rozdělil na část:

teoretická - odpovídá myslící bytosti - 1. spis: Kritika čistého rozumu

etická - odpovídá chtějící bytosti - 2. spis: Kritika praktického rozumu

estetická - odpovídá cítící bytosti - 3. spis: Kritika soudnosti

 

1. spis

zkoumá předpoklady zkušenostního poznání

říká, že vztah mezi smyslovou a rozumovou stránkou se projevuje jakorozdíl mezi tím, co je v poznání dáno předem (apriori) a mezi tím, co je vytvářeno dodatečně (aposteriori)

(člověk není nepopsaným papírem - Locke)

z toho plyne poznání světa se odvíjí od předem daných (vrozených) myšlenkových struktur

 

člověk poznává svět, vnáší řád do světa, spojuje smyslové údaje do zkušenosti

 

transcendentální poznání (dialektika) - poznání mimo naši zkušenost - jí nepostižitelné, např. idea Boha

= mimozkušenostní

 

2. spis

zabývá se etickými otázkami

praktický rozum je autoritou v člověku, která formuluje mravní zákony, jak pro člověka, tak pro celou společnost

kategorický imperativ - souhrn přikazujících tvrzení a norem:

Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem (jednali podle ní i ostatní)

Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem, nikdy ne prostředkem

 

 

FRIEDRICH SCHILLER (1759 - 1805)

básník, dramatik, studoval Kanta

dílo: Úklady a láska

 

 

JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749 - 1832)

literát, filosof, umělec, přírodovědecká studia

zdůrazňování svobody člověka, neomezených možností člověka

 

 

JOHANN GOTTFRIED HERDER (1744 - 1803)

básník, filosof, literární kritik, myslitel

zkoumal dějiny a jazyk národů

zdůrazňoval individuální povahu národů

vliv na čs. NO

 

 

JOHANN GOTTLIEB FICHTE (1762 - 1814)

obdiv ke Kantovi (transcendentální poznání)

  X odmítá jeho představu mezi apriori (předem dané) a aposteriori (odovozené)

 

 

FRIEDRICH WILHELM JOSEPH SCHELLING (1775 - 1854)

vyjádřil hl. rysy romanticého hnutí - příklon k intuitivnímu myšlení, útěk do přírody a do středověku

idea polarity - svět má 2 póly: subjektivní (ideový), objektivní (hmotný, materiální)

nikdy není jen jedno nebo druhé, záleží na tom, jakým směrem se ubíráme

 

v prazákladu světa jde o absolutní jednotu objektu a subjektu

panteista

v pozdním období života se zabývá intuicí, mystikou - později z něj vychází iracionalisté

 

 

GEORG WILHELM FRIEDRICH HEGEL (1770 - 1831)

narozen ve Stuttgartu

studoval teologii, ale spíše se zabývá filosofií

studoval Schellinga

obdiv k antice

působil na gymnáziu v Norimberku, pak přednášel na univerzitě v Jeně, Berlíně,...

 

dílo: spisy:      Logika

                        Estetika

                        Dějiny filosofie

                        Filosofie dějin

                        Základy filosofie práva

                        Fenomenologie ducha

 

filosofie složitá

objektivní idealista - podstata všech jevů v přírodě i ve společnosti považuje něco neosobního - duchovní princip

hmota až druhotná - je ztělesněním duch. principu

 

dialektik (Herakleitos z Efesu)

 

svět je seberozvíjením absolutní ideje, rozvoj probíhá dialekticky (vývojem protikladů) 3 stupni -

absolutní idea prochází 3 stupni vývoje: 

1. čistá idea - označuje ji jako pojem sám o sobě

2. vyšší stupeň - příroda, vývojem se z čisté idei (existuje mimo prostor a čas) vyvinula příroda - už v konkrétním prostoru a času

3. lidský svět, civilizace, kultura, společnost - nazývá ho absolutním duchem

 

filosofie ducha se skládá ze 3 stupňů:

1. subjektivní duch - myšlenky, city, pocity jednotlivce

2. vyšší - objektivní duch - od jednotlivce se přechází k celé společnosti = právo, stát - nejvyšší projev rozumu, ztělesnění svobody

3. absolutní - umění, náboženství, filosofie

 

3 základní dialektické zákony:

1. zákon přechodu kvantity v novou kvalitu

2. zákon jednoty a boje protikladů

3. zákon negace negace