Ekonomie - Hospodářský proces

Autor: autor neznámý

Hospodaření – uskutečňování hospodářského procesu

                       -  cílevědomé hosp. prostředků a práce ve výrobním procesu za účelem zhotovení výrobku nebo poskytnutí služby a dosažení zisku při hospodaření musí být uplatňována zásada hospodárnosti

 

Hospodárnost (efektivnost) – uskutečňování hospodářských procesů s co nejnižšími vstupy výrobních činitelů a získání co nejvyšších výstupů

 

Cílem hospodaření je vytvářet výrobky s vysokými užitnými hodnotami při úspoře vynaložených výrobních činitelů

 

 

 

Hospodářský proces = souhrn výroby, rozdělování a přerozdělování, směny a spotřeby v návaznosti na sebe:

 

tzn.(př.)-Mám hlad, tedy pociťuji potřebu najíst se – získám jídlo, které sním a uspokojím tak svou potřebu. =>  Snězení jídla je procesem,který obecně nazveme spotřeba statku. Samotné spotřebě však musela předcházet řada činností. Většinu statků musíme nejprve vyrobit a protože nikdo není schopen si všechno vyrábět sám, tak většinou využíváme procesů rozdělování a přerozdělování ve společnosti. Potom se musí výrobek směnit na trhu za peníze. A  nakonec výrobek skončí u spotřebitele, který uspokojí své potřeby.

 

 

 

Fáze hospodářského procesu:

                                                 

                                                  1. výroba – je činnost, při které člověk přetváří přírodu ve statky.Výrobu může provádět jednotlivec (např. živnostník) nebo celé výrobní firmy.

                                                         2. rozdělování a  přerozdělování – rozdělováním získávají svůj podíl na výrobě její účastníci (zaměstnanci, podnikatelé). Tito část svého podílu odvádí do veřejných rozpočtů (státní rozpočet, rozpočty krajů a místní rozpočty), kde dojde k přerozdělení i ostatním členům společnosti, kteří se na výrobě nepodíleli (děti, důchodci, nemocní apod.)

                                                         3. směna- je proces ve kterém nabízející (výrobci,  obchodníci) hledají kupce (poptávající) na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk. Teprve v tomto okamžiku se ukáže, zda výsledky výroby rozdělené ve fázi rozdělování (mzdy, zisky) byly oprávněné. Může se stát, že výrobek svého kupce nenajde. Podnikatel nedosáhne zisk, ale prodělá.

                                                  4.  spotřeba – je procesem uspokojení potřeb. Spotřebu členíme na konečnou (uspokojení potřeb jednotlivých lidí) a výrobní (uspokojení potřeb firem, aby mohli dále vyrábět, podnikat).

                                                                      

 

 

 

• K výrobě potřebujeme mít tři základní předpoklady – výrobní faktory :

 

1.  práci

2. přírodní zdroje – především půdu

3. kapitál

 

 

 

 

1. PRÁCE

 

= je cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby

 

• k tomu, aby byla práce vykonána je zapotřebí pracovní síla = souhrn fyzických a  duševních schopností člověka konat práci
• Práce je vzácný výrobní faktor, což ovlivňuje jeho cenu  na trhu práce. Tuto cenu nazýváme mzdou. Velikost mzdy závisí na: množství práce, kvalitě práce, kvalifikaci, poptávce po určitém druhu práce na trhu práce, tržní úspěšnosti práce.

 

 

 

2. PŘÍRODNÍ ZDROJE

 

·         pro materiální výrobu jsou přírodní zdroje nutnou podmínkou

·         nejtypičtějším přírodním zdrojem je půda. Potřebuje jí jak zemědělská a lesní výroba, tak stavebnictví a tím vlastně všechny ekonomické subjekty, protože pracovníci potřebují někde bydlet, firmy potřebují někde postavit továrny, sklady a obchody, vláda (resp. celý veřejný sektor) potřebuje správní budovy.

·         Ten, kdo půdu vlastní, má tedy určité výsadní  postavení vůči všem ostatním nevlastníkům  => MONOPOL

 

 

3. KAPITÁL

 

·         jsou to peníze, které přinášejí další peníze

·         kapitál je to, co vkládáme do výroby proto, aby vznikly větší hodnoty

 

 

 

Hospodářská politika státu

 

• součástí hospodářské politiky je diskutovaná výše školného a úhrady za zdravotní péči, regulace výše nájemného, výše spotřební daně uvalované na benzín, alkohol a tabákové produkty, podmínky přístupu k cizím měnám  atd….

 

 

• hospodářská politika je významně ovlivňována tím, která z politických stran se při volbách dostane k moci (jinou hospodářskou politiku prosazuje levice, jinou pravice)

 

 

• hospodářská politika není neměnná => musí reagovat na vývoj našeho i světového hospodářství

 

 

Subjekty hospodářské politiky:

 

 

Ø       parlament – složený ze dvou komor- poslanecké sněmovny a senátu

                              -  volení zástupci občanů, kteří schvalují zákony této země

 

Ø       vláda – nejvyšší výkonný orgán státu

                      -  vláda je základním tvůrcem konkrétní aktuální hospodářské politiky a při neúspěchu svého programu odstupuje, aby byla nahrazena vládou novou s jinou hospodářskou politikou

 

Ø       centrální banka – (u nás ČNB)- jako státní instituce má za úkol střežit a korigovat komerční bankovní trh a množství peněz v oběhu tak, aby nedocházelo k jejich znehodnocování (inflace)

 

Cíle hospodářské politiky:

 

- základním cílem státu je dosáhnout harmonický a stabilní rozvoj společnosti. Tohoto může dosáhnout pouze při koordinovaném naplňování všech svých funkcí.

 

• instituce státu plní ve společnosti mnoho funkcí:

 

• funkce právní jistoty a bezpečí-  vybrané státní instituce zajišťují tvorbu a dodržování práva jako základní podmínky řádného fungování společnosti a tedy i ekonomiky
• funkce sociální-  státní instituce zajišťují přerozdělovací procesy v ekonomice- transfery obyvatelstvu (důchody, nemocenské dávky apod.)
• funkce hospodářská-   stát zaujímá významné místo i v ziskovém sektoru:

 

1. stát sám podniká – za účelem dosažení zisku a rozmnožení bohatství státu
2. stát vytváří podmínky pro úspěšné podnikání ostatních subjektů hospodářství-  úspěšné firmy odvádí do státního rozpočtu více daní a stát má více prostředků na přerozdělování

 

 

 

• základem úspěšného rozvoje státu je nalezení optimálního poměru a vyváženosti všech uvedených funkcí

 

 

Nástroje hospodářské politiky:

 

1)       Právní systém, legislativní proces

2)       Monetární systém

3)       Státní rozpočet a fiskální politika

4)       Důchodová a cenová politika

5)       Zahraničně obchodní politika

 

1. Právní systém a legislativní proces-  zákony v ČR prochází schválením parlamentu a vyjadřuje se k nim prezident republiky. Schválené normy jsou zveřejňovány ve sbírce zákonů a jsou závazné pro občany tohoto státu a všechny, kdo se zdržují na území naší republiky. Porušení zákona je předmětem šetření a příslušné státní instituce podřízené vládě, mají vymezeny své pravomoci trestat pachatele (při dopravní nehodě či krádeži je to policie, při daňových nesrovnalostech finanční úřad, při nedovoleném podnikání živnostenský úřad apod.). Sporné případy řeší soud!

 

 

2. Monetární systém – základní úlohu v oblasti monetární politiky hraje centrální banka dané země, u nás Česká národní banka. K udržení stabilní měny používá každá centrální banka následující nástroje:

• diskontní sazba (diskont) – je úrok, za který si ukládají dočasně volné peníze komerční banky u centrální banky.
• povinné minimální rezervy(PMR) – každá komerční banka má povinnost složit u centrální banky část svých depozit (vkladů) jako rezervu a tím tyto peníze „umrtví“ a nemůže s nimi podnikat.
• operace na volném trhu – centrální banka prodává  a nakupuje cenné papíry, obvykle státní dluhopisy. Pokud ČNB nakupuje cenné papíry, zvyšuje nabídku peněz v ekonomice.
• ostatní nástroje měnové politiky – centrální banka může stanovovat úvěrové limity (maximální rozsah poskytovaných úvěrů), stanovovat minimální úroky u vkladů přijímaných bankami apod.

 

 

3. Státní rozpočet a fiskální politika – k plnění svých funkcí potřebuje stát peníze, čím více funkcí, tím více peněz. Jako řádný hospodář dopředu plánuje, kolik v následujícím roce peněz potřebuje (výdajová stránka státního rozpočtu) a kolik jich získá ( příjmová stránka).

 

• přebytkový rozpočet – vytváří rezervu státu na dobu nepříznivého ekonomického vývoje (hospodářské krize, recese), na druhou stranu však stát, který neutratí veškeré své příjmy, nevytváří nové pracovní příležitosti, nedává závazky soukromým firmám  a tak nepodporuje rozvoj ekonomiky.
• schodkový rozpočet (vzniká deficit státní rozpočtu) – sice podporuje dočasný rozvoj ekonomiky, ale „na dluh“. Vydané peníze převyšují příjmy, stát bude muset ušetřit v příštích letech a nikdo mu dopředu nezaručí, že to nebudou roky ekonomicky problémové.
• vyrovnaný rozpočet – schéma vyrovnaného státního rozpočtu :

                                                 Státní  rozpočet:

Příjmová stránka	Výdajová stránka
·                     daně	·                     státní správa (úřady)
·                     cla	·                     obrana státu, školství, zdravotnictví
·                     sociální pojištění	·                     transfery obyvatelstvu (důchody,                                          dávky atd.)
·                      ostatní příjmy(poplatky apod.)	·                     státní zakázky (dálnice, atd.)
·                     příjmy z rozpočtu EU	·                     investice do životního prostředí atd. ·                     odvody do rozpočtu EU

příjmy celkem                                      =                         výdaje celkem

 

 

 

4. Důchodová a cenová politika – regulované mzdy (v současnosti u nás není administrativní regulace mezd v soukromém sektoru)

                                                      -  regulované ceny (jen u vybraných položek – nájmy, elektřina, plyn, voda, dálkové topení)

 

 

 

5.  Zahraničně obchodní politika – zahraniční obchod je pro naší malou zemi životní nutností a musíme vytvořit účinný soubor nástrojů, které nám tento obchod umožní a napomohou jeho efektivitě.