Filosofie - Vznik filosofie

Autor: Vlaďka Beránková

 

- společenská (humanitní) věda

- sofia = moudrost, filein = milovat

- prvního pojmu použil poprvé Pythagoras a označil jím lásku k moudrosti (hledání moudrosti)

- snaží se dojít k závěrům, hledá a bádá

- rozumová věda, nestaví na víře, filosofie zobecňuje poznatky všech věd

- mnohé problémy nemá dořešeny (co je po smrti)

 

MÝTUS

  => filozofie se vydělila z mýtu, mýtus je předstupeň filozofie, mýtus=báj

  => předchůdci filosofie byly mýty, které pouze vyprávějí příběhy, ale filosofie je také vysvětluje

  => obrazný příběh o bozích a hrdinech, kteří nikdy nežili (jsou personifikací přírodních sil)

  => všechny mýty jsou antropomorfní (vztahují se k člověku)

  => je tradicionální (obrací se k minulost jako k vzoru)

  => je kladný, neproblematizuje svět a neklade si otázky

  => filozofie se zabývá podobnými tématy: 

témata mýtů - vznik světa (kosmogonie)

- osud hrdinů

 - život a smrt

 - smysl života a nesmrtelnost

  - vina a trest

- láska a boj

 

MYTOLOGIE

  => bájesloví

  => soubor , skloubení mýtů, které na sebe navazují

  => každý národ má svou mytologii (nejrozsáhlejší je řecká mytologie – podává ucelený obraz světa)

 

řecká mytologie - je více než jiné naturalistická (přírodní)

  - předjímá přirozené zákonitosti světa

  - relativně malá vzdálenost mezi bohy a řeckými hrdiny

  - hrdinové hrají více role individuí

 

CO JE TO FILOZOFIE?

Filozofie začíná otázkami a ty vyvstávají když důvěrně známí každodenní svět náhle ztratí svou samozřejmost a stane se problémem. Tyto otázky si kladou hodně děti a taky blázni, lidé v mezních situacích (životní krach, láska, porod). Otázky také vyplývají k krize - člověk před smrtí začne uvažovat o svém životě, jeho smyslu.

 

Údiv  - 1.podnět fil. tázání (řecky thalmasein)

          - dostáváme se mimo všednost a vnímáme to, např. o životě, o smrti

PROČ VZNIKLA FILOZOFIE V ŘECKU?

ŠTÍT - v 18. knize Iliady je popisován válečný štít, který kuje Hefaistos pro
            Achillea, štít je poprvé kruhový

          - Homérův svět je jasný a věčný s mnoha ontologickými vizemi, tyto
            motivy se objevují už u Homéra:

- peras – hranice, svět je omezen, ohraničen

- úziá – celek

- archeé – počátek

 

MÚZY - Diovy dcery (9)

   - jimi se řecká mytologie odlišuje od ostatních (jinde nejsou)

   - zajišťují zjevování se světa, v uměleckém díle se svět přibližuje

   - Kalliopé (múza epického básnění), Erato (milostného básnění), Kleó(dějin), Urania (astronomie)

 

vývoj pojmenování pro slovo: slovo - slyšené => mýthas - vyslovené => epos - myšlené => logos

ŘEČTINA - určité porozumění světu už existovalo před filozofií, odehrávala se ve stejném jazyce přes  
                      všechen zásadní obrat

·        byla ontologicky adekvátní

·        dovedla vyjádřit nové pojmy

·        dovedla vyjádřit vztahy (predikaci)

·        vyváženost mezi konkretizací a abstrakcí

 

FILOZOFICKÉ DISCIPLÍNY

ONTOLOGIE - teorie, myšlení o jsoucnu, ontologičtí byly nejstarší filozofové

a/ materialisté - svět vytvořen z hmoty

                 b/ idealisté - svět vytvořen z ideji, myšlenky, principu

 

GNOZEOLOGIE – teorie poznání, otázka, jestli je svět poznatelný

                 a/ optimisté - svět je poznatelný

                 b/ skeptici - pochybují, zda je vše poznatelné (něco ano, něco ne)

                 c/ agnostici - existuje hranice poznání, svět není poznatelný

 

METAFYZIKA - myšlení o základu jsoucna, co dalo vzniknou světu, základem je nejčastěji bůh

   - 1.století př.Kristem - potřeba uspořádat Aristotelovi spisy =>pověřen Andronikos Rhodský

   spisy o logice – organon (nástroj myšlení)

   spisy o přírodě – fyzika (geocentrismus)

   spisy filozofické – metafyzika (spisy za spisy o přírodě, meta=za)

 

HERMENEUTIKA - Hermes=posel, posel bohů, vykládá a interpretuje historické a kulturní jevy a texty

                                   - snaží se pochopit skryté významy

 

ETIKA – myšlení o lidském jednání a jeho normách                            + filozofie všeho dalšího

AXIOLOGIE – teorie hodnot, kde se berou                                            historie, přírody, umění

LOGIKA - věda o myšlení a usuzování (Aristoteles)

THEOLOGIE - nauka o víře a náboženství

ANTROPOLOGIE - vliv společnosti na vývoj člověka

 

PŘEDSOKRATOVSKÁ FILOZOFIE (nejstarší dějiny filozofie)

filozofie do Sokrata, je ontologická => klade si otázku po archaé (po počátku, po pralátce) - kromě Parmenida, odpovědi jsou různé, první odpověď podala Mílétská škola:

 

MÍLÉTSKÁ ŠKOLA

-          středisko: Milétos (město na maloasijském pobřeží, dříve Řecko)

-          podala odpověď na: „co je to pralátka?“

 

THÁLES MÍLÉTSKÝ

-          zakladatel, žil ve stejné době jako Sapfo, jako pralátku navrhl vodu (voda je pramenem života, je proměnlivá, kolem Řeků bylo hodně moře, stále velká podoba mýtu, personifikace

-          HÝLOZISMUS (hýlé = látka, zolé = život) => voda je oživená látka  

 

ANAXIMANDROS

-          APEIRON -(peras; nekonečno, bezmezno, bezhranično) stlačováním vznikaly látky (živly) - jeho pulzováním
                 - první filozofický pojem, apeiron byl na počátku světa

 

ANAXIMENÉS

-          sloučil ty dvě předchozí => archaé je neomezný vzduch

 

PYTHAGORAS

-          už nepatří do Mílétské školy, dvě určení => exoterické a esoterické

-          EXOTERICKÉ - vnější, veřejný, archaé získalo podobu čísla (kvantitativní princip – změna pojetí)
                       - celku světa dal číslo 10 (bod 1, přímka 2, plocha 3, kubus 4 = součet je 10)
                       - tento celek nazývá kosmos (řecké slovo = šperk), tento celek je harmonický a 
                          uspořádaný jako šperk, hledal oporu u dalších věd – 10 základních protikladů, 10 prstů

-          ESOTERICKÝ - tajný, jen pro zasvěcené, znají je pouze mystés (zasvěcení, sekta), tzv. Pythagorova
                         sekta, byla pak rozehnána, inspirovali se učením o sansáře (převtělení, ve védách) 

 

ELASTÉSKÁ ŠKOLA

-          středisko: Eleaté, zakladatel: Xenofanés

 

XENOFANÉS

-          potulný básník, stavěl se proti polytheismus a proti jejich antropomorfizaci (polidštění)

-          první posun od materialistů k idealismu: jako první začal mluvit o jednom bytí (abstraktní princip)

 

PARMEDIDÉS

-          myšlenky odvodit z Xenofanése, ve své básni o přírodě píše o bytí, které je nekonečné a stejnorodé

-          dává tomuto bytí podobu nekonečné, nezměrné koule, bytí je nejabstraktnější pojem

-          „Jen jsoucí jest, nejsoucí není a nemůže být myšleno.“ => zlomen této básně – nicota není, neexistuje (kritika Sartra – dílo Bytí a nic), je to kořen evropské metafyziky, o tomto zlomku se psali celé eseje, bytí můžeme chápat pouze rozumem, nemůžeme si ho představit, jen rozum ho dovede odkrýt – řecké pojetí pravdy => jako aletheia => odkrytost, neskrytost, poprvé se odkryl celek světa

 

ZENÓN Z ELEJE

-          snažil se dokázat, že není pobyt v rámci bytí: vymyslel příklady aby dokázal, že neexistuje pohyb. Apórie – příklady:

1.)    Achilés a želva – achilés dal náskok želvě, ale nikdy ji nemůže předběhnout, dělitelnost vzdálenosti

2.)    Letící šíp – šíp letí, ale v každém okamžiku stojí

 

HERAKLEITOS

-          byl nejblíže Ionské škole, nikdo mu nerozuměl mimo Elejskou školu, měl přídomek „temný“

-          schovával se v Efeském chrámu a vyhýbal se lidem, neměl rád lid

-          zakladatel dialektiky => triadický systém – muž +, žena -, dítě 0 (plus-minus-syntéza)

-          výroky: „Boj je otcem a králem všeho“, „Nikdy nevstoupíš do stejné řeky“

-          "Panta rhea"- vše plyne, novináři tvrdí, že to řekl Herakleitos, ale chyba, je to pojem od Platona

 

EMPEDOKLÉS

-          byl přesvědčen, že je bohem a skočil do kráteru Etny, svět se skládá ze 4 rovnocenných prvků, které jsou různé a věčné a pasivní, jim vládne aktivní princip, který je zdvojený a to je láska a nenávist

 

ANAXAGORAS

-          určil mnoho pralátek, říkal jim spermata věcí => semena

-          núz = bůh

 

ATOMISTÉ

-          Může být pralátek víc? Je mezi nimi nějaký zákon?

 

LEUKIPPOS

-          myšlenka o kauzalitě – každá věc má svou příčinu, první pravý atomista

 

DEMOKRITOS

-          svět vznikl z nekonečného množství neviditelných, nedělitelných prvků - atomů
(atomos = nedělitelnost), spojováním atomů věci vznikají, rozbíjením zanikají

-          byl materialista (po smrti duše zaniká)