Filosofie - Psychologie jako věda

Autor: autor neznámý

(definice, cíl psychologie, behaviorismus, kognitivní psychologie, psychoanalýza, S. Freud, jiní významní představitelé psychologie, soustava psychologických disciplín)

Definice: Vědecké vymezení předmětu psychologie není snadné, vzhledem k povaze jevů, které zkoumá. V současné době se opouští od pojetí psychologie jako vědy o duši či jako vědy o subjektivní zkušenosti. Spíše se ustálilo pojetí psychologie jako vědy o prožívání a chování, neboli vědy o psychice, která se vykazuje jako prožívání a chování ve formě procesů a psychofyzických dispozic k těmto procesům.
obecně tedy: psychologie se zabývá chováním, prožíváním a jednáním lidí. Chce je pochopit, předvídat a formulovat.

Cíl: Na základě poznatků psychologie můžeme chování, jednání a prožívání člověka poznávat, předvídat a v souladu s estetickými zásadami také ovlivňovat, pomáhat formováním osobnosti a jejímu rozvoji:

1. poznávání lidí (jejich duševních vlastností)
2. působení na lidi (výchova, léčení, vedení lidí)
3. uspořádání věcí a podmínek (v nichž lidé žijí - byt, pracovní podmínky a prostředí,…)
   Umožňuje nám lépe pochopit vlastní jednání a duševní stavy, ale také chování jiných lidí. Zlepšovat činnost (učení, práci) i způsob života a lépe se orientovat v mezilidských vztazích.

Srovnání přístupů k výkladu lidské psychiky:
Počátky vědecké psychologie - založení první psychologické laboratoře (pol. 19. stol.) a prvního ústavu pro experimentální psychologii (1879). Zakladatelem je německý fyziolog, psycholog a filozof, profesor na univerzitě v Lipsku - Wilhelm Wundt (1832 - 1920). Je zakladatelem tzv. experimentální psychologie (zkušenost je zdrojem veškerého vědění).

Behaviorismus: (z angl. behaviour - chovaní)
Hlavním předmětem studia jsou vnější projevy chování, neboli souhrn reakcí na určité podněty. Úkolem behavioristické psychologie je nalézt pravidelnost a zákonitost lidského a zvířecího chování v různých podmínkách. Zákonitostmi chování se rozumí stálé korelace mezi různě složitými podněty (stimuly - S) a reakcemi (R) - tzv. "SR psychologie".
Behavioristé dospěli k závěru, že odpovědím na podněty se v průběhu svého vývoje jedinec učí. Chování pokládali behavioristé za sled naučených odpovědí. Přeceňovali význam učení a výchovy.
Prožívání, které se odehrává ve vědomí, v "černé schránce", nepokládali za důležité a nezabývali se jím.
Úkolem psychologie je podle nich zkoumat jen vnější reakce (chování).
Tento směr ovlivněn výzkumy ruského fyziologa I. P. Pavlova (1849 - 1936).
Zakladatelem je americký psycholog J. B. Watson (1878 - 1958) - známý je jeho výrok o výchově dětí: "Dejte mi tucet dětí… z každého vychovám specialistu… bez ohledu na jeho talent…". Rozlišuje trojí chování:

1. obecně svalové (zvláště manuální) - odpovídající vůli
2. útrobní - odpovídající citům
3. hlasové - odpovídající myšlení (myšlení je nehlasné mluvení)
4. Behavioristé nemohli dokonale porozumět lidským projevům.
5. Neobehavioristé - zabývali se i zkoumáním prožívání člověka.
   F. B. Skinner - studoval roli odměny a trestu při formování odpovědi na podnět. Je zakladatelem programového vyučování.

Kognitivní psychologie: (poznávací)
Na rozdíl od behaviorismu se soustřeďuje na to, co se děje uvnitř organismu "mezi podnětem a odpovědí". Chování chápe jako vnější projev vnitřních psychických jevů.
Kognitivisté vycházejí z názoru, že lidské chování je určováno plánem, jak dosáhnout určitých cílů. Používají spíše termínu jednání než chování. Člověk není jen pasivním jedincem, který zpracovává informace a reaguje na ně, ale snaží se aktivně poznávat. Zdůrazňují význam myšlení v jednání člověka, seberegulaci a sebeovládání.
Jean Piaget (1896 - 1979) - švýcarský psycholog, zabýval se vývojem poznávacích schopností u dětí (formování myšlení a vnímání světa).

Psychoanalýza (hlubinná psychologie)- rozbor duše
Zakladatelem je vídeňský lékař, neurolog SIGMUND FREUD (1856-1939). Vychází z názoru, že lidské projevy jsou složitou souhrou vědomých a nevědomých procesů. Snaží se proniknout do hluboko uložených prožitků člověka, do jeho podvědomí. Hnací silou duševna jsou prý pudy (sexuální a destruktivní).
Freud, zakladatel psychanalýzy, léčil nemocné s neurotickými poruchami: našel vztah mezi dávnými prožitky (zkušenost) a současnými příznaky chování. Upozornil na nevědomé motivy, které jsou určovány vývojem pohlavního pudu. "Člověk není pánem ve svém domě."
Freudovo učení bylo významným pokusem vyložit dynamiku lidského subjektu prostředky mechanické přírodovědy. Jeho psychoanalýza vycházela z předpokladu, že neurotické stavy jsou podmíněny potlačovanými pudy. Metoda sama byla pokusem o odhalení vzniklého konfliktu a jeho uvolnění.
Freud definoval psychoanalýzu jako "vědu o nevědomí".
V rámci psychiky rozlišuje 3 instance, které mají vliv na chování lidí:

1. ONO (id) - s nevědomou pudovou oblastí sexuálního pudu a pudu agresivity
2. JÁ (ego) - základna rozumového jednání
3. NADJÁ (superego) - s přejatými morálními představami a funkcí svědomí
4. JÁ je ovlivňováno ze tří stran: - realita a požadavky okolí
   - je poháněno ze strany ONO (sexualita žádá ukojení)
   - je omezováno ze strany NADJÁ (morálka např. bezprostřední ukojení zakazuje)
   V tomto trojnásobném zápase sil usiluje já o harmonii a duševní rovnováhu (impulsy pocházející ze strany ONO a NADJÁ jsou částečně nevědomé).
   archeotypy = předobrazy lidského chování

Představitelé psychoanalýzy:

SIGMUND FREUD (1856-1939) - narodil se v Příboře v rodině židovského obchodníka s textilem. Roku 1859 se rodina přestěhovala do Vídně. Vystudoval medicínu a 1885 se stal soukromým docentem neuropatologie. Zemřel v Paříži, kam utekl před nacisty.

CARL GUSTAV JUNG (1875-1961) - švýcarský psycholog, zavedl pojem kolektivního podvědomí (obs. zkušenosti z celé historie lidstva), přispěl ke studiu schizofrenie, rozlišil typy introvert a extrovert.

ALFRED ADLER (1870-1937) - rakouský lékař a psycholog, další Freudův žák, sleduje pocit (komplex) méněcennosti a kompenzaci těchto pocitů. Více zdůrazňoval soc. faktory a vědomé myšlenkové procesy než sexuální motivy.

Soustava psychologických disciplín:

A: Teoretické disciplíny:

1. Obecná psychologie - zabývá se myšlením, vnímáním, učením, motivací, emocemi (nejzákladnějšími a nejobecnějšími poznatky o regulaci chování
   řízeného psychikou). Zkoumá obecně platné zákonitosti psychického dění.
2. Sociální psychologie - zkoumá utváření a projevy psychických jevů v interakci.
   Věnuje se sociálním skupinám, sploečenským vrstvám, vlivu skupin a společnosti na jednotlivce.
3. Vývojová (ontogenetická) psychpologie - zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky, zabývá se změnami v psychice člověka, které probíhají v čase, v průběhu vývoje od početí do smrti.
4. Psychologie osobnosti - zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti. Syntetizuje získané psychologické poznatky o člověku jako celku. Popisuje a vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi (temperament, inteligence, charakter).
5. Psychologiká metodologie - řeší problémy teorií, projektů a přístupů a jejich užití v psychologii.
6. Psychopatologie - zabývá se chorobnými změnami z různých příčin.
7. Dějiny psychologie - vývoj od nejstarších dob.

B: Aplikované disciplíny (využití psychologie v praxi)

1. Pedagogická psychologie - snaží se nalézat a prosazovat účinné formy vyučování, zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování a vzdělávání. Poukazuje na vzájemné působení mezi žáky a učiteli, a mezi žáky navzájem.
2. Psychologie práce - řeší problémy spojené s pracovním procesem, např. vliv prac. prostředí na výkon, mezilidské vztahy na pracovišti, bezpečnost práce, atd. Hledání optimální pracovní doby, výběr a rozmístění pracovníků, předpoklady uchazečů…
3. Klinická psychologie - poznávání a diagnostika psychických poruch a defektů z poruch. Sleduje postoje pacientů k chorobám. Vznikpsychosomatických chorob (např. vlivem stresu, zklamání), ukazuje cesty, jak snížitpůsobení podmínek vedoucích ke vzniku takových chorob.
4. Soudní (forenzní) psychologie - používá se v soudní praxi, při zjišťování psychologických zvláštností delikventa, při vyšetřování a posuzování výpovědí svědků apod. Vliv rodinného prostředí na páchání trestných činů.
5. Psychologie dopravy - podmínky pro získání řidičského průkazu, chování řidičů, správné umístění dopravních značek.
6. Psychologie sportu - vliv emočního stavu na výkon,…
7. Poradenská psychologie - pomoc jedinci v těžkých životních situacích