Čtenářský deník - Charles DICKENS - Zvony novoroční

Autor: Kristýna Uhlířová

Charles Dickens: B.Tauchnitz, Leipzig

přeložil Jaroslav Albrecht, vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p.,Praha 1956

Jeden z nejvýraznějších představitelů anglického realismu devatenáctého století. V mládí poznal bídu nemajetných vrstev a ve svých dílech čerpá z této zkušenosti a vystupuje jako mluvčí chudých a utištěných, chce vzbudit soucit s jejich utrpením.

V devatenácti letech se stává parlamentním zpravodajem. 1833 vstupuje do literatury črtami (Sketches) pod jménem Boz. V letech 1836 – 37 publikuje na pokračování první román, Kronika Pickwickova klubu (The Pickwick Papers). Hned nato následují další úspěšné romány: Oliver Twist (1837), Nickolas Nickleby (1838), Martin Chuzzlewit (1844), Zvony novoroční (The Chimes, 1844), Dombey a syn (Dombey and Son, 1848), David Copperfield (1850), Zlé časy (Hard Times, 1854), Malá Dorritka (Little Dorrit, 1856), Velké naděje (Great Expectations, 1861) aj. Měl velmi rozsáhlou znalost všech vrstev anglické společnosti a jeho neobyčejná fabulační schopnost mu dovolila rozvíjet široká románová plátna, která čtenáře zaujmou živým dějem i postavami.

Je to krátká povídka, která se odehrává v rozmezí jednoho dne a jedné noci, pravděpodobně v 18. nebo začátkem 19. století.

Příběh se odehrává v neznámém městečku.

Hlavní postavou je poslíček Tobiášek Veck, který má přezdívku Ťapka. Tuto přezdívku získal díky své chůzi, která připomínala spěch. Tobiášek byl slabounký, malý a vyzáblý mužíček. Rád si vydělával. Jeho přesvědčení, že si svou mzdu opravdu zaslouží, mu působí radost, protože je chudý a nerad se loučil s nějakou radostí.

Mezi vedlejší postavy patří Tobiáškova dcera Magdička, její snoubenec Richard. Pan radní Cute, pan Filer, pán v modrém kabátě. Sir Joseph Bowley – považoval se za přítele chudých, jeho manželka lady Bowleyová. Pan Fish – osobní tajemník sira Josepha. Mezi další vedlejší postavy patří paní Chickenstalkerová – prodavačka v malém obchůdku nedaleko od domku Tobiáška, později paní Tugbyová. Pan Tugby – vrátný sira Bowleyho. Nakonec se zde vyskytuje pan Vilík Fern a jeho neteř Liduška – Vilík je považován za rebelanta této doby.

Pan radní Cute a pan Filer jsou zde ztvárněni jako nesympatické a záporné osoby. Hlásají, že rozumí chudým lidem, že chápou jejich život a útrapy.

I přes chudobu a bídný život je zde Tobiášek Veck zařazen mezi hodné, milé, kladné a sympatické osoby společně se svojí dcerou, panem Vilíkem Fernem (i když byl považován za rebelanta), paní Chickenstalkerovou a panem Tugbym.

Pan Fish, sir Joseph a jeho žena jsou zde chápány spíše jako neutrální postavy.

Tato krátká povídka je psaná ve spisovné češtině, např.: roztržitý, krásné,…

Vyskytují se zde některá zastaralá slova, např.: železné brlení, dubové trámoví,…. Dále se zde vyskytují zdrobněliny, např.: klíštky (kleště), talířky,…..

Kniha je členěna do kapitol, jsou zde 4 a každá je rozdělena na odstavce. Je zde přímá řeč, krátké věty, vložené věty, několikanásobné větné členy. Souvětí je složeno z hlavních a vedlejších vět.

Ústřední myšlenkou povídky je otázka: Přicházejí chudí lidé na svět už zlí, špatní, zločinní, anebo ne? Tobiášek si na ni zprvu odpovídá: ,,Jsme zlí a krutí…zlí a krutí! Takoví lidé, kteří se již špatnými narodili, kteří mají zatvrzelá srdce a kteří jsou schopni takovýchto zločinů, nemají nic co činit na tomto světě. Byla to pravda, co mi dnes říkali…Jak jsme zlí!“

Ale nakonec, poučen zvony, které ho zavedou až na břeh řeky, v níž chce jeho vlastní dcera ukončit svůj bědný život, poznává Tobiášek, jak trpce se mýlil. Poznává, že zlo se nerodí na svět s lidmi, že se rodí teprve v lidech a že jeho otcem i matkou jsou zákony společenské džungle, do nebe volající bída těch, kteří vytvářejí bohatství světa.

Tobiášek je chudý poslíček, který se při své každodenní činnosti setkává s různými lidmi. Jeho život náhle ovlivní setkání s radním Cutem, který mu vnutí myšlenku, že chudí lidé se rodí už zlí a špatní. Zamýšlí se nad svým životem a nad životem své dcery, která se chce na Nový rok vdávat za svého snoubence Richarda.

Při cestě domů Tobiášek nechtěně vrazí do urostlého chlapíka, který nese v náručí malou krásnou holčičku. Dá se s ním do řeči a po chvíli zjistí, že je to Vilík Fern. Muž, kterého chce dát radní Cute a sir Joseph zavřít za rebelii. Tobiášek pozve Vilíka a jeho neteř, o kterou se stará, k němu domů, protože nemají kam jít.

Večer, když Tobiášek sedí u krbu a čte si v novinách o hrůzách, které se dějí, uslyší zvony. Náhle se mu zdá, že ho volají k sobě, a proto se rozhodne, že se za nimi vydá. Po příchodu do věže ho zvony začnou obviňovat z urážky, kterou vůči nim učinil. Oznámí mu, že je již 9 let mrtev a ukazují mu svět, jak se za tu dobu změnil. Tobiášek po shlédnutí všech hrůz usoudí, že lidé se zlí nerodí a prosí zvony, aby zachránili jeho dceru, která chce spáchat sebevraždu. Náhle se však ocitne na židli ve svém domě. Po chvíli si uvědomí, že to celé se mu zdálo a raduje se z nového roku, který právě nastal. Celý příběh přece jen na konec skončí dobře.

…….,,Kdo jedl ty dršťky?“ tázal se pan Filer a rozhlížel se kolem. ,,Dršťky jsou nejméně úsporným, ba přímo marnotratným pokrmem, tak marnotratným, jaký jen mohou produkovat naše země. Bylo zjištěno, že libra drštěk ztratí při vaření celých sedm osmin původní váhy, tedy o pětinu více než kilo kteréhokoli jiného mastného výrobku. A tak jsou dršťky vlastně dražší než uměle vypěstovaný ananas. Spočteme-li všechen dobytek, který jde ročně na porážku – pokud to výkazy dovolují – a určíme-li váhu drštěk jen velmi nízko, a to dobytek ještě musí být poražen v pravý čas, pak zjistíme, že z toho množství, jež se ztratí při vyváření drštěk, by se mohla živit posádka silná pět set mužů po plných pět měsíců, a to měsíc čítám jedenatřicet dní, a ještě by k tomu bylo lze připojit únor. Jaká to nehospodárnost!“……

Tento úryvek se mi velice líbil. Je zde znázorněno, jak tehdejší bohatší vrstva pohrdala chudinou, jak své chyby přisuzovala jiným, nevinným lidem. Bohatý pán zde obviňuje chudého člověka z toho, že si dovolil jíst dršťky. Paradoxem je zde to, že on sám jí honosná a velmi drahá jídla.

Tato kniha se mi docela líbila, protože se zde autor nebál vyjádřit tehdejší poměry mezi chudinou a bohatší vrstvou. Jediné, co se mi na této knize nelíbilo, byla chaotičnost. Čtenář i přes bedlivé sledování děje ztrácel pojem o skutečnosti a fikci. Rozluštění je umístěno až na samý závěr povídky, kde se dozvídáme, že převážná část děje byl sen.