Český jazyk - Literatura období baroka, osobnost a dílo J. Á. Komenského

Autor: Ondřej Drudík

baroko – vzniká v 16. – 17. st. v Itálii a Španělsku, objevuje se i v zámoří v latinské Americe, objevuje se ve všech směrech, přejímá názory renesance (touhu po vědění), ale již nedůvěřuje v rozum, dochází k absolutizaci víry, objevuje se mysticismus dále duchovnost, naturalistická konkrétnost (pocit utrpení, bezmocnosti a bolesti), monumentalita (snaha ohromit člověka), dochází k aktualizaci typ. středověkých žánrů: legenda, duchovní píseň, epos, traktát, baroko je zcela v rukou církve, v malířství se objevují symboly, velkou roli hrají nadpřirozené skutečnosti, církev se snaží ukazovat bohatství, stavby mají hodně křivek a jsou prostorové, šlechta si staví zámky obklopené parky, velkou roli začíná hrát jezuitský řád, v období baroka probíhá třicetiletá válka (1618-48), objevují se také pocity marnosti

n     barokní literatura ve světové literatuře

Anglie: John Milton – Ztracený ráj, Německo: Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen - Simplicius Simplicissimus, Itálie: Torquato Tasso - Osvobozený Jeruzalém, Španělsko: Pedro Calderón de la Barca  nejvýznamnější autor zlatého španělského písemnictví, podobné náměty jako Lope de Vega, avšak posuzuje spíše psychologické hledisko, jeho dramata mají složitou dějovou konstrukci, postavy jsou symboly pro které nejsou charakteristické běžné problémy, dílo: Život je sen

n     prvky baroka v české literatuře – pobělohorská literatura (30. léta 17. st. – 70/80 18. st.)

bitva na Bílé Hoře 8. listopadu 1620 znamená pro český národ velkou tragédii, 21. června 1621 poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí (Kryštof Harans, Jan Jesenius), nekatolická šlechta byla tvrdě potrestána (zabaven majetek, emigrace - emigrantská literatura, někteří uvězněni), po Bílé Hoře se začíná preferovat němčina, dochází k ničení nekatolických děl, měšťané přichází o všechna svá práva, dochází k hospodářskému úpadku a útlumu české literatury, do oficiální (jezuitské) domácí literatury patří  Svatováclavská bible, dále Bohuslav Balbín a jeho latinsky psané dílo Učené Čechy, případně Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého, dále se objevuje duchovní lyrika např. Bedřich Bridel a jeho dílo Co Bůh? Člověk?, zájem o historii se objevuje u Jana Františka Peckovského v adaptaci Hájkovy kroniky : Poselkyně starých příběhů českých, dále se objevuje tzv. pololidová lit. (přechod mezi oficiální lit. a lid. Slovesností), jejímž představitelem byl kantor Václav František Kocmánek, autor 7 interludií a díla Lamentace venkovanů, do exulantské literatury patří Pavel Skála ze Zhoře a jeho dílo Historie církevní, či Pavel Stránský, který byl donucen odejít z Čech, píše dílo O státě českém, kde se objevuje i zmínka o Mostě

n     osobnost a dílo Jana Ámose Komenského (1592 – 1670)

narodil se na J Moravě v Nivnici, studoval na bratr. školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských školách; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské, označován jako učitel národů, představitel exulantské literatury, snažil se zreformovat systém školství, v roce 1621 utíká z Fulneku při útěku ztrácí část svých rukopisů, odchází do Polska – do Lešna, kde je zvolen biskupem Jednoty bratrské, začíná pracovat na slovníku českého jazyka s názvem Poklad jazyka českého, při požáru v Lešně však o většinu svých děl přišel, v roce 1628 mu umírá první žena, v roce 1656 odchází do Holandska, do Naardenu, kde žije do své smrti a kde je i pohřben, další jeho aktivity než odešel do Holandska: 1641-42 odjíždí z Lešna reformovat anglické školství, 1642-48 žije Elblongu u Gdaňska, 1650-54 působí v Šarišském potoce v Uhrách, reformuje i Švédské školství, v Lešně mu umírá i druhá žena, 1648 byl podepsán Vestfálský mír, který ukončuje naděje všech nekatolíků na návrat do Čech. Dílo Jana Ámose Komenského: 1) před odchodem z vlasti napsal: satirickou alegorii Labyrint světa a ráj srdce, jedná se o filozofické dílo o rozvrstvení společnosti a vnitřním životě, dále napsal fiktivní dopisy Listové do nebe, 2) dále se věnoval pedagogické tvorbě a to jednak spisům teoretickým psaným latinsky: Velká Didaktika (Didaktika magna), která tvrdí, že: výuka má být v mateřském jazyce, pro chlapce i dívky, pro bohaté i chudé, se zřetelem k věku, má být postupná, názorová, systematická a že v centru pozornosti je žák, období dospívání rozdělil na čtyři základní období: dětství (vyučování doma), chlapectví (zákl. škola), dospívání (gymnázia), jinošství (akademie), a dále patří do spisů teoretických Informatorium školy mateřské – dílo, které je určeno matkám a chůvám, ukazuje důležitost předškolního vzdělávání, do druhé skupiny tedy spisů praktických neboli učebnic patří: Svět v obrazech (Orbis pictus) jedná se o latinské dílo, původně učebnice latiny, později se stává univerzální učebnicí, slovíčka odvozována na základě obrazů (texty latinské, maďarské, německé a české), dále pak Brána jazyků otevřená – encyklopedie, kde je věcná o názorná výuka jazyka, Nejnovější metoda jazyků, příručka pro učitele, popisuje metody jak vyučovat, 3) další díla která napsal: Škola na jevišti (Schola ludus), což je jakýsi soubor divadelních her a Kšaft umírající matky jednoty bratrské – dílo ve kterém se loučí s vlastí a snaží se povzbudit ducha českého národa, snažil se vypracovat encyklopedické práce, navazuje na Štítného, Blahoslava, Adama snaží se shrnout výsledky vědění, díla však nedokončena