Základy společenských věd - Existencionalismus, novopozitivismus

Autor: Daniela Bednářová

            EXISTENCIONALISMUS

výrazně antiracionalistický charakter

filosofie orientovaná na problémy člověka, na existenciální otázky člověka

hl. stanoviska e. jsou:1. skutečným zdrojem poznání je člověk se svými existencionálními otázkami

                                    2. východisko pro skutečné poznání základů bytí je jen v krizových situacích takových jako                             jsou úzkost, strach, nemoc, hrůza

                                    3. e. je určitou reakcí filosofů na krizi myšlení ve 20. stol.,    na negativní zkušenosti ze svět.                                                                                                                            válek, na hosp. krize

SÖREN KIERKEGAARD

 

MARTIN BUBER (1878 - 1965)

Němec, představitel filosofie dialogu

2 bytosti mohou najít společenství cestou dialogu, zdělováním si pocitů, ve vztahu já - ty

tento vztah znamená vzájemnost, ale i vzájemnou zodpovědnost za ty

tento vztah chápeme ve 3 vzájemných sférách:     1. já a příroda - život s přírodou

                                                                                    2. já a ti druzí - život s lidmi

                                                                                    3. já a duchovní jsoucno - život se jsoucny

aby byl naplněn vztah já a ty vyžaduje aktivitu a spolúčast obou stran

 

stěžejní dílo: Já a Ty (1923) - zdůrazňuje etiku odpovědnosti za druhé

 

 

KARL JASPERS (1883 - 1969)

Němec, psychologické výzkumy

zajímal se o povahu lidské existence

zabývá se duchovní situací současné společnosti

varuje před odcizením, přetechnizovaným světem, před masovou kulturou

spis:            Filosofie (1931)

 

 

JEAN PAUL SARTRE (1905 - 1980)

Francouz

filosof, spisovatel, ateista, středoškolský profesor

činný v odboji za války

po válce vyvíjel vědeckou, spisovatelskou, politickou činnost

 

dílo:     Bytí a nicota (1943)                                                                                                                                     druhé

            Hnus (Nevolnost) - cítí bezdůvodnost a tíži existence, žití, cesta z bezmoci - v angažovanosti a pomoci pro

            Cesty ke svobodě -

 

svoboda smyslem lidského žití, jsme ke svobodě odsouzeni                                                                              

jsme jen tí, čím se sami učiníme

člověk nemůže nevolit, neboť i rezignace na volbu je volba

zdůrazňuje zodpovědnost za sebe a za druhé

člověk je svobodný, může se rozhodnout, jak se sebou "naloží", naše svoboda vázána na svobodu ostatních -

"Nic nemůže být dobré pro nás, není - li to dobré pro všechny."

 

 

ALBERT CAMUS (1913 - 1960)

Francouz

filosof, spisovatel

cítí pocity odcizení, lhostejnosti, nezájmu dnešní generace

lidská existence je absurdní

východisko z odcizení vidí v boji proti absurditě, zlu

 

dílo:     Cizinec (1942)

            Mor - symbol absurdity lidské existence

            Mýtus o Sisyfovi - Sisyfos podle Camuse nachází štěstí v nekonečnosti, valí kámen na horu, vždy mu spad

                                          ("sisyfovská" práce - nekonečná)

            Revoltující člověk

 

 

3. období - novopozitivismus (logický empirismus)- od 20. let 20. stol.

 

BERNARD RUSSEL (1872 - 1970)

Angličan

filosof, logik, matematik

důraz na přírodovědu

skutečnosti jsou podle něj jednotlivá smyslová data (fakta), která spolu souvisejí pouze logicky

požadavek empirického stanoviska a logicko - analytické metody se mu zdály neslučitelné s filosofií

fil. pracuje v oblastech, které nejsou přístupné exaktnímu bádání

jejím úkolem je problémy ukazovat, ne je řešit

 

 

RUDOLF CARNAP (1891 - 1970)

Rakušan

filosof, logik

1931 - 1935 - působí jako profesor něm. univerzity v Praze

představitel tzv. Vídeňského kroužku

pobočka tohoto kroužku působila ve 30. letech i v Praze

1936 - odjel do USA

 

filosofie je metoda, která má analyzovat přírodovědné poznání a upřesňovat vědecké pojmy na základě mat. logiky

věda - systém výroků, vět

prokázání správnosti nespočívá jen v logické, gramatické správnosti, ale správnost musí dokazovat verifikace -

ověření výroku na konkrétní zkušenosti - teprve potom je věrohodost výroku dokázána

(věta je smysluplná je - li nejen logicky a gramaticky správná, ale lze - li ji verifikovat)

 

 

LUDWIG WITTGENSTEIN (1889 - 1951)

Rakušan

filosof, logik

představitel Vídeňského kroužku

později působil v Anglii

 

stěžejní spis: Logicko - filosofický traktát - předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o faktech hovoříme

nejvhodnější jazyk je v matematické logice

chtěl vytvořit univerzální vědecký jazyk - společný

ale v závěru života prohlásil, že to není možné vytvořit

 

 

KARL REINER POPPER (1902 - 1994)

Rakušan

představitel Vídeňského kroužku

později působil v Anglii

 

kritika principu verifikace (ověřování)

místo toho přišel s principem falzifikace (vyvrácení)

vědecké zákony lze prověřovat ne jejich dokazováním, ale soustavnými pokusy o jejich vyvrácení

jeho filosofie nazývána kritický racionalismus

uznával jen nauky, které je možno podrobit falzifikaci