Základy společenských věd - Dělba moci, pluralitní demokracie

Autor: Petr Čech

Pojem moci
- obvykle je chápána jako možnost uskutečňovat v sociálním životě nějaké cíle, moc má prostředky donucení
a) fyzické
b) ekonomické
c) politické (jsou v moderních společnostech uznávané)

Politická moc prosazuje své zájmy prostřednictvím politiky a právních norem - takováto moc je potom legální.
Vláda, která se řídí zákony - to je legální moc
Legitimita moci
- znamená oprávnění a původ moci
- vzniká tehdy, když jsou realizovány svobodné volby
- v dějinách byla tato moc legitimizována např. bohem, faraónem...
- za Rousseaua byla legitimizována společenskou smlouvou
- v době ohrožení státu je legitimní i vláda 1 člověka

rozlišujeme - etatismus
- liberalismus

Etatismus - znamená hodně moci státu, kterou drží hlavně panovník nebo komunistický stát, totalismus - komunisti, etatismus je typický např. pro islám
Liberalismus - střeží občanská práva a svobodu, ale nezasahuje do života obcí a do soukromí lidí
- uznává rovnost před zákonem
- na soukromé vlastnictví, podnikání, shromažďování, svoboda slova
- svoboda jedince končí tam, kde začíná zákon

Režim
- způsob výkonu moci
- soubor pravidel a hodnot, kterými se řídí
a) autoritativní (používá násilí a manipulaci)
b) demokratický (práva a svoboda, umožňuje účast občanů na politice)

Pluralitní demokracie
- jako typ politického režimu se vyvíjí z tradic antické Poli a z boje se všemi typy autoritativních režimů
- prosazuje se jako pluralitní
- postupně umožňuje prosazovat individuální a skupinové zájmy, v jejich
- fungují 2 mechanismy - volby
- hledání bunsensu (souladu)

Přímá demokracie
- řešení dílčích problémů v určitém místě
- do nástrojů přímé demokracie patří referendum
Zastupitelská demokracie
Parlament - dolní komora 200 členů -
- horní komora - senát - 81 členů -
Dolní komora zákony navrhuje a schvaluje a horní komora je pouze schvaluje.

Moc ve státě je vesměs v rukou politických profesionálů a špiček byrokracie, kterým říkáme elity (nevládne lid). Elity existují v každé společnosti a disponují finančními zdroji, informacemi a nástroji moci. Zastupitelská demokracie je vládou elit, kterým je moc svěřena, a které o ní mezi sebou soupeří podle uznaných pravidel (patří sem rovnost podmínek a šancí pro všechny občany). Demokracie tedy předpokládá politickou kulturu. V demokracii by neměla držet moc jedna strana.

Státní moc
- má svůj rozsah a obsah
Rozsah je vymezen územně (v rámci státních hranic), počtem občanů, kteří určitému státu podléhají.
Obsah je určen tím, do kterých oblastí života občanů stát zasahuje a o jak vážné zásahy se jedná.
Moc by měla být diverzifikována (dělena) a měla by zaručit lidem jistotu.
3 druhy moci :
John Locke - kniha Dva traktáty o vládě (dělil na výkonnou, zákonodárnou, federativní moc - státní moc obrácená ven)
Charles Louis Montesquien - kniha Perské listy
O duchu zákonů
(dovedl chápat záležitost moci moderně, vychází nikoliv ze spekulace, ale z historické skutečnosti, zákony má každý národ specifické podle svých vlastností a geografického prostředí, svoboda je právo dělat všechno co dovolují zákony, jako první dělí moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní, stanovil vztahy mezi těmito pilíři - musí být nezávislé a v rovnováze, výkonná moc má právo veta vůči zákonodárné, zákonodárná vůči soudní má právo amnestie)
1. výkonná moc (exekutiva) - je to vláda (ministři), její součástí je i prezident
2. zákonodárná (legislativní, leges=zákony) - dvoukomorový parlament
3. soudní moc - vykonávají ji jménem republiky nezávislé soudy
- nejvyšší soud ústavní (Brno) - nejvyšší správní soud - vrchní soud - krajské soudy - okresní soudy

Právo
Je to soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život společnosti.
Právní předpisy závažně určují, jak se členové organizované společnosti mají chovat.
Právo má dvojí význam :
1) objektivní (právní vztahy určené předpisy, zákony, nařízeními, vyhláškami)
2) subjektivní (nárok oprávněného účastníka právního vztahu, je to míra možností chování účastníka, míra schopnosti využití práva)

Vývoj práva :
1) zvykové právo (obyčejové) - uplatňováno v rodových společnostech, dávno před vznikem právních států
2) římské právo - rozvíjelo se z Archaického jádra od 8.st. pnl, bylo formulováno v zákonech 12 tabulí v 5.st. pnl, od 4.st. pnl zaznamenalo rozmach hlavně činností městských soudních magistrátů
- prameny a) usnesení senátu
b) císařova rozhodnutí
c) vyhlášky magistrátu
d) spisy význačných právníků (Cicero)
e) účelově tvořené zákony (leges)
f) Corpus císaře Justiniána - 6.st. nl
  - 3 hlavní zásady - rozvinulo právo soukromé (především instituci soukromého vlastnictví)
  - rozvinulo druhy smluv
  - ustanovilo povinnost zveřejnění čtením na náměstí (platnost zákonů až po zveřejnění)
3) středověké právo - prolínal se corpus civilního práva s církevním právem
- roku 1140 byl vydán Dekret Gratiánův - je to soubor kanonického=církevního práva, Gratián byl učitel na univerzitě v Boloni, byla centrem právnického myšlení

Právní řád
Je to soubor všech právních předpisů ve státě, každý stát má svůj a vyžaduje dodržování od občanů i od cizinců.
Je uspořádán stupňovitě - předpisy zákonné (ústava, pod ní zákony)
- předpisy podzákonné (vládní nařízení, vyhlášky ministrů, vyhlášky nižších státních orgánů)

Skladba zákonného předpisu
Zákon má 2 části :
a) právní normu (je to závazné pravidlo v předepsané formě)
b) sankce (za nedodržení zákonného předpisu)

Sankce má dvojí funkci - preventivní (zastrašuje)
- represivní (když už je přestupek)

Druhy práva
- veřejné právo (patří sem ústava)
- správní právo (zahrnuje předpisy o státní moci, veřejné správě a územní samosprávě)
- trestní právo (právní normy o trestání fyzických osob za závažná obvinění)
a) hmotné (obsah norem)
b) procesní (definuje postup při vyšetřování a souzení)
- právo sociálního zabezpečení
- živnostenské právo
- soukromé právo - občanské právo(upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob)
- rodinné právo (o manželství, dětech, rodině, vyživování)
- obchodní právo (o způsobech obchodování)
- pracovní právo (zákoník práce - upravuje vztahy mezi pracujícími a zaměstnanci)

Notáři sepisují veřejné listiny, ověřují právní skutečnosti.
Advokáti poskytují právní pomoc.