Dějepis - Habsburská monarchie a Rusko

Autor: Jana Kučerová

Díky výraznému poklesu prestiže španělských Habsburků po třicetileté válce se těžiště rodové moci přeneslo na rakouskou větev. Habsburkové se soustředili na budování ucelené říše ve střední a jihovýchodní Evropě a na upevnění absolutismu v ní.

Říše nikdy neměla oficiální jméno, byla nazývána Rakouskem nebo Habsburskou monarchií.
Patřili k ní zejména dědičné země rakouské, české království a království uherské ( od r. 1526 )

LEOPOLD I. ( 1657 - 1705 )
Původně se chtěl věnovat církevní kariéře, ale po smrti Ferdinanda III., který měl nastoupit na trůn, zaujal jeho místo.
Díky jeho neschopnosti vládu řídil Václav z Lobkovic a to v letech 1669 - 1674.

České království bylo vyčerpáno a vylidněno. Celá habsburská administrativa a finance byly v rozkladu. Leopold začal kontrolovat provinční vlády ( často prostřednictvím šlechty cizího původu ).

Významnou roli v jeho politice hrála císařská dvorská kancelář a posílila se moc tajné císařské rady.

Leopold je prvním panovníkem u kterého se projevují i prvky osvícenství - r. 1680 vydal první robotní patent.

Docházelo k prosazování katolicismu a perzekuci nekatolíků.

Výsledkem Leopoldovy vnitřní politiky byla unifikace a centralizace monarchie.

Prioritní však byla zahraniční politika - udržení rovnováhy v Evropě proti Francii a obrana proti tureckým nájezdům.

Válka s Tureckem propukla 1663 poté co došlo v Sedmihradsku k pohraničním sporům mezi Turky a tamním knížetem Jiřím II. Rákoczim. Turci získali převahu, pronikli do uherského vnitrozemí a dobyli Nové Zámky. Po tomto útoku zareagovala císařská vojska, která r. 1664 tureckou armádu porazila a byl podepsán mír ve Vasváru. ( Turecku zůstala většina dobytých území. )

Napětí mezi Osmanskou říší a Rakouskem využívala uherská šlechta - povstání Wesselenyiho, Rákocziho, Thokolyho.

R. 1683 obklíčila vojska velkovezíra Kara Mustafy Vídeň. Na pomoc proti Turkům přišel Karel Lotrinský a Jan III. Soběský.
Turci byli poraženi a definitivně končí jejich expanze do Vídně.
Významnou úlohu v boji proti Turkům sehrál Evžen Savojský - na přelomu 17. a 18. století
je vytlačil z Uher a pronikl až na Balkán.

Dlouhodobá rivalita mezi Habsburky a Francií vyvrcholila Válkou o španělské dědictví.
Leopold svůj nárok odvozoval od své ženy Markéty - sestry zesnulého Karla II. a jeho kandidátem byl arcibiskup kníže Karel.

JOSEF I. ( 1705 - 1711 )
Za jeho vlády pokračuje válka o španělské dědictví. Vytvořili se dvě koalice :
- protihabsburská - Francie, Bavorsko, Kastilie, Portugalsko a Savojsko
- protifrancouzská - Rakousko, Anglie, Nizozemí a Braniborsko

Habsburkové své zájmy ve Španělsku neobhájili. Francie prosadila svého kandidáta Filipa V. na španělský trůn.

Války byly skončeny podepsáním mírových smluv - 1713 v Utrechtu a 1714 v Rastattu.

Zisk Rakouska - italská území ( Neapolsko, Milánsko a Sardinie ) a španělská Belgie

Souběžně s válkami o španělské dědictví probíhala další stavovská povstání v Uhrách vedená sedmihradským vévodou Františkem II. Rákoczi. Snažil se navázat kontakty se Švédskem a Ruskem, podporovala je i Francie. Povstání bylo potlačeno.
Boje skončili r. 1711, kdy byl podepsán mír v Szátmáru.

KAREL VI. ( 1711 - 1740 )
Dlouhou dobu byl bezdětný, po čase se mu narodila dcera. Ve snaze vyřešit otázku nástupnictví vydal r. 1713 Pragmatickou sankci - obsahuje pravidla nástupnictví až do zániku monarchie; Obsahovala zásadu nedělitelnosti habsburských držav, vláda má v rodě přecházet podle principu primogenitury, nejprve v mužské linii a v případě, že bude chybět, mužský následovník vláda přechází i na ženy.

Prosazení tohoto zákona ho stálo mnoho úsilí. Snahám o potvrzení této sankce se podřizovala i zahraniční politika.
Nechal si ji potvrdit na stavovských shromážděních všech 23 zemí a byla potvrzena r. 1720 českým a slezským sněmem a r. 1723 i uherským sněmem.

R. 1718 vznikla obchodní společnost Východoindická kompanie. Proti ní stáli jiné mocnosti - Vídeň se jí musela vzdát.

Ve třicátých letech došlo k otevřenému sporu s Pruskem - spor o uprázdněný polský trůn.

RUSKO

Od r. 1613 tu vládne dynastie Romanovců.

PETR I. VELIKÝ ( 1689 - 1725 )
Jeho vládu lze označit za předěl v ruských dějinách. Rusko se za jeho vlády stalo absolutistickou monarchií, přičemž vyšlo ze své izolovanosti a vstoupilo do Evropy jako mocnost.

V letech 1697 - 1698 procestoval řadu evropských zemí a vzal si Evropu za svůj vzor.
Zval si do Ruska evropské odborníky, nařizoval nosit evropské šaty, upravil ruský kalendář - podle Z vzoru, od r. 1703 nechal vydávat první ruské noviny, zjednodušil abecedu, zřídil nemocnici a muzeum, ruskou akademii věd a velké množství škol, založil Sant - Petěrburk v Z stylu - významný přístav, vybudoval početnou a dobře vycvičenou armádu.
Touha přiblížit se evropskému životnímu stylu = otevírání oken do Evropy.

Za hlavní překážku jeho vstupu do Evropy považoval Švédsko, neboť vlastnilo důležité oblasti - břehy Finského zálivu a V Pobaltí.
Spojil se s dalšími zeměmi a vytvořil tzv. protišvédskou koalici :
- Rusko
- Polsko
- Dánsko
- němečtí baroni, kteří pobývali v oblasti Pobaltí

R. 1700 rozpoutali tzv. Severní válku proti Švédsku, kterému v té době vládl Karel XII. Ten přemohl dánského spojence - krále Fridricha ( Frederyka ) a poté i Petra v bitvě u Narvy.
Vypudil z Polska sasská a ruská vojska a r. 1706 přinutil sasského kurfiřta Augusta II., aby se vzdal trůnu.

R. 1708 vpadl Karel XII. Na Ukrajinu a spojil se s kozáky v čele s Ivanem Mazepem.
R. 1709 však podlehl ruským vojskům u Poltavy.

Karel se poté spojil s tureckým sultánem Ahmedem III., který r. 1711 vyhlásil Rusku válku. Turci již Rusko porazili r. 1696 v bitvě u Azova a rok 1711 znamenal definitivní vítězství Osmanské říše.

R. 1714 zvítězilo Rusko v námořní bitvě u Hanko nad švédským vojskem. Po smrti Karla XII. začala mírová jednání, která trvala několik let. R. 1721 byl v Nymstadtu podepsán mír - Petr získal Litvu, Estonsko a Karibskou šíji.

Ve vnitřní politice zavedl Petr I. spoustu reforem.
Podporoval řemeslnou výrobu - zakládání manufaktur a tzv. nevolnických manufaktur - nevolníci zde pracovali formou roboty nebo za velmi nízkou cenu.

Řídil se merkantilní = kupeckou politikou - podpora podnikání, ochrana cla, ...
Nejvýznamnějšími vývozními produkty - kůže, med, kaviár, dehet, dřevo, ...

Zdokonalil státní správu - Rusko bylo rozděleno na tzv. gubernia.

Zřídil vládnoucí senát, který měl administrativní a právní moc.

V byrokratickém aparátu vytvořil 9 úřadů a řídilo je 11- ti členné kolegium.

Snažil se odstranit zbytečného člověka - každý šlechtic je nucen sloužit státu jako úředník nebo jako důstojník.

Zavedl daň z hlavy - na financování armády a loďstva. ( Z daňového systému vyloučil šlechtu a duchovenstvo. )

Provedl reformy i v církvi - když zemřel patriarcha vytvořil nový systém - do čela církevní organizace byl zvolen sbor kněžích = synod.

R. 1725 Petr I. zemřel na vyčerpání.

Jeho syn Alexej na trůn nenastoupil, neboť se spojil s odpůrci Petra I. Byl uvězněn a umučen.

Dochází k nástupnické krizi. Během několika let se na trůně vystřídala celá řada panovníků.

KATEŘINA II. VELIKÁ ( 1762 - 1796 )
- Semiramis severu, Ruská Minerva
Nejvýznamnější žena v ruských dějinách. Pokračovala v díle Petra I.
Nechala zavraždit svého manžela Petra III., aby se mohla zmocnit vlády.

Výrazně rozšířila ruské území a počet obyvatel stoupl o třetinu.

Vedla tzv. Rusko - turecké války :
1. etapa 1768 - 1774 - byla podepsána mírová smlouva v Kainardži.
2. etapa 1787 - 1791
Během těchto válek získala území kolem Černého moře.
Vybudovala Oděsu a Sevastopol.
Osídlena byla i oblast na SV Kamčatky, Čukotky, Sachalinu, Aljašky, ...
Všechny nově získané oblasti byly osídleny.
Úkol obsadit Krym a zcivilizovat ho dostal kníže Potěmkin ( 1739 - 1791 ) - Tauridský. Nechal vystavět tzv. potěmkinovy vesnice - pouze kulisy.

Za vlády Kateřiny existuje v Rusku velmi tuhé nevolnictví. Bojaři stupňují tlak, aby měli na jejich nákladný život.
Nevolníci se prodávali i na inzerát. Vlivem toho vznikala nevolnická povstání.
Nejvýznamnější bylo kozácké Pugačevovo povstání v letech 1773 - 1775. Nabylo velkého rozsahu, povstalci zničili mnoho velkých usedlostí.
R. 1775 však bylo poraženo, Pugačev byl v kleci převezen a bez soudu popraven.

Kateřina pokračovala v posílení úřednictva, armády a policie.

Velmi tvrdě trestala volnomyšlenkářství - ty, kteří kritizovali samoděržaví = absolutismus.
Nejvýznamnější volnomyšlenkář - Radiščev - autor díla Cesta z Petrohradu do Moskvy.

Volnomyšlenkáři byli vyhnáni na Sibiř - nově zavedený trest.