Základy společenských věd - Filosofie klasického období

Autor: Daniela Bednářová

1. Sofisté -      Prótagorás

                        Gorgiás

2. Sókratés

3. Platón

4. Aristotelés

 

 

SOFISTÉ

sofia = moudrost, sofisté = "učitelé moudrosti"

v 5. stol. - rozvoj řečnického umění = rétoriky - Sofisté zběhlí rétoři

tehdy kladně hodnocen aktivní člověk a veřejná činnost, vzdělanost

 

Prótagorás (5. stol.)

zaměřil se na člověka a považoval ho za hlavního -

člověk = subjekt, který hodnotí věci - dva lidé mohou mít na jednu věc jiný názor - mohou mít oba pravdu

začal tedy pochybovat (skepse) zda existuje absolutní pravda - došel k tomu, že existuje pouze pravda relativní

 

Gorgiás

noetické skepse - skepse z hlediska, jestli poznání je "spolehlivé" - zda lze svět poznávat spolehlivě -

mezníky noetické skepse:             1. nic není

                                                2. kdyby něco existovalo, nemohlo by to být poznáno

                                                     3. kdyby to mohlo být poznáno, nemohlo by to být sděleno

 

X

 

odpůrci Sofistů hovořili o jejich neotických skepsích jako o slovních hříčkách (sofismatech)

kritizují je za to, že neuznávají všeobecně platné mravy a zákony a že hovoří o relativní pravdě

 

 

SÓKRATÉS (469 - 399 p. K.)

měl hádavou manželku Xantypu

dozvídáme se o něm pouze z děl žáků - Platón: Obrana Sókratova

velmi oblíben - chodil na tržiště mezi lid - metoda dialogu - a vedl s lidmi nekonečné hovory

napomínal lidi (Athéňany), že se starají o materiální záležitosti a ne o svou duši a rozum, a tuto činnost spojuje se službou k Bohu

hovoří: "Duševní dokonalost nepochází z bohatství, nýbrž z duševní dokonalosti pochází bohatství a všechny statky v životě soukromém i veřejném."

člověk musí ctnostně a čestně jednat, jednat, tedy myslet, filosofie nemůže omlouvat nectnosti

byl ale přívrženec aristokratické vlády, ne demokracie - toho se obávala demokracie, nařkla ho z kažení mládeže a bezbožnosti

odsouzen k trestu smrti - vypil číši bolehlavu

 

známý výrok: "Vím, že nic nevím."

"Kdo nejedná správně není moudrý ani rozumný."

"Všechno spravedlivé a veškerá další činnost založena na ctnosti je krásné a dobré."

"Většina lidí něco dělá, ale někteří zahálejí, protože by se mohli věnovat lepší činnosti."

kdo zná podstatu dané věci, je schopen ji vysvětlit ostatním  X  Sofisté

nemravně zkoumal podstatu věcí

 

 

PLATÓN (427 - 347 p. K.)

žák Sókrata, Sókrates se objevuje v jeho díle

inspirace v elejském učení o neexistenci pohybu, v Pythágorejské škole

založil v Athénách školu Akademie

obrazná, poetická až mystická filosofie

ovlivňován krutou realitou - smrt Sókrata, změna vlády - smysl žití hledá ve své filosofii

 

zákl. myšlenka: svět idejí (viz mýtus o jeskyni)

dílo: Ústava -            mýtus o jeskyni - jsme přikováni zády ke vchodu odkud přichází světlo

                        předměty za vchodem vrhají na zeď před námi stíny - ty považujeme za skutečnost, nikoli to, co                  nevidíme

 

                        viditelné věci jsou podle něho pomíjivé, naopak ideje jsou věčné, mimo prostor a čas, skutečné

                        (ideje podle něj pravá skutečnost)

 

duše patří do světa idejí - z nějakých důvodů se na čas stala součástí lidského těla - omezuje tělo

duše uvězněná v lidském těle se rozpomíná na svět idejí

 

zdrojem poznání je podle něj láska - jako cesta k moudrosti, k dosažení skutečného poznání

platonická láska - má blíž k moudrosti než k žádostivosti

 

v Ústavě přišel s představou ideálního státu - v praxi se mu to nepodařilo

ústava - 3 třídy občanů: 1. obchodníci, řemeslníci, rolníci, naplňují hmotné zájmy společnosti

                                        2. vojáci (strážci), prosazují vůli a obhajují čest třetí skupiny

                                        3. státníci, vládci - měli by uplatňovat rozum, moudrost - filosofové

 

velký vliv na pozdější evropské myšlení

učení o idejích najdeme v křesťanské filosofii

"Za nejcennější věc nemá být pokládáno žíti, nýbrž dobře žíti."

"Krása v duši je hezčí než tělesná láska."

 

 

ARISTOTELÉS

otec - dvorní lékař makedonského krále

odchod do Athén a vzdělání na Platonově Akademii

343 p. K. - vychovatel Alexandra Velikého - 8 let

poté návrat do Athén - učitelská, vychovatelská činnost

po náhlé smrti A. Makedonského obviněn z účasti na spiknutí a málem skončil jako Sokratés

spasil se útěkem (v závěru života)

vliv na něj: Démokritos, Platón

 

někdy označován za největšího myslitele starověku - spoustu oblastí, kterým se věnoval

nezaměřil se na jednu oblast

hodně spisů - encyklopedie tehdejšího vědění

 

spisy:             Metafyzika - zabývá se ontologií, ale ještě ontologii ontologií nenazývá - hovoří o ní jako o 1. filosofii

            Organon (= nástroj) - nástroj, jak správně filosoficky myslet

            O duši - hovoří o duši, rozlišuje duši rostlinnou, zvířecí a lidskou - obdařena rozumem

                          třídil pojmy a kategorie - pojmový aparát

            Politika - jeho vzor státního zřízení: sympatie ke středním vrstvám

                          preferuje umírněnou, osvícenou vládu - zlatá střední cesta

                          za štěstí považuje střední (dostačující) majetek

                          uznává soukromé vlastnictví

                          neuznává nadbytek ani na jednu stranu

                          stát by se měl skládat z rovných občanů

            Poetika - estetický spis    

            etické spisy

 

podle něho každá věc složena z:    látky (hýlé) 

                                                            tvar, forma (morfé)

látka sama o sobě nestačí k existenci jsoucna, nutná je forma

látka - pasívní

to, co látku přeměňuje - dělá z ní skutečnou věc - je pohyb - forma - aktivní

pohyb je proces, v němž látka nabývá formy

 

První Hybatel - Bůh, příčina všech příčin, forma všech forem

na tyto myšlenky navazuje křesťanství