Český jazyk - Staroorientální literatura (2006)

Autor: Anna Novotná

Staroorientální literatura

1. Epos o Gilgamešovi – nejstarší lit. dílo, nalezen v Ninive, (Gilgameš - sumerský vládce města Uruku chce dosáhnout nesmrtelnosti pomocí rostliny vracející mládí a přinášející nesmrtelnost, je napůl bůh a člověk; Enkidu – přítel Gilgameše, člověk z hlíny)

2. Indie –   a)   védy – velebení bohů, zosobněné přírodní síly, psané zvláštním veršem, představy nejstarších obyvatel Indie o světě a vesmíru, chvalozpěvy, prosby, motlitby; upanišády – komentáře (Bhagavadgíta)

b)       Rámajána – epos

c)       Mahábhárata – velké vyprávění o Bháratovcích , rozsáhlý soubor sánskrtských mýtů, legend, lidových vyprávění a nábožensko-filosofických pojednání, podkladem – historická událost doplněná fantasií , výklady o zákonech, morálce a filosofii, nejdelší báseň

d)       Knihy písní – dobová atmosféra, široká tematická rozrůzněnost, lidové písně – nejpočetnější, umělecky nejhodnotnější, veřejné mínění

       3.  Egypt – díla na papyrech a stěnách chrámů, vznikla zde milostná poezie   

 

Antická literatura

Jako antickou literaturu označujeme literaturu starověkého Řecka a Říma, která se stala základem evropské vzdělanosti, je dodnes inspiračním zdrojem pro všechny umělce.

 

Řecká literatura (8. století - 1. století před Kristem)

Postupem času se ve starověkém Řecku vytvořila první ucelená národní kultura na evropském kontinentu v celé historii lidstva. Řecké písmo bylo Řeky převzato od Féničanů, kteří se svými loďmi cestovali za obchodem po celém Středozemním moři.

V první, prehistorické fázi (do 8. století před Kristem) převládala v řecké literatuře pouze ústní lidová slovesnost, zvláště mýty, báje a písně. Byla reprodukována pouze ústní formou, lyrické písně zpíval pěvec zvaný aiód za doprovodu lyry  (z toho označení „lyrika“), epika byla přednášena potulným deklamátorem rapsódem.

 

I.    Archaické období (8. století - 6. století před Kristem)

1.   Lyrika

a)   elegie (folklórní písně, měly poučný ráz, nebo se jednalo o žalozpěvy) - Archilochos

b)  monodická lyrika (byly skládány pro sólový zpěv za doprovodu lyry, zvláště šlo o modlitby) - básnířka Sapfó z ostrova Lesbos: Modlitba k Afroditě

·       modlitba - náboženské povznesení mysli k bohům, spojené s prosbou. Text bývá krátký a ustálený. Začíná oslovením a vzýváním, pokračuje chválou a končí žádostí o splnění přání.

c)   milostná a pijácká lyrika (skládaná k pobavení) Anakreón, anakreontská lyrika (o víně, ženách a zpěvu)

d)  sborová lyrika (ódy oslavující osoby) - Pinandros

e)   bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) - Aisópos (Ezop), pozdější pisatelé bajek: Krylov, La Fontaine

·       bajka - krátké veršované či prozaické vyprávění jednoduchého alegorického příběhu, které obvykle v závěru sleduje nějaké mravní ponaučení.

2.   Epika

epos - Ílias, Odyssea, autorství je připisováno básníku Homérovi, témata z trojské války a cesty zpět do Řecka. Psáno časoměrným hexametrem - šestistopým daktylským veršem.

·       epos - rozměrná veršovaná epická skladba s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách. Jazyk je bohatý na ustálená epiteta (přívlastky) a figury (opakující se části). Nejčastěji líčí téma války nebo hrdinských činů.

 

II.  Attické období (5. století - 4. století před Kristem)

Pojmenované podle poloostrova Attiky, na kterém se rozkládají Atény, které byly v tomto období na vrcholu svého kulturního rozkvětu. Dochází k výraznému rozvoji dramatu, řečnictví (řečnické školy) a filosofie.

1.   Drama (na jevišti byl sbor, který zpíval, a zprvu jen jeden herec, který vyprávěl příběh dramatu. Později se k němu přidal druhý a potom i třetí. Hráli vždy pouze muži.)

a)   tragédie (vznik označení z obřadního zpěvu mužů tančících v kozlích kůžích na oslavu řeckého boha vína a veselí Dionýsa) - čerpají z témat řecké mytologie, častým tématem je návrat hrdinů z trojské války. Zásada trojí jednoty - místa, času (do 24 hodin) a děje (jedna dějová linie). Aischylos: Oresteia (z oblasti morálky, cti a konfliktu člověka a bohů; Klytaimnéstra zavraždí Agamemnóna), Sofoklés: Král Oidipus (konflikt mezi bohy předurčeným osudem a člověkem), Antigona (morálka ´ vládce; o thébském rodu, synové Oidipa jsou ve sporu o trůn, později se navzájem zebijí), Euripidés: Médea (volnější zpracování tragédií, prokreslenější postavy, větší úlohu hraje i láska; mýty o argonautech; usilují o získání zlatého rouna, královská dcera Médea pomohla Iásonovi zmocnit se rouna, zamilovala se do něj a odjeli spolu do Korintu), Élektra.

·       tragédie - divadelní hra s pochmurným dějem a často tragickým koncem. Hrdina fyzicky podlehne, ale morálně vítězí.

b)  komedie (označení podle veselého zpěvu průvodu na oslavách boha Dionýsa) - Aristofanés: Jezdci; Mír; Žáby (vše reaguje na aktuální politické otázky, názory a vyjadřuje kritiku přetvářky či podlosti, atd.)

·       komedie - divadelní hra, která má vyvolat komický účinek. Ukazuje život ze směšnější stránky, zápletky dospívají k šťastnému rozuzlení a děj k smírnému konci.

2.   Próza

a)   historická próza (není rozdílu mezi uměleckou a odbornou) - Hérodotos (přezdívka „otec historie“, témata z řecko-perských válek)

b)  filozofická próza (shrnutí poznatků filozofů) - Platón (idealistický filozof): Ústava; Faidros (jak správně psát a mluvit), Aristoteles (Platónův žák): Poetika (názory na básně), Rétorika (o řečnictví)

c)   řečnictví (trojí řečnictví: politické - sdělovací prostředky, soudní - obhajoba, oslavné) - Démosthénes (filipiky - plamenné řeči proti Filipovi Makedonskému), Ísokratés (oslavné řečnictví)

 

III.Helénistické období (4. století - 1. století před Kristem, od dobytí Řecka Alexandrem Makedonským do expanze Říma)

1.   Drama

„nová komedie“ (vymizela politická satira a fantastické prvky, prosazuje se individualita a typy postav) - Menandros

2.   Poezie

pastýřské idyly - Theokritos

 

Římská latinská literatura (3. století před Kristem - 5. století po Kristu)

Římská latinská literatura je většinou nepůvodní, ovlivněná řeckou literaturou. Dlouho se překládaly řecké knihy a přejímaly se vyspělé řecké literární útvary. Římské písmo bylo převzato od Etrusků.

 

I.    Staré (archaické) období (3. století - 2. století před Kristem)

1.   Překlady (překlady řeckých literárních děl)

2.   Drama

římská komedie (navazovala na řeckou „novou komedii“, jsou v ní ale také domácí lidové prvky, příběhy z denního života, oblíbené téma - prohnaný sluha, či otrok, který svou lstivostí a mazaností získává pro svého pána milou) - Plautus: Komedie o hrnci (později i Moliére: Lakomec - postava Arpagona); Lišák Pseudolus (Shakespeare); Chlubný voják

 

II.  Klasické období „Zlatý věk“ (1. století před Kristem - počátek letopočtu)

Doba rozkvětu, krize a pádu římské republiky, období vlády císaře Octaviána Augusta.

1.   Próza

a)   řečnictví - Cicero (ideolog římské republiky, užíval dokonalý květnatý jazyk a vybroušený sloh, „cicerónova latina“ - dokonalý jazyk, vzor i pro humanisty v období renesance)

b)  paměti = memoáry - Gaius Julius Caesar: Zápisky o válce galské (psáno stručným a věcným jazykem)

c)   historická próza (římské dějiny od Aenea, přikrášleno) - Titus Livius

2.   Poezie - nejslavnější básníci

a)   Ovidius: Umění milovat (různé rady, poučné); Žalozpěvy (navazuje Machar: Tristium Vindobona); Proměny (asi 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny - Daidalos a Ikaros, sbírka končí proměnou Caesara ve hvězdu); Dido a Aeneas

b)  Vergilius (největší epický básník): Aeneis (epos o bájném trojském hrdinovi Aeneovi, který založil Řím, od něj měl pocházet rod císaře Octaviána Augusta - Vergilius byl podporován císařem)

c)   Horatius (psal především lyriku a oslavné básně = ódy): Ódy (např. Zlatá střední cesta - oslavuje průměrnost)

 

III.Postklasické období „Stříbrný věk“ (1. století - 5. století po Kristu - konec císařství)

V tomto období nastoupila tvrdá krutovláda císařů, umělci nemohli tvořit podle libosti. Lidé nepohodlní trůnu byli popravováni. Už v 2. století po Kristu nastupuje doba úpadku umění i literatury.

Próza

a)   filozofická próza (etická pojednání a jiné filozofické spisy, někdy i satira) - Seneca (stoický filozof, byl Nerónovým vychovatelem a byl donucen k sebevraždě): O blaženém životě, O duševním klidu, O vyrovnanosti mudrce

b)  historická próza (zachycení římských dějin, vyvýšení dobrého a zatracování starého) Tacitus: Historie; Letopisy

c)   satirický román - Petronius (zastával na Nerónově dvoře úřad arbiter = poradce a rozhodčí ve věcech vkusu a stylu): Satirikon (dochován jen ve zlomcích, děj umístěn do doby panování císaře Tiberia, vysmívá se ale současnosti, část Hostina u Trimalchiona - o zbohatlém a zhýralém propuštěnci, prozimetrie = střídání veršů a prózy)

·       satira - literární dílo, které užívá humoru a ostatních forem komična k tomu, aby zaútočilo na různé nedostatky lidských charakterů, nebo poměrů ve společnosti, a vysmálo se jim.

d)  epigramy (kritika význačných osobností) - Martialis, Iuvenalis

·       epigram - krátká útočná báseň s rychlým a ostrým vyhrocením v závěru (pointou)

 

Bible (Písmo svaté; „kniha knih“):

Základem křesťanství je bezesporu Bible, zvláště její část nazývaná Nový zákon. Přestože její druhá část, Starý zákon, se dobou i místem vzniku řadí do starověkého hebrejského písemnictví, je zařazena do středověké evropské literatury, aby nebyla porušena celistvost tohoto literárního díla. Obsahuje soubor biblických knih, popisujících pravidla židovské (resp. křesťanské) náboženské víry a morálky.

a)   Starý zákon (sepsán hebrejsky a z malé části aramejsky v průběhu 1. tisíciletí před Kristem) obsahuje historické, liturgické, právnické a umělecké texty. Tvoří ho 39 kanonizovaných (uzákoněných) biblických knih. Lze ho rozdělit na tři základní oddíly:

i.     tóra (neboli zákon, pentateuch, pět knih Mojžíšových) je úplně nejstarší částí celé Bible. Je v nich popsáno stvoření světa jediným bohem Hospodinem, příběh Adama a Evy, první zločin Kaina na Ábelovi, příběh o potopě světa, stavbě Babylonské věže a zmatení jazyků, příběhy izraelských praotců, vyvedení izraelského lidu Mojžíšem z Egypta, cesta do Zaslíbené země a vydání božího zákona (Desatera božích přikázání) a další zákony pro izraelský lid. Jména knih: Genesis = Zrození, Exodus = Vyjití, Levitikus, Numeri a Deuteronomium.

ii.   knihy prorocké pojednávají o dějinách Izraele, o jeho zajetí v Babylóně, o činech proroků a o předpovědi příchodu spasitele - mesiáše. Velcí proroci: Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, Daniel, a dalších dvanáct prorockých knih.

iii.  různé spisy tvoří několik knih s různými žánry i tématy. Žalmy jsou duchovní písně s náboženskou lyrikou; Královské knihy popisují dějiny Izraele a život významných králů Davida a Šalamouna; Šalamounovu píseň písní představuje pět svitků milostné poezie; kniha Přísloví; Jób; Kazatel, a další.

·       žalm - náboženský hymnus vzdávající díky a chválu bohu ve formě chvalozpěvu, obrací se k němu s prosbou o pomoc či vyslyšení přání.

b)  Nový zákon (byl sepsán řecky v době 1. a 2. století po Kristu) je křesťanskou částí Bible. Sestává se z 27 biblických knih. Základní oddíly Nového zákona jsou čtyři:

i.     čtyři evangelia (podle evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana) - církevně uznané soubory řeckých apoštolských textů vyprávějících o životě a učení Ježíše Krista. Pojednává o jeho narození, dospělosti, jeho činech, zázracích, jeho umučení, ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

ii.   Skutky apoštolské - vyprávění o Ježíšových učednících (apoštolech), o počátcích křesťanské církve a o šíření křesťanství.

iii.  epištoly (listy, dopisy) psané apoštoly vzniklým sborům, či osobám, nejvíce epištol bylo napsáno apoštolem Pavlem.

iv. Zjevení Janovo (Apokalypsa) - polomystický spis o konci světa a posledním soudu

Některé další biblické spisy nebyly kanonizovány. Jedná se například o Nikodémovo evangelium. Tyto knihy jsou označovány jako deuterokanonické či Apokryfy. První ucelený překlad Bible do češtiny byl uskutečněn až v 16. století v Kralicích na Moravě - Bible kralická.