Biologie - Stavba a funkce smyslových orgánů člověka

Autor: Daniela Bednářová

- informace o vnějším světě získávají Ž a člověk pomocí smyslových orgánů = čidel

  - složení : 1) základem jsou vlastní smyslové buňky (receptory)

                   2) pomocné útvary (čočky)

                   3) ochranná zařízení (víčka, řasy)

  - kromě informací o vnějším světě (exteroreceptory) i interoreceptory (o vnitř. orgánech) a

    proprioreceptory (ve svalech a šlachách)

  - receptory reagují na působení podnětů změnou velikosti KMP - energii podnětu převádějí v ner.

    aktivitu (ve formě AP) - obsahuje v kódované formě inf. o intenzitě, místě a době trvání podnětu

   - nerv. signály se dostávají nerv. drahami do nerv. center v mozku - zde konečně zpracovány

   - seskupení receptoru, dostředivých nervů a mozku (popř. míchy) se nazývá analyzátor

   - adekvátní podnět =  na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou citlivostí

   - prahový podnět = podnět s nejmenší intenzitou podnětu

   - podprahový podnět = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál

   - podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory

 

Mechanoreceptory

 - podnětem je mechanické dráždění

 1. hmatové

   - jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat

   - informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění

   - v podobě - volných nervových zakončení

                      - hmat. tělíska - Vater-Paciniho, Meisnerovo - citlivost zvýšena přídavn. strukturami

   - různě rozptýleny, v exponovaných místech hloučky (zvýšená citlivost)

   - nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad

 

 2. zaznamenávající natažení

   - čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach (proprioreceptory)

   - šlachová tělíska a svalová vřeténka

   - inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost

 

3. sluchový

   - ucho - reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)

   - vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz  (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)

  

   - stavba ucha :

a) vnější - boltec

- vnější zvukovod - chlupy, mazové žlázy

                      - bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)

b) střední - v dutině spánkové kosti - vyplněna vzduchem

                       - kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka  (nasedá na oválné okénko)

                       - Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem

c) vnitřní - oválné okénko

               - blanitý labyrint  - uložen v kostěném labyrintu skalní kosti, stočený - 2,5 závitu

                          - obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)

                          - vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou

            - části - hlemýžď s Cortiho ústrojem - akustické sluchové čidlo

                       - 3 polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) - statokin. čidlo

   šíření zvuku

   - zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá

     do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním

     uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí

 

   - sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální

     membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány

   - při pohybu obou membrán - podráždění vláskových b. - spojeny s  VIII. hlavovým nervem

     (předsíňohlemýžďový) - vede AP do spánkového laloku mozkové kůry

   - nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě

 

onemocnění

- nedoslýchavost

     - příčiny - zánět středního ucha

                    - ucpání zvukovodu

                    - poškození Cortiho ústr. (př. srůst vlásků v blanitém hlemýždi), sluch. nervu, mozku

- hluchota - těžké poškození Cortiho ústrojí, nervových drah nebo mozku

 

4. rovnovážný

   - vestibulární orgán (statokinetický) - vnímá polohu, rovnováhu, pohyb

   - slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)

   - součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)

   - složení - 2 váčky - vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)

                    3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky

 

  - recept. buňky s vlásky - v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO₃ = otolity) uložené v endolymfě

  - gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým

    buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk

  - vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku

  - činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, ...)

 

Fotoreceptory

- asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály

- zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice

- stavba oka :

        1. bělima - vazivová blána, vnější vrstva stěny oční koule - udržuje její tvar

                        - bílé barvy, ve stáří žloutne

                        - v přední části přechází v průhlednou rohovku

                                    - čirá, bez cév, hodně nervových zakončení

                                    - její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz

 

       2. cévnatka

            - střední vrstva stěny oční koule

            - protkána cévami, které zásobují sítnici

            - její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka

            - v předu přechází v

                   a) řasnaté těleso

                          - prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken - mění zakřivení čočky

 

                   b) duhovku

                          - kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem (zornice, pupila)

                          - její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice                                                          (zornicový reflex) a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici

                          - v epitelu na povrchu - pigment. b. - dávají oku barvu (modré - nejméně pigmentu)

 

        4. čočka

            - zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa

            - tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou - na povrchu jemné vazivové pouzdro

            - uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí

 

        3. sítnice

- vnitřní vrstva stěny oční koule, pokrývá zadní 2/3 její plochy kromě místa, kde vychází z   oční koule zrakový nerv (II. hlavový) = slepá skvrna

- nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :

             - 2 vrstvy neuronů - informace z nich je dále uvedena do týlního laloku

             - vlastní receptorové světločivné buňky :

 

                 a) tyčinky - schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil.

                                  - nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)

                                  - obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) - při absorpci                            světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a  retinal (derivát vitamínu A)                            - tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu

                                  - nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost                                                     - koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě - po 15-30 minutách reaguje oko                              citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)

 

                 b) čípky - aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění

                               - 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)

                               - 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou

       

        5. sklivec

            - rosolovitá průhledná hmota vyplňující většinu vnitřního prostoru oční koule

            - spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka

 

   - světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici   

      promítne, je zmenšený a obrácený

 

- přídavné orgány oka :

   okohybné svaly  - 6 příčně pruhovaných svalů

                               - zprostředk. postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)

                               - šilhání - způsobeno rozdíly v délce svalů

 

   oční víčka   - uzavírají očnice a tím oko chrání

                       - jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení

 

   slzné žlázy - při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)

 

   spojivka - tenká blanka

                   - vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky

 

   řasy a obočí

 

 

akomodace oka

   akomodace na vzdálenost

       - změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m

       - při pozorování blízkých předmětů - svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení 

         čočky => změna lomu světla

       - s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)

       - onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost

 

    akomodace na světlo   - spočívá v zornicovém reflexu

 

onemocnění

   - poruchy lomných prostředí

            - krátkozrakost - světelné paprsky se protínají před sítnicí - odstraní rozptylka

            - dalekozrakost - světelné paprsky se protínají za sítnicí - odstraní spojka

            - astigmatismus - nerovnoměrné zakřivení rohovky  - upraví cylindrické čočky

            - zelený zákal - důsledek dlouhodobého zvýšení nitroočního tlaku, může vést k oslepnutí

            - šedý zákal - zakalení čočky, lze spravit náhradou za kontaktní čočky

                       

   - poruchy vnímání světla

            - šeroslepost      

            - barvoslepost - neschopnost rozlišit některé barvy

                                    - daltonismus - neschopnost rozlišit červenou a zelenou

            - slepota - poškození sítnice, rohovky, zrak. nervu, mozku

 

   - poruchy pomocných orgánů

            - šilhání

            - zánět spojivek - z prudkého osvětlení

            - ječné zrno - zánět mazových žláz (stafylokoky) ve víčku

 

Chemoreceptory

- podnětem je přítomnost chemických látek

- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich

 

- čich - citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství

           - člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)

           - receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)

           - citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení

           - při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci

           - informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku

 

 

- chuť - kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H₂O

            - receptory uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka (nejvíce na špičce a okrajích)            a po celé sliznici ústní dutiny - je jich okolo 10 tisíc

            - 4 skupiny chuťových vjemů - sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)

            - na chuť. vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)

            - má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy

            - vzruchy vedeny do temenního laloku

 

Termoreceptory  

- velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk

- nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad

- 1) vnímající chlad - 8krát více než tepelných, uloženy povrchově - Krauseho tělíska

   2) vnímající teplo - uloženy hlouběji v kůži - Ruffiniho tělíska

 

Nociceptory

- reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi

- vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)

- v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů

- citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)

 

- mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla

            - kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost