Český jazyk - Počátky realismu v české lit. (IV.období NO)*

Autor: Jana Pešková

- Spisovatelé se začínají obracet k životu prostého lidu

- Literatura má být určena nižším lidovým vrstvám

- Věnují se problematice venkovské, sociálním rozdílům

- Zájem o městskou chudinu a rozpory ve městech (Němcová - ovlivněna Nebeským)

- U nás se česká realistická literatura začíná objevovat v období 40.let 19.století (ve světě jsou to 30.léta 19.století). Celá česká společnost se upevňuje a přes veškerou zaostalost státního a politického zřízení se rozvíjí průmyslové podnikání, spoje a doprava. Společnost na tomto stupni vývoje má zájem nejen o dobré či špatné příklady, ale i o skutečnou analýzu společenského stavu.

- Ve světové literatuře se ve 30.letech začíná prolínat romantismus s realismem. V české literatuře takový stav dosud nenastal. Ale literární kritika ve 40.letech požadavek realismu již signalizovala. V roce 1844 vystupuje romantický básník Václav Bolemír Nebeský s požadavkem zkoumání a realistického zachycení života venkovského lidu. O rok později pak přichází Karel Havlíček Borovský se svou kritikou Tylova Posledního Čecha. Havlíček v ní sice výslovně nežádal realismus v literárním díle, ale požadoval ho v národním životě.

Karel Havlíček BOROVSKÝ - * v Borové u Přibyslavi, gympl, FF a kněžský seminář. Byl vyloučen, jako vychovatel do Ruska. Jeho počáteční nadšení bylo vystřídáno rozčarováním a ztrátou všech iluzí. Po návratu jako novinář, 1848 zakládá Národní noviny. Názor: noviny mají i vychovávat. Jeho noviny zakázány ---- začal vydávat Revue Slovan. 1851 byl nedobrovolně dvezen do Brixenu v Tyrolsku. (Tam vznikly jeho nejznámější básnické skladby.) 1855 se s podlomeným zdravím vrací do Čech a o rok později umírá. Jeho pohřeb se stal tichou manifestací. B.Němcová mu na hrob položila trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Epigramy = začal psát za svého pobytu v Rusku (5 oddílů věnovaných Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu.)

Král Lávra = král si každý rok nechává ostříhat vlasy, holiče dá vždy popravit. Jednou na řadu přijde mladík. Matka za něj u krále prosí, on svolí, ale za podmínky, že mladík nikomu neprozradí, co o králi zjistí. (Má oslí uši.) Holič to nevydrží, pošeptá to vrbě, z proutku vrby si králův hudebník udělá kolíček do basy. Když hraje na plese, všichni se to tak dozví. Nejdříve se smějí, ale pak si uvědomí, že mu uši sluší a že mu neubírají nic na jeho moudrosti.

Křest svatého Vladimíra = Děj se zdánlivě odehrává v dávných dobách - pro oklamání cenzury. Ve skutečnosti jde o kritiku rakouské vlády, církve, výsměch a ironii

Tyrolské elegie = Nejvíce ceněné, ale nedokončené dílo. Básnický popis jeho zatčení a cesty přes zimní Alpy do Brixenu. Své zážitky líčí proto, aby mohl vyjádřit hluboké opovržení rakouskou vládou i panovníkem. Pranýřuje pokrytectví vlády.Vyjadřuje tragédii vlastního života i národa.

Dílo: V zámku a podzámčí = hl.p. je kluk Franta, stará se o psa zámecké paní. (Pes se má lépe než on.) Paní onemocní cholerou, to změní její žebříček hodnot, na chudé je teď milejší.

Divá Bára = Pojednává o dceři obecního pastýře Jakuba, kterou vesničané označují za divou - Bára totiž vyrůstala ve volné přírodě, odlišovala se od ostatních, pomohla přítelkyni Elišce, které měla být násilím provdána za doktora Slámu. Vesničané se však rozhodli ji potrestat a zahnali ji do márnice odkud ji vysvobodil až zamilovaný myslivec. Vše končí smířlivě - sňatkem Elišky a jejího pravého milého a Báry a myslivce.

Pan učitel

- básník a žurnalista, člen augistiniánského řádu. Rozešel se s církví, emigroval do USA.(Tam zemřel). Přátelil se s Němcovou, pro kterou publikoval Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu.