Dějepis - Baroko

Autor: Alena Svačinová

Atmosféra doby:

• složitá politická a náboženská situace – 30 letá válka (1618-1648), která byla odpovědí katolické církve na pokus o náboženské reformy v Evropě

• náboženská netolerance, utužení poddanství, návrat k feudálním poměrům, upevnění evropských katolických rodů

• 1620 porážka českých stavů v bitvě na Bílé hoře

• 21. červen 1621 poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze

• jediné povinné náboženství KATOLICKÉ

• od předchozího renesančního a humanistického pohledu na svět návrat k bohu, který se v těžké době války stává jedinou jistotou

• 1627 Obnovené zřízení zemské – dědičnost českého trůnu zaručena Habsburkům, významná exilová vlna, česká šlechta přestala být politickým protihráčem panovníka (hodnosti mohla získat jen v jeho službách)

• činnost Jezuitského řádu: příslušníci tohoto řádu patřili k největším vzdělancům, je to řád s přísnou disciplínou, typická misijní činnost – Ortodoxní katolický řád. Chodili černě oblečeni, neměli osobní věci, šířili katolickou víru. Byly prvními autory ČÍNSKO-LATINSKÉHO SLOVNÍKU, ale díky horlivosti pátera Koniáše , který sepsal seznam českých protestantských knih určených k spálení je činnost Jezuitů chápána negativně (Bible Kralická)

Znaky barokního umění:

• spojení víry a vzdělanosti ( dnes chápáno někdy jako protipól)

• soukromá zbožnost (domácí oltáříky)

• zázraky a zjevení (kult patronů, místní legendistika, procesí poutníků)

• teatralita (svět je jeviště, umění vytvořit kulisy pro život, církevní velkolepé slavnosti) Církevní slavnosti (svátky) doprovázel dým kadidla, nesly se obrazy světců, salvy z děl, bohatě zdobená církevní roucha. Řada projektů byla určena pro jedinou slavnost, ale vše mělo podpořit dojem pomíjivosti lidského života a nepatrnosti člověka.

• napětí mezi plně prožitým životem vs. obava před zúčtováním

Architektura:

• nákladná výzdoba sakrálních staveb (zlato, mramor, štuk) Vnitřní prostory byly složité a bohatě členěné. Vynikající akustika. Na náměstích vznikají morové sloupy, typické jsou kopule, oblouky a štíty u měšťanských domů.

• lidové baroko neboli tzv. světské stavby. Patří sem boží muka u cest, kaple a kapličky ve vesnicích, statky

• Dientzenhoferovi – chrám Sv. Mikuláše v Praze postavili největší stavitelé baroka Kryštof a Kilián Ignatz Dientzenhoferovi, dále např. Loretu

• dalším stavitelem byl např. Jan Santiny

Sochařství:

• postavy v pohybu, gestikulace, mimika, patos

• Ferdinand Maxmilian Brokoff – sochy na Karlově mostě

• Matyáš Braun – Kuks (sochy neřestí a ctností)

• Sochařství a malířství odráží napětí mezi plně prožitým životem barokního člověka a vědomím hříšnosti a obavou před zúčtováním. Sochy bývají často v životní velikosti, námětem výjevů jsou antické báje, ale i život světců, časté jsou portréty šlechticů a jejich rodin na zakázku

Malířství:

• rodinné portréty, antické náměty, tzv. šerosvit (kontrast světla a stínu)

• Karel Škréta (portréty) a Petr Brandl (oltáře)čeští malíři

• Petr Paul Rubens – vlámský malíř

• Velazques, v Holandsku Rembrandt

Hudba: především varhaní hra, fuga a opera. Např. Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel a předchůdci Mozarta – Jan Jakub Ryba a F. X. Brixi

Evropští autoři:

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen – německý autor

Dobrodružný Simplicius Simplicissismus – 6ti svazkový tzv. vývojový román zachycující obraz Německa v době 30. leté války

• setkání chlapce v domě svých rodičů poprvé s vojáky (Č1 str. 88)

• ukázka Simlicius Simplicissismus = Prosťáček Nejprostší, se ještě jako dítě setkává poprvé s žoldnérským barbarstvím, prchá ze zničeného domova před hrůzami války

Pedro Calderón de la Barca – představitel Španělska

Život je sen – veršovaná filozofická divadelní hra řešící smysl pozemského života

• závěrem je vychválení křesťanských ctností (Č1 str. 86)

• hlavní postavou je princ Segismundo, syn polského krále Basilia, S. je od narození vězněn ve věži jako zločinec kvůli nepříznivé věštbě, postupně získává všechny křesťanské ctnosti, je pánem svého osudu, je přesvědčen, že vše, co člověk prožívá je jen prchavé zdání a sen.

Torquato Tasso – představitel Itálie

Osvobozený Jeruzalém – veršovaný epos s náboženským tématem (dobytí a obléhání Jeruzaléma křesťanským vojskem)

v čele vojska rytíř Godfrid (Č1 str. 85)

všichni jsou okouzleni krásnou Armidou, která stojí na straně nepřátel, ale nakonec přestupuje na křesťanskou víru

Toto dílo připomíná Homéra: tím, že oba autoři píší o dobytí města. Homér psal o Trojské válce, o dobytí Tróji v díle Ilias a Odysea a Tasso o dobytí Jeruzaléma

Další představitelé: Německo – Andreas Gryphius

Anglie – John Milton - Ztracený Ráj – duchovní epos s biblickými tématy

• rozdělení na: pozemská linie - Adam a Eva

• nadpozemská linie – spor Boha a Ďábla o člověku (na svár Boha a Ďábla později navazuje Johan Wolfgang Goethe – Faust)

Baroko v české literatuře:

1. Tvorba exulantská: Jan Ámos Komenský (1592-1670) – byl posledním biskupem JB, jazykovědec, vlastenec, spisovatel, kněz, propagátor ekumenických (smíření všech církví) myšlenek

   • věřil v PANSOFII = víra v to, že vzdělání odstraní zlořády světa

   • narozen v okolí Uherského Hradiště, záhy osiřel, studoval v Přerově a Fulneku

   • nazýván učitelem národů

   • r. 1628 doživotní exil pro J. A. K., odešel do polského Lešna, dále do Londýna (zde založil akademii věd)

   • po vypálení Lešna odešel do Amsterodamu, pohřben v Naardenu

Význam práce J. A. K. :

• práce vševědné(pansofické) – Divadlo veškerenstva věcí, Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (torza, obě shořela)

• práce pedagogické – Velká didaktika (Didaktica Magma – formuloval zde nejdůležitější pedagog. zásady tj. vzdělání pro chudé i bohaté bez rozdílu pohlaví a jak má škola vypadat), Orbis Pictus (Svět v obrazech – 1. jazyková učebnice na světě, dřevoryty s textem v latině, Nj a Čj), Informatorium školy mateřské (věnuje se zde výchově dětí předškolního věku v rodině), Brána jazyků otevřená, Škola hrou

• práce jazykovědné – Slovník (měl dokázat bohatost Čj, bohužel shořel)

• práce ostatní – Listové do nebe, Truchlivý, Kšaft (závěť) umírněné matky Jednoty Bratrské, Labyrint světa a ráj srdce – alegorie, svět je vylíčen jako město

motiv poutníka hledajícího smysl života

poutník vchází do města branou a dostává od osudu povolení (zpytuj!)

jeho průvodci se stávají Všezvěd, Všudybud a Mámení

dostává růžové brýle mámení, brýle jsou nasazeny jaksi nakřivo a poutník vidí vše vlastníma očima

poutník postupně prochází všechny ulice a všude nachází zlořády (závist, faleš, povrchnost)

v díle se poukazuje na: úplatkářství, nesmyslnost válek, neomezenou moc vrchnosti

nakonec navštíví i hrad, kde sídlí královna Moudrost přestrojená Marnost

poutník chce ze světa: 1000x umřít bolí, než tu býti!

hlas boží mu říká: Navrať se odkud jsi vyšel, do domu srdce svého a zavři! nebo-li Východisko ve víře = Ráj srdce

2. Tvorba domácí: OFICIÁLNÍ – DUCHOVNÍ: Fridrich Bedřich Bridel – řídil tiskárnu v praž. Klementinu, člen Jezuit. řádu, zemřel ve V. Čechách při misijní cestě, nakazil se morem při ošetřování nemocných

Co Bůh? Člověk? – náboženská lyrika, obsahuje nicotnost, pomíjivost lidského života

Adam Michna z Otradovic – jindřichohradecký varhaník, šlechtic, učitel hudby

tvorba zlidověla v duchu lidové slovesnosti

3 sbírky duchovních písní: Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatonoční muzika – používá zdrobněliny, vřelý vztah k Paně Marii a důvěrně ji oslovuje

SVĚTSKÁ: Bohuslav Balbín – Rozprava na obranu jazyka – zahájil řadu obran v době útlaku Čj, vyšla až v době NO (1775), příslušník jezuit. řádu, jako jeden z 1. vystoupil na obranu češtiny

Puristé – komolí slova, čistí Čj od slov cizího původu (čistonosoplena)

POLOLIDOVÁ: Kramářské písně, Písmácké kroniky, knížky lidového čtení,

Interludia (divadelní hry s jednoduchou zápletkou)

LIDOVÁ: Pohádky (Hloupý Honza), Pověsti (Blatenští rytíři), Písně epické, lyrické (Vojna, Robota, Práve, Láska)

Praha 2001 – Sláva barokní Čechie – velkolepá výstava, která měla poopravit vědomosti české veřejnosti o baroku

Pro období baroka se vžil název temno, chápáno jednostranně, ani meziválečné či poválečné období nevěnovalo baroku pozornost