Český jazyk - České divadlo a dramatická tvorba od počátku do konce 19. st

Autor: Alena Svačinová

*Význam divadla:

Spočívá v možnosti okamžitého působení na větší počet posluchačů – diváků. Má tedy velký společenský dosah, autoři českého dramatu vždy oceňovali možnost výchovně působit (viz generace NO), ale všeobecně to platí i pro dobu moderní.

*Mastičkář – zlomek latinské obřadní velikonoční hry z doby Karla IV. (14. stol.)

• do divadelní hry o ukřižování Krista pronikaly české pasáže, které pro svůj komický charakter nesměly být hrány v kostele

• dochovaná část vypráví o prodávání vonných mastí určených k balzamování Kristova těla

*Barokní tvorba pololidová – interludia = krátké frašky, původně také mezihry

hrály se zejména v době svátků (učitelé a žáci)

Václav František Kocmánek – Lamentatio Rusticana (selské nařízení) – období 30. leté

Války

*Národní obrození – cesta od divadla v Kotcích až k otevření Národního divadla

1. Divadlo v Kotcích: 1737 – pražská magistrát uvolnil 15 000 zlatých na úpravu bývalé tržnice k divadelním účelům

   • Premiéra 1771 – Kníže Honzík – český text hráli zkomoleně němečtí herci, neúspěch

2. Stavovské divadlo – 1781 stavbu zahájil hrabě Nostic

   • jmenovalo se tedy Nosticovo, potom Stavovské, později Tylovo

   • hrálo se většinou německy, jenom výjimečně česky

   • významným dramaturgem byl Josef Kajetán Tyl

3. Bouda – 1786

   • Kramerius uveřejnil v novinách zprávu o tom, že městská rada poskytla vlastencům místo k vystavění českého divadla

   • V témže roce otevřeno, ačkoliv budova sama nebyla příliš reprezentativní (dvě vrstvy prken, uvnitř seno a sláma)

   • repertoár tvořili překlady klasiků (Shakespeare, Moliére) jednak i původní české hry

   • umělci:Prokop Šedivý, Václav Thám, Václav Kliment Klicpera - pozdější učitel J.K. Tyla

*Josef Kajetán Tyl (*1808 † 1856) viz. otázka č. 9

• vliv profesora Klicpery, který ho učil na gymnáziu a probudil v něm lásku k divadlu, kočovná společnost, od roku 1842 řídil česká představení ve Stavovském divadle, hry překládal, volně adaptoval i sám tvořil:

1. dramatické báchorky („hry o polepšení“ nebo „kouzelné hry“)

2. frašky

3. historické hry

*NÁRODNÍ DIVADLO:

• položení základního kamene dovezeného z hory Říp, 1868, spojeno s generací Ruchovců a Lumírovců

• divadlo vystavěno v novorenesančním slohu podle architekta Josefa Žítka

• soutěž na vnitřní výzdobu – sochy – J.V. Myslbek, opona – V. Hynais, malby – M. Aleš, celonárodní sbírka – „Národ sobě“

• dokončeno 1881 na jaře, ale v srpnu vyhořelo, znovu otevřeno 1883 opět Smetanovou Libuší

• Umělci, kteří vytvořili repertoár ND se nazývají „Generace ND“

• B. Smetana – opery Prodaná nevěsta (libreto Karel Sabina)

Braniboři v Čechách

• Dvě vdovy, Hubička, Čertova stěna (libreto E. Krásnohorská)

• Antonín Dvořák – Rusalka, Čert a Káča

*Josef Vrchlický – tvořil také pro divadlo, ale většího úspěchu dosahoval v poezii

• popularitu mu získala svěží veselohra k národní minulosti Noc na Karlštejně

*Julius Zeyer – Radúz a Mahulena - dramatická pohádka s hudbou J. Suka

*Realismus v dramatu:

• 90. léta 19. století – ND se tává reprezentativním centrem českého divadelního života.

• realisté navázali na Tylovu tvorbu, vytvořili výrazné jevištní charaktery, výstižnou charakteristiku nářečí, postavy psychologicky prohloubili, hry oprostili od sentimentality a zbytečného patosu

Ladislav Stroupežnický – Naši furianti – spor o místo ponocného mezi vysloužilým

vojákem a krejčím – charakteristické vlastnosti českého

sedláka – tvrdohlavost, pýcha ale i vtipnost

Gabriela Preisová – Gazdina Roba – příběh venkovské švadleny, která odchází od muže

k milenci, jde s ním za prací, ale končí sebevraždou

• slavná role Dagmar Veškrnové-Havlové v ND

• Její Pastorkyňa – stará mlynářka Kostelnička zabije dítě své nevlastní dcery, aby chránila její čest, zhudebněno Leošem Janáčkem

Bratři Mrštíkové – Maryša – rok na vsi

Alois Jirásek – Lucerna – pohádka o světě šlechty a poddaných, starých právech a

povinnostech, lásce