Základy společenských věd - Filosofické koncepce v dějinách

Autor: Petr Čech

Filosofie není věda.
Jedná se o universitní disciplínu, která se zabývá celkem světa a skutečností. Odhaluje teorii světového názoru. Jsou různé světové názory, ale jejich teorie a analýza je právě filosofie.
Zabývá se tématy života, smrti, smyslu života, zodpovědnosti a morálky.
Filosofie má kořeny v mýtech, ze kterých vznikla. Mytologie je však vždy kladná a ukazuje vzory bez problémů. Právě nevíra v tyto mýty, klazení rozličných otázek (500 př. Kr.) a problematizace světa se svobodným přemýšlením dal vznik filosofii.

Třídění filosofie:
Přestože filosofie je jen jedna, můžeme ji dělit podle předmětu přemýšlení.
1. ontologie - myšlení o jsoucnu. Jsoucno může být materiální , duchovní i duševní povahy. Jsoucno = vše co je
2. metafyzika - myšlení o základu jsoucna (bůh, dobro, zlo)
3. gnoseologie - teorie poznání, které je zaměřeno na subjekt (na člověka) 4. noetika - teorie poznání, zaměřěná na objekt (mimo člověka)
5. hermeneutika - (od boha Herma - posel bohů); interpretace textů a historických jevů
6. axiologie - teorie hodnot (jaké hodnoty a jejich původ)
7. etika - teorie lidského jednání a jeho norem;
teorie morálky - aplikace etiky v životě

Pojetí pravdy v dějinách

1.Antické

- jako úplaná odkrytost, nezakrytost (aletheia) - nutnost myšlení - odkrývat celek - jedině rozumem (racio), smyslově nelze pochopit pravdu

2.Středověké

- jako neměnné dogma - je ustanovená a daná - tvoří ji biblické obrazy, myšlenky a papežské výroky - nedotknutelnost ( jinak kacířství)

3.Renesanční

- schoda subjektu s podmětem - reprezentována vědomím a svobodnou filosofií - velice produktivní na poznání

4.Dnešní

- pojetí jako konsensu ( schody) - protíná se s renesančním - začíná však převažovat hledání konsensu - např. zákony - jistá podoba pravdy; již není neměnná, polidštění pravdy

Vlastní filosofické směry

1.Presokratikové

- doba od Thaleta do Sokrata - tato filosofie představuje ontologii; ptá se po arché (po počátku světa)

a) Milétská škola

Thalés - prvním prvkem byla voda Anaximandros - apeiron - bezhranično, neomezeno Anaximenes - vzduch

b) Pythágoras

- arché je arithmos (číslo) - jiná povaha - kvantitativní vztahy - 1 - bod - 2 - přímka - 3 - rovina - 4 - prostor - součet je 10 = celek světa - celek světa pojmenoval kosmos

Eleiská škola

Parmenides z Eleie - zlomky "Jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být ani myšleno" - myšlenka o bytí se připodobňuje nekonečné homogení kouly (základ metafyziky - nemožnost pohybu) Zenoon z Eleie - nemožnost pohybu (aporie) - letící šíp (v každém okamžiku šíp stojí) => výplody spekutativního mozku

d) Atomisté - Demokritos

vše se skládá z hmotných jsoucen (atomů)a z prázdna - atomy se mohou pohybovat Herakleitos - velký samotář, žil opuštěně v chramu v Efesu zakladatel dialektiky ( vyjadřuje zákonitost myšlení a objektivní reality - svět je neustále v pohybu - "Boj je otcem a králem všeho" - "Panta rei - vše plyne" - Platon o Herakleitovi

2.Sofisté

- přelom Presokratikové a Platon - učitelé dobové moudrosti filosoficky pokleslé - učili za peníze lidi myslet, jednat a mluvit; stahovali se do Athén - uplatňovali se v úřadech, soudech a v politice - vystupoval proti nim Sokrates a Platon - Sofisté hlásali relativní a subjektivní pravdu Protágoras - zbohatl, ale byl vyhnán - "Člověk je mírou všech věcí" = není objektivní pravdy, vše záleží na člověku Gorgias - "Nic není" - "Jestli něco je, tak to nemůžeme poznat" - "Jestli něco můžeme poznat, tak to nemůžeme sdělit" - pesimismus, zkepse a nihilismus antiky

Význam: Doba sofistů a helénismu se dá srovnat s dnešní (postmoderna)
Přínos: Obrátili pozornost k člověku, rozvoj rétoriky

Směry:
Idealismus
Zakladatelem idealismu je Platon, dialogickou formou napsal 36 knih.
Mýtus o jeskyni
Příběh je postaven mimo realitu. Vězni seděli na zemi. Byli svázáni a museli se dívat pouze na stíny. Mysleli si, že stíny jsou skutečný svět kolem nich. Jeden člověk se po mnoha letech odpoutá a zjistí, že stíny nejsou pravda. Vznikají jen díky slunci. Jeho povinností je toto poznání předat ostatním. Ti se ale brání vzdát se svého ideálu pravdy. Je nutno vysvětlení.

Řada symbolů:

stíny - realita, život, svět, ve kterém žijeme slunce - svět iluzí, věčný a pravdivý

Chápání světa je dualistické. Náš svět není věčný => podřadný

Helénismus
Doba tzv. synkretismu = nenápadného, tajného spojování nejrůznějších směrů (Judaismu, hermetismu, orientu, novoplatonismu, křesťanství). Nedominuje žádný jeden směr ani osobnost. Důležitá jespíše pluralita (podobná naší postmoderně)
Objevuje se zde např. novoplatonismus - Plotínos - svět je emancí (vyzařování) boha; i hmota má duchovní podstatu = duchovní monismus

Racionalismus
Vyvijí se v období baroka v 17.st. Vytváří velké systémy, jejíž východiskem je rozum. Uznává ale tzv. vrozené idee. U Descarta je vrozenou ideí víra v boha; u Leibnitze je to rozum
Renne Descartes (Cartesiánství) - Rozprava o metodě (fr.)
Jeho učení je dualistické. Rozpojil svět na oblast myšlení a oblast rozprostraněnosti; na subjekt a přírodu. Postavil člověka proti všemu ostatnímu. Člověk je pánem přírody => snaha o ovládnutí přírody => později krize pokroku a věd.

Empirismus
Vyvijí se v době 17.-18.st. Vychází pouze ze zkušenosti. Nemůže uznávat vrozené idee. Vše pramení ze zkušenosti.
T. Hobbes
termín: válka všech proti všem
J. Lock
termín: počáteční harmonie a Tabula rasa

Nihilismus
Nic. Osvícenecká krize ve víře v boha. Jádro všech iracionálních směrů. Nietzsche, Schopenhauer

Existencionalismus
Snaha vyčnívat, vystupovat.
Schelling (něm. fil. 19.st)
Existence je ryze individuální a niterná záležitost. Může ji držet pouze člověk. Upředňostňuje se prožitek před pojmovým myšlením. V literatuře např. A. Camus, Sartre, Heidegger

Postmoderna
Přichází po všech modernách a avangardách. Příznačný je pro ni pluralismus, pluralita myšlenek a směrů s pojetím pravdy jako konsensu. Zasahuje do ní trřní systém. Hodnoty mají myšlenky kompromisu a solidarity.
POstmoderna se dá přirovnat k obchodnímu domu. Mnoho vchodů, velký výběr, ale vše je povrchní a duchovně mělké. Oproti ostatním směrům, které se dají přirovnat ke chrámu. Velká duchovní hloubka, ale nic si tam nekoupíte.