Základy společenských věd - Filosofie postmoderní

Autor: Daniela Bednářová

používán termín Postmoderna

spojena s dobou od 70. let 20. stol.

doba - mnohočetnost fil. přístupů, pluralita

            proměnlivost pol. režimů, rychlé změny - uvolňování tradičních norem, vazeb

do určité míry hovoříme o propojenosti světa např. přírodní sféra - viz ekologické problémy

                                                                                    ekonomika

                                                                                    informační propojenost - satelity, počítače

duševní integrita (soudržnost světa) se zhroutí

post. - hledání nových alternativ, náhradní řešení, ve všech oborech lidské činnosti

            do určité míry odmítá a zpochybňuje tradiční vývoj civilizace, ale i úsilí po něčem novém

            usiluje o zduchovnění života

řada přívrženců, ale i řada kritiků

určitý přínos, ale i negativa

znaky: 1. obrací se kriticky k rozumu - odmítá jeho dobyvačnost, nadřazenost

            2. pluralita - vícenázorový, mnohočetnost

                        (může být i záporná - znehodnocování tradičních etických hodnot - láska k bližnímu - může vést až             k lhostejnosti o osud druhého, únavě, rezignaci)

                        usiluje o spravedlnost mezi všemi názory - vede k znehodnocení, nivelizaci názorů

            3. hovoří o obnovení paměti, není - li cesta dopředu, zbývá cesta nazpátek - zájem o mýty

            4. usiluje o spravedlnost

            5. postmodernismus svět baví, nebere ho příliš vážně, podle některých je svět pouze hrou, chybí hloubka prožitků, hodnot,

                hledání nějakého smyslu života

STRUKTURALISMUS - 1. pol. 20. stol. - z něj v mnohém vychází Postmoderna

                                          filosofie se projevuje v jazykovědě, v literární teorii, estetice - snaha o vytvoření z jazyka určitou strukturu nebo systém - skládá se z jednotek - jazykové znaky

FERDINAND d´ SAUSSURE

švýcarský lingvista

přišel s omezením jazyka na systém skládající se z určitých jednotek, které mají určitý systém

navázal na něj Pražský lingvistický kroužek

MICHEL FOUCAULT (1926 - 1984)

ve své filosofii využívá strukturialismu

filosofie "archeologie vědění" (= anylýza našeho vědění)

zavádí pojem apistéme = systém (struktura, řád), který předem reguluje a to, čím se naše vědění zabývá 

epistéme vyznačuje prostor dané kultury, vymezuje způsob uspořádání světa

epistéme nás nutí myslet určitým způsobem - "předpojakost" našeho myšlení

změna epistéme se děje skokem - náhle

rozlišuje 3 základní dějinné epistémy:         1. renesanční epistéme - pracuje na principu podobnosti

                                                                        2. klasická epistéme - pracuje na principu tabulek

                                                                        3. moderní epistéme - pracuje na základě znaku

epistéme doprovází diskurs (= dialog uvnitř kultury)

JACQUES DERRIDA (1930)

Francouz

přehodnocuje strukturalismus

říká, že znaky získavají význam díky diferenci (odlišení)

diference základá komunikaci

dále hovoří o otevřenosti struktury - schopnost něco nového přijímat (u strukturalismu je zavřená)znak nemá význam dopředu, ale je naznačován, poznáván ne v procesu komunikace - proces bez začátku a konce

významy znaků se mohou měnit, přesouvat

věci, které existují, v nás zanechávají určitou etapu - náznak - význam znaku není předem pevně stanoven

JEAN - FRANCOIS LYOTARD (1924)

stěžejní dílo:            Postmoderní situace

klade si otázky, co je charakteristické pro naši současnost

odpovídá si: ve světě nenajdeme žádnou jednotu, žádná platná pravidla, ale naopak pluralita, ani filosofie už neplní svou původní roli, protože svět je bez hranic, bez cílů

když není cesta dopředu, zbývá cesta zpět ve smyslu rozpomínání se na úplný začátek

WOLFGANG WELSCH (1946)

kritizoval postmoderní filosofii