Český jazyk - Národní obrození - I.,II.období*

Autor: Jana Pešková

     Č.7  NÁRODNÍ OBROZENÍ

 

-         spol.vývoj, datuje se vládou Josefa II. (1718 – 1790), díky jeho reformám Josefa (toleranční patent a zrušení nevolnictví) se lidé z venkova   začali stěhovat do měst a chtěli, aby jejich děti chodily do škol, ale tam se učilo pouze v němčině (čeština se používala jen na venkově) Þ uvědomění potřeby obnovit češtinu

-         čeština se v této době používá pouze na venkově, nejsou vydávány žádné české knihy

-                     tato situace vyburcovala česky cítící inteligenci k úsilí o změnu.Toto hnutí označujeme jako NÁRODNÍ OBOROZENÍ. Rozumíme tím proces, který vedl k záchraně českého jazyka a lit. A později také k národní emancipaci.

-                     4 fáze: I.období    (1780 – 1805)

                  II.období   (1805 – 1830)

                  III.období  (1830 – 1848)

                  IV.období  (1848 – 1861)

 

I. OBDOBÍ

-                     lze také označit jako obranné období. Cíl = zachovat existenci českého jazyka.

-                     Vydávána díla na obranu češtiny (např.:Karel Ignác Thám – Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhovačům)

-                     1773 – 1774 = založena Soukromá spol.nauk

-                     vzniká kritické dějepisectví (chce podat nezaujatý obraz českých dějin)

-                     vydána Hájkova kronika česká a Nová kronika česká (Fr.Pelcl)

-                     1789 = V.M.Kramerius založil Krameriusovy c.k. pražské poštovní noviny a nakladatelství Česká expedice.

 

ČESKÉ DIVADLO

- 1786 = první původní česká hra Břetislav a Jitka - Václav Thám

- 1789 = postaveno nejstarší české vlastenecké divadlo Bouda (vyhořela, dolní část Koňského trhu - Václavské náměstí)

- 1824 - 1834 = činohra ve Stavovském divadle (české stavy jej odkoupili od Nosticů, dnes Nosticovo) se profesionalizovala, vedl ji Jan Nepomuk Štepánek, česky se hrálo jen v neděli odpoledne a od 28. září do první jarní setby

- 1825 = premiéra první české opery Dráteník - František Škroup

- 1834 = premiéra Fidlovačky - Josef Kajetán Tyl (text), František Škroup (hudba), Tyl ji napsal u lůžka své nemocné manželky, byla hrána několikrát a potom zapomenuta, po asi 50.letech znovu objevena a r. 1918 se píseň slepého houslisty Mareše stala státní hymnou Československé republiky.

 

Jan Nepomuk Štěpánek

ü      přední tvůrce českého divadelního života. Dramaturg, režisér a ředitel Stavovského divadla. Prosadil, že se česká předst.hrála alespoň o svátcích a v neděli.

 

Václav Thám

ü      plně se věnoval divadlu, byl neklidný, nespolehlivý, herec a režisér, z divadla vyhozen pro opilost, stal se kočovným hercem, nevíme, kde zemřel.

 

Václav Kliment Klicpera

ü      dramatik, jeho hry (rytířské, později je parodoval) určeny ochotníkům. Jeho hry pak pronikají do všech divadel jako hl.program.Učil J.K.Tyla.

ü      dílo: Hadrián z Římsů = parodie rytířských děl, k jeho nejzdařilejším

               Rohovín čtverrohý = fraška, zesměšňuje poměry na maloměstě

               Veselohra na mostě = vtipně kritizuje dobovou morálku

               Každý něco pro vlast

 

Prokop Šedivý

ü      psal tzv. lokální frašky = dramatický typ s místy až obhroublým humorem. Děj se odehrává v místně přesně určeném prostředí.

ü      Dílo: Masné krámy

                Pražští sládci

                České Amazonky = vyprávění o dívčí válce

 

POČÁTKY NOVOČESKÉHO BÁSNICTVÍ

Poezie si ve srovnání s prózou a divadlem kladla vyšší umělecké ambice. Průkopnický význam měl 2 svazkový almanach ,,Básně v řeči vázané´´ (autor-V.Thám)

 

Puchmajerova básnická družina – dodržovali zásady sestavené Dobrovským. Označovali se jako 1.česká básnická škola. Do české poezie uvedli žánry jako ódu, baladu, komický, hrdinský epos.

 

Antonín Jaroslav Puchmajer

ü      Překládal La Fontainovy bajky.

ü      Dílo: Vrána a liška

                Rýmovník

 

Šebestián Hněvkovský

ü      U čtenářů oblíben pro své sentimentální balady = cílem je probudit soucit čtenářů s osudem hlavních hrdinů

ü      Dílo: Vnislav a Běla

 

Josef Dobrovský

ü      Narodil se v Rakousku, po přestěhování do Čech se teprve na gymplu naučil česky. Studoval filozofii a teologii. Byl vychovatelem v rodině hraběte Nostice. Vykonal hodně zahran.cest, kde hledal české památky odcizené během 30ti-leté války. Celý život trpěl nervovou chorobou. Pro zálibu v modré barvě – přezdívka Modrý Abé.

ü      Dílo: Německo – český slovník = 2 díly

                Dějiny české řeči a literatury

                Zevrubná mluvnice české řeči = usiluje o upevnění spisovné normy češtiny, zároveň pochybuje, že  by mohla plnit fci.náročné lit.

                Slawin,Slovanka

                Základy jazyka staroslovanského = tímto dílem se stal Dobrovský zakladatelem slavistiky, ta měla pro NO velký význam – poznáváním kultury slovanských národů posilovala národní sebevědomí

 

Václav Matěj Kramerius

ü                  Je hl. představitelem myšlenky výchovy přes knihu. Založil nakladatelství Česká expedice a Krameriusovy c.k. pražské poštovní noviny.

 

II.OBDOBÍ

V tomto období vystupuje generace Jungmannova. Klade si vyšší cíle než generace Dobrovského. Vznikaly překlady, které měly českému čtenáři zpřístupnit vrcholná díla světové lit. Toto období mělo národní charakter. Pro obrozence byl  Čechem pouze ten, kdo mluvil česky.

-  r. 1818 založení Národního muzea

-  r. 1831 vznik Matice české - spolek, který financoval začínající spisovatele

 

Josef Jungmann

ü      Ředitel na gymnáziu v Praze, všestranný člověk – básník, překladatel, jazykovědec, lit.historik. Snažil se dokázat, že čeština je schopna vyjádřit náročná a složitá umělecká díla. Přeložil např. Ztracený ráj od Johna Miltona.

ü      Dílo: Historie literatury české = zachycení jednotlivých vývojových etap české lit.

                Slovník česko – německý = 5 dílů, měl kodifikovat tehdejší lexikální normu češtiny, čerpal ze  

                ,,staré češtiny´´ (vytvořil slova: běloch, černoch, jas, svit, záře, cit…)

                Slovesnost  = 1.česká teorie lit. (i učebnice)

 

Jungmannova generace = Ant.Marek, J.E.Purkyně, J.Sv.Presl (názvosloví přírodovědných oborů), z básníků vynikl hl. Zdirad Polák (dílo: Vznešenost přírody).

-                     vytvořili odborný a básnický jazyk, posílili hist. vědomí a propagovali slovanské myšlenky.

 

František Palacký

ü      v Hodslavicích na sev.Moravě, odešel do Prahy a byl jedním z organizátorů spol.života. Měl hl. zásluhu na vzniku Matice české (1831, spolek začínajících spisov.) a na položení základního kamene ND (1868). Působil jako historiograf království českého. Ctěný jako Otec národa.

ü      Dílo: Staří letopisové čeští

                Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě = historie od nejstarších dob až do 1526, za hl.

                považoval potýkání češtiny a němčiny.Vrchol českých dějin spatřoval v husitství. Byla zde

                nejkultivovanější češtiny tohoto období.

 

Pavel Josef Šafařík

ü      Profesor, ředitel gymnázia, v Praze jako soukromý vědec, redaktor. Později ředitel univerzitní knihovny.

ü      Dílo: Slovanské starožitnosti = nejstarší dějiny Slovanů do 10.stol.Snažil se dokázat, že Slované jsou

                praobyvateli Evropy.

                Počátkové českého básnictví obzvláště prozódie  = dílo napsané společně s Palackým

 

Jan Kollár

ü      Kazatel, ke konci života profesor na univerzitě ve Vídni, přednášel Slovanské starožitnosti, zemřel na TBC

ü      Dílo: Slávy dcera = na díle pracoval celý život, hl.p je básník putující po místech významných pro dějiny  Slovanů. V textu se setkávají dvě základní myšlenky - vlastenectví zosobněné Mínou (dcera bohyně Slávy) a vidina jediné říše pod vedením Ruska

 

RUKOPISY

Rukopis královedvorský (RKD) = nalezen 1817 v kostela ve Dvoře Králové. Obsahuje několik umělecky zdařilých epických básní (o české minulosti, skutečné hist. události) Např. skladby: Kytice, Beneš, O velikém pobití…

 

Rukopis zelenohorský (RKZ) = anonymně poslán do Národního muzea 1819. Text měl pocházet z 9. nebo 10.stol.

 

- ve své době vyvolaly doslova senzaci

- posilovali české národní sebevědomí

- první pochybnosti o pravosti - J. Dobrovský

- byly překládány po celé Evropě jako důkaz dávné české vzdělanosti

- rostly boje o jejich pravdivost a vyvrcholily na konci 19. století       

- nepravost rukopisů byla prokázána až koncem století představiteli universitní vědy (Jan Gebauer - filolog,    T.G. Masaryk, Jaroslav Goll - historik, Jaroslav Vlček - literární historik, Antonín Vašek - otec Petra Bezruče)

- v 60. letech se laboratorními testy prokázalo, že se jedná o tzv. palimpsesty - pergamenový svitek zbavený původního textu a popsaný novým textem

 

Václav Hanka

ü                  Správce literárních sbírek Národního muzea, vydával staré texty, dobásnil ztracený list v Legendě         o sv.Prokopu (odhaleno až ve 20.stol.). Od mládí si padělal vysvědčení a podobné úřední doklady.

 

Josef Linda

ü                  Autor našeho 1. umělecky náročnějšího hist. románu = Záře nad pohanstvím.

 

 

František Ladislav Čelakovský

ü                  narozen ve Strakonicích, vyloučen za četbu Husovy Postily, byl vychovatelem, profesorem, redaktorem, studoval slovanské jazyky a lidovou slovesnost.

ü                  Dílo: Mudrosloví národu slovanského v příslovích

                      Slovanské národní písně

                      Ohlasy písní ruských = hl. epické básně tvořené pod vlivem ruských bylin (např. Bohatýr

 

Muromec, Veliký trh ptačí)

                      Ohlasy písní českých = hl. milostná lyrika, např. Toman a lesní panna, Dárek z lásky…)

                      Ilja Muromec – ruský národní hrdina v boji proti Turkům