maturitní otázky, seminárky a referáty
Český jazyk - Česká oficiální literatura v 70. a 80. letech 20. století
Autor: Alena Svačinová
Atmosféra doby:
-
po srpnu 68 čeští politikové podepsali (byli nuceni podepsat) dohodu o dočasném pobytu vojsk varšavské smlouvy na našem území, naděje lidu na demokratický vývoj pomalu mizela
-
leden 69 sebeupálení Jana Palacha
-
únor 69 sebeupálení Jana Zajíce
-
březen 69 hokejový týden – MS ve Švédsku v Stockholmu, ČR se měla utkat 2x se Sovětským svazem a vyhrála 2:0 a 4:3, velké oslavy, zároveň dochází k 1. výročí okupace, lidé vyšli do ulic - demonstrace byla však potlačena armádou
-
květen 71 – Poučení z krizového vývoje, dokument, který byl povinně čten v podnicích, organizacích a schůzích. Po tomto vydání nazýváme toto období normalizace, totalita, neostalinismus. Návrat k normálnímu budovatelskému duchu, oproti Stalinovým 50. létům tato doba nebyla tak krutá, docházelo k zatýkání a zastrašování nepřátel režimu, ale nedocházelo k popravám
-
leden 77 poprvé se objevila (vznikla) tzv. Charta 77. Prvními mluvčími se stali Václav Havel, Jiří Hájek (bývalí reformní ministr zahraničí) a filosof Jan Patočka (po jednom z výslechů STB zemřel). Celkem podepsalo chartu asi 2 000 lisí. Jednalo se o politický text, který žádal, aby stát dodržoval mezinárodní dohody o lidských právech který sám podepsal Husák. Odvetná akce státu byla tzv. anticharta, tento text se musel podepsat veřejně za účasti médií např. Werich, Rudolf Hrušínský, Pešek
-
začátek 80. let začíná v SSSR Perestrojka – přestavba společnosti směrem k demokracii, začal jí Gorbačov
Literární kontext:
-
oficiální literatura
-
exilová literatura
-
samizdatová literatura – vzniká tajně, svépomocí
Charakteristika oficiální literatury – státem kontrolovaná a podporovaná, funguje cenzura, která dílo tzv. čistí, může škrtat, vyhledává veškeré narážky na režim, přetváří (mění) autorský styl. Autoři ztrácí tvůrčí svobodu, jejich díla jsou ale vydávána. Umožněna tvůrčí dovolená např. na zámku Dobříš. Řada těchto autorů napsal kvalitní umělecká díla i když tito autoři balancovali na hraně mezi povoleným a zakázaným (Fuks, Seifert)
Poezie: poezie některých autorů uveřejňována i v denním tisku
Miroslav Florián
Josef Rybák – čtenářsky úspěšná poezie
Ivan Skála – literární kritik, autor zdrcujících kritik Seifertovi poezie
Jiří Žáček – básně se objevily i v čítankách, jeho poezie je vtipná, plná fantazie, položena na hře se slovy. Výtky vůči němu, že nešel proti režimu
Anonymní múza – sbírka zachycuje osobní prožitek, radosti i strasti denního života = výpověď o všedních scenériích a běžných problémech obyčejného člověka a jeho života v kompromisech - Napsat báseň (Č4 str. 143)
Sbírky: Aprílová škola, Okurková sezóna
Josef Šimon a Petr Cincibuck – navazují na Kainarovu poezii (poezie všedního dne) je to poezie velkoměsta
Próza: představitelé Bohumil Hrabal, Ota Pavel, Vladimír Páral, Vladimír Körner,
Jiří Šotola, Ladislav Fuks
Bohumil Hrabal (1914 – 1997) – nejslavnější český prozaik 2. poloviny 20. století
-
narodil se jako syn majitele pivovaru v Nymburku, maturoval a poté studoval na právech v Praze, nedostudoval pro uzavření VŠ nacisty
-
byl traťový dělník, skladník, kulisák
-
po válce VŠ dokončil, ale praxi nevykonával, od 60. let se živil jako spisovatel z povolání
-
žil v Praze Libni, kromě Prahy si zamiloval i nedalekou oblast Kerska
-
jeho přátelé byli malíř Vladimír Boudník a básník Egon Bondy
-
ke konci života byl nemocen, zemřel pádem z nemocničního okna
Charakter tvorby: nenapodobitelný, výrazný autorský styl, který vychází z pábitelství = zvláštní druh vypravování, proud vědomí, záměrně píše často čárky, chyby, špatně skloňuje zájmeno já. (pábitel = člověk, který má pestrý život, stýká se s lidmi ze širokého okruhu, hodně toho zažil a pamatuje si to, viz. strýc Pepin v Postřižinách). Jeho příběhy v sobě mají grotesku, nadsázku, humor, nikdy ne depresi a beznaděj. Postavy jeho příběhů jsou naprosto obyčejní lidé, často i životní ztroskotanci, u každého obyčejného člověka hledá pověstnou tzv. perličku na dně duše (jakoby byl přesvědčen o dobrém jádru každého člověka).
Působí výchovným dojmem, obdivuje řemeslnou dovednost, lásku k práci. Čtenář vnímá po přečtení díla filozofickou hloubku
Rozsah díla: jeví se chronologicky nepřehledné a to z několika důvodů:
-
sám autor svá díla někdy přepracovával (např. Taneční hodiny pro starší a pokročilé – původně veršované, později verš i próza)
-
některé postavy přecházejí z díla do díla
-
kompletní vydání Hrabalova díla vyšlo až po revoluci (Obsluhoval jsem anglického krále)
-
některá díla byla taková polooficiální – vydána polooficiálním vydavatelstvím Jazzová sekce (Unijazz)
Tvorba: začíná v 60. letech končí smrtí
Perlička na dně – povídky
Ostře sledované vlaky - viz čítanka napsat
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – rozhovor, monolog, postava vychází z autobiografie, starší muž chce zapůsobit na mladou ženu a vypráví jí
Postřižiny – vzpomínky na maminku, tatínka a strýce
Slavnosti sněženek – z oblasti Kerska
Obsluhoval jsem anglického krále - viz čítanka napsat
Příliš hlučná samota – příběh starého lisovače (Haňťa) papíru. Lisuje i staré knihy, nejprve se diví co lidé vyhazují, později se však do knih začte, učí se z nich, nechápe proč se lisují, při přeložení do jiného úseku dochází k sebevraždě
trilogie (Svatby v domě, Vita nuova, Proluky) zvláštní tím, že lyrický mluvčí je autorova manželka, v díle je i kapitola o jeho vlastní svatbě
Ota Pavel (1930 – 1973) – vlastním jménem Ota Popper, narodil se v rodině židovského
otce a křesťanské matky, spolu se svými 2 bratry prožil idylické dětství v křivoklátských lesích a u řeky Berounky v době 1. republiky, kdy otec rodiny pracoval jako obchodní cestující u firmy Electrolux (chladničky, vysavače)
Po vypuknutí války otec (Leo) a 2 starší synové (Hugo a Jiří) odcházejí do koncentračního tábora, po válce se celá rodina opět setkává
Ota Pavel se stává sportovním reportérem a pracuje v českém rozhlase, ale píše i reportáže o sportovcích, které jsou na pomezí žurnalistiky a umělecké literatury
Osud zasáhl na olympiádě (ZOH) v Insbrucku 1964 kdy bez varování propukla těžká duševní choroba. Nastalo zdlouhavé období léčení
Zemřel na zástavu srdce, 16x v Bohnicích v psychiatrické léčebně – maniodepresivní poruchy
V době nemoci se stává spisovatelem
Literární tvorba Oty Pavla lze tématicky rozdělit do 3 skupin:
-
povídky se sportovní tématikou – jednotlivé profily sportovců (Emil Zátopek, Jiří Raška – skokan na lyžích) např. povídky Plná bedna šampaňského
-
Vzpomínky na dětství – dominuje zde postava furiantského tatínka a trpělivé maminky, rybaření Smrt krásných srnců, Kapři pro Wehrmacht
-
lyrickoepické povídky o řekách a o rybách Jak jsem potkal ryby
Vladimír Páral (* 1932) – dosud žijící autor
svůj pracovní život zasvětil chemii, patentový inženýr, léta pracoval v SČ chemických továrnách ve výzkumných odděleních (Ústí n. L.)
Z prostředí chemiček čerpal často tématicky
Je autorem mnoha románů z nichž umělecky nejkvalitnější je tzv. Černá pentalogie, soubor 5ti románů které napsal v průběhu 60. a 70. let – autor se v nich projevil jako výrazná osobnost, nezaměnitelný styl jakoby administrativní styl, pár teček, kdy a kde se to přesně odehrává
Řazení dlouhých větných celků, nedává si práci se souvětím, zbytek uveden v závorkách, slovesa často v infinitivu, píše v bodech (Ráno vstát v 6, vyčistit si zuby …)
Na literární kritiku i čtenářskou veřejnost zapůsobily romány svou odvahou odhalit ve společnosti různé nešvary (kariérismus, korupce, protekce, konzumní společnost, stereotyp). Touha po funkcích a po moci
Soukromá vichřice (Č4 str. 182) – zfilmováno Milenci a vrazi
hlavní hrdinové Óda a Joža, Joska a Ida, 2 manželské dvojice. Hrají pravidelně karty, dvojice se nakonec prohodí, jedna dvojice romantická, druhá při zemi. Nakonec dojdou k tomu, že ani výměna partnerů nic nového v životě nemění. Hledají východisko ze stereotypu. Novela, 2. část tzv. Černé pentalogie
Mladý muž a bílá velryba (Č4 str. 184) – hlavní postava Viktor Panc, apatický, cynický chemický inženýr, směnový mistr Bréťa Laboutka, optimista, chce ulovit bílou velrybu = tj. něco dokázat a umocnit život opravdovou láskou a prací, dovedl ztrhnout i rezignující spolupracovníky, v práci našel smrt. Novela, námětem chemická továrna, tzv. bílá řada = pokus o překonání předcházejících skeptických závěrů a vytvoření kladného společenského typu = protipól k dřívější kritice
Vladimír Körner – prozaik a scénárista, čerpá hlavně z historie, buď z období ranného
středověku Smrt svatého Vojtěcha, Osudy našeho prvního biskupa (Dětmar, slavníkovec)
nebo z období 2. světové války Zánik samoty Berghoff - speciálně cvičené oddíly – zabíjely potichu noži
Adelheid – jméno dívky, která čeká na odsun, Němka, děj se odehrává v Sudetech, příběh dívky a vojáka, špatný konec
Vladimí Neff – pentalogie Sňatky z rozumu – vývoj české společnosti od Bachova
absolutismu (1848-58) přes NO (Č4 str.170) Císařské fialky – filozoficko historický román a společenská satira, 2. díl pentalogie, odehrává se