- oproti německé není spekulativní

- nevytváří velké systémy

- se spojena s jinými oblastmi duchovna a směřuje k řešení praktických úkolů (hl. Masaryk)

- v celých dějinách české fil. dominuje snaha o jednotu života a učení (život potvrzoval myšlenky

- sokratovský postoj – Klíma, Patočka a Komenský

- Řeči besední - požadoval zbožný život a vykládal zjevené pravdy v bibli

- jako první začal tvořit filozofické termíny, překládal ty latinské hlavně

- ochoten zemřít za své myšlenky

- dílo: O církvi – kritika světské moci, za nejvyšší normu považoval boha

- zdůrazňuje mravní obrodu společnost a návrat k původním hodnotám křesťanství

- oproti Husitům důkladně odmítá násilí a vzpoury

- uznával ho Masaryk i Tolstoj

- díla: O boji duchovním, Síť míry

- náš velký myslitel a pedagog, hluboce věřící člověk, nejvýznamnější exulant

- vyvíjí se ve 3 etapách:

- ONTOLOGIE - uznával archetypální svět, svět se hmotně vyvíjí, pak nastupuje člověk a dělá z něho svět

duchovní, ale vše vychází z boha a zase se vrací

- POJETÍ ČLOVĚKA – svět dostal intenci rozvíjet se sám, člověk vylepšuje svět, ne bůh, u něho člověk stojí
na nejvyšší pozici, je mimořádně významný („nedokonalý anděl, anděl s tělem“),

má 3 schopnosti, jimiž vyniká: - rozumná bytost

- jeho filozofie je univerzalistická a pansofická – hledá jednotu a harmonii člověka a světa

- uznává koncept „otevřená duše“ (otázka vyššího principu, až boha)

- Komenský byl skromný proti racionalistům, člověk je středem a tak je zodpovědný za přírodu, je správcem,

nikoli dobyvatelem jako u Descarta

- odmítá Descartovu skepsi k víře – setkali se 1642, ale měli opačné názory (K. byl věřící a uznával geoc.)

- v době národního obrození k nám pronikají osvícenské a romantické myšlenky

- jeho otec byl Ital, vyhozen z univerzity za své názory

- přínos udělal hlavně v oblasti MA a LOG – usiluje o hledání objektivních pravd, nezávisle na čase a prostoru, takové pravdy jsou logické věty a výroky, logika je závislá na psychologii, logické věty jsou věty o sobě – nadčasová záležitost

- dílo: Vědosloví

- jeho filozofie je romanticky spekulativní

- zaměřuje se na filozofii dějin – dějiny jsou bojem božského x pozemského (nekonečna x konečno)

- boj skončí převedením lidstva do božskosti, což uskuteční Slované (angl. Svobodu a německou vědu dovrší uměním a láskou a vnikne věk humanity

- dílo: Význam současného věku?

- později píše o dějinách českého národa v Čechách a na Moravě – v těchto dějinách se odehrává zápas, boj Čechům a němců, Čechům přisuzuje více demokratičnost a němcům více feudalismu

- cílem je svoboda a demokracie

- spis: Krásověda

- snažil se vysvětlit specifičnost živé buňky, živé látky

- navrhuje panteistický systém => příroda je jediným bytím a člověk je jejím výtvorem

- určující pro světovou podstatu jsou vnitřní tvořivé síly: elektrická, magnetická a životní

- dílo: Listy ze zápisníku zemřelého přírodovědce

- český nejextrémnější filozof a spisovatel, psal hlavně po hospodách, velký kacíř, radikální, toulal se po lesích

- vymřela mu celá rodina – prožitek smrti, urazil císařskou rodinu – vyhozen ze škol

- byl kultivovaný, vzdělaný, nebyl konvenční

- své filozofické knížky psal aforisticky => fragmentárně, po kousíčkách (jako všichni iracionální filozofové)

- vycházel ze Schopenhauera a Nietzscheho

- za světovou substanci považuje vědomí (to má volný charakter)

- jediným měřítkem je absolutně svobodná vůle jedince, pravda je to, co chci, aby byla pravda

- mravnost a spravedlnost pro něho nemají smysl – místo těchto pojmů => EGOSOLISMUS a EGODEISMUS

- jeho filozofie – krajní subjektivismus, blízký existencionalismus

- Klíma je filozoficky ambivalentní – rozporný a dvojznačný => 2 směry se střídají v jeho myšlení

Ztráta autority (boha) vede k úpadku – líčí to v Utrpení knížete. Lidstvo samo sebe neumí řídit, není vyspělé
chtěl varovat před ztrátou hodnot, která vede k nihilismu

díla: Utrpení knížete Sternenhocha, Slavná Nemesis

- také jméno rychlíku, univerzitní profesor, původně biolog, přednášel metodologii přírodních věd

- Boethisus – v 5. století napsal ve vězení knihu Poslední Říman, první scholastik, Rádl zvolil název podle něho, ke konci byl nemocný a upoután na lůžko (podobal se mu)

- klade důraz na absolutní mravní řád nad světem, lidé by se měli řídit řádem

- dílo: Útěch z filozofie

- narodil se v Hodoníně 1850 a zemřel 1937

- studoval ve Vídní sociologii a filozofii, mravně založený člověk, zúčastnil se bojů o rukopisy

- aféra Hilsneriáda => Hilsner byl Žid, zastal se ho, podobně Dreifusova aféra, davový fanatismus

- asketicky žil – chudě, střídmě jedl, nebyl požívačný

- filozoficky eklektik, spíš politik, nemá vlastní filozofický systém, přebíral myšlenky, rozuměl jim

- navazuje na Comtům pozitivizmus a přetváří ho do kritického realismu

- filozofie je mu pokusem o celkový názor na svět, uznává objektivní svět

- odmítá dualismus rozumu a smyslů, odmítá skepsi, věří v poznání světa

- FILOZOFIE DĚJIN – je přesvědčen o kontinuitě v dějinách, vývoj svěřuje ke stále hlubší humanitě,
„Ježíš, ne César!“ , v českých dějinách uznával ideály reformační a obrozenecké

- typická česká filozofie - je politická, uznává Havlíčka, Palackého a Komenského, malý národ si nemůže

- byl humanista a požadoval soulad rozumu, citu a jednání člověka

- měl rád anglosaskou filozofii, ne německou

- měl jediného žáka a následovníka => jím byl Emanuel Rádl

- díla: Sebevražda (prvotina, zkoumal statistist. metodami data z evropských zemí, křesťané jsou ji

- studoval u nás i v Německu, asistent Husserla společně s Heidegerem, nadaný

- přednášel na UNI do okupace, krátce po válce zašil se ve výzkumném ústav Jana A. Komenského, učil Vránka

- v 70 letech opět nesměl psát jako za války (houpačka)

- stal se s Havlem a Jiřím Hájkem prvním mluvčím Charty 77 (nechtěl tam, věděl, že bude represe, odnese to, chtěl se věnoval filozofii, tak váhal, pak ho vyslýchali, ale netroufli si ho zavřít, velká osoba)

- díla: Přirozený svět jako filozofický problém, Úvod do fenomenologie, Kacířské eseje o filozofii dějin, Evropa a doba poevropská, Negativní platonismus, Péče o duši

- zjednodušeně vyjádřeno ve dvou motivech:

§ Erazim Kohák

§ Petr Rezek

§ Karel Kosý

§ Pavel Koubas

§ Václav Bělohradský (postmoderna, spolužák Vránka)