Český jazyk - Renesance a humanismus ve světové lit.*

Autor: Jana Pešková

Č.3 Humanismus   a   renesance

 

Renesance - ( z fr. Renaissance = obnova, znovu zrození ) - společensko kulturní hnutí, které začalo ve 14.st. v Itálii a zasahovalo až do 16.st. Je spojeno s rozvojem umění a vůbec všech stránek lidského individua. Opírá se především o hodnoty antické kultury. Soustřeďuje se k reálnému bytí a jeho radostem. K nejtypičtějším žánrům této doby patří sonet, villonská balada, novela, esej a komedie.

 

Humanismus - ( z lat. Humanus = lidský ) - filozoficko etnické stanovisko, které velmi úzce souvisí s renesancí. Soustřeďuje se na člověka, jeho potřeby a schopnosti. Projevoval se ve vědě, společnosti a umění ve 14.-16. st. Humanisté uplatňovali zásadu ad fontes - až k pramenům, chtěli poznat antická díla přímým studiem, nikoli zprostředkovaně. Snažili se o návrat k vytříbené klasické latině a zároveň vytvářeli literaturu v národních jazycích.

 

Reformace - (z lat. Reformare = obnovit, přeměnit, přetvářet ) - hnutí, které se snažilo o nápravu římské církve. Jeho počátky spadají do konce 14. st.  A vývoj reformace se uzavírá až roku 1648 ( konec 30 leté války ). Evropa se rozdělila na část protestantskou ( reformovanou ) a katolickou ( protireformační ). Jan Hus, Martin Luther, Ulrich Zwingli, Jean Calvin

 

Od 14. st. můžeme nejdřív v Itálii, později i jinde v Evropě pozorovat kulturní hnutí, které znamenalo rozmach a změny v literatuře, umění, vědě a životě vůbec. V Itálii to bylo dříve, protože se rychle rozvíjela severoitalská a středo-italská města. Obrodné hnutí se snažilo na italské půdě obnovit kulturu, opíralo se o autoritu antického Říma. Prvními představiteli byli humanisté – studovali období antiky, objevovali zapomenuté památky a snažili se do života zavést antické kulturní hodnoty, tvůrčím způsobem je napodobovali, tyto snahy se projevovaly i ve vzdělání. Proces změn probíhal v různých zemích nestejně, tam kde docházelo k reformě církve se toto období označuje jako reformace – hlavním střediskem bylo Německo s Martinem Lutherem. V tomto období docházelo k objevování nových zemí, na počátku 16. st, byla poprvé obepluta zeměkoule, nejslavnější hvězdáři té doby ( Koperník, Galilei ) vyřkli teorii,že nikoliv Země, ale Slunce je středem sluneční soustavy. Rozšiřování nových poznatků výrazně pomohl vynález knihtisku ( Johan Guttenberg v roce 1450 ). Ve výtvarném umění se prosazoval antický ideál krásy lidského těla a umělci jsou mnohostranně nadaní ( Leonardo da Vinci, Rafael Santi, Michelangelo Buonarroti, Tizian Boticelli ).

 

q       ITALSKÁ LIT.

 

DANTE ALIGHIERI

- ve svých 9 letech spatřil o rok mladší dívku Bici Portinariovou, která se jako Beatrice stala jeho celoživotní osudovou láskou a inspirací. Filozoficky se vzdělával ve Florencii, Bologni .Kvůli politické činnosti bylo doživotně vypovězen z Florencie. Po téměř 20-letém exilu zemřel v Raveně, kde je také pohřben.

Dílo: Božská komedie = básnická epopej, kterou napsal v posledních letech života, původní název byl Commedia, přívlastkem božská ji nazval Boccaccio. Použil triády - 3 oddíly ( peklo, očistec, ráj ), každý je o 33 zpěvech, provázejí ho 3 průvodci, ohrožují 3 šelmy. Pomyslný děj začíná v noci ze zeleného čtvrtku na velký pátek roku 1300 a končí o půlnoci příštího pátku. V půli svého života zabloudí do lesa, kde ho ohrožují 3 šelmy. Z lesa se dostane do pekla, kde se básníka ujímá Vergilius. Dante se zde setkává s řadou známých osobností vede s nimi dialog. Peklo je rozděleno podle míry provinění a velikosti trestu. Z pekla se dostává do očistce, který má podobu ostrova s horou, kde se jej ujímá jeho milovaná Beatrice. Přivádí ho ke stromu poznání a je očištěn vodou z říčky Eunoé. Ocitá se před prahem ráje, putuje sférami blažených za nimiž leží empyreum - sídlo Boha a blažených. Zde je mu průvodcem Sv. Bernard. V díle vystupuje řada historických a mytologických postav ( Homér, Ovidius, Orfeus, Sokrates, Alexandr Veliký, řada papežů, … ). Symbolikou díle je cesta duše za spásou.

 

FRANCESCO PETRARKA

– Narodil se v rodině vyhnanců z Florencie. Studoval práva a theologii. Hodně cestoval, znal se s Karlem IV. A pobýval v Praze. Slavným se stal již za svého života. Byl znalcem antické literatury, dával překládat Platóna a Homéra.

Dílo: Africa = rozsáhlý epos

         Zpěvník = soubor 366 lyrických básní, téměř jeho celoživotní dílo. Většina z nich je věnována Petrarkově nenaplněné lásce a celoživotní inspiraci - paní Lauře. Její osobě vzdává hold skromnosti, ušlechtilosti, cudnosti a zároveň její kráse. Jeho cit se nemění ani po její smrti, uvědomuje si jak moc ji miloval. Zjevuje se mu ve snu, prožívá rozpor mezi smysly a rozumem, mezi tělem a duchem. Toto dílo ovlivnilo další vývoj evropské milostné lyriky, nejčastější formou básně je sonet ( lyrická báseň o 14 verších ).

 

GIOVANNI BOCCACCIO ( 1313 – 1375 )

- Je představitelem ranné renesance. Pocházel z Florentské měšťanské rodiny, věnoval se obchodu, krátce i diplomacii, především však literatuře. Přátelil se s Petrarkou, zemřel nedaleko Florencie. Napsal několik naučných latinských spisů. Dal podnět k překladu Homérových básní, italsky psal hlavně milostnou poezii a rolnické písně.

Dílo: Fiametta = milostný román

         Život Dantův = bibliografie, komentář k Dantově Božské komedii

         Dekameron = 100 novel, které jsou spojeny rámcovým příběhem. Společnost 7 paní a 3 mladíků uprchli z Florencie před morem na venkovské sídlo, kde si v průběhu 10 dní vypravovali příběhy.

         O oklamaném mnichovi = Ciapeplletto je hříšný muž, který při zpovědi nalže mnichovi, že je dobrák a ten jej prohlásí za svatého.

 

-pozn. (první překlad 11 novel - Hynek z Poděbrad na počátku 16. st.)

 

Niccolo MACHIAVELLI ( 1469 – 1527 )

- Politik, vojevůdce, filosof a spisovatel, pocházel z Florencie, kde většinu života politicky působil a také zemřel. Byl zastáncem pragmatického pojetí politiky ( účel světí prostředky ) a stoupencem silného autoritativního národního státu. Psal díla státoprávní, historická, novely a komedie.

Dílo: Vladař = uvažuje zde o typu ideálního panovníka a chápe ho v nestředověkém pojetí. Podle něj vladař není dobrý už jen proto že vládne z Boží vůle. Hodnotí jej podle toho, co dokázal vykonat pro veřejný zájem a dovoluje mu pro tento cíl použít jakoukoliv strategii.

         Dějiny Florencie, vlády a státu

         Karnevalové písně – poezie

         Mandragora = vzdělávací komedie. Mladý kupec Kallimach se zamiluje do Lukrécie, která je manželkou starého impotentního Mikuly Trholy, který se marně snaží mít potomka. S pomocí sluhy Syra se mladíkovi podaří vetřít do Mikulovy přízně a denně se stýkat s milovanou Lukrécií. Vydává se za Lékaře a připraví Lukrécii nápoj lásky z mandragory, který má přinášet plodnost. Mikulovi ale namluví, že kdo bude s Lukrécií spát první, zemře. S pomocí msti se tak mladý Kallimach stane jejím milencem. Komedie končí spokojeností všech zúčastněných. Komedie má 5 dějství, písňové vložky a veršovaný prolog. Charakteristiky postav jsou skvěle vykresleny, vystihují činorodé mládí a dogmatické stáří. Komedie vyjadřuje radost z plně prožívaného života.

 

TARGUATTO TASSO

Dílo: Osvobozený jeruzalém = nábožensko-hrdinské eposy, hlavní děj je o dobytí Jeruzaléma a božího hrobu křesťanským vojskem. Saracéni byli spolčeni s pekelnými mocnostmi a jejich nástrojem je krásná kouzelnice Armida. Jejím kouzlům propadlo mnoho rytířů křesťanského vojska, mezi nimi i Rinaldo. Armida ho vězní ve svém kouzelném zámku na ostrově, odkud je odveden rytíři Karlem a Ubaldem. Rinaldo zbaví kouzla začarovaný les a tím přispěje ke konečnému vítězství křesťanů. Zachrání Armidu před sebevraždou a přivádí ji na křesťanskou víru. V díle vystupuje kromě Armidy a Rinalda také mnoho jiných dvojic.

 

q       FRANCOUZSKÁ LITERATURA

 

FRANCOIS VILLON ( 1431 – 1463 )

Vlastním jménem Francois Montcorbier. Je pokládán za vůbec prvního moderního básníka a taky za jednoho z prokletých básníků. Narodil se v Paříži ve velmi chudé rodině. Vychovával jej jeho příbuzný - biskup, který mu umožnil vzdělání. Vystudoval theologii na pařížské Sorboně, vedl tulácký život vyděděnce. Často se dostával do konfliktů se zákonem, jeho život je naplněn mnohými záhadami. Pro přestupky byl několikrát souzen a vězněn. Hrozila mu smrt oběšením, ale díky vlivným přátelům byl jen vyhnán z Paříže. Místo jeho úmrtí není známo.

Dílo: Malý testament = odkaz, je tvořen 48 verši, vznikl roku 1456 před prvním vyhnanstvím z Paříže. Ironizuje milostné zklamání, různým lidem odkazuje co nevlastní, vysmívá se strážcům pořádku, provokuje a dělá si legraci z vážených občanů.

         Velký testament = Závěť, Villon zde účtuje se svým životem i se světem. S úsměvem i s nostalgií vzpomíná na své kumpány a příležitostné lásky, s výsměchem vzpomíná na ty, kteří mu ublížili, s ironií a rezignací uvažuje o smrti a umírání. Sbírka má 2023 veršů, nejdůležitější je Závěť.

          Balada v žargonu = psáno mluvou spodiny (vulgárně)

 

Francouzská ( Villonská ) balada - stala se pevnou formou lyrické poezie. Skládá se ze 3 strof o 7-12 verších a závěrečného poslání, které má poloviční rozsah o 4-6 verších. Envoi = poslání - je ukončeno veršem opakujícím se na konci každé strofy. Refrén zdůrazňuje jednu myšlenku, kterou ostatní verše balady rozvádějí. Villon důsledně tuto formu dodržoval . Navázal Nezval ( 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida ).

 

FRANCOIS REBELAIS ( 1494 – 1553 )

Narodil se jako syn advokáta v Touraine. Vychován byl v klášteře. Byl mnichem, světským knězem, ovládal 5 jazyků. Vystudoval lékařství a krátce se této profesi i věnoval. Vydával a redigoval právnické a lékařské spisy a druhořadé knihy. Záplava rytířských dobrodružných románů ho inspirovala k napsání satirické epopeje o 5 dílech.

Dílo: Gargantua a Pantagruel = první kniha vypráví, jak kouzelník Merlin stvořil dvojici obrů Gargantulla a Grang-Goussiera. Klisna je odveze na západ, kde se jim narodí statný a silný Gargantua. Středověký způsob jeho výchovy jej učinil hloupým, zasněným a oblbeným. Kniha končí vyprávěním o založení opatství v Thelému, v němž žijí lidé obojího pohlaví, jsou výkvětem krásy tělesné i duševní. Žijí svobodně a řídí se heslem dělej co chceš.V druhé knize je líčen osud Gargantuova syna Pantagruela. Jeho narození, universitní studia, přátelství s rozverným studentem Panugrem, který zná 63 způsobů jak si opatřit peníze, z nichž nejobvyklejší a nejčestnější je krádež potají provedená. Třetí kniha je věnována rozhovorům o ženách, manželství a líčí okolnosti Panurgovi ženitby. Čtvrtá kniha vypráví o fantastické cestě za božskou lahvicí, na níž poznávají mnoho utopických ostrovů ( divoký ostrov s jitrnicemi, ostrov větrů, papežimanů,…). O autorství páté knihy se vedou spory, je psána naprosto jiným stylem.V díle se střídají odborné výrazy s hovorovými, slovní hříčky, básnické vložky,…. Kniha plní naukové i zábavní poslání, vyjadřuje odpor proti askezi a středověkému učení. Má cit pro spravedlnost, bojuje proti pokrytectví, je protiválečně zaměřená a vyjadřuje lásku k životu.

 

PIERRE DE RONSARD ( 1524 – 1585 )

Psal lyrickou poezii, patřil k básnickému seskupení Plejáda. Programově navazoval na antickou poezii.

Dílo: Sonety Heleně

         Lásky

 

MICHAL DE  MONTAIGNE ( 1533 – 1592 )

Je zakladatelem literárního žánru eseje, ve svém díle vysvětluje svůj názor na svět a ideál člověka je pro něj vyrovnaný a moudrý člověk, který umí přemýšlet a umírněně užívá darů života. K sobě je kritický, k ostatním velkorysý.

Dílo: Eseje = soubor textů, nejznámější je Umění žít

 

Esej - pomezní druh umělecké prózy, pojednává o odborném tématu zejména z oblasti humanitních věd osobitým stylem. Problém se v něm sděluje bez poznámkového aparátu a autor zdůrazňuje své vlastní názory.

 

q       ŠPANĚLSKÁ LITERATURA

 

MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA ( 1547 – 1616 )

Nejznámější španělský renesanční autor. Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice, bojoval v námořní bitvě proti Turkům. Dostal se od Alžírského zajetí, strávil tam 5 let, než byl vykoupen. Měl velké dluhy, byl

exkomunikován z církve a uzavřel nerovné manželství. V boji byl zraněný do levé ruky. Zemřel v Madridu.

Dílo: Život v Alžíru = autobiografické drama

         Žárlivý stařík

         Zázračné divadlo = mezihra

         Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha = 2 dílný román. Hl.p. je pohublý rytíř smutné postavy pomatený četbou rytířských románů. Chce obnovit slávu potulného rytířstva a proto se na svém vyzáblém Rocinantovi ( nádherný kůň ) spolu se svým poživačným a odmlouvajícím zbrojnošem Sanchou Panzou vydá do světa aby konal hrdinské činy na oslavy vysněné dámy svého srdce Dulcinei z Tobosa. V románě vystupuje 669 postav. Prožívá různá dobrodružství, přes četné neúspěchy se nevzdává a vždy znovu podstupuje nový boj za svůj ideál. Vrací se domů, kde ze svého poblouznění vystřízliví a zemře. Humanistický názor a nadčasové podobenství o  místu a údělu člověka na světě.

 

Donquichotský typ - člověk, který jedná pošetile a usiluje o ideální stav. Svou opravdovostí kladně působí na ostatní.

Ve 20. st. se v české literatuře objevila postava Dona Quiota v díle Viktora Dyka ( Zmoudření Dona Quiota ), Františka Halase ( Don Quiot bojující ) a Vladislava Vančury ( Občan Don Quiot )

 

LOPE Félix DE VEGA Carpio ( 1562 – 1632 )

Narodil se v Madridu ve šlechtické rodině, bývá pokládán za zakladatele španělského národního dramatu.Od dětství projevoval literární talent a dobrodružné sklony. Jeho život byl naplněn skandálními milostnými pletkami. Pro množství svých děl byl označován za div přírody. Zemřel v Madridu. Psal poémy, básně, romány, ale slávu získal jako dramatik ( náboženské, historické i současné, komedie pláště a meče = lásky a cti ).

Dílo: Dorotea = milostný román s autobiografickými prvky

         Zahradníkův pes = mravoučná komedie

         Chytrá milenka = mravoučná komedie

         Sedlák svým pánem = mravoučná komedie

         Fuente ovejuna = ovčí pramen - námětem byly skutečné události. Do vesnice se vrací komtur Goméz z vítězného boje, ale utlačuje vesničany a obtěžuje všechny dívky a ženy ve vesnici. Usiluje o starostovu dceru Lukrécii, která se má vdávat. V den svatby jejího otce potupí, nechá týrat jejího ženicha a zneuctí ji. Vesničané se vzbouří a komtura zabijí. Při krutém vyšetřování činu všichni berou vinu na sebe. Don Rodrigo, královský vyšetřovatel, poznal všechny komturovy viny i vzpouru vesničanů a udělil jim milost. Při osvobozujícím rozsudku na jeho dotaz kdo je vinen všichni odpovídají: „My, Fuente Ovejuna!“. Tato hra řeší otázku viny a trestu a obhajuje čest kolektivního hrdinství lidu.

 

 

 

 

q       NIZOZEMSKÁ LITERATURA

 

Erazmus z ROTTERDAMU ( 1466 – 1536 )

Vlastním jménem Gerard Gerards. Narodil se v Rotterdamu, usiloval o syntézu antiky a křesťanství. Měl kritický postoj k církvi a duchovenstvu.

Dílo: Chvála bláznovství = satira, věnoval ji Thomasu Moorovi. Bláznivost zrozená z Boha, bohatství a nymfy mladosti má družky opilství, nevzdělanost, podlézavost a egoismus. Zesměšňuje tehdejší vzdělávací systém - scholastiku. Bláznivost dokazuje, že činy jedinců i společnosti ovládá pošetilost. Kritizuje tak chyby vládců, theologů a i některých učenců. Český překlad stvořil na počátku 16. st. Řehoř Hrubý z Jelení.

„Jen největší blázni se domnívají, že štěstí člověka spočívá ve věcech, nikoli, štěstí člověka spočívá v mínění o věcech, v tom, co si kdo o nich myslí a jak se na ně dívá… “

 

q       ANGLICKÁ LITERATURA

 

WILLIAM  SHAKESPEARE ( 1564 – 1616 )

Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, rodina rukavičkáře, získal základní vzdělání na místní latinské škole. V 18 letech si vzal starší dívku. Brzy po svatbě se jim narodila dcera Zuzana a do roka dvojčata Judit a Hamnet ( brzy zemřel ). Nevíme proč a kdy odešel Shakespeare do Londýna, kde se věnoval divadlu. Začínal jako herec, později upravoval starší hry, pak se stal spoluvlastníkem divadla Globe, které se těšilo královské přízni a pro které napsal většinu svých děl. V tehdejší době byla královnou Alžběta I. à 16.-17. st. Alžbětínské divadlo. Později se Shakespeare vrátil do svého rodiště, kde také zemřel. Je autorem 37 děl, které lze rozdělit do několika období.

I. období ( 1590 – 1600 ) - píše hlavně komedie

             Zkrocení zlé ženy = jedna z prvních Shakespearových komedií, kde je efektivním způsobem využito různých žánrů. Prolíná se zde skutečnost se zdáním a iluze s realitou. V úvodu najde vznešený lord na polní cestě opilce Christophera Vykuka a pro své pobavení jej nechá odnést do svého paláce, kde ho převlékne a namluví mu, že jeho minulost byla sen a nyní je mocným velmožem. Kočovní herci zahrají před vykukem Zkrocení zlé ženy: O ruku dcery padovského velmože Baptisty, krásné Blanky, soupeří několik nápadníků. Baptista ji však nechce vdát, dokud bude svobodná jeho prvorozená a hubatá dcera Kateřina. S tou se rozhodně oženit vtipný, bujný a silácký Petruccio. V den svatby ji odveze na svůj statek na venkov. Kateřina pozná, že vzdor a hněv nemají cenu. Vrací se do Padovy, kde se zatím tajně vdala její sestra Blanka. Novomanželé uzavřou sázku, čí žena je nejposlušnější. Vyhrává Kateřina, která udělí všem ženám lekci správného chování.

             Sen noci svatojánské = poetická komedie, která byla napsaná jako svatební hra. Prolínají se tu 3 dějová pásma ( svět opojné lásky několika mileneckých párů, čarovná atmosféra přírodních sil a reálný svět venkova ). Děj se odehrává v lede poblíž Athén v noci na 1. máj. Hlavními postavami jsou athénský vévoda Théseus, který se chytá ke svatbě a královnou amazonek Hippolytou , skřítek Puk a řada dalších. Po mnoha zápletkách vše skončí mnohonásobnou svatbou.

             Romeo a Julie = milostná tragédie vypovídající o nešťastné lásce Montekova syna Romea a Kapuletovy dcery Julie. Oba mocné rody se navzájem nenávidí a rozdělují Veronu na 2 nepřátelské tábory. Benvolio, Romeův přítel, na něm vyzví příčinu jeho samotářského chování. Romeo je zamilován. Mezitím hrabě Paris požádá o ruku 14-ti leté Julie a  při té příležitosti je u Kapuletů noční slavnost, kam se vydají i Benvolio, Romeo a Merkucio v maskách. Romeo spatří Julii a okamžitě zapomene na Rosalindu a pozná, co je to skutečná láska. Julie cítí to samé. Oba milenci se pak setkávají na zahradě Kapuletova domu, kde si slibují věrnou lásku. Julie si přeje tajnou svatbu, myslíc si, že tak usmíří oba rody. Mezitím Tybalt, příbuzný hraběnky Kapuletové v souboji probodne Merkucia, za což ho Romeo zabije, pak je vypovězen z Verony, kde se zatím chystá sňatek Julie s Parisem. Julie hledá oporu v knězi Lorenzovi, ten jí nabídne uspávající lék, jenž ji dočasně uvede v zdánlivou smrt. Vysvětlující dopis nedojde, proto se  Romeo v hrobce otráví, Julie se pak probodne  Romeovou dýkou. Teprve nad hrobem milenců uzavírají otcové smír.

             Mnoho povyku pro nic - komedie

             Kupec benátský - komedie

             Jindřich VI. - historické

             Richard II. – historické

             Richard III. – historické

             Jindřich IV. - historické

             Julius Caesar - historické, končí sebevraždou spiklenců. Marcus Aurelius vzburcoval lid ke vzpouře, která vedla k občanské válce. Julius Caesar zemřel pro svou pýchu.

             Trolius a Cassandria - historické

             Koriolanus - dva vznešení příbuzní

              Venuše a Adonis =

              Znásilnění Lukrécie =    epické básně

              Fénix a hrdlička =

              Král Jan =

              Jindřich V. =        historické

              Jindřich VII. =

             

              Dva šlechticové veronští

              Marná lásky snaha  =            komedie

              Jak se vám líbí =

              Půjčka za oplátku =

 

II. období - ( 1600 – 1611 ) - v tomto období psal většinou tragédie, asi pod vlivem svých životních událostí

 

              Hamlet, kralevic dánský = tragédie, Shakespeare uved na scénu nerozhodného člověka: rád by napravil zlo, ale má pochybnosti o svém konání. Hamlet se dozvídá, že strýc Claudius v touze po moci zavraždil Hamletova otce, stal se králem a vzal si za ženu manželku zavražděného.Hamletovi se zhroutil svět dosavadních hodnot, nedůvěřuje svému okolí, ani sám sobě. Smrt otce nakonec pomstí. V nerovném boji  Hamlet zvítězí, ale je smrtelně raněn.

              Othello, benátský mouřenín = tragédi e se stala symbolem žárlivosti. Tuto vlastnost má Jago, který se projevuje jako závistivec a obratný stratég v manipulování s lidmi. Jeho intriky způsobí, že Othello podezřívá svou ženu z nevěry a nakonec ji uškrtí. Konflikt hry lze aktualizovat jako střet 2 kultur a temperamentů. Desdemona  a Othello jsou natolik odlišní, že jejich milostné štěstí nemůže být trvalé.

              Král Lear = Britský král Lear se rozhodne rozdělit majetek mezi 3 dcery: Goneril, Regan, Kordélii ¨podle toho, jakými slovy dokážou vyjádřit svou lásku k němu. Nenávist si vyslouží Kordélie, která na rozdíl od svých sester odvážně odpoví. Musí opustit zemi. Lear se pro své dcery stane přítěží a je vyhnán do bouře. Pozdě získává představu o skuteční lidské nouzi. Zešílí, před smrtí je zachráněn šaškem Glosrem. Nakonec o něj pečuje Kordélie, která se v nepřítomnosti svého muže postavila do čela vojska, ale prohrála konečnou bitvu, je oběšena. Její sestry zahubí žárlivost, Lear zemře steskem a žalem. Zůstávají akorát manželé, aby nesli tíhu této těžké doby.

„Tady máš obraz moci v plné kráse: Psa, když má úřad, lidé poslouchají.“ „Toť kletba doby, že pomatení vedou slepce.“

              Macbeth = tragédie, hlavní postava touží po absolutní moci, námět se ze Skotských dějin, Macbeth se postupně stává zločincem.

              Veselé paničky Windsorské =  veselohra

              Dobrý konec věe napraví = veselohra

              Večer tříkrálový = veselohra

              Timor athénský = historická

              Antonius a Kleopatra = historická

 

III. období - ( 1610 – 1616 ) - konec pesimismu a vyrovnání se se životem

              Cymbelín

              Bouře - poetické drama,ve kterém se setkává utopie a skutečnost, vztahy mýtů a umění

              Zimní pohádka - poetické, objevuje se v něm ČR

              Sonety - sbírka milostné lyriky, 154 sonetů je rozděleno do 2 tematických skupin. Sonety 1-126 jsou věnovány přátelství stárnoucího básníka a jeho mecenáše, mladého a rozmařilého šlechtice. Sonety 127 – 154 jsou věnovány černé paní, která se nejdříve objevuje jako básníkova milá, ale odloudil ji přítel. Básník prožívá tragický vztah k ní. V závěru jsou 2 mytologické sonety pochybného autorství.

 

Množství důkazů nasvědčuje tomu, že W.S. byl pravděpodobně Edvard de Vere, 17. šlechtic v Oxfordu. Když W.S. žil, nikdo ho nepokládal za dramatika. Jeho jméno (jako autora) se objevilo až roku 1623 ( 7 let po jeho smrti ). Za vlády Alžběty I. Již existoval knihtisk a dochovalo se mnoho písemných materiálů. Ovšem pokud se jedná o W.S. našlo se pouze 30 drobných informací, ale žádná z nich o něm nehovoří jako o básníkovi, dramatikovi, či herci.

 

JOHN DONNE ( 1527 – 1632 )

Současník W.S., jeho dílo bylo souborně vydáno až po smrti.

Dílo: Písně a sonety - verše podobné tvorbě Michelangela. Jsou to reflexní básně, ve kterých se pokouší vyjádřit pocit nicoty. Sonety není typický, spíše milostná báseň.

          Svaté sonety

Část jedné jeho básně použil Ernst Hemingway ve svém románě Komu zvoní hrana.

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe…smrtí každého člověka je mě méně, neboť jsem část lidstva a proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

 

 

q       SLOVANSKÁ LITERATURA

 

Chorvatská literatura - byla ovlivňována italskou kulturou, psána chorvatsky, italsky a latinsky

 

Polská literatura - ovlivněna italskou kulturou.

 

JAN  KOCHANOWSKI ( 1530 – 1584 ) 

Napsal cyklus básní Trény, který vyjadřuje bolest nad smrtí malé dcerky