Přeložil: Jaroslav Kraus

Vydal: Albatros jako svou 7667. publikaci (1989)

Historický román skotského romantika (1819). Děj Ivanhoea se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. století, v době, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy a ze zajetí do vlasti, spravované jeho intrikánským bratrem Janem, v níž vzrostla moc jednotlivých normanských šlechticů, kteří terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Děj se rozvíjí ve dvou liniích: základem první je konflikt dvou kultur - normanské, rytířské (jejímiž představiteli jsou templář Bois-Guilbert, baron Front-de-Boeuf a Philip de Malvoisin a dvořané Fitzurse a de Bracy) a saské (již představuje odumírající rodová šlechta Athelstane z Coningsburghu a Cerdic z Rotherwoodu), zápletku druhé vytvářejí dva překrývající se milostné trojúhelníky (Ivanhoe - Cedricova schovanka, bohatá dědička Rowena - židovka Rebeka; Bois-Guilbert - Rebeka - Ivanhoe).
První konflikt - nastíněn v rozsáhlé epizodě turnaje v Ashby - vrcholí v dramatickém obléhání hradu Torquilstone, kdy jej řeší přímá účast lidu (symbolizovaného postavami pasáků vepřů Gurtha, šaška Wamby a vůdce lučištníků Locksleyho = Robina Hooda), který jedná v souladu se skutečnými zájmy státu (reprezentovanými králem, převlečeným za rytíře Černého lenocha - Le Noin Faineant) a jehož zásluhou je spiknutí prince Jana zmařeno.
Druhý konflikt získává ústřední význam v závěru románu, kdy se posouvá od dílčích konfrontací aktivních a pasivních postav (Rebeka, templář a Ivanhoe, Rowena) na obléhaném Torquilstonu do obecně lidské podoby (odsouzení Rebeky jako čarodějnice v templářském preceptoriu a "boží soud", prokazující její nevinu).

Kniha má na začátku každé z čtyřiačtyřiceti kapitol krátký citát, který nějakým způsobem předznamenává děj kapitoly. Před poslední kapitolou se autor sice omezil pouze na: “Zvonec! – A babiččině pohádce je konec!“ (str.429,nahoře) , ale v celém zbytku knihy jsou tyto citáty velice dobře vybrány. Na této knize mě (mimo jiné) velice zaujali naprosto rozdílné povahy synů královny (prince Jana a Richarda lvího srdce (asi jako každému) líbily nádherně popsané souboje.

V knize je také jedna věc, o které nemůžu přesně určit, jestli se mi líbila nebo ne. Tou věcí jsou popisy. Ohromně rozsáhlé popisy nezřídka přesahující poměr 1strana/osoba. A stačí aby se daná osoba v příběhu převlékla, hned je podrobena dalšímu, většinou neméně obsáhlému, popisu. Proti tomuto neobstojí ani takový „popisovač“, jakým byl J. Verne.

A nakonec jedna věc, která se mi tedy úplně jasně nelíbila. A tou je to, že autor převypravuje historické prameny a občas zabíhá i do budoucnosti. „Teprve z neochotných rukou král Jana, který nastoupil po svém hrdinném bratru, vyšla – vynucena – lesní charta. Vylíčení zbytku životní dráhy Robina Hooda a zrady, které padl z oběť, najde čtenář v staroanglických antologiích, tištěných gotickým písmem. Kdysi se prodávali za nízkou a přístupnou cenu půl penny a dnes ,se platí váhou zlata, a jsou i za tu cenu levné.´“(str.401-402) Takovéto prvky podle mého názoru děj jenom „trhají“ a myslím si že by nemohl být takový problém umístit je do poznámek pod čarou.

Jen tak na úplný závěr bych chtěl vyzdvihnout krásné obrazy, které celou knihu doprovázejí. Tuto knihu bych doporučil jak milovníkům historických románů, tak těm kdo mají rádi dobrodružnou literaturu.