Základy společenských věd - ETIKA - její kořeny, typy moderní etiky

Autor: Daniela Bednářová

z řeckého slova ethos - mrav, zvyk, obyčej, charakter

= vědní disciplína zabývající se mravy, morálkou

morálka: vše, o čem člověk přemýšlí a co činí k uskutečňování dobra

etika:   deskriptivní (popisná) - pouze popisuje mravní jednání a hodnoty

            normativní - obsahuje konkrétní normy pro fungování lidských vztahů

            individuální - morálka jednotlivce

            sociální - morálka různých společenství a spol. činností

            teoretická - zkoumání všeobecných mravních kategorií - dobro, svoboda,...

            praktická - zabývá se konkrétní situací, konkrétním mravním jednáním a aplikací mravních norem

            profesní - zkoumá etické problémy jednotlivých oborů a povolání

            KOŘENY ETIKY

            ANTICKÁ ETIKA

základním pojmem ant. etiky (kromě dobra a blaženosti) je ctnost -

"Je to tonejlepší, čeho je člověk schopen." (Aristoteles)

v antice bylo k výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání

ctnost = celkové zaměření člověka k dobru jak v osobním životě, tak i společenském

v antice 4 základní ctnosti:    rozumnost -             schopnost řídit se rozumem, (nenechat se ovládat vášněmi)

                                                statečnost -             schopnost žít svobodně se svými názory a přes všechny překážky                                                                     usilovat o dobro

                                                zbožnost -             rozhodnutí brát život se vší vážností - zodpovědnost

                                                spravedlnost - schopnost vytvářet vyvážené vztahy ve společnosti a v lidských                                                                                vztazích

Platón chápe ctnost jako život podle nejvyšší ideje dobra

Aristoteles podstatu ctnosti viděl v rozumném životě a uspořádaném společenském životě

            KŘESŤANSKÁ ETIKA

vychází z židovské etiky a z antické - to vše sjednocuje poselství Ježíše

základem pro židovskou etiku je desatero přikázání - nejde přímo o zákazy a příkazy - Nezabiješ, nepokradeš,...

křesťanství = etika lásky

křesť. odmítá bohatství - je zdrojem nespravedlnosti ve světě - cestou, jak s tím skoncovat je dobrovolné zřeknutí se majetku

řešení bídy spočívá v solidaritě, pomoci a lásce k bližnímu svému, důstojnost člověka, úcta k lidské důstojnosti ve všech situacích - nemocní, pronásledovaní

moc Ježíšem chápána jako služba ostatním, idea odpuštění, nenásilí, láska k nepřátelům, ale i postiženým apod.

dobrovolná, nezištná pomoc - špitály, útulky

            TYPY MODERNÍ ETIKY

utilitarismus (útilitás = užitek, užitečnost) -

zdůrazňuje, že mravně dobré je to, co je užitečné pro co nejvíce lidí

nelze s tím souhlasit, vždycky je někdo komu daný stav nevyhovuje

pragmatismus = "filosofie činu" (pragma = činnost, jednání) -

zdůrazňuje, že o morálnosti rozhodují výsledky jednání - když je výsledek dobrý, je lhostejné, jakými kroky se k němu došlo (klidně i nemorálními)

CHARLES PIERCE

WILIAM JAMES - "Účel světí prostředky." - taktéž nelze souhlasit, zase pozitivní pouze pro někoho

autonomie -  etika autenticity - zdůrazňuje, že jen to je morální, co vychází z upřímného přesvědčení - vše, co člověk myslí dobře, je etické - není to ale obecně etické

                        etika existencialismu - vše je dovoleno, člověk sám rozhoduje o tom, co je morální, ale člověk je za to také zodpovědný

                                                franc. JEAN PAUL SARTRE (20. stol.)

etika Kantova - Němec IMMANUEL KANT - autonomie znamená, že mravní autorita není dána z vnějšku, ale vychází z člověka

podle Kanta je to praktický rozum, který v člověku formuluje mravní zásady - takovým zákonem je - kategorický imperativ

"Jednej tak, aby se zásady tvého jednání mohly stát principem všeobecného zákonodárství."

v každém z nás je mravní zákon - povinnost člověka žít s ním ve shodě

etika odpovědnosti - MARTIN BUBER - k naplnění života nestačí naše autonomie (naše přesvědčení,...), ale k naplnění života důležitý i vztah k druhému (tím druhým může být kdokoliv - rodič, partner, Bůh,...) - musíme se na něj ohlížet při formování našich zásad, jestli to bude tomu druhému vyhovovat - věrnost druhému

EMMANUEL LEVINAS (20. stol.) - podle něj je ten druhý dokonce více než naše svoboda, jsme za něho zodpovědní,  musíme se o něj starat ještě dříve než o sebe (dokonce se hledí až na budoucí generaci)