Čtenářský deník - Jaroslav HAŠEK - Osudy dobrého vojáka Švejka

Autor: Daniela Bednářová

Jaroslav Hašek je náš významný spisovatel konce 19. století a počátku století 20. Ačkoli žil pouze necelých 40 let, podařilo se mu, kromě jiných menších děl, vytvořit velmi významné dílo, které je i dnes po tolika letech překládáno do mnoha jazyků. Charakterizovat bychom tuto knihu mohli asi takto: jedná se o román, který je napsán jako mozaika mnohých drobných příběhů spojených s postavou hlavního hrdiny Josefa Švejka. Děj této knihy nelze přesně vystihnout, protože zde vystupují mnohé postavy. Po přečtení knihy bychom o Švejkovi mohli říct: je to hodný, jednoduchý, nevzdělaný, obyčejný, dobrosrdečný člověk, kterého okolní svět špatně chápe. Kniha je plná humoru a satiry. Hašek v ní "pranýřoval protihumánní charakter militarismu a oslavil nezničitelnou vitalitu prostého člověka". V neposlední řadě stojí také za zmínku, že knihu ilustroval Josef Lada, který výborně vystihl hlavního hrdinu. Dílo nebylo nikdy dokončeno. Po Haškově smrti se o to pokoušela řada spisovatelů, ale také Haškovi přátelé - například Karel Vaněk.
Během svého života byl Hašek tulákem a bohémem, který prošel křížem krážem Evropu, často bez haléře v kapse; několikrát byl zadržen pro žebrotu a vsazen do obecního vězení. V Praze si získal pověst výtržníka, bohéma a humoristy. Čtyři roky byl nešťastně zamilován a dva roky nešťastně ženat. Napsal půldruhého tisíce povídek, črt, satir a humoresek, fejetonů, lokálek, publicistických článků pod stovkou pseudonymů, které se dosud nepodařilo všechny dešifrovat. Dále napsal několik divadelních her a kabaretních výstupů. Je autorem tří humoristických románů, z nichž jeden se patrně ztratil a jeden se stal nejslavnější českou knihou na světě.
Jaroslav Hašek má v dějinách české literatury zvláštní postavení. Málokterý spisovatel soustředil takovou pozornost na svou vlastní osobu, málokdo podivuhodnými životními osudy tak zastínil svou literární tvorbu jako on. Snad žádný umělecký zjev podobné velikosti nebyl tak dlouho zatvrzele odmítán a znevažován.
Trochu viny na tomto stavu nese patrně Hašek sám. Byl první, kdo otevřeně vyslovil pochybnosti o ceně a významu své literární práce, první, kdo se vysmál mladistvé literární ctižádosti svých vrstevníků. Nezřídka se vyslovoval o své literární práci pohrdlivě, jako o pouhém řemesle.
Namísto ocenění a pochopení docházelo k řadě nedorozumění. Tvrdilo se například, že Haškův život je větší humoristické dílo, než jeho Švejk. Že ten je jen odleskem komedie, kterou hrál jeho autor v životě. Je nesporné, že nespoutaný bohémský život hrál velkou roli při hledání zvláštního satirikova výrazu. Ale se ztotožněním Haška a Švejka nevystačíme, vedlo by to jak ke zkreslení jeho životních osudů, tak k falešnému výkladu této groteskní postavy.

Kniha, kterou jsem četla, obsahuje první dva díly ze čtyř dílů nedokončeného románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. První díl se jmenuje V zázemí, druhý Na frontě, třetí Slavný výprask a čtvrtý Pokračování slavného výprasku. Obsah této knížky nelze přesně vystihnout, jelikož zde vystupují mnohé postavy, přesto jsem se o částečné přiblížení pokusila. Hlavní postavou je hodný Josef Švejk, který vyniká svou jednoduchostí a obyčejností. Právě toto se mu však tolikrát nevyplácí. Švejk bere život s nadhledem. To, co přišlo, tak mělo být, nemá cenu to měnit, člověk se musí přizpůsobit. Nijak si s tím hlavu neláme.
Josef Švejk se živí prodejem psů. Před lety opustil vojenskou služby, když byl definitivně vojenskou komisí prohlášen za "blba". Bydlí se svou posluhovačkou paní Müllerovou. Švejk byl málem uvězněn za to, že se dopustil trestných činů, že zesměšnil právě v Bosně zesnulého arcivévodu Ferdinanda. Odtamtud poputuje do blázince. Po čase, když už ho propustili, je povolán na vojnu. Zatímco jiní lidé by se obávali, že musí do války, Švejk se raduje, i přestože tam musí jet na vozíku, jelikož má v nohách revma. Obvodní komise ho ale pošle do "nemocnice pro simulanty". Tam nedostávají lidé skoro nic jíst, dostávají studené zábaly, protože to prý jsou simulanti, co nechtějí do války. Je pravda, že někteří si nechávali "za pětku" stříknout pod kůži petrolej nebo benzín, ale byli tam i tací, kteří byli opravdu nemocní - jako Švejk. Švejka potom přeřadili do garnizónu. Garnizón byl posledním útočištěm lidí, kteří nechtěli jít do války. Posléze se dostává do rukou polnímu kurátovi Ottu Katzovi a dělá mu sluhu, neboli "pucfleka". Nějakou dobu slouží Švejk polnímu kurátovi, který ho pak ale prohraje v kartách. Nadporučík Lukáš, Švejkův nový pán, má rád psy, a proto si přeje, aby mu Švejk obstaral špice. Když mu ho sežene, řekne Lukášovi, že mu ho daroval kamarád, ale přitom ho ukradl plukovníkovi Krausovi. Na druhý den si nadporučík Lukáš vyšel se psem na procházku a tu ho zastavil plukovník Kraus. Lukáš mu řádně zasalutuje. Plukovník avšak poznal svého psa. Dlouho přemýšlel nadporučík Lukáš, jak Švejka potrestat a nakonec se rozhodl, že ho pošle k 91. pěšímu pluku do Budějovic. A Švejk musel mašírovat do Budějovic. Jak tak jede ve vlaku, šel se Švejk pozeptat na něco železničního zřízence. Prý mu jeden dobrý člověk, jmenoval se Hofmann, vyprávěl, že poplašné signály nikdy nefungují. Železniční zřízenec uznal za svou povinnost vysvětlit Švejkovi, v čem záleží celý mechanismus aparátu na poplach. Jak tak mu to vysvětluje, oba drželi páku, někdo zatáhl. Vlak zaskřípal a zastavil se. Poté odjíždí nadporučík Lukáš do Budějovic a Švejk tam zůstává. Jeden pán za něj zaplatí pokutu 20 Kčs za zastavení vlaku a pozve ho ještě na pivo. Pak je ale Švejk chycen četníkem a odveden na strážnici, jelikož nemá sebou žádné dokumenty. Ty má u sebe nadporučík Lukáš. Odtamtud je Švejk poslán pěšky do Budějovic, protože nemá peníze na vlak. Ale jak už to u Švejka bývá, vydal se místo na jih k Budějovicím rovně na západ. Šel svou cestou a potkal mnoho lidí, kteří mu nabízeli pomoc, darovali chleba a ukázali směr, po kterém se má vydat. Většina ho považovala za dezertéra a byl dokonce zadržen na četnické stanici. Tam jim vysvětlil, že jde za svým plukem do Budějovic, ale strážmistr mu nevěří, protože přece jde opačným směrem, směrem na sever. Když mu strážmistr položí několik otázek, myslí si, že Švejk je ruský špión a pošle ho proto se závodčím do Písku. Rotmistr v Písku napíše dopis pro 91. regiment a pošle Švejka s mladým četníkem a dopisem vlakem do Budějovic. Když dorazí do Budějovic, zavře ho obrlajtnant do Regimentsarrestu s jednoročním dobrovolníkem. Na druhý den se plukovník rozhodne, že ho nechá ještě tři dny zavřeného, pak má zase posluhovat u nadporučíka Lukáše, z čehož byl poručík Lukáš velice "nadšen". Právě když po třídenním vězení měl být za tři hodiny Švejk propuštěn na svobodu, měl se 91. pluk přestěhovat do Mostu nad Litavou - Királyhidy. Švejk i jednoroční dobrovolník byli odvedeni na strážnici a s eskortem vojáků doprovozeni na nádraží.
Po návratu se Švejk zase udobřil s nadporučíkem Lukášem, který ho hned využil. Dal mu dopis pro jednu paní, aby jí ho donesl, ale že je to přísně tajné. Na cestě potkal svého přítele Vodičku. Vodička šel se Švejkem. Když dorazil Švejk k oné paní, odevzdal dopis služce. Ta ho donesla své paní, ale její muž a ona zrovna obědvali, takže si to přečetl i její manžel. V dopise bylo napsáno, že Lukáš ji tajně miluje a že se s ní chce sejít. Vodička se popere s jejím mužem a poté jsou Švejk a Vodička odvedeni na policii. Když je propustí, slouží Švejk zase u nadporučíka Lukáše jako ordonanc 11. marškumpanie.
Kniha končí tím, že Švejk se vydává bojovat do Ruska.