Český jazyk - Tradice světové lit.od počátku až do 15.stol.*

Autor: Jana Pešková

č.1   Tradice světové literatury od počátků

                                                      až do 15. století

 

V době asi 1 tis.př.n.l. vznikala první náboženství a kultovní obřady..Zaříkadla patří k nejstarším a nejrozšířenějším druhem slovesnosti, měla různou délku a většinou byla veršovaná. Ústní lidovou slovesností se dále tradují : pranostika, přísloví, pořekadla, písně.

 

Evropská kulturní tradice vychází ze dvou hl.zdrojů:

1.        židovsko-křesťanská tradice = navazuje na kulturu Orientu, která je stará několik tisíc let. Nejstaršími lit.památkami jsou mýty = předhistorické výklady světa o jeho původu. Vystupují zde bohové a polobožští hrdinové. Texty měly posvátný charakter, ale zároveň sloužily k zábavě i poučení.

2.        Evropská tradice = nejstarší lit.památky pocházejí ze Starověké Mezopotámie, Egypta, Indie, Číny a Palestiny. Vznikaly zde hl.hymny.

 

LIT. STAROVĚKÉ MEZOPOTÁMIE

Písmo vzniklo ve 4.tis.př.n.l. v Sumeru. Původně obrázkové = piktografické se postupem doby přetvořilo na písmo klínové. Původně se texty tradovaly ústně, později se zapisovali na hliněné tabulky, dochovaly se texty náboženské, administrativní, právní, eposy a texty mudroslovné: Rady otce Šuruppaka synovi

Eposy: vyprávějí o osudech bohů, líčí stvoření světa a člověka, oslavují významné činy panovníků.

Gilgameš a netvor Chuwawa

Gilgameš a Akka

Enkidu a nebeský býk

Epos o Gilgamešovi = nejstarší lit.památka na světě, vznikla asi v 2.tis.př.n.l. pochází ze Sumerské lit. Dílo je pravděpodobně složeno z několika zpěvů, které se uchovávaly ústní tradicí, teprve s vynálezem klínového písma byly zaznamenány na 120 hliněných tabulek.

Děj: Král Gilgameš, vládne městu Uruku. Vládne nelidsky, proto si obyvatelstvo stěžuje u bohů. Ti stvoří polodivokého člověka Enkidua. Bojují spolu a spřátelí se, ale Enkidu zemře. Gilgameš se vydává za tajemstvím věčného života. Jde za jediným nesmrtelným člověkem Utanapištimem a žádá ho o radu. Má 6 dní a nocí hlídat květinu věčného života, ale usne a květinu pozře had. Gilgameš se vrací do města a společně s lidmi dostaví hradby města. Tímto činem se pro lidi stává nesmrtelným.

 

 

BABYLONSKÁ LIT.

Setkáváme se zde s texty, které lze srovnat s biblickým vyprávěním Starého zákona. Jsou zde texty o stvoření světa  Enúma eliš, dále O potopě, Babylónský jób. Paralelou biblické Písně písní je Hymnus na Ištaru.

 

 

EGYPTSKÁ LIT.

Z obrázkového písma se vyvinuly hieroglyfy. Od nejstarších dob existovalo tzv. písmo hieratické (= kněžské, posvátné). Postupem doby během 7 – 6 .st.př.n.l. vzniklo ještě písmo démonické (=lidové). Písmo se tesalo do kamene a dřeva, s vynálezem papyru se psalo pomocí inkoustu a štětečku. Egyptské písemnictví je bohaté na různé texty: administrativní, lékařské, mravoučné

Známé texty: Pastýř a bohyně, Chvalozpěv na Nil, Vlastní životopis Sinuhetův, Hymnus na Slunce = nejkrásnější lyrický text, autorem je egyptský faraón Achnaton (Amenhotep IV.)

 

 

INDICKÁ LIT.

K základním památkám staroindické literatury patří Védy = posvátné texty hinduismu, vznikaly asi 1500- 800 př.n.l. Zahrnují

1. Hymnické texty = védy v pravém slova smyslu
2. Brahmány = kněžská pojednání o rituálech
3. Lesní knihy = úvahy o určení člověka ve vesmíru
4. Upanišady

 

Mahábhárata = jeden z nejdelších textů na světě, má asi 200 tisíc veršů. Je to vyprávění o válce, kterou mezi sebou vedou 2 znepřátelené rody. Samostatnou epizodou je Příběh o Šakuntale.

 

Kálidása  - Nejvýznamnější básník starověké Indie. Pravděpodobně byl učený brahmánem a hodně cestoval.Ve svém díle opěvoval věrnou lásku. Příběh O Šakuntale jej inspiroval k napsání dramatu Oblak poslem lásky.

 

 

Ramajána  = epos. Jako autor je uváděn světec Válmiki. Vypráví o velké lásce prince Rámy a jeho manželky Síty.

kamasutra = napsal ji mnich, poučení ve věcech lásky

 

 

ČÍNSKÁ LIT.

Vzniká od 12. st.př.n.l. Používá obrázkové písmo, které se prakticky do dnešní doby nezměnilo. K nejstarším památkám patří sborník lidových písní nazvaný Š-ting (Sborník lidových písní a hymnů).

 

Chan Šan (chladná hora) - Budhistický mnich, ve svých básních oslavuje nezávislý život v přírodě.

 

Li-Po  - Velice talentovaný, nejznámější básník Číny, už jako dítě považován za geniálního (od 3 let mluvil ve verších). Miloval víno a měsíc, toulal se přírodou, která ho okouzlila. Patřil do různých kroužků a skupin: Osm nesmrtelných v pití vína. Zemřel, když se opilý snažil chytit měsíc, jehož obraz se odrážel na hladině rybníka.

Dílo: Básně = přírodní lyrika, která opěvuje krásy Číny, ale i přírody vysněné.

 

Konfucius - Zásada: ´´Co nechceš aby dělali jiní Tobě, nedělej Ty jiným.´´

 

Tu – Fu  - přítel Li-Pa, v Číně dodnes uctíván jako Bůh poezie, ve svých básních hlásá skromnost a lásku k bližnímu, vyjadřoval také nenávist k válce.

 

 

BIBLE

Nejrozšířenější dílo světové lit., které vedle svého náboženského obsahu má i značný kulturní, jazykový a literární význam. Tvoří ji Starý a Nový Zákon.

 

v      Starý zákon = dílo židovského náboženství, obsahuje řadu knih, které jsou psané hebrejsky, z menší části aramejsky a směsicí hebrejštiny a aramejštiny, jednotlivé části vznikaly od 12.st do 2.st.př.n.l. Skládá se z knih: historických, prorockých, básnických.

Základem historických knih je pět knih Mojžíšových.

1.        Genesis = obsahuje nejstarší báje o stvoření světa, Adamovi a Evě apod.

2.        Exodus = popisuje život proroka Mojžíše, vyvedení Izraelců z Egypta, obsahuje Desatero.

3.        Leviticus

4.        Numeri               = tažení Izraelců k hranicím Palestiny + další zákony. 

5.        Deuteronomiun

 

Knihy prorocké = obsahují stanoviska Židů

 

Knihy básnické = žalmy – chvalozpěvy vyjadřující pocity trpících lidí, jejich důvěru v Boha a naději na vysvobození. Autorství je připisováno králi Davidovi.

                            = přísloví – výklad židovské víry a morálky, připisovány Šalamounovi

 

Dále sem patří ještě knihy Kazatel a Píseň písní (Šalamounova píseň) =  první soubor erotických písní – milostné a svatební – patří k nejkrásnějším milostným textům světové literatury.

 

v      Nový zákon – je tvořen 27 knihami psanými lidovou řečtinou. Vznikaly v letech 50 – 130 n.l.

 Jádro tvoří 4 Evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Líčí život Krista, jeho učení , smrt a zmrtvýchvstání. Součástí Nového zákona je také kniha Skutky Apoštolů  a  21 epištol. Závěr tvoří Apokalypsa = zjevení Janovo. Je zde vylíčeno zničení světa a příchod Krista.

 

Vulgáta = překlad celé Bible do latiny.(z lat.vulgatus = lidový), 386 – 404 n.l., církev to uznala až v 6.stol.

 

 

 

 

ANTICKÉ PÍSEMNICTVÍ

Období literatury starověkého Řecka a Říma, v 1. etapě  (16. – 9. St.př.n.l.) tzv. Mykénské období se nedochovaly žádné literární památky. Rozkvět řecké a římské literatury v celém středomoří se datuje počátkem 1. tis. př.n.l. – ½ 1.tis.n.l. V této době se zrodila většina myšlenkových a etických principů, které jsou platné do současnosti. Byly položeny základy společenských institucí, ale také vědních a uměleckých oborů.

 

Řecká literatura (9.st.př- 529 n.l.)

- 1. literatura na evropské půdě

- lit.soutěže součástí náboženských a sportovních her. 1.olympijské hry  - 776 př.n.l.

- patroni umění - Apollón (bůh Slunce) a 9 múz.

- Řekové mykénské kultury používali slabičné písmo odvozené z písma krétského. Toto písmo zaniklo spolu s mykénskou civilizací. Mezi 9.- 8.stol.př.n.l. přejali Řekové hláskové písmo od Féničanů. To si upravili a rozšířili o některé další znaky = řecká alfabeta. Z ní se na západním Středomoří vyvinula latinka, na V ji po mnoha letech využili žáci Konstantina a Metoděje k vytvoření cyrilice. Ta položila základ azbuce.

- Řecká lit. se člení do 4 období:

I.                    archaické              (9. – 6.stol.př.n.l.) 

II.                  klasické (attické)  (5. – 4. stol.př.n.l).

III.                helénistické           (4.-1.stol.př.n.l).

IV.               římské                   (1.stol.př.n.l. – 529 n.l.)

 

527 – 565 = konečný mezník vývoje starověké řecké literatury.

 

v      I. ARCHAICKÉ OBDOBÍ  (9- 6.stol.př.n.l.)  (také Homérské)

- vznik prvních městských států

- Řeckou epiku šíří potulní pěvci (=aoidi) a recitátoři (=rapsódi) předávající si skladby z generace na generaci. Z ústní lidové slovesnosti se pravděpodobně zrodily i nejstarší evropské eposy (Ilias a Odyssea). Jejich autorství je připisováno legendárními Homérovi.

 

Homér - řecký původ, 7 řeckých měst si činí nárok být jeho rodištěm. Je zobrazován jako slepý pěvec. Výzkumy prokázaly, že eposy vznikly spojením kratších básní tradovaných ústní lidovou slovesností.

 

Ilias = Má 24 zpěvů a 16 000 veršů. Líčí posledních 51 dnů Trojské války. Achilles půjčí zbroj svému příteli (na straně Řeků), ten je ale zabit a Achilles se ho rozhodne pomstít. Bojuje s trójským hrdinou Hektorem, zabije jej a nechá jej vláčet za vozem kolem Tróje. Athéňané staví velkého dřevěného koně, kam se ukryjí vojáci , a nechají ho stát před branami Tróje. Trójané odvezou koně do města jako poctu, v noci však z něj vyskočí vojáci, otevřou brány města a opilé Trójany pobijí. Helenu odvezou Sparťanskému králi, Achilles padne v boji a Parise zachrání bohyně Afrodita.

 

Odyssea = Asi 12000 veršů, volné pokračování Iliady. Líčí návrat Odyssea z trojské války. Líčí posledních 41 dnů jeho plavby.  Odysseus vypráví, co zažil: 7 let v zajetí u nymfy Kalypsó, setkání s Kyklopy, lidožrouty, čarodějnicí Kirke, jak odolal nástrahám sirén. Po návratu domů se převleče za žebráka a zúčastní se soutěže o ruku královny Penelopé (své manželky). Vyhrává.

 

Hlavními postavami eposů jsou hrdinové (heroové) - někdy polobohové, většinou však lidé obdařeni mimořádnými vlastnostmi (statečnost, válečnost). Takoví hrdinové vyjadřují ideál řecké aristokratické společnosti. Typickým znakem je pomalý spád děje, opakující se celé pasáže a ustálené přívlastky. Do jednání hl. hrdinů zasahují bohové, kteří se chovají jako lidé.

 

Hesiodos  - psal didaktickou poezii (naučnou). Autorem básnické skladby Práce a dni = praktický návod k zemědělským pracím v cyklu ročních dob. Jsou zde rady pro domácnost a společenský život.

 

Aisopos (=Ezop)  - pravděpodobně otrok, hodně cestoval. Svoji tvorbu přednášel, ústně zapsané to bylo až ve 3.stol.př.n.l. Svými příběhy zesměšňoval nadutost a omezenost mocných své doby i běžné lidské vlastnosti. Je autorem Bajek V pozdější době navázal na bajkařskou tradici Jean de la Fontaine a I.A. Krylov

Bajka – žánr výchovné literatury, krátký prozaický, nebo veršovaný příběh, v němž někdy i věci (hlavně zvířata) jednají jako lidé. V závěru poučení.

 

V Archaickém období vznikala také lyrika. Tento lit. druh byl zpívaný, doprovázený hudebními nástroji, někdy i tancem. Rozvíjí se lyrika sólová  a sborová .

Sólová lyrika – SAPFO = na ostrově Lesbos. Dílo: Písně lásky – milostná, svatební lyrika, oslavovala krásu mladistvého dívčího těla, ale i přírody.

Sborovou lyrika - PINDAROS = psal oslavné básně na různé řecké aristokraty a samovládce. V uvedeném období přispěla také filosofie: Anaximandros, Pythagoras, Thales, Herakleitos

 

 

v      II. ATTICKÉ (klasické)

Duchovní život Řecka se přesouvá do Athén. Nositelem veřejné moci a tvůrcem duchovní kultury byli příslušníci svobodné vrstvy. Klasické atické drama se dělí na dva žánry: tragédie a komedie. Attická tragédie se vyvinula ze sborových zpěvů k poctě boha Dionýsa. Nejdříve se ze sboru vydědil herec, který s ním vedl dialog. Vstupem dalších herců do děje začal vznikat složitý lit.útvar.

Tragédie tématicky čerpá z mytologie a historie. Základem každé tragédie je vždy konflikt.

 

THESPIS  - 1.z historicky doložených tvůrců tragédií, jako 1.oddělil 1 herce od chóru

 

AISCHYLOS - zavedl 2.herce, zpracovával řeckou mytologii podle schématu: vina – trest – smír.

Dílo: Sedm proti Thébám, Upoutaný Prometheus

         Oresteia = trilogie, (král Agamemnon, syn Oresteus), 1.díl vypráví o zavraždění krále manželkou a jejím milencem. 2.díl – Oresteus se vrací domů, chce se pomstít za smrt otce, zabije matku i milence. Ve 3.díle je pronásledován Líticemi, odchází do Delfské věštírny, kde žádá o pomoc. Odchází do Athén, kde o něm rozhoduje lidové shromáždění. Hlasování je nerozhodné. Rozhodne až Pallas Athéna. Teprve potom nalézá Oresteus klid.

 

Sofokles  - herec, dramatik.  Zastával významné společenské a státnické fce. Zavedl postavu 3. herce. Jeho tragédie umělecky dokonalé. Je považován za absolutní vzor tvůrce tragédií.

Dílo: Elektra, Oidipus na Kolóně

         Oidipus vladař = syn krále má věštbou předurčeno, že zabije svého otce. Aby se to nestalo, je pohozen. Chlapce se ujme pastýř. Když se Oidipus dozví o věštbě, opustí  své domnělé rodiče. Při návratu do Théb na cestě zabije svého skutečného otce, stane se králem a za ženu získá manželku svého otce.  Město začne sužovat mor, což je podle věštby znamení, že ve městě je otcovrah. Oidipus ho chce vypátrat, ale postupně zjišťuje, že je to on sám. Manželka se zabije a on odchází do dobrovolného vyhnanství. Vládu předá bratrovi.

          Antigona = volné pokračování. Poprvé v řeckém díle je hl.postavou žena. : Bratři zápolí nad vládou nad městem. Jeden opustí vlast, ale po čase se vrací s vojskem, aby se zmocnil vlády. Je ale zabit a strýc Kreón ho zakáže pohřbít, protože bojoval proti své vlasti. Zákazu se vzepře Antigona (jejich sestra), bratra pohřbí a za trest je zazděna ve skalách za městem.

 

Euripidés  - námětově vycházel z řecké mytologie, má důkladněji propracovanou psychologii postav, pochybuje o správnosti otroctví.

Dílo: Trójanky = div.hra, kde hl.role hrají ženy.

         Médeia = tragédie. Dcera krále se zamiluje do vůdce Agronautů Jásona. Kvůli němu zabije svého otce i bratra a vydá mu zlaté rouno. S Jásonem uprchne a má s ním 2 děti. Ten ji ale opustí a chce se oženit s dcerou korintského krále. Médeina láska se mění v nenávist. Zabije Jásona, nevěstu i děti, které s ním má. Její čin je vykoupen – Médeia je zachráněna svým dědečkem – bohem Slunce.

 

 

V tomto období jsou počátky nejen tragédie, ale také komedie,  (komos- řec. veselý, bujarý). Komedie má vyvolat komický účinek a většinou končí smírem. Hry zesměšňovaly společenské nešvary, a někdy i konkrétní osoby veřejného života. Mezi nejvýznamnější tvůrce patří Aristofanés

 

Aristofanés  - Jeho díla vychází z lidových anekdot a mají nejen kritizovat nedostatky, ale zároveň i pečovat a vychovávat.

Dílo:Oblaky, Mír, Žáby, Jezdci

        Lysistráta = přesvědčí ostatní ženy, aby odmítaly své muže, dokud neskončí válka (spatra- Athény). Zmocní se pokladny, musí využít svoji výmluvnost. Muži to nevydrží a skončí válku.

        Ptáci = komedie, fantastický příběh athénských občanů, kteří uskutečnili svoji vidinu lepšího života v ptačím světě.

 

V klasickém období se rozvíjí a další vědní obory, měly sloužit k posílení národního vědomí.

Počátky dějepisectví :

HERODOTOS - zakladatel dějepisectví

 

řečnictví:

DEMOSTHENES - trpěl postižením řeči i tělesným, psal filipiky. Naučil se mluvit, vypracoval se.

 

filosofie:

SOKRATES – jeho myšlenky o pravdě, morálním konání a smyslu života výrazně poznamenaly vývoj řecké fil. Pro své nekonvenční názory odsouzen k smrti.

 

PLATON – vynikající myslitel a spisovatel. Svou filozofii vtělil do lit.formy listu a dialogu. (Daný problém je rozebírán v rozhovoru několika postav.)

Dílo: Symposion (zamyšlení nad podstatou lásky), Ústava (měli vládnout filos. O ideálním uspoř.státu),

 

ARISTOTELES – nejvzdělanější muž starověku, založil filoz.školu, byl vychovatelem F.makedonského. Jeho učení ovlivnilo evropské myšlení, i vzdělanost středověku. Položil základ dramatu.

Dílo: Umění řečnické = zásady rétoriky, stanovil pravidla po obsahové i slohové stránce řeči.

         Poetika

 

 

v      III. HÉLENISTICKÉ OBDOBÍ

V tomto období se řecká kultura rozšiřuje do celého východního středomoří a na Blízký Východ. Je ovlivňována východními civilizacemi. Důležitými centry kultury se staly Alexandrie v Egyptě (založena knihovna Museion), Pergamon v M. Asii (Turecko). Dochází k největšímu rozmachu dramatu a poezie.

V Aténách vzniká nová komedie – nevěnuje se politickým tématům, ale rodinným a manželským tématům. Vyniká humornou a duchaplnou konverzací, dokonalou povaho-kresbou postav.

 

MENANDROS –  nejznámější tvůrce nových komedií

Dílo: Škarohlíd

 

V poezii vzniká nový žánr idyla = krátká báseň s náměty převážně z pastýřského prostředí. Oslavuje venkovský život. Tento typ poezie se stal ve starověku módním a obnovuje se v období renesance a klasicismu.

 

Z filozofie:

Epikureiská škola = hledala podstatu štěstí a blaženosti

 

Stoická škola = nejvýznamnější osobností byl Zenón z Kítia, řešil otázky mravnosti

 

 

Římská literatura (1.stol.př.n.l. – 529 n.l.)

 

Římská literatura

-          Římané – národ zaměřený na vojenství a mocenskou politiku

-          Byli ovlivněni kulturou Etrusků a Řeků.

-          Římská lit. se rozvíjela od 3.st. př. – 5. n.l.  a člení se na 3 etapy:

I.                    Staré období – (3. – 2.př.)

II.                  Klasické období = Ciceronovo ( 1.př. –14 n.l.)

III.                Postklasické období (14 n. – 5st.n.l.)

 

-          Římská lit. byla psána latinsky, vrcholu dosáhla v klasickém období a po celou obu existovala latina vulgární (lidová), ze které se později vyvinuly románské jazyky.

 

q       STARÉ OBDOBÍ

V počátcích se předávala ústní lidovou slovesností.Významným mezníkem je rok 240 př. – vzdělaný otrok, propuštěnec Livius Andronicus přeložil jednu řeckou tragédii a komedii pro jeviště. Přeložil také Odysseu. Později byla Římanům zprostředkována díla helénistického období

 

Titus Maccius Plautus - Pocházel z neurozeného rodu, většinu času strávil v Římě u divadla. Nevíme, kde zemřel. Napsal asi 120 her, ale dochovalo se jich 19.

Dílo: Lišák pseudolus = inspirovalo Shakespeara a Moliéra. Děj se odehrává v Athénách. Kalimados, syn měšťana Simona miluje krásnou otrokyni, ale nemá dostatek peněz, aby ji vykoupil. Majitel ji slíbil makedonskému vojákovi, ale Pseudolus jej přelstí a pro svého pána získá milovanou dívku a k ní peníze.

          Komedie o hrnci = Moliér – Lakomec

 

TERENTIUS - Pohyboval se vyšších společenských vrstvách, což ovlivnilo jeho komedie, psal uhlazeným jazykem a pečlivě propracovával  jednotlivé postavy. Je pokládán za zakladatele římské prózy.

Dílo: Dívka z Andru

 

MARCUS PORCIUS CATO st.

Byl to konzervativní politik, který psal naučná díla a historické spisy, které se nedochovaly.

 

 

Satyra – (posměšné vyjádření) umělecké dílo, využívající výsměchu, ironie, komičnosti ke kritice nedostatků a záporných jevů.

 

 

q       II. KLASICKÉ OBD.

Toto období se ještě člení na Ciceronovo  - do r.30př,, kdy si Římané podmanili Egypt. Zlaté období – 30 – 14.n.l. vláda císaře Octaviána. Památky tohoto období patří k základnímu fondu literatury. Vůdčí osobností byl Cicero

 

MARCUS Tullius Cicero - Významný řečník, politik. Psal dopisy (epistograf). Vynikal vytříbeností jazyka a proslavil se svými politickými a soudními projevy (obhajoby a žaloby).

DÍLO: Řeči proti Catilinovi – odhalil spiknutí v senátě a obvinil tohoto muže

 

GAIUS Julius Caesar - Předznamenal změnu římské republiky a autokraticky spravovaný stát.

Dílo: Zápisky o válce gálské = osobní vzpomínky na dobývání Gálie, dílo také obsahuje cenné pohledy do života Keltů těsně předtím, než je ovládli Římané

 

Gaius Valerius Catullus  - V básnické tvorbě vyjádřil vlastní životní pocity, zvláště pak rozpornou lásku k milence Lesbii – Nenávidím a miluji (Odi et amo).

Dílo: Básně = 116 básní, milostné a přírodní lyriky.

 

Po letech občanských válek nastává s příchodem císaře Octaviána mír. Dochází k rozvoji ekonomiky i kultury, což je provázeno ztráto republikánských svobod. Císařové se snažili povznést morálku v rozvrácené společnosti, k čemuž mělo také pomoci dílo nazvané Dějiny od založení města – sepsal je historik Titus Livius. Srovnává zde zidealizované mravy prvních Římanů se současností.

 

Publius VERGILIUS Maro - Vzdělání získal na rétorských a filos.školách. Žil na J Itálie a v Římě, patřil do kroužku, který vedl bohatý příznivec umění – Maecenas = mecenáš. Byl chráněn císařem Augustem. Cestoval po Řecku a Malé Asii, zemřel na zpáteční cestě v jadranském přístavu Brindisy.

Dílo: Zpěvy pastýřské (Bukolika) = 12 básní nazývaných  eklogy (idyla). Zaměřuje se zde na problémy doby. V díle je obsažena předpověď narození chlapce, který na Zemi přinese zlatý věk = Křesťané si to vyložili jako narození J. Krista

          Zpěvy rolnické (Georgika) = sbírka podává rady z hlavních oblastí zemědělství.

          Aeneis = obecně o založení Říma. Aeneis dostává zprávu od bohů, aby z města uprchl a prchá se svým synem a otcem a svými druhy z hořícího města hledat novou vlast. Bloudí 7 let na moři, bouře ho zažene k břehům Afriky k městu Kartágu. Zamiluje se do tamní královny Didony, vypráví osud Tróje, ale Jupiter mu přikazuje, aby pokračoval v cestě. Zamilovaná královna spáchá sebevraždu. Na další pouti se Aeneis ocitne v podsvětí, zde nahlédne do budoucnosti římské říše, kterou založí. Poté se dostává k ústí řeky Tibery, kde ho vítá král Latinus. Nabízí mu za ženu dceru Lavinii. O ni však usiluje i panovník Turnus. Ze souboje vyjde vítězně Aeneas, zakládá město Lavinium = zárodek budoucího Říma. Toto dílo patří k základům římské literatury. Bylo nadšeně přijato současníky a stalo se učebním textem ve školách. Vergilius se stal jedním z hrdinů Dantovy Božské komedie

 

Publius Ovidius Naso - Pocházel se starobylého jezdeckého rodu. V Říme a Athénách studoval rétoriku a po návratu z Řecka se věnoval básnické činnosti. Pohyboval se nejen v nejvyšších kruzích římské společnosti a byl uznáván jako věhlasný básník. Bez udání důvodu byl císařem Augustem poslán do vyhnanství. Po 10 letech pobytu sužován touhou po domově a rodině zemřel.

Dílo: Umění milovat

         Listy heroin = dílo psané formou literárních dopisů. Fiktivní dopisy mitolog. a historicky dokázaných postav starověku.

         Proměny = 15 knih, které obsahují 250 převyprávěných bájí – více než 12 tisíc veršů. Začíná stvořením světa a potopou. Vše se proměňuje – lidé se proměňují v přírodní úkazy a opačně, kámen v pavouka. Vše končí smrtí Caesara a jeho proměnou v kometu.

         Žalozpěvy = sbírka obsahuje básně, ve kterých líčí utrpení ve vyhnanství a stesk po milovaném Římě.

         Listy z Pontu

 

Quintus Horatius Flaccus - Je synem propuštěných otroků.Vzdělání získal na filos. Školách v Římě a Athénách, krátce byl republikánem, poté působil jako písař v Římě. Byl členem Maecenovy družiny a věnoval se pouze básnictví, zemřel v Římě.

Dílo: Vavřín a réva = české vydání všech jeho básní. Obsahuje : ódy(4) oslavuje osobnosti starověku, epódy (17) lyrické básně střídající se dlouhé a krátké verše. Pranýruje nešvary soudobého života, satyry (2) psané formou rozmluv, kritizuje pošetilost, snobství a závist , listy – 23 dopisů konkrétním osobám, obsahují morální a fil. témata. Píseň století.

 

 

 

q       POSTKLASICKÉ OBD.

Stříbrný věk, Úpadkové období

Literatura v tomto období musela čelit nesvobodným poměrům – cenzura, pálení knih, autocenzura, vyhnanství.

 

Lucius Annaeus Seneca - Filosof a spisovatel, vychovatel císaře Nerona. Jeho filosofie vychází ze stoicismu, ve svém díle zdůrazňuje kosmopolitismus, rovnost všech lidí, laskavý přístup k otrokům a měl blízko k šířícímu se křesťanství. Nakonec byl přinucený k sebevraždě.

 

Publius Cornelius Tacitus - Nejlepší římský historik, který nesouhlasil s císařskou samovládou a terorem.Svá díla psal dramatickým stylem a k pramenům přistupoval kriticky, zdůrazňoval zásadu nestrannosti. Sine ira et studio –bez hněvu a zaujatosti, sám tuto zásadu často nedodržel.

Dílo: Dějiny

         Letopisy

         Germania = drobné dílo, ve kterém popisuje způsob života Germánú (i na našem území)

 

Gaius Petronius - Prozaik o němž neexistují přímé zprávy, údajně vedl rozmařilý život, byl právnickým konzulem.  na dvoře císaře Nerona, kde působil jako rozhodčí ve věcech vkusu, byl donucen spáchat sebevraždu.

Dílo: Satyrikon = rozsáhlé románové dílo (16), dochovaly se pouze zlomky z 14 a 16 knihy. Vypráví o dvou propuštěných otrocích Enholpia a Askylta, kteří putují po jižní Itálii. Vedou rozmařilý a prostopášný život a jejich průvodcem a zároveň milencem je Giton. Oba na něj trvale žárlí. Na společných cestách se setkávají s pošetilým a chlípným staříkem Eumolpem, který je básníkem ze staré školy. Vypráví jim o svých milostných dobrodružstvích s chlapci, přednáší básně, je strůjcem řady výstředností, které vrcholí závětí, v níž žádá aby jeho tělo po smrti rozřezali a snědli.Dílo je směsicí realistického vyprávění v atmosféře úpadkové doby. Charaktery jsou vystiženy dokonale, text je psán prosimetrem (střídání prózy s verši).

 

Na rozpad římské společnosti reagoval svými epigramy básník:

Marcus Valerius Martialis (asi 40 – 104 )

 

Rozsáhlé satirické skladby psal

Decimus Iunis Iuvenalis ( 50 –127)

 

Epigram: (z řeckého epigrama – nápis na hrob) – později samostatný lit. žánr s krátkým rozsahem, vyjadřující adresnou myšlenku (se satyrickým vyzněním). Skládá se z expozice a z pointy. Postavy spojené s homérskými eposy.

 

q       ÚPADKOVÉ OBD.

Souvisí s celkovým rozkladem římské společnosti, ztrácí se ideály, obyvatelstvo žije konzumním způsobem života bez perspektivy. Řeckořímské náboženství se dostává do konfrontace s novými orientálními náb. a kulty. Odráží se v lidové tvorbě.

 

MARCUS AURELIUS - Měl vědecké a literární ambice

Dílo. Hovory k sobě = psány na úkor dnešního Slovenska

 

Od 3.st. n.l. nabývá na významu !PATRISTIKA! (patres= otcové). Tvorba jenž formovala křesťanské učení (od 7-8st.)

 

AURELIUS AUGUSTINUS

Dílo: Vyznání  =  nejstarší autobiografické evropské písně, líčí svůj život až do roku, kdy přijal křesťanství

          O obci boží = vychází z něj scholaristika – nejdůležitější směr středověké křest. filosofie

 

 

Rok 476 je symbolickým mezníkem, který odděluje antiku od středověku, uzavírají se tak dějiny římského písemnictví. Tradice latinské literatury pokračuje až do renesance.

 

                                                      

                                                          Srovnání řecké a římské literatury

 

Řecká                                                                       Římská

- spojena s lit. soutěžemi, tvorba více původní, knihy se psaly ve formě  papyrových svitků = PERGAMEN (kůže z jehňátek)

- lidé seznamováni s knihami na veřejném předčítání

-          knihovny: Alexandrie (Museion), Pergamon, Antiochie v Sýrii

-          z antiky čerpá evropské myšlení dodnes, v určitých etapách se k ní evropské dějiny obrací záměrně, např, Karolinská renesance a humanismus, klasicismus

 

Římská

- literární družiny (podpora – mecenáši), Maecenaus (bohatý měšťan),  kopíruje vzory 

 

 

STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

Pro středověkou literaturu jsou typické: Křesťanské myšlení - základní pramen je Bible. Středověký autor nevytváří původní tvorbu, ale upravoval známé předlohy. V různých národních li. Se objevují shodné náměty. Častým prostředkem uměleckého vyjádření je alegorie = chtěli zdůraznit náboženské hodnoty. Hlavní hrdina je zidealizovaný – rytíř, světec. Existují vedle sebe žánry duchovní (latina) a světské (národní jazyky).Přejímali hotové systémy (učení Aristotelovo). Díla byla k veřejnému přednesu , proto převládá poezie .

 

Středověk ( 5st.n.l. – 15.st.nl.)

Myšlení významně ovlivňovala patristika. Křesťanství se stalo nejen ideovým pojítkem společnosti, ale také základem středověké architektury. 1. Umělecká etapa společná pro evropské země je románské umění. Před tím Karolínská renesance (nebyla po celém světě) 2. Etapa – gotika . Rozvíjí se od pol 13.st – 15st., větší zdobnost, lomený oblouk.

Duchovní epika – za základ lze považovat legendy a k základům duchovní lyriky patří motlitby. Také drama mělo náboženský ráz, vycházelo z biblických motivů a hráli se při liturgiích (náboženský obřad)

Světská epika – je zastoupena hrdinskými písněmi a rytířskými eposy. Důležité události se zapisovaly v letopisech (=anály), kronikách a historiích.

Typickým projevem světské lyriky je dvorská kurtoazní (zdvořilý) poezie (milostná). Vznikla v J Francii.

 

Hrdinské národní eposy

Ø       Staroanglická díla

Beowulf – Nejstarší staroanglická skladba, jejíž text se vyvíjel po 2. Století podle pověstí germánských kmenů. Rukopis byl údajně pořízen kolem r 1000. Děj se odehrává v Dánsku a ve Švédsku, kde hlavní hrdina Beowulf zabije obludu z bažin Grendel. Obludy napadají lidská obydlí a vše živé. Zabije ji a stane se králem, vládne 50 let. Poté bojuje s další obludou, která napadla oblast a ničila obydlí ohněm. V boji je zraněn a na následky zranění umírá. V díle se prolínají mytologické vrstvy s křesťanskou představou. Při umírání myslí na lid a blaho.

 

Ø       Francouzské eposy (10.st)

Nejznámější je tzv. Hrdinská písňová epika chanson de geste – píseň o činu. Vznikla kolem roku 1100, je součástí tzv. Karolínského cyklu (postava K.Velikého).

Píseň o Rolandovi –  Epos vypráví o bitvě mezi křesťanským vojskem K. Velikého a mohamed. Saraceny. K bitvě dochází po 7 –leté křížové válce, kdy Karlovo vojsko marně obléhá Saracény ve Španělské Zaragoze. Po vyjednávání a falešných slibech Karlovy oddíly odejdou, ale v Roncevalském průsmyku Saracéni napadnou zadní voj Karlova vojska, který vede Roland. Ve statečném boji nejdříve Roland odmítá radu přítele Oliviéra, aby zatroubil na zázračný roh Olifant, aby přivolal posilu. Statečně se brání mečem Durandalem. Meč je roztříštěn a zraněný Roland zatroubí na roh tak silně, až mu praskne spánková tepna a umírá. Spolu s nim padne 12 statečných rytířů. Karel s vojskem přispěchá nazpět, porazí Saraceny a dobude Zaragozu. Archanděl  jej vyzývá k nové křížové výpravě. Epos má 4 tisíce veršů, je psán 10 –ti slabičným veršem, je oslavou bezmezného hrdinství středověkého rytíře v boji za křesťanské ideály a absolutní oddanosti panovníkovi.

Jednotlivé postavy vyjadřují morální postoje – statečnost a zbabělost, věrnost, zradu…

 

Vznikaly i parodie na rytířské eposy. Nejznámější je parodie Román o Lišákovi (soubor básní, které spojuje postava lstivého Renarta). K představitelům dvorské lyriky patřili trubadůři – Bernard de Ventadorn

Ve Francii vznikl také Román o růži – 13.stol., autorem Jean de Meung.

 

Ø       Španělské středověké písemnictví

Píseň o Cidovi – Hlavním hrdinou tohoto eposu je starostlivý manžel a otec, věrný poddaný krále, muž bojující za křesťanství. Děj vychází z osudu skutečné historické os. 11.st. –Rodrigo Viáz de Vivar (přezdívaný El Cid) Epos vznikl kolem r 1140. Námět o Cidovi byl inspirativní, později byl přepracován a vznikly podle něj nová dramata. Nejznámější drama na toto téma vzniklo v 17.st., autorem je Francouz Pierre Cornille

 

Ø       Německé středověké písemnictví

Píseň o Niebelunzích – Tento epos je anonymní, německý hrdinský veršovaný epos, který vznikl kolem r. 1200, skládá se z 39 zpěvů a asi 2,5 tisíce čtyřverší. Epos vychází ze staré germánské mytologie – doba stěhování národů v 5.st.n. Hlavním hrdinou je Siegfried – pochází z královského rodu z Nizozemí, je statečný a s výjimkou jediného místa je nezranitelný. Objevil bájný poklad říše Niebelungů. Říše se rozkládala na řece Rýnu. . Získá zázračný meč  Balmung  a zázračnou čapku (plášť), která ho činí neviditelným. Chce získat za ženu burgundskou princeznu Kriemhildu a aby si ji zasloužil, tak vykonal několik hrdinských činů. Vše končí svatbou, nejen těch dvou, ale i jejího bratra Guther s Brumhildou. Po čase se oba královské rody setkávají a ženy se pohádají o svých manželích. Chtějí zavraždit Siegfrieda. Je prozrazeno místo jeho zranitelnosti. Na lovecké výpravě je zavražděn a poklad vhozen do Rýna. Ve 2. Části je hl. postavou Kriemhilda. V dalším pokračování eposu se Kriemhilda provdá za hunského krále Etzela (Atilla) a po 6 letech se jim narodí syn. Po 13 letech pozvou ke dvoru burgundské příbuzenstvo, které se nazývá Nibelungové. Při hostině dojde k vyhlazovacímu boji. Sama zabije vraha Siegfrieda. Hunský šlechtic, který neunese pohled na její kruté jednání, ji zabije. Poklad Nibelungů je nenávratně ztracen.

Německá lit. od 13. stol. ovlivňovala rozvoj česky psané tvorby. V něm. Prostředí vznikly písně o lásce – minnesange. Ke známým tvůrcům patří Heindrich Misnaere – Jindřich z Višni, který žil na dvoře českého krále Václava II.

 

Ø       Severská středověká literatura

Typické jsou ságy – prozaické vypravování o králích nebo o rodech. Díla mají historický základ.

Starší EDDA – vznikala od 7.st, ale rukopis pochází až z 2. Poloviny 13.st. Je složena ve verších a je to soubor mytolog. A hrdinských zpěvů. Vystupuje zde hrdina Sigur (má společné rysy jako Siegrfied)

Mladší EDDA– kolem roku 1220, je psaná prózou a představuje učebnici básnické tvorby. Jejím autorem byl islandský básník a učenec Snorri Sturluson.

 

Ø       Italská tvorba

Vzniká  významná skladba duchovní lyriky, nazvaná Píseň bratra Slunce. Napsaná ve 13.st. –Ludvík XIV. Jejím autorem je Francesko d´Assisi

 

Ø       Slovanská středověká literatura

Typická je hrdinská epika - byliny(z ruského byl= událost). Vyprávějí o hrdinských činech legendárních bohatýrů (Ilja Muromec, Sadho, Čurila Plenkovič …) Bojovali proti přesile tatarských a jiných nepřátel, vždy vyšli vítězně, i ze zápasu s nadpřirozenými bytostmi.  Tyto byliny šířili potulní pěvci = skomoromochové. Jako nejstarší ruská památka se uvádí:

Slovo o pluku Igorově - Epos měl vzniknout asi ve 12.st.,ale pravděpodobně se jedná o novodobé falzum. Hlavním hrdinou je kníže Igor, který bojuje proti divokým Poslovcům, padl do zajetí. Pláče pro něj nejen kněžna Jaroslavna ale také celá ruská příroda. Ruská knížata se spojí, aby Igora zachránili. Jemu se však podaří uprchnout a tím vrátí zemi radost i naději na konečné vítězství.

 

Jihoslovanské eposy – líčí boje proti Turkům. HL. hrdinou je kralevic Marko: Junácké zpěvy.