Čtenářský deník - Eliška KRÁSNOHORSKÁ - Svéhlavička

Autor: Daniela Bednářová

Eliška Krásnohorská (1847 - 1926) je vedle Čecha další významnou představitelkou literární skupiny, jejíž členové si říkali ruchovci.
Napsala různé romány, které jsou většinou spjaté s jednou postavou. My takovýmto románům říkáme románové cykly. Jedním takovým románovým cyklem jsou příběhy spjaté se Zdenkou Menšíkovou neboli "svéhlavičkou".
Román Svéhlavička (podtitul: Příběh z pensionátu) je soustředěn do Čech na statek Jasanov, který patří okresnímu starostovi panu Menšíkovi. Zde žije Zdenka se svým otcem a nevlastní matkou paní Menšíkovou. Maminka Zdence umřela, když byla ještě malá. Kdykoliv malá holčička na tatínka pohlédla, bylo mu, jako by se na něj usmála žena, kterou tolik miloval. Proto Zdenku rozmazloval, vše jí povoloval a bylo mu těžké jí říci "ne". Ze Zdenky se stala zhýčkaná, rozpustilá holka. Když bylo Zdence 14, oženil se její tatínek znovu. Její nová maminka se snažila se Zdenkou vyjít, avšak Zdenka byla proti ní uzavřená a neměla ji ráda.

ukázka:
"Ó, jak hrozno je teď u nás!" vzlykala vyčítavě. "Proč jen si tatínek vzal zase ženu?
Ach, mnohem, ba mnohem pěkněji se nám vedlo, dokud jsme byli spolu sami dva. Každého dne abych teď poslouchala dlouhé kázání, co je mrav a slušnost, a já přece nechci býti jako dáma, nechci - ať si mě matka desetkrát chce míti takovou!"
Ba ovšem, dokud byla Zdenka s tatínkem sama, měla veselejší a nevázanější živobytí. Nikdo jí nesměl nic předepisovati ani v pošetilostech zbraňovati, cokoli vyváděla, vše se uznávalo za znamenité. Učení se pokládalo za zdlouhavou věc vedlejší, a vychovatelky buď se podrobovaly vůli své žačky, nebo odcházely jedna po druhé. Jestliže ta či ona někdy požalovala otci, a umínil - li si pevně, že s nezkroceným dítětem přísně promluví, nedošlo k tomu. Kdykoli k Zdence přistoupil s vážnou tváří, padla mu okolo krku a nazývala ho svým jedináčkem, maličkým tatíčkem, ačkoliv byl velikým a silným mužem, a líbala ho na ústa i líce. Pokusil - li se řádně jí domluviti, zavřela mu ústa všetečnou ručkou. "Však vím všecko, co mi chceš říci, a dozajista se polepším!" slibně ho těšila a konejšila, a jak rád i snadno dával se tak upokojiti! Nemohl se nikdy na své dítě opravdu horšiti, Zdenka byla mu na světě vším.

Na statku s nimi žije ještě dobromyslný a shovívavý učitel Kročínský, který zůstal, když Zdenka všechny ostatní vychovatelky vypudila a který ji měl otcovsky rád. Přesto se však po jedné roztržce rozhodne řádně promluvit s panem Menšíkem. Zdenka jim již "přerostla přes hlavu". Pan Kročínský nabídne otcovi, aby ji poslal do pensionátu v Ivanově Městci, dokud ještě není pozdě. S tímto souhlasí i paní Menšíková. Otec o tom nejdříve nechce ani slyšet, ale pak se rozhodne - a dopomůže mu k tomu sama Zdenka - ji tam poslat. Zdenka si je jista, že to byl nápad její macechy, a proto ji ještě více nenávidí.
Za měsíc se Zdenka již vydává do dívčího pensionátu v Ivanově Městci, kam s sebou bere i svého psíka Míče. Toho se však musí vzdát. Je ubytována na pokoji s Američankou Ellen Greyovou. Ellen je též sirotek. Ellen Zdence pomáhá seznamovat se s pravidly, která jsou pro ni zcela nová. Zdenka se v pensionátu rychle zabydlí, i když s tím má z počátku problémy, a stává se z ní ušlechtilá dívka. Děj se pomalu přenáší na celý pensionát, středem pozornosti již není jen Zdenka.
Vystupují zde mnohé postavy. Například ředitelka slečna Zálesná nebo vlídná učitelka slečna Hodenová a samozřejmě další chovanky: Milada, básnířka Drahomíř, Ruska Taťána, "vtělené dobro" Růženka nebo Lilinka - malé děvčátko, které si získá přízeň všech.
Ke konci knihy se spisovatelka opět vrací k hlavní postavě - Zdence.
Zdenka se - již "změněná" - vrací domů, kde se jí mezitím narodil bratříček.
Je zřejmé, že Krásnohorská svými romány chtěla přispět k výchově českých dívek.
Velmi zajímavé a krásné v této knížce jsou obrázky od Gotha. Zajímavé na nich je to, že pod každým obrázkem je číslo stránky, ke které ten obrázek patří, a kratičká věta z té stránky.
Krásnohorská dokáže krásně popisovat, píše nádherným srozumitelným jazykem. Nezabývá se "zbytečnostmi", píše přímo. Nepoužívá žádná dlouhá obsáhlá souvětí.
Nelíbilo se mi však, jak je tato knížka ideálně napsána, kde všichni jsou ušlechtilí lidé, bez chyb, jen Zdenka je sobecká a zlá, ta se však také změní. V knížce nevystupuje jediná postava, která by měla záporné vlastnosti. To je podle mě velice zidealizované, protože každý člověk, ať je jakkoli ušlechtilý, má i své špatné stránky.
Kniha končí zasnoubením Zdenky s advokátem Jiřím.
Pokračováním Svéhlavičky je Svéhlavička ženuškou, Svéhlavička babičkou od T. Dvorské.