Český jazyk - Humor a satira v české literatuře

Autor: Andrea Jandová

Satira:

-          literární žánr, jež útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky života, vysmívá       se lidským vlastnostem

-          vzniká již v antice

-          původně posměšná báseň -> později lit. dílo

-          pomocí ironie, nadsázky, alegorie, sarkasmu, vtipu

-          využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti

 

Humor:

-          forma vtipného vyjadřování, které klade důraz na polehčené vyjádření skutečnosti, nevázaného rázu

-          snaží se vystihnout humorně lidskou povahu či společnost

-          autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem

 

Epigram

-          z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...)

-          stručná, satiricky vyhrocená báseň

-          v Římě Martialis

-          u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury

 

Historie

- v antice - Petronius Arbiter (satirický román Satyricon)

- později Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech)

 

paskvil - zesměšňuje určitou osobu nebo instituci

parodie - zesměšňuje dílo jeho napodobením, ale nedůsledným

travestie - zpracovává vznešený námět přízemním, směšným způsobem

 

světová satira - Aristofanes, Reabelais, Swift, Moliére,Voltaire

 

v      od 14. století až po dnešní dobu.

 

Hradecký rukopis

Sociální satiry:

Satiry o řemeslnících a konšelích

-          7 satir

-          odsuzována nepoctivost a nesvědomitá práce řemeslníků  a kritizována úplatnost konšelů

 

Desatero kazanie božiech

-          o hříších

-          bajka O lišce

 

Podkoní a žák

-          žákovská satira

-          vtip a humor

-          student a sluha se přou o své postavení, jejich spor zůstává nevyřešen a končí rvačkou

-          nemají si co vyčítat, humorné líčení lidského charakteru

 

Píseň veselé chudiny

 

Mastičkář

-          zesměšňování středověkého trhu

-          drama

-          zlomek velikonoční hry (latinský podklad)

-          vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo

-          tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše

-          tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky

 

SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC

dílo Nová rada, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout, ideál panovníka podle představ vysoké šlechty

 

v      husitství:

 

Budyšínský rukopis

-          jediná kritická satira této doby

-          obsahuje skladby: Žaloba koruny české, Výtka koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou

 

v      renesance a baroko:

 

BOHUSLAV HAŠISTEJNSKÝ Z LOBKOVIC

Satira ke svatému Václavu

 

JAN ÁMOS KOMENSKÝ

Jeho kritický až satirický pohled v jeho slavné trilogii Labyrint světa a ráj srdce

-          svět je zde vyobrazen jako město, kterým prochází poutník (sám autor) za doprovodu Vševěda Všudybuda a Mámení Mámila (symbol lidské pohodlnosti

-          poutní si má ve městě vybrat povolání. Město je rozdělené dle stavů.Při procházení mu Mámení nasadí růžové brýle, přes které poutní vidí vše v tom nejlepším stavu, ale z pod nasazených brýlí má možnost spatřit pravou tvář světa – jeho zkaženost

-          nakonec se obrací k ráji svého srdce a na víru Boha

 

ČELJAKOVSKÝ

Ohlas písní českých

-          žertovné satirické básně

 

v      národní obrození:

- zejména divadelní frašky

 

VÁCLAV KLIMENT KLICBERA

-          rodák z Chlumce nad Cidlinou, profesor v Hradci Králové a Praze

-          psal hry rytířské i historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti

-          autor veseloher – Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Zlý jelen

-          historický námět – Soběslav, kníže české

 

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

-          narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a krejčovského mistra

-          studoval filozofii v Praze, působil u kočovné divadelní společnosti, vstoupil do služeb vojenské správy, řídil představení Stavovského divadla

-          bouřlivých událostí let 1848-1849 se účastnil jako novinář a spisovatel, redaktor časopisu Květy

 

a) povídky:
Rozina Ruthardová

Dekret kutnohorský

historické povídky z české minulosti

Rozervanec

polemika s romantickým životním postojem

v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu

 

b) próza současná:

Poslední Čech

novela

ostrá kritika kvůli sentimentalitě, dramatická tvorba

Hudební dobrodruzi, Bláznivý houslista, Pouť českých umělců

tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když je nenašli ve vlasti

Rozervanec

povídka

polemika s romantickým životním postojem

v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu

 

c) dramatická tvorba

Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera

Báchorky

řešení současných problémů

sociální kritika

Strakonický dudák

pohádkové hry se zpěvy

výchova k vlastenectví

ústřední postavou Švanda dudák, ztělesňující kladné i záporné vlastnosti českého člověka (citovost a podnikavost – vrtkavost, touha po zbohatnutí), zvláštní postavení ve hře mají pohádkové bytosti, dodávají hře poetické kouzlo a symbolizují lidový názor, že přírody tvoří jednotu s člověkem, dále postava Kalafuny, Korduly, Dorotky a Vocilky

zfilmováno

Tvrdohlavá žena

hra

odpor proti novým projevům feudálního útlaku

 

d) historické hry

Kutnohorští havíři

sociální drama

Jan Hus

Tyl vkládá Husovi do úst program revolučního roku 1848, požadavky a cíle národa v soudobém boji

Jan Žižka z Trocnova, Bitva u Sudoměřic

 

 

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821-1856)

-          narozen v Borové u Přibyslavi, pocházel ze zámožné kupecké rodiny, studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, odpor proti církvi a četba zakázaného Husa pod lavicí– vyloučen

-          odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zklamán carským režimem, když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy

-          po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus, stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy - čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával

-          roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem

-          vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské, Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby, v Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ")

-          vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému, báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého, v nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve.

Obrazy z Rus

-          nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů

-          první dílo, po návratu z Ruska

-          kritika Tylova Posledního Čecha - žádá realismus v nár.životě

-          realistická metoda, vlastní postřehy z Ruska
 
Církvi, Múzám, Vlasti, Králi, Světu

-          epigramy - kritika církve, byrokracie, státu, šlechty rozdělení

-          redaktor Pražských novin, Národních novin

 

Tyrolské elegie

-          žalozpěvy, vychází z vlastních prožitků

-          veršovaná elegiky laděná satira, elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy

-          popisuje své zatčení rakouskou policií a odvoz do vyhnanství, při cestě přes Alpy se splašili koně a policajti ze strachu  z kočáru vyskákali a tak se on v podstatě odvážel do vyhnanství sám

-          opovrhuje vládou, absolutismem

-          sám řídí kočár=výsměch neschopnosti rakouské policii

-          je nejen obrazem tragédie lidské, osobní, ale i národní, neboť pod rakouským dohledem byl celý náš národ, autor se tak věcně i alegoricky vzpouzí a vysmívá státu, policii, pokrytectví, církvi

-          pro dílo je příznačná situační a jazyková komika, srozumitelnost a jednoduchost sděleni

8 zpěvů:

–         v první části rozmlouvá s měsíčkem, kdy mu vypráví, co se přihodilo

–         v druhém zpěvu popisuje noční zatčení, kdy byl ve 3 hodiny ráno vyburcován tzv. říšskou komisí, která mu přinesla dopis od rakouské vlády schvalující jeho zatčení a internaci

–         třetímu zpěvu je věnováno rozebírání dopisu – Havlíček pojal dopis jako ironický vtip „přátelský Bachův čin X projev vůle“

–         čtvrtý zpěv pojednává o radách, které mu dal před cestou hlavní dráb Debera – ironické konstatování

–         pátá část zachycuje loučení s rodinou

–         šestá část je již o cestě kolem borovského kostela, vzpomínky na dětství

–         cesta pokračuje v sedmém zpěvu, Havlíček si stěžuje, že musí pořád mazat a přepřahat, ale oceňuje, že mu stráž koupila víno

–         v předposledním zpěvu dochází ke splašení koní, Havlíček s nimi sám dojede do hospody a tam čeká na četníky, kteří se cestou nachladí = vláda, policie není schopná ukočírovat kočár, natož pak zemi

–         v posledním zpěvu konstatování, že je v Brixenu vězněn a hlídán

 

Král Lávra

-          napsal v Brixenu

-          zpracováno na námět staré irské pohádky

-          o králi s oslíma ušima, jenž vládl moudře,ale každý rok, když se holil, popravoval holiče, aby jeho chybu neprozradili; jednou si vylosoval osudnou zakázku i mladý Kukulín; jeho matka však uprosila krále o milost pod podmínkou, že si Kukulín nechá tajemství pro sebe a bude krále holit do smrti. Kukulín přijme, ale po čase se začne trápit, že to co ví, nemůže nikomu říct. Matka mu poradí, aby šel za oustevníkem do lesa, který mu poradí, co si počít. Dostane se mu rady, aby své trápení pošeptal do vrby(lípy), že se mu uleví. A tak se i stalo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když tam jeli hudebníci, basista zjistil, že ztratil kolíček od basy. Tak ho vyrobil ze lípy , ale basa začala na bále vyhrávat, že má král oslí uši. Po té si král uši přestal schovávat a poddaní si časem zvykli.

 

Křest svatého Vladimíra

-          satirická skladba, zdánlivě z historie ruské pro oklamání cenzury

-          pokřestění Rusi

-          hyperbola, groteskno, lidový jazyk, pravidelný rým a téměř písňový rytmus, hovorové výrazy, vulgarismy

-          odsouzení absolutismu

-          bůh -> pouze ohlupování lidí

-          vychází z lidové písně – jednoduché

-          ironické; sarkastické

-          car Vladimír má Boha Peruna za svého sluhu a chce aby mu zahřměl při oslavě jeho svátku, čímž chtěl ušetřit za slavnostní dělostřelbu.Perun to ale odmítne, je zatčen a odsouzen k smrti. Potíže ale nepřestávají. Vladimír hledá nového Boha, aby udržel lid v poslušnosti. Vypíše konkurs na Boha „církve nejcírkvovatější“, ohlasy z církví z celého světa:Řekové, Římané, Mohamedi, Jezuiti, Křesťané i Židé

-          autor nechtěl věrně zachytit události, nýbrž aktualizovat náměty kritiky a zesměšnění carské vlády a tím i rakouského absolutismu, i církve, zištnost hlavní opory státu, soudů, vojska, a odpor X násilí vůbec

-          odráží se zde autorova znalost poměrů v Rusku i Rakousku

 

SATIRY V DÍLECH MÁJOVCŮ

 

 

SVATOPLUK ČECH(1846-1908)

-          narodil se na Benešovsku, vystudoval gymnázium a absolvoval práva

-          působil jako redaktor v časopise Květy

-          ruchovec; básník

 

a) poezie

Adamité

epopej

námět z české minulosti o konci sekty náboženských blouznivců, rozprášené táborskými vojsky

představuje pod historických rouchem dobovou problematiku, naplněnou všemi společenskými a morálními otázkami 2/2 19.století,

Evropa

epická báseň

Evropa je jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové-revolucionáři

spor mezi anarchisty a revolucionáři končí zkázou lodi,

Slávie

epická báseň

také symbol lodi a motiv vzpoury, tentokrát na palubu shromáždil zástupce jednotlivých slovanských národů, ačkoli jsou rozděleni rozpory, nakonec se sjednotí – musí čelit vzpouře lodníků,

Lešetínský kovář

báseň

líčí změny na českém venkově i sílící lidový odpor proti tlaku německého kapitálu

kovář odolává houževnatě nátlaku cizích podnikatelů, kteří chtějí zakoupit jeho kovárnu, shromáždí kolem sebe nespokojence, ti vyvolají v továrně vzpouru, v boji však nakonec podlehnou a s nimi zahyne i kovář

jsou zde dva motivy příznačné pro tuto dobu

-          obraz venkova jako uchovatele morálnosti a tradic národa, je postaven do kontrastu s prostředím města

-          motiv odnárodňování - tlak na venkovské obyvatelstvo (cizí podnikatel - německý továrník), do vesnice přichází továrník a zakládá zde svůj podnik, nutí obyvatele, aby mu prodávali svoji půdu a usedlosti a posléze skupuje téměř celou vesnici, proti továrníkovi se postaví tamní kovář, který odmítne prodat svůj dům, seskupí se kolem něj i další venkované, dojde ke vzpouře, která je potlačena vojskem, kovář je smrtelně zraněn, ale vzbouřenci nakonec vítězí - je zabit i továrník a jeho syn prodává svůj majetek českému šlechtici, tím je nebezpečí odnárodnění zažehnáno

 

Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka

lyrické básně

 

b) veršovaná satira:

Petrklíče, Šotek

satirické skladby
Hanuman

satira

o opičím ostrově - státu, který se lidé chystají poevropštit, odsuzuje kosmopolitické tendence bohaté buržoasie,

bezduché přejímání cizích vzorů

b) próza

 „broučkiády“ - kolem postavy pražského šosáckého měšťana se rozvíjí celý seriál příhod = cyklus fantasticko- humoristických a satirických vyprávění o panu Matěji Broučkovi
Výlet pana Broučka do Měsíce

kritika měšťáctví, konfrontace pana Broučka s Měsíčňany 

pan Brouček se při návratu z restaurace najednou octne na Měsíci, protože Měsíc je chápán jako planeta umění, Měsíčňané jsou umělci v absolutním významu slova, žijí uměním, živí se vůní a rosou - nic pro pana Broučka

je zde konfrontováno prostředí měšťanstva (pohodlný život) s estétstvím Měsíčňanů

                                
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století
- přízemnost a bezzásadovost pražského měšťáka staví do protikladu s husity

- hodnocení pana Broučka je daleko tvrdší, pan Brouček se při návratu z restaurace dostává do r. 1420, kdy je Praha obléhána Zikmundovými vojáky, setkává se s oběma stranami, husité ho morálně převyšují, je husity označen za špióna a má být popraven, snaží se jim vysvětlit, že je odjinud, ale nikdo mu nevěří, pan Bouček se probouzí a všechno je vysvětlováno jako sen

 

 

 

JOSEF SVATOPLUK MACHAR

-          básník a prozaik

-          spoluautor Manifestu české moderny

 

a)poezie
Confiteor I.-III. - nevěří ve spol. ideály- nevěří v národní ideály; nevěří ničemu
Čtyři knihy sonetů
Tristium Vindobona - nářek z Vídně - kritika poměrů v ČecháchZde by měly kvést růže
Magdaléna - spol. postavení žen; satira
Boží bojovníci - satira na mladočechy

po roce 1900 - individualismus

Svědomí věků - cyklus 9 sbírek - vzor Vrchlický a Hugo
Golgata - historie křesťanství
V záři helénského slunce
Jed z Judey

 

b)próza
Řím
Antika a křesťanství
Konfese literáta - vzpomínky na dětství a studentská léta
Saticoron

 

 

v      protispolečenští buřiči:

VIKTOR DYK(1877 - 1931)

-          jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí

-          přejímá romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností, konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání

-          vedle romantického motivu se projevuje výrazný individualismus, který je představován odmítáním uznávaných hodnot

-          roku 1931 odjel do Jugoslávie, kde zahyne

-          je autorem, který je později vystaven přehodnocování

-          po únoru 1948 se Dyk do české literatury moc nehodí. Jeho tvorba je opomíjena. Náprava až v 60. letech

 

A porta inferi

sbírka z roku 1897

= od bran pekelných

Marnosti, Síla života

Pohádky z naší vesnice

sbírka z roku 1910

má shodný název s Hálkovou sbírkou

na rozdíl od Hálka, který ve své sbírce oslavuje český venkov, Dyk se venkovu vysmívá,

Zmoudření dona Quijota

divadelní hra z roku 1913, motiv rozčarování ze světa

Dyk zde obměňuje cizí předlohu

od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství:

-          Don Quijot se upne na četbu rytířských románů, nalézá v nich hodnoty, které postrádal

-          četbou se chce přiblížit hrdinům

-          okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna. Rozhodnou se ho léčit. Ujme se toho farář a jeho přítel. Nejdřív spálí všechny knihy. Tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života. Rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo

-          spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy

-          vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy - Dulisnea z Tobosy

-          po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson. V souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky. To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek

-          jeho přátelé mu přivedou Dulisneu. Ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará venkovanka

-          Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého. Sice nabídne venkovance sňatek, ale je vyléčen. Je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života. Díky tomu umírá

 

Krysař

novela z roku 1915

je zpracováním cizí předlohy, staroněmecké pověsti o střetu Krysaře s měšťany

příběh je založen na konfliktu velké lidské touhy, čisté lásky a nízkého maloměstského prostředí, které počítá všechno na peníze a prospěch:

-          hlavní hrdina, Krysař, přichází do města Hamelu, aby ho zbavil za předem smluvenou odměnu krys

-          nejdřív se seznámí s mladou, krásnou Agnes. Zamiluje se do ní i přes to, že ona má milence. Agnes lásku opětuje, ale skrývá vztah před okolím i před milencem Kristiánem. Krysaře miluje, ale Kristián má peníze a postavení

-          Kristián Agnes znásilní a ona s ním potom čeká dítě. Agnes nakonec volí sebevraždu, utopí se v řece

-          jakmile Krysař splní své podmínky, měšťané odmítají zaplatit. Nabízejí zboží

-          když se Krysař dozví o smrti Agnes, splní hrozbu

-          když totiž začne hrát silně, jdou za zvukem i lidské krysy, zklamán začne hrát a všichni lidé ve městě se vydají za ním. Vyvede je k propasti

-          až na dvě výjimky spadnou všichni do propasti, Krysař s nimi. Výjimky jsou rybář, který není zcela při smyslech, má pomalejší uvažování, ale není zlý, a malé nemluvně, symbol lepšího příštího světa,

 

Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok

básně z let 1915 – 1922, 4 sbírky, které se také nazývají - válečná tetralogie

 - až do 1. světové války v Dykově tvorbě převládá negativní náhled na společnost,svět. 1. světová válka přináší vzestup národního cítění. K národním motivům se přiklání i Dyk a překonává dosavadní záporný přístup ke světu a společnosti a nahrazuje jej novým východiskem, nadosobní ideou národa. Idea národa je pro něj nejvyšší dokonalostí. Národ je podle něj společenství spjaté tradicí, ale i mravním posláním.

 

Země mluví

báseň ze sbírky Okno

je psána v podobě dialogu mezi matkou Zemí a jejím synem:

-          matka syna vyzývá, aby hájil svou zem. Říká mu, že když to neudělá, zradí nejen sebe a svou zem, ale zároveň i příští generace.

 

Dyk patří mezi autory, kteří nadšeně oslavují vytvoření samostatného ČS. Jeho idea o mravnosti národa neobstojí před realitou. Dyk prožívá zklamání z národa, z praktické politiky.

 

Domy, Devátá vlna

sbírky ve kterých se znovu objevuje romantický rozpor mezi snem a skutečností, motiv smrti

Satiry a sarkasmy

Satirické sbírky – ostře kritizuje a glosuje společnost a odsuzuje její špatné vlastnosti (korupce)

FRANTIŠEK GELLNER

Po nás ať přijde potopa

- velice provokativní básně, ironické, výstižné a korespondující s jeho životem

- verše uvolněné a cynické

- vystižení konfliktu mezi mladistvou opravdovostí či odhodlaností a mezi pokornými ideály a maloměšťáctvím

 

v      mezi válkami:

 

JAROSLAV HAŠEK(1883-1923)

-          narodil se v Praze, pobýval na Lipnici u Havlíčkova Brodu

-          žil bohémským životem a tuláctvím – pociťoval odpor ke společnosti a měšťáctví

-          byl předválečným anarchistou, protiměšťáckým humoristou, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády

-          roku 1920 se vrátil do Čech

-          prozaik; črty, humoresky, povídky

-          v Rusku jako Rudý komisař (v obč. válce také)

 

povídky:
Trampoty pana Tenkráta

Můj obchod se psy a jiné humoresky

humoresky k zábavě a satirické povídky
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona

píše o přežitcích a prohnilosti rak. byrokracie

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

- nejznámější satirické dílo

-          nedokončený – geniální satiry na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce
- přeložen do mnoha jazyků
- Švejk ze sebe dělá hloupého, ale ze všeho vyvázne
- kritika militarismu a byrokracie
- filmově zpracován mnohokrát (Rašilov, Noll, Trnka)

- kniha měla poukázat na nesmyslnost války a protestovat proti ní
- různorodý jazyk, až vulgární
- 4 díly: V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku

 

--hlavní postava Švejk = literární typ – člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojakost:

prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, ve válce se brání svým chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka

--Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, představitelé vládní moci jsou zobrazeni s groteskní nadsázkou,

postava Švejka vznikla už před válkou v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření – Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, Dobrý voják Švejk v zajetí

 

 

BOHUMIL HRABAL

-          český prozaik;

-          silně aktualizovaný jazyk (vlastní jazyk)

 

a)povídky:
Perlička na dně
Pábitelé
Ostře sledované vlaky
Harlekýnovy milióny
Postřižiny

 

b) soubory povídek:
Městečko u vody
Slavnosti sněženek - část díla zfilmována (Slavnosti sněženek)

VLADISLAV VANČURA

Markéta Lazarová

Rozmarné léto

 

EDUARD BASS(1888-1946)

-          byl novinářem, reportérem, prozaikem humoristou, dramatikem a kabaretiérem

-          narodil se v Praze a byl velikým znalcem její historie, byl zpěvákem, konferenciérem a textařem v literárním kabaretu Červená sedma a dále pak fejetonistou a redaktorem Lidových novin

 

Klapzubova jedenáctka

toto dílo je určeno pro děti

vypravuje o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo po celém světě - touha získat svět poctivostí a důvtipem, vrchol jeho tvorby znamená jeho román z cirkusového prostředí –

 

Cirkus Humberto

ústřední postavou tohoto díla je Vašek - syn jihočeského zedníka, který jde všemi stupni výcviku v manéži, má velmi rychlou kariéru - ožení se s dcerou majitele cirkusu a stává se ředitelem cirkusu,

 

Lidé z maringotek

novela

je to satirický dekameron, obsahující milostné příběhy a rámcovou prózu

 

 

ZDENĚK JIROTKA

Saturnin

-          satirický příběh z 20. století

-          trampoty mladého muže a jeho sluhy Saturnina

-          mladý střízlivý muž získal na inzerát sluhu,Saturnina.Tento muž je velmi zvláštní, což se projevím když jednoho dne Saturnin zavolá svému pánovi, že přestěhoval jejich domácnost na Hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru , se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem přijede se svým synem Miloušem strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v něž hlavní roli hrají škrabošky čerta a Mikuláše. Ale v té době již přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem u dědečka ve vile. Zde se setkává s krásnou Barborou a s dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, i s tetou Kateřinou a Miloušem. Zde se odehrává mnoho drobných a veselých příhod, opepřených všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny, či příběhy, které se každý večer vyprávějí. Pěkná idylka je přerušena dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. Tak se společnost vydává na cestu lesem, kdy přespávají ve srubu u pana Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace“ a zjistí, že jejich most byl mezitím opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu sním založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru“. A úplně nakonec je svatba. Teta Kateřina se opět bohatě provdala. 

 

JOSEF ŠKOVERCKÝ

Tankový prapor

Pobyt Dannyho Smiřického ve dvouletém vojenském životě, během něhož dopodrobna poznal, co je to zelená blbost a úřední mašinérie

 

 

MIROSLAV ŠVANDRLÍK

Černí baroni

- slavná kniha o „pétépácích“ v padesátých letech

 

 

VLADIMÍR PÁRAL

-          český prozaik; původně chemik

-          kritizuje novodobé maloměšťáctví

Soukromá vichřice
Katapult
Milenci a vrazi
- překonání problémů aktivním živ. postojem

Mladý muž a bílá velryba
Radost až do rána
- s-f literatura

 

KAREL POLÁČEK(1892-1944)

-          byl prozaikem a novinářem Lidových novin

-          narodil se v Rychnově nad Kněžnou a pocházel z židovské kupecké rodin

-          ve své tvorbě projevoval zájem o malé město a život českých židů

-          roku 1914 byl na frontě a za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim

-          vytvářel satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války - maloměšťáctví ohrožuje lidstvo - není směšné, ale nebezpečné,

 

Muži v ofsajdu

román vypráví o osudech otce a syna Habáskových - stoupenců žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu a přívržence Slávie, je zde vykreslena psychologie a vášnivost klubových fanoušků,

 

Hostinec u kamenného stolu

román

je to humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech, za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady,

 

Dům na předměstí

román

společenská kritika a satira - vypráví o majiteli činžovního domu, který praktikuje hrůzovládu jak v domě tak i ve vlastní rodině a jeho nájemnících

 

Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno

románová pentalogie

pátý díl této pentalogie je nezvěstný - je vrcholem jeho tvorby, vytváří obraz provinciálního města před 1. světovou válkou - Poláčkovo rodiště - maloměstský svět, nemá hlavního hrdinu - množství figurek,

 

Bylo nás pět

úsměvná próza

toto dílo vzniklo za protektorátu a bylo vydáno až posmrtně

je o světě maloměsta viděného očima malých dětí - 5-ti členné klukovské party

 

Michelup a motocykl
 

 

v      poválečná tvorba:

- především divadelní

 

MICHAL VIEWEGH

Výchova dívek v Čechách

 

JIŘÍ ŽÁČEK

- černý humor, paradox, recese

Aprílová škola