Základy společenských věd - FILOSOFIE - vznik, předmět a význam

Autor: Daniela Bednářová

pojem filosofie: 6. stol. před n. l. Řecko, Sokrates

                        "láska k moudrosti", moudrý je ten člověk, který ví, jak správně žít

                        člověk přijímá okolní realitu, která je daná, netrápí se tím, co nemá

                        proti změnám, smířit se s tím, co má

filosofie =             věčně nekončící proces

                        fil. rozhovor začíná jednoduchou otázkou a končí otázkou na vyšší úrovni

                        hledání smyslu života, hledání pravdy (ALÉTHEIA)

3 zdroje filosofie: údiv, pochybování, nejistota

základní filosofické disciplíny

1. ontologie -             nauka o bytí (jsoucnu)

                        starověk, středověk označoval bytí jako substanci (jednotku)

                        novověk jako systém (strukturu)

2. gnoseologie - teorie poznání, zabývá se problematikou poznání světa

3. filosofická antropologie - věda zkoumající podstatu člověka jako zvláštního jsoucna

4. etika - praktická filosofie zabývající se rozlišováním morálních hodnot, co je spravedlivé, zlé

               otázky morálky, dobra, zla

5. doplňkové disciplíny:            estetika - nauka o krásnu

                                                sociologie - věda o společnosti                                osamostatnily se

                                                politologie - věda o politice + pol. systémy

            VZTAH FILOSOFIE K JINÝM FORMÁM VĚDĚNÍ VE SVĚTĚ

vztah filosofie a náboženství

člověk si neuměl poradit s určitými přír. jevy, které ho obklopovaly (bouře, zemětřesení, ...)

tuto činnost přikládal nadpřirozeným silám --- vznik bájí, mýtů, náboženství ---
za nejstarší světový názor je pokládána mytologie a náboženství

rozdíl mezi filosofií a náboženstvím

filosofie: rozumová věda, spoléhá se na poznání (vychází z něj)

náboženství: otázkou víry (člověk nemusí vědět, ale musí věřit)

---  vztah víry (náboženství) a vědění (filosofie)

přehled názorů na vztah filosofie a náboženství

1. náb. a fil. nemají nic společného, každá má své problémy a pravdy

2. mezi náb. a fil. je rozpor

    náb.  X  fil. - víra se prosazuje v protikladu rozumu (M. Luther: "Rozum je děvkou ďábla.")

    fil.  X  náb. - fil. je prvotní, snaží se odhalit náb. jako protirozumové (Marx: "Náboženství je opium lidstva.")

3. náb. a fil. jsou v jednotě

    a/ názory křesťanství, pravou filosofii umožňuje až víra (věřím, abych porozuměl)

    b/ nejdříve musím rozumět, abych mohl uvěřit (fil. se snaží rozumově zdůvodnit náb.)

4. náb. a fil. jsou různé oblasti, ale jsou ve vzájemném vztahu a žádná není podřízená té druhé (Akvinský, 13.stol.)

vztah filosofie a umění

umění krásné: básnictví, hudba, výtvarné umění - malířství, sochařství

znázorňující: divadlo, film, tanec

umění: vyjadřuje, sděluje, je svobodné

řemeslně technická výroba - cíle jiné než u krásného umění - má cíl praktický (př. hrneček na čaj - z dobrého materiálu, více objemný, větší poloměr - průměr)

umění má duchovní obsah + materiál, v němž se toto sdělení uskutečňuje --- smyslová složka (barvy na obrazu, tvary soch, tóny v hudbě)

duchovní obsah vyjádřen v materiálu (smyslové složce)

zákl. funkce umění a fil. jsou stejné - orientace člověka ve světě  X  pravda fil. je závislá od síly rozumové orientac                                                                                                               síla umění je závislá na dokonalosti zobrazení

pravda mýtu a filosofická pravda                                                                                                                                   1a

mýtus - z řečtiny - příběh, vyprávění, popisuje, jak se věci dříve udály, sděluje nám jako přijatou pravdu výsledek událostí ----  mýtus se opírá o důvěru

postupem doby pravdy mýtu zastarávají a naopak člověk sám musí řešit své každodenní problémy -

začíná se ptát po příčinách --- začíná hledat tzv. pravou skutečnost, tu odkrývá pomocí rozumového zkoumání hledá pravdu - ALÉTHEIA - řecky, hledání pravdy

pravdu nedokáže odkrývat každý, člověk musí být připraven vnímat a přijímat pravdu, souvisí to s jeho vnitřní harmonií - spojena se sebezdokonalováním

harmonie ducha a těla - KALOKAGÁTHIA

vznik filosofie v Řecku a důvody

starověké Řecko vyspělé, mělo vyspělou civilizaci

rozvíjela se řemesla, obchod - člověk byl méně závislý na přírodě, vegetačním cyklu

mohl uplatňovat své schopnosti, vynalézat, bohatl, větší volnost myšlení

relativní nadbytek vytvořil čas a prostor ještě pro ještě další činnost: k zdokonalování sebe sama, myšlení a učení

čas = schólé (zajišťování prim. potřeb, ne velké problémy)

filosofie orientální:             Indie, Čína

                                    náboženství splývá s orientální filosofií (moudrostí)  X  rozumová separace Řeků od náboženství