Český jazyk - Realismus (2010)

Autor: Alena Svačinová

 Znaky:

1. Kritický (další podoby ve 20. století) chce kriticky zobrazit společenské doby, která je spojena se vzestupem měšťanské třídy – hlavně jeho podnikatelské vrstvy

2. Úloha autora – „vševědoucí“ typ = objektivní pozorovatel reality

3. Hlavní postavy – vyvíjí se – mění se v průběhu děje, většinou obyčejní lidé ze střední vrstvy společnosti – metoda typizace

4. prostředí – perfektně vystižen kolorit prostředí, množství odpozorovaných detailů

5. Žánry – drama a společenský román – tzv. „balzacovský“ typ, ve 20. století vystřídán „novým“ románem – J. Joyce, M. Proust

Francie:

Honore de Balzac – tvůrčí záměr – Lidská komedie (asi 100 románů)

• Otec Goriot, Ztracená iluze, Lesk a bída Kurtyzán

Gustave Flaubert – Paní Bovaryová

Anglie:

Charles Dickens – Anglie po průmyslové revoluci, často dětští hrdinové Oliver Twist

• David Copperfield

• humoristický román na pokračování Kronika Pickwikového klubu

Sestry Bronteovy – Charlotta – román Jana Eyrová

• Emily – román Na větrné hůrce

• autorky ovlivněny životem v málo obydlené oblasti Yorkshiru, nesplněné sny o založení dívčí školy

Rusko:

Nikolaj Vasiljevič Gogol – satirik, román Mrtvé duše, drama Revizor

Ivan Alexandrovič Gončarov - román Oblomov – typ „zbytečného člověka“ VYSVĚTLI

VELKÉ TÉMA RUS LIT. ZAPOČATÉ JIŽ PUŠKINEM

Anton Pavlovič Čechov – tvůrce lyrického dramatu – Višňový sad, Ivanov

Fjodor Michaljovič Dostojevskij – psychologické romány Idiot, Zločin a trest

Lev Nikolajevič Tolstoj – filozof, přizpůsobil se životu ruského „mužika“ v Jasné

Polyaně

• romány Vojna a mír, Anna Kareninová

Norsko:

Henrik Ibsen – ředitel divadla v Oslu

• divadelní hry Nora, Divoká kachna, Peer Gynt

POSTAVY UMĚLECKÝCH DĚL:

Chlestakov – Revizor – mystifikátor, který se vydává za revizora

Čičikov – Mrtvé duše – skupuje mrtvé duše nevolníků, vydává se za obchodníka

Raskolnikov – Zločin a trest – psychologická postava, zabije lichváře, obhajoba zda je vinen či ne

Myškin – Idiot – Dostojevskij – slavný román, hlavní postavou je kníže Lev Nikolajevič Myškin (lev a myš) – člověk, který v sobě má sílu lva, ale na 2. straně je tak trochu šedá myš. Je nemocný, padoucnicí, dlouho se léčil ve Švýcarsku, po letech se vrací do Petrohradu, je jiný než tamní společnost (jiné myšlení, oblečení). Padoucnice = nemoc géniů (např. César). Myškin je génius opravdovosti, lidské přirozenosti, je to člověk který ví, že nebude dlouho žít, čím dál častější záchvaty padoucnice, když dostává jeden ze záchvatů, vidí celý svět na dlani a je schopen chápat podstatné věci života. Petrohradská společnost je zmítána vášnivými vztahy (řeší se láska, majetek, postavení ve společnosti). Seznamuje se postupně s celou společností, na jeho hlavu se sypou všechny city. Další postavy: Parfen Rogožin, Gaňa Ivolgin přátelí se s Myškinem a 2 ženy Nastasja Filipovna (osamělá romantická kráska, hrdá, ostatními však nazývána lehkou děvou, byť to není pravda) a Aglája, nejmladší dcera generála Jepančivova. Děj je velmi složitý, pomalý, obraz ruské společnosti (snobská, která žije z práce druhých). Rusko zrušilo nevolnictví až 1870 téměř o 100 let později než u nás. vyšší společenská vrstva žila jen společenským životem, nic nedělala. Myškin nakonec neví, kterou z obou žen si vybrat: nemiluje ani jednu z nich, jednu si přece jen vybere aby je usmířil

Rochester – Jana Eyrová - Charlotta Bronteová – hlavní postava románu Jana Eyrová (ta je vychovatelka jeho malé dcery), pan Rochester je tajemná osobnost, je často na cestách zamilují se do sebe, on je však ženat (manželka je pomatená žena). Jana odchází když se dozví o manželce, R. žena založí požár, R. oslepne při záchraně dcery a majetku, jeho žena uhoří, Jana se po letech vrací ke starému R.

Rastignac – Otec Goriot – Honoré de Balzac – hlavní postavou Evžen Rastignac, který přichází do Paříže, aby udělal kariéru, stará se o otce Goriota (dobrosrdečného vesničana, o které se jeho 4 dcery nestarají, chodí si k němu akorát pro peníze), později se po smrti otce Goriota mění v dravého, bezohledného maloměšťáka

Naturalismus: vychází z kritického realismu, záměrně zkoumá život tzv. čtvrtého

stavu (otřesné životní podmínky – bída, nemoci)

• kritika lhostejnosti – zvláště měšťanstva k osudům nemajetných vrstev

• autor ve shodě s postojem realistického autora, zůstává nestranným pozorovatelem

• kolébkou Francie

• Emile Zola – Zabiják, Nana, Břicho Paříže

• Guy de Maupassant – především povídky Kuličky, román Miláček

Realismus v české literatuře:

1.VĚDECKÝ – snaha dát české vědě kvalitní základ, zbavit ji patosu NO

• založení české akademie věd

• Ottův slovník naučný

• spory o RKZ – znovu oživeny spory o pravosti či nepravosti domněle staročeských památek, požadavek nových chemických zkoušek

• odpůrci RKZ – Jan Gebauer (jazykovědec)

• Antonín Vašek (otec Petra Bezruče)

• Jan Herben (redaktor časopisu Čas)

• Tomáš Garique Masaryk

2.UMĚLECKÝ

Drama – linie Tylova lidového divadla přináší výraznou návaznost na jevištní

charaktery, napětí a emoce, využití nářečí, zvlášť moravskoslezské

• Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša

• Gabriela Preissová – Její Pastorkyňa, Gazdina Roba

• Ladislav Sptroupežnický – Naši Furianti

• školy 2. poloviny 19. století (májovci, ruchovci, lumírovci) se soustředily spíše na poezii a prózu, méně si dobyly uznání obecenstva a divadelní kritiky v oblasti dramatu

• teprve realističtí autoři kteří navázali na linii Tylova lidového divadla se dočkali výrazného úspěchu

• Jejich tvorba přinesla: silné jevištní charaktery, napětí a emoce a výstižně zobrazené prostředí (časté využití nářečí)

Próza s venkovskou tématikou

• autoři zavrhovali v souladu s evropským realismem např. formalistní umění J. Vrchlického a vůbec Lumírovce, kteří svou tvorbu chápou jako službu umění, realisté tu věnují pozornost patriarchálnímu rázu české vesnice

• Podkrkonoší – Karel Václav Rais – Kalibův zločin, Zapadlí vlastenci

• Jižní Čechy – Josef Holeček - Naši

• Východní Čechy – Tereza Nováková – Na librově gruntě

• Domažlicko – Jindřich Šimon Baar – Paní komisarka

Próza s historickou tématikou

Alois Jirásek (*1851 † 1930)

• narozen v Hronově stal se středoškolským učitelem v Litomyšli, později v Praze, skromný venkovský způsob života uprostřed rodiny, veřejné vystoupení až v roce 1917 – podpis pod manifest za samostatný poválečný národ

• svou historickou beletrii završil národně buditelskou tradici celého 19. století, navázal na koncepci F. Palackého

• zachytil především dobu husitskou, ale i pobělohorskou a dobu NO

Tvorba:

a) tři trilogie – Mezi proudy - vznik českého reformního hnutí, doba Václava II.

• Proti všem – založení Tábora, vznik husitského hnutí, postava kněze Bydlinského

• Bratrstvo – postupný rozklad husitů, dohasínání ideálů

• Husitský král – nedokončeno, o Jiřím z Poděbrad

b) Temno – pobělohorská doba, rekatolizace, postava pátera Koniáše (jezuita, sepsal

seznam českých knih k upálení)

• pozdější zneužití názvu románu pro celé české baroko z důvodu vzestupu moci katolické církve

c) F.L. Věk – NO nejen v Praze, ale i na venkově (Dobruška)

• vznik českého divadla (V.Thám), Česká expedice

d) Psohlavci – doba pobělohorská, boj Chodů za stará práva proti vrchnosti – Lasninger

řečený Lomikar, postava Jana Sladkého Koziny

e) Filosofská historie – revoluce 1848 v Litomyšli, studentské prostředí

f) Staré pověsti české – od pohanských začátků a příchodu praotce Čecha na horu Říp

až do doby Přemyslovců

g) Lucerna – pohádková divadelní hra, práva a povinnosti šlechty

Umět srovnat kroniky: Libočan vs. Kosmas - Jirásek čerpá z obou