Jeho počáteční tvorbu tvoří především verše, v r. 1924 vydává sbírku Mramorový Faun (The Marble Faun) a dva roky na to své první prozaické dílo - román Vojákův žold (The Sildiers Pay, 1926), který dokládá, že i Faulknerovy lit. začátky jsou plodem válečných zkušeností a blízké pocitům "ztracené generace". Většina jeho života a díla je však spojena s rodným státem Mississippi a s městem Oxford. Tam se také roku 1929 oženil s Estelle Oldhamovou, s níž měl dvě děti. Od poloviny 30. let několikrát pobýval v Hollywoodu, kde pracoval jako scénarista. Po 2. světové válce, už jako nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal 1949, podnikl několik oficiálních cest do zahraničí, zvláště do Japonska r. 1955. V letech 1957 - 58 působil na Virginské univerzitě. Poslední léta svého života trávil střídavě v Charlottesvillu ve Virginii, kde žila jeho provdaná dcera a v Oxfordu.

William Faulkner je autorem mnoha románů, jedním z nejvýznamnějších jsou "Divoké Palmy" (1939 Wild Palms). Tento román působivě spojuje dvě samostatné osudové historie, tragický příběh nesmlouvavé a nakonec sebevražedné lásky dvou milenců (Wild Palms) a groteskně tragický osud trestance za velké povodně na Mississippi, nazvaný Stařec Mississippi (Old Man). K jeho nejlepším dílům také patří např. román "Hluk a zuřivost" (1929 The Sound and the Fury) nebo "Medvěd" (1969 The Bear).

Dalším významným románem je kniha Panské sídlo, která je závěrečným dílem Faulknerovy ságy rodu Snopsů. Touto knihou završil a shrnul snopesovskou trilogii jen dva roky po vydání v pořadí druhé knihy "Města". Uzavřel tak mnohaletý a dlouhotrvající plán, rozvržený nakonec do tří svazků: "Vesnice" (The Hamlet, 1940), "Město" (The Town, 1957) a Panské sídlo (The Mansion, 1959).

Panské sídlo obsahuje tři části nazvané: Mink, Linda a Flem. Zachycuje život na americkém venkově v Yoknapatawphském kraji s hlavním centrem Jeffersonem, v němž najdeme mnoho podobností s mississippským Oxfordem, od r. 1937 - do r. 1946. Jsou zde zaznamenány životní osudy lidí, myšlenky a postoje obyvatel k místním i světovým událostem.

V úvodní části jsou rekapitulovány a v mnohém doplněny okolnosti vraždy Jacka Houstona, kterého roku 1908 zastřelil Mink Snopes, a za kterou byl odsouzen na doživotí. Mink Snopes je primitiv a šílenec. Vražda Jacka Houstona je jen špičkou ledovce, pod kterou se skrývá naprosto převrácený žebříček hodnot a prohnilá morálka. Svojí ženu i dvě dcery bez jakýkoliv výčitek bil. Tento malý, vyhublý chudák žije jen ze své záště k Houstonovi a pak k bratranci Flemovi. Určitou část viny na jeho narušené psychice nese obrovská bída, která je zde detailně vykreslena v kontrastu s Houstonovým bohatstvím. Podmínky jeho života byly neúnosné, a to nejen jeho, ale i mnoha dalších, takže se nám zde nabízí pohled na propastný rozdíl mezi jednotlivými sociálními třídami.Po zabití Houstona přenese nenávist na svého vlivného a bohatého bratrance Flema. Tento šílenec posedlý vlastní egocentrickou morálkou nebyl sto pochopit, proč ho Flem u soudu nezachránil, což bylo v jeho očích svrchovanou zradou a slíbil mu pomstu, kterou po 38 letech strávených ve vězení splnil.

Druhá část knihy je věnována Lindě Snopsové, dcery Flema Snopse. Linda je pozoruhodným pojítkem se světem mimo hranice Jihu. O jejím osudu, krátkém manželství, pobytu ve Španělsku za občanské války i k přiklonění ke komunismu se dozvídáme pouze z úst jejích přátel, obdivovatelů a ochránců. Tato vysoká statná žena nebyla příliš podobná své matce, místní "Heleně", ale přesto měla v sobě kouzlo, kterým očarovala právníka Gavina Stevense, který byl nejdříve obdivovatelem její matky a pak jí samotné. Gavin Stevens je citlivý, váhavý, konzervativní představitel jižanské inteligence, lpící na starých zásadách a přitom stále o všem pochybující, propadá mnoha omylům, těžce se vyrovnává se svým romantickým idealismem. Naivně se snaží individualisticky čelit Flemově vypočítavému kariérismu.Téměř dvacet let se prodírá k realistickému chápání faktů.Gavinův synovec Charles, který je také jedním z Lindiných přátel a zároveň pozorovatel vztahu mezi nimi vypráví

citát:

Je zajímavé jak národní tragédii jedné země můžou obyvatelé jiné země považovat za důvod k oslavě.

Přestože Američané hlásají naprostou osobní svobodu, svobodu projevu a vlastních názorů neváhá FBI Lindu vyšetřovat kvůli členské legitimaci komunistické strany. Obyvatelé Jeffersonu zdaleka nejsou komunismu nakloněni. Linda je až děsí svou neúnavnou snahou napravovat bezpráví. Jako jedna z mála hájí zájmy černochů. Ačkoliv otroctví bylo zrušeno již před desetiletími, v očích Jeffersonských „bílých občanů“ jsou „černí“ obyvatelé pořád považovány za méněcenné a podřadné. Rasismus je zde viděn na každém kroku. Linda neuznává rozlišování lidí podle barvy kůže, za což si vysloužila nadávku negromilka.

Další ústřední postavou celé trilogie je Flem Snopes. V knihách je detailně popsána jeho „cesta“ z vesnice do města a nakonec do panského sídla. Flem se stále více vymyká z pout rodného klanu. Obětuje pro peníze všechny vášně a naděje, jejichž souhrn utváří člověka a jeho život. Nepoznal, co je přátelství, zůstává stále tím krutým mužem v pozadí, bez záchvěvu lidského cítění.Jeho smrt znamená pro spoustu lidí vysvobození a úlevu.

Faulknerova trilogie je jedno z klasických děl moderní literatury. Autor zde použil uvolněnou kompozici, využívající různých časových rovin a vystavěnou na střídajících se vypravěčích. Vedle autorského vypravěče je to stálá trojice hlavních jeffersonských protivníků snopesismu, známých dobře z „Města“: reálný zemitý Ratliff, intelektuální a váhavý právník Stevens a už dospělý synovec Charles.

Jednou z příčin, proč spisovatel nalézal své čtenáře tak těžce, je nesporně jeho nesmlouvavost vůči čtenáři, jeho okázalá neochota jít po vyježděných cestách, jeho strach před vypravěčskou přibližností, kdy v příběhu se sděluje čtenáři jen hrubá, obrysová, zjednodušená, zredukovaná podoba toho, co měl spisovatel na mysli. Komplikovanost prózy nedopřává odpočinku a nutí k vypjaté pozornosti, k neustálému myšlenkovému střehu, není tedy samoúčelnou zálibou ani stylistickým podivínstvím, nýbrž důslednou metodou, plynoucí z tvrdošíjného úsilí vyjádřit přesně myšlenku.Tato téměř mánie přesného vyslovení ho spojuje s Hemingwayem, který se ovšem snaží dosáhnout téhož cíle právě opačnými prostředky - maximálním zjednodušením.

Touha po přesnosti a neotřelosti zavádí Faulkenra až k „barokní složitosti“, v které vzájemné vztahy dějů a charakterů zachycuje tak mnohostrannou vazbou a skladbou, že čtenář je sotva může sledovat a pochopit, a jistě ne do jejich posledních jemností a nuancí. Proto tuto knihu lze doporučit jen velmi náročným čtenářům.